Roxy Chicken Jam 2008

Některým jevům zkrátka neporučíš. Neporučíš mrakům, ať správně zasněží. Neporučíš nohám, ať netančí na Robotově párty. Neporučíš nepořádku, ať se sám uklidí a nebo neporučíš větru, ať nefouká. Poslední varianta se stala bohužel už podruhé problémem Roxy Chicken Jamu.

>>> FOTOREPORT Z ROXY CHICKEN JAMU 2008 <<<

Když jsem se dozvěděl, že se i letos zúčastním této prima akce, v mém snad nejoblíbenějším středisku na ledovci Kitzsteihorn, byl jsem opravdu rád. Středisko disponuje spousty míst, kde se dá dobře zajezdit, nejvyšším stožárem lanovky na světě a navíc mělo před víkendem také něco přisněžit, což byla asi ta nejlepší zpráva, jelikož je zde spousta skalek a planin pro freeriding. Protože jsem měl možnost navštívit ledovec přesně rok předtím, mohl jsem srovnat sněhovou pokrývku. Nejspíš to je se všemi ledovci stejné, a tak i zde ledová část rapidně ubývá, dokonce se objevují pukliny. I samotná sněhová pokrývka se oproti minulému roku o polovinu snížila. Čerstvý sníh, který stihl napadnout, sice dovolil pár zatáček (což si snad žádná závodnice nenechala ujít), ale o zapadnutí po pás se vám mohlo jen zdát.

Roxy, potažmo firma Quiksilver, si na tomto největším evropském závodě pro holky dá vždy záležet, a proto vše klape, tak jak má. I přesto, že je zde nespočet novinářů, „invited“ jezdkyň a v neposlední řadě také samotných závodnic, všechno je profesionálně zajištěno. Jezdkyně na kopci ví, co se děje, a program se zbytečně neprotahuje. Tak vypadal i pátek, kdy byla v plánu kvalifikace pro přihlášené holky, které se účastnila i naše Lucka Zábranská. Chvíli jsem se divil, jak to že se jí neúčastní Šárka Pančochová, ovšem nedošlo mi, že naše malá velká závodnice se právě pohybuje na nejvyšších stupních žebříčku TTR a tudíž už byla zařazena mezi „invited chics“, což je oproti minulému roku, kdy musela ještě bojovat v kvalifikaci, opravdu úspěch. Jelikož spousta holek přiletěla až přesně na závod, v pátek jely především mladší a méně známé tváře, které měly původně systémem jamu jezdit v Roxy parku na samotném vrcholu ledovce. 

Park byl nádherný! Být holka a mít správný dres s číslem, tedy mít do něj vstupenku, tak to bylo jednoduše nejlepší ježdění, které jsem na podzim zažil. První kicker byl největší a holky na něm předváděly nejstylovější triky. V zápětí na ně čekaly ještě další dva po sobě jdoucí skoky a na konci trati byla bedna do kopce, následovaná wallridem a možností dát si tu samou bednu zpátky. Místo skoků byl také na výběr street rail a A-​bedna, zajímavě postavená z otočené kink-​bedny a dlouhé street bedny. Většině holek park sedl a tak byly vidět triky jako FS 360 Stalefish, SS FS 540 Tail a samozřejmě BS 720 od jedné nenápadné holky s býkem na helmě. Vítězství si za pěknou SS FS 5 odnesla Norka Thea Stenshagen. Naše Lucka Zábranská bohužel zůstala před branami sobotního semifinále. Dvouhodinová kvalifikace byla pro holky vyčerpávající. Také kvůli tomu, že Roxy park je poměrně plochý a tudíž muselo „kuřecí“ vyšlapat několik desítek metrů do kopce nad vlekem, aby mělo tu správnou rychlost na první skok. Nezbývalo než zakončit den na svahu a přesunout se dolů. I když večer jistě nějaký program probíhal, pro podobné případy jako naše FR Crew, která kvůli kalamitám po cestě spala 4 hodiny, nebyla jiná volba než sprcha a postel. Čekal nás náročný víkend. 

Kéž by. Ranní probuzení u rakouské TV přenášející obraz z ledovce nevěštil nic dobrého. Nad parkem se proháněl vítr a nikdo netušil, jaké počasí bude přes den. Po posunu startu semifinále až na jednu odpolední, se větrné podmínky začaly rapidně zhoršovat, až sami organizátoři uznali, že je na čase program odvolat a nechat dni volný průběh, na úkor náhradního dne – neděle. Nikomu, kromě závoduchtivých děvčat, to snad příliš nevadilo, jelikož v nižších polohách se stále dal najít prostor s nafoukaným sněhem, který vedl k jistým kreacím odborně nazývaným „ powder splash“, nebo (pro Snowboarďáky znalé) označované přijatelnějším termínem „Stříkej“. Konec dne provázela hustá mlha, která v nižších polohách střediska kulminovala a kvůli níž jste si v praxi mohli vyzkoušet, co je to myslet dopředu. 

Nezbývalo, než se přesunout zpět a připravit na večerní „maškarní“ párty, která měla být zakončením celého programu. Stejně jako minulý rok se ovšem stala spíš párty bez jezdkyň, jelikož většina z nich chtěla být ready pro nedělní krájení „koláče“ z 50000$ a s vanilkovou polevou 1000 bodů za první místo do žebříčku TTR. Samozřejmě nešlo jen o to, i když být zajištěn pro nadcházející sezónu a dobře začít se sérií letošních holčičích závodů by jistě nebyla špatná pozice. Párty se uskutečnila v zajímavém prostoru hradu blízko vesnice Kaprun, který skýtal malebné prostředí pro stylový večírek v maskách. Kdo ji neměl, musel zůstat za branami. 

Jelikož jsme s naší FR crew chtěli být ráno brzo na kopci, volily jsme mírnou variantu brzkého návratu z večírku a ranního budíčku, který po zapnutí TV bohužel opět nepřichystal příjemné překvapení. Přestože viděno letmým pohledem bylo nahoře na ledovci poměrně pěkně, v parku fičel ještě silnější vítr než v předchozích dnech. Riders meeting v údolí, kde se sešly všechny slečny postupujíce do semifinále, se po domluvě usnesl na jediném a smutném závěru – „Nature was stronger: the Roxy Chicken Jam 2008 has been cancelled“. Pro většinu jezdkyň to znamenalo balení a odjezd na letiště, případně příprava cesty domů na čtyřech kolech. Kdo ovšem zůstal ve středisku aspoň na pár jízd, chybu rozhodně neudělal. Už den předem jsme dostali typ na příjemné poježdění v níže položených lokalitách, jež se nakonec i přes nízkou sněhovou pokrývku ukázalo více než příjemné. Přírodě neporučíš, a to by si měl uvědomit každý z nás. Hory jsou hory…