Split trip Santa Caterina (+ videa)

Svět splitboardingu pohltil i našeho dalšího kamaráda Honzu Koukola. Toho jste dříve měli možnost vídat především ve snowparcích, kde nejradši létal ty největší skoky. Poslední roky ho ale najdete spíš ve vysokých horách se splitem na nohou. Z jednoho takového výletu nám dodal i tento parádní report, který je doplněn o nějaké ty fotografie a videa. Přejeme příjemné čtení...

Na začátek dubna tohoto roku měli moji rodiče spolu s jejich nadupaným senior klubem naplánovanej vejlet do skialpového ráje Santa Caterina – Bormio a jelikož jsem letos konečně udělal státnice, byli tak hodní a vzali mě sebou. Celej vejlet byl pod vedením, podle mne největší české kapacity co se hor a lavinové prevence týče, diplomovaného horského vůdce UIAGM Viktora Kořízka z projektu www.alpy4000.cz. Tímto bych ho vřele doporučil všem, kdo chtějí zdolávat alpské velikány ať už po svých, na lyžích či splitech na hranici svých možností a dožít se vysokého věku!

Santa Caterina patří do masivu Ortles, který spadá do oblasti východních Alp a po masivu Bernina je jejich nejvyšší částí. V tomto údolí je nespočet možných výstupů na kopce s výškou nad 3500m. Naším základním táborem byl pension Forni ve výšce 2178m, který se nachází na konci cesty z údolí, kde je i poslední parkoviště a výchozí bod pro všechny túry. Kdo se zde ubytuje, opravdu neprohloupí, jelikož za cenu cca 25Eur na noc dostane parádní snídani a hlavně čtyř chodovou večeři, to vše s nefalšovanou italskou pohostinností. Ne nadarmo jsme celý výlet mluvili o gastro alpinismu. Toť základní info a zpět ke sportu.

První den jsme se na rozdýchání vydali na kopec Monte Pasquale (3553m). Po cestě jsme nejdříve potkali horskou chatu rifugio Branca, kde jsme si samozřejmě dopřáli jednoho rádlera a čaj. Po krátké pauzičce jsme mastili dále směr Pasquale. U jeho úpatí nám znepříjemnila cestu čerstvě spadlá lavina, pravděpodobně z předešlého odpoledne a tím nám všem připomněla, že i když se BÁJEČNĚ bavíme, musíme se mít stále na pozoru. Z vrcholu Monte Pasquale jsme si krásně prohlédli trasy na další dny a sjeli jsme na druhou stranu jeho severní stěnou až k chatě rifugio Pizzini, kde padly asi dva kousky, abychom domu nejeli dehydrovaní.

Druhý den jsme vyrazili na Pizzo Tresero (3602m). Na rozdíl od prvního dne jsme neměli po cestě žádnou občerstvovací stanici, ale jen prudké a dlouhé kopce. Výstup byl tedy celkem náročný a trval asi šest hodin. Z vrcholu byl ale úžasný rozhled, a i když to vypadalo, že je kopec už dost rozježděný, našel jsem si dolů podél skal parádní prašan. To jsem ještě nevěděl, že za to dostanu od Viktora trošku sprďunk. Vzal jsem to totiž místama, kde před rokem tahali z pukliny chlapa... Vše ale dobře dopadlo a Viktor to suše přešel slovy: „Hlavně že seš živej“.

Na třetí den byla v plánu pánská jízda na nejvyšší kopec v okolí, brutálně vypadající Gran Zebru (3851m). Bohužel se ale pokazilo počasí, a tak jsme alespoň vyrazili na kratší túru na jižní svah přímo za chatou a odpoledne si zajeli dolů do údolí na pizzu a koupačku v síkryt termálním jezírku.

Na čtvrtý den byl plán jasný, Palon de la Mare (3703m) a sjezd jeho strmou západní stěnou plnou obrovských seraků. Cesta vedla opět přes refugio Branca, kde jsme opět dali krátkou pauzičku a jednoho radlera. Ve vrcholových partiích, které byly ubité větrem, jsem poprvé vyzkoušel haršajzny – stoupací železa. Fungovaly parádně a dost mi dolez na vrchol ulehčily. Tento výstup byl nejdelší a nejnáročnější, ale odměna za něj epesní. Pro mě zatím asi nejdelší a nejlepší jízda ever. Celý svah byl krásně vysněžený a průjezd mezi obrovskými seraky byl úžasný. Dole jsem řval nefalšovanou radostí, prostě top!

Poslední den jsme měli v plánu ještě Cime di Pejo (3576m), kde jsme si předešlého dne vyhlédli poslední nerozježděný svah. Bohužel hned jak jsme vyrazili, bylo jasné, že máme smůlu. Vítr přes noc udělal své a prašan byl ten tam. A vzhledem k podmínkám a celkové únavě jsme to v půlce otočili a jeli dolů do chaty, zabalili si, a i když se nám ze Santa Cateriny nechtělo, jeli jsme domů. 

Každopádně mě tohle údolí opravdu nadchlo a jsem si jist, že se tam brzo vrátím!

Kromě rodičů děkuji za podporu Shred optics, Slytech, Capita, Union, Vehicle, Prague Papers and Filters, a za zapůjčení splitboardu LTB Snowboards.

Teď se ještě podívejte na sjezdy tří hor, o kterých jsem vám právě dovyprávěl. 

Peace

Monte Pasquale (3553m)

Pizzo Tresero (3602m)

Palon de la Mare (3703m)

Další zajímavé články

SNOWBOARD: Mrkej na první fotky a video ze Swatch Nines 2024

Swatch Nines nás zase letos pošlou do kolen! Čekuj první obrázky a edit ze švýcarskýho Schilthornu...

Doražte na opening Horsefeathers snowparku Mölltaler Gletscher!

I když v Česku už je léto v plném proudu, tak u rakouských kolegů za hranicemi si stále můžeme užívat zimní radovánky naplno! A ještě ke všemu ve zcela novém Horsefeathers snowparku na ledovci Mölltal! Slavnostní opening proběhne v sobotu 20. dubna!

Obertauern hostí finální závod kvaldy na Freeride World Tour 2025!

Obertauern letos vůbec poprvé hostí závody 4* Freeride World Tour Challenger Series. Již tento víkend se tam potkají nejlepší jezdci Freeride World Tour a nejlepší jezdci kvalifikace a budou bojovat o poslední cenné body, které rozhodnou zda i do příští sezóny zůstanou v nejvyšší třídě Freeride World Tour. Sledujte živý přenos ze závodu přímo tady!