Sea to Sky - Splitboarding v Kanadě

Team SplitUnite se nám postupně rozrůstá a sestava se stává každým rokem silnější. Jsme rádi, že se s vámi v průběhu letošního roku budeme moci podělit o zážitky Martina Janíka, který aktuálně žije v Kanadě, kde pracuje jako arborista (odborník v oboru péče o dřeviny - pozn. FRedakce), a když zrovna neleze po stromech, tak na splitboardu prozkoumává hory v okolí Whistleru.

Od konce listopadu, kdy tady v North Vancouveru poprvé spadlo trošku sněhu, jsme s Adamem netrpělivě vyčkávali a doufali, že ještě před Vánoci stihneme vyzvat trošku splitboardingu. Zima ale ne a ne udeřit a nám začalo docházet, že když sníh nejde za námi, dělat se dá jen jedno. „Takhle by to dál nešlo, musíme na sever, Coast Mountains, Whistler, Sea to Sky highway nám vede za barákem… a vůbec, přece nechceš smrdět přes Vánoce ve městě!“ A tak jsme sbalili svých pár švestek a vyrazili strávit čas vánoční na sever.

Štědrý den jsme oslavili ve Whistleru s partičkou českých lokálů. Vyvezli jsme se lanovkou na ledovec Blackcomb Glacier a sranda mohla začít. Po zdolání prvního skin tracku se nám otevřel výhled na okolní vrcholy, a tak jsme se chvíli kochali, vyměňovali si cukroví, placatky a plánovali, kudy se vydáme.

Severní svah, který jsme si zvolili za náš cíl, byl sice trošku zmrzlý, splitboard Gara ale i tento terén zvládl na jedničku.

Slunce začalo zacházet za Coast Mountains a pro nás nastal čas vrátit se do areálu. Největší odměnou nám byla poslední jízda. 

Na Boží hod jsme zaspali v lehké kocovince, a protože se nám nechtělo znova platit za cestu na ledovec, šli jsme s Ádou trénovat s pípáky a naplánovat, co se zbytkem svátků. Plán byl jasný - vyšlápnout si to na hut poblíž Duffy Lake a tam strávit dvě noci a tři dny splitboardingem.

Než budu pokračovat, rád bych se zmínil o tomhle kanadském fenoménu veřejně přístupných chaloupek. Takže o co jde? Jen v Coast Mountains je několik desítek hutů, které jsou volně k dispozici komukoli, kdo je schopný se k nim dostat. K některým to v zimě nejde jinak než helikoptérou, jiné jsou snadno přístupné na lyžích či splitboardu. Většinou se jedná o malé dřevěné domečky o dvou patrech. V prvním patře se obyčejně nachází společenská místnost s kamny a ve druhém je prostor ke spánku. Každý si musí přinést svůj spacák a karimatku, hut ale většinou nabízí dřevo na topení, takže není třeba být vybaven expedičním spacákem. 

Huty vznikají pod záštitou nejrůznějších organizací, které jsou ochotné tuto srandu zadotovat, většinou za podpory blízkých lyžařských resortů a vlastníků helikoptér, které pomáhají na místo dovézt stavební materiál a později dřevo na topení. Hlavní podporou jsou ale dobrovolníci a samotní návštěvníci hutů, kteří mohou přímo na místě nechat poplatek za nocleh a v určitých termínech přijet pomoci s údržbou hutu, nebo s přípravou dřeva na zimu. Huty jsou většinou postaveny přímo k účelu backcountry lyžování, nebo splitboardingu, takže jsou umístěny v podmínkách pro tento sport ideálních.

Na Štěpána jsme si přivstali, naházeli prkna do auta a vyrazili dál na sever po Sea to Sky highway k jezeru Duffy Lake. Tam jsme se se Stařenkou rozloučili, nasadili tulení pásy a tříhodinový výšlap mohl začít. Po výstupu jsme si v hutu nechali bagáž a jen s lavinovou výbavou vyrazili ještě před setměním nakreslit pár oblouků na okolní kopce. Stálo to za to.

V sobotu ráno jsme se probudili do chumelenice, která nám přes noc nadělila asi 15 čísel čerstvého sněhu a pokračovala po celý den. Kvůli špatné viditelnosti jsme se nehnali na žádný z vrcholů okolních hor a radši zůstali v bezprostřední blízkosti hutu. I tak to byla velká sranda.

V neděli konečně vylezlo sluníčko a my si mohli prohlédnout, co okolní terén nabízí. Prostor je tu jak k pohodovému ježdění v lesíku, tak ke stoupání na tři okolní vrcholy s nadmořskou výškou kolem 3500 metrů nad mořem.

Odpoledne jsme si zase sbalili své saky a paky a vyrazili zpátky k silnici. Sem se musíme vrátit…

Díky za foto od Tomáše, jeho stránky si můžete prohlídnout na www.rasekfoto.cz.

Zdroj: SplitUnite.net