Stubai Premiere 2015 s teamem Horsefeathers

Na cestu jsme se vydali ve čtvrtek večer ve složení já - Honza Lohynský, Mára Ježek, vopičák Shymonkey, Štěpán Rokos a hlavní hejtři Filip “AťToVypne!” Jäschke (Filipova přezdívka bude vysvětlena později... pozn. FRedakce) a Yan Renelt. Odjezd byl naplánován na 18:30 z Prahy, takže jsme klasicky vyráželi ve 20:00. Jako spojka do plzeňského Horsefeathers storu, kde na nás čekal HF van, nám posloužila Shymonkeyho kára, kam jsme se po asi půl hodinovém boji nakonec všichni naskládali. Znáte někoho dalšího, kdo si v autě vozí rail na skejtování? Já ne… V Plzni jsme přeskládali věci, naladili hudbu a vystřelili na zběsilou cestu do městečka Neustift im Stubaital.

Během krátkého hovoru s hotelem jsem domluvil náš pozdní příjezd. Paní mě bez váhání ujistila, že vchodové dveře budou otevřeny dokořán a klíče budou na stole u vchodu. Prostě Rakousko. Po krátkém spánku už jsme si to štrádovali nahoru na kopec, kde se tou dobou rozbíhal pestrý openingový program. Hned po příjezdu na parkoviště jsme zjistili, že resort začal stavět další kabinovou lanovku, vedoucí vysoko do areálu. Celkem už třetí! Ve druhé mezistanici na nás už dýchala snowboardová atmosféra. Stánek s nejnovějším vybavením tam mělo spoustu corových firem a po celé 3 dny v tomhle brandovém městečku probíhaly různé side events. U Horsefeathers stánku jste si například mohli střihnout “Throwing Hammers game”, ve které jste při správném hodu kladivem na značku se zákazem snowboardingu mohli vyhrát oblečení a doplňky. 

Po příjezdu do snowparku si někteří z nás dali tuhle sezónu první seznamovačku se sněhem, což vedlo k okamžitému nahození úsměvů od ucha k uchu a mohlo se začít blbnout. Rychle jsme zjistili, že se od předchozích let opět nic nezměnilo a 20 metrů nad frontou k vleku se začala z obou stran tvořit “sneak lajna” těch, kteří nechtěli čekat ve frontě a rozhodli se celému systému ulehčit tak, že přistupovali k jednotlivcům. To se pro změnu nezdálo vlekařům, kteří spustili pravidelné nájezdy s jediným cílem - zahnat ty grázly, kteří by snad chtěli přistupovat k těm, kdo mají na kotvě volné místo. Zkrátka věc, která se asi vyřeší až stavbou dalšího vleku.

V pátek byl jako první na programu Horsefeathers Contest na kaskádovém railu, ze kterého shapeři tentokrát udělali streetovou záležitost a překážku postavili z kopce. Mára tam bez váhání poslal fs bluntslide s čistým odjezdem. Následoval ho Zolo Štrcuĺa, kterému padlo třeba fs 270 to ss fs boardslide 270 out. Nejlíp ale speaker Henry Jackson ocenil Shymonkeyho, který to vyhecoval a po několika šílených pokusech odjel one foot boardslide a odnesl si tak pár eur. Zbytek pátečního dne se nesl ve znamení pohodového ježdění, focení a natáčení s HF teamem a dalšíma českýma zabijákama, které jsme v parku potkali. 

Dalo by se asi napsat, kdo udělal jaký trik na jaké překážce a kdo to nejvíc zabil. Na to se ale raději podívejte na fotkách a ve videu. Největší perlou pátečního odpoledne bylo ale něco úplně jiného. Jak jsem zmínil v úvodu, posměváčci Filip Jäschke a Yan Renelt vtipně hejtovali všechny a všechno kolem prakticky od chvíle, kdy jsme na trip vyrazili. Tak jak to mají tihle dva ve zvyku. Karty se ale otočili někdy kolem 15:30, kdy jsme jeli kotvou v parku a společně se vraceli dolů na parkoviště. Protože byl konec dne a stopa vleku už byla dost rozbitá a plná boulí, nebylo uplně easy se na vleku udržet. To kluci rychle poznali. S fotobatohama na zádech jim do sebe zajeli prkna a oba v ten moment leželi. Co čert nechtěl, stalo se to v místě, kam nebylo vidět ze spoda ani ze shora a vlekaři tak neměli o téhle situaci ani tušení. Došlo zkrátka k tomu, že klukům se prkna zahákly do kotvy tak, že se v tahu vleku vůbec nebyli schopni vyvléknout a kotva je tak vesele táhla dobrých 100 metrů do kopce. 

Situace byla ještě vtipnější o to, že o jednu kotvu nad nimi jel Štěpán Rokos a o jednu pod nimi Mára Ježek, kterého jsem následoval já a Zolo. Scéna, která připomínala natáčení filmu Snowboarďáci nebrala konce, čehož využil Mára a rychlým vytažením telefonu celou akci zdokumentoval. Filip celou situaci vyšperkoval opakovaným hulákáním věty “Ať to vypneeee!” na celé Alpy, což ještě přidávalo na komičnosti celého momentu. Sranda to každopádně byla prvních asi 15 vteřin. Když ale vlek pořád nezastavoval, začalo to zavánět úrazem. Po asi půl minutě si toho vlekař konečně všiml a tuhle šílenou jízdu ukončil. Yan vyvázl bez zranění. Odnesl to ale Filipův kotník, který do druhého dne nabral modrou barvu. Filip se ale kousl a do snowboardových bot vlezl v sobotu i v neděli.

Páteční večer jsme pojali klidně a šetřili se na vyhlášenou sobotní party v místním Freizeitzentru. V sobotu ráno nás na kopci přivítalo azuro, které ve spojení s perfektními sněhovými podmínkami rozjasnilo den a my jsme se tak mohli opět začít bavit ježděním. Během dne proběhly dva contesty. V Pro Lině se na kickerech odjela DC Back To Back Session, ve které se, jak název napovídá, mohly dělat jen back to back triky - to znamená, že se vaše jízda počítala jen když jste se na prvních dvou kickerech točili střídavě na frontside a backside. Tím došlo k tomu, že nikdo nemohl dělat jen své oblíbené triky a byli jsme tak svědky stylových 360° až 900°. Z riderů nejvíce vynikal nám dobře známý lokál Werni Stock, který i celou session vyhrál.

Protože na Stubaii napadlo během předchozího týdne poměrně dost sněhu, vyhnal nás s Márou Yan na horu proti parku s hláškou: ,,Noooo, dělejte! To bude TOP powder fotka.. To uplně vidim!”. Tak jsme se vydali na asi hodinu a půl dlouhou cestu přes skály, kde jsme se nahoře u kříže s Márou zapsaly do bloku k těm, kdo tam také vyšplhali a pokračovali jsme na místo, odkud jsme se měli rozjet. Když jsme dorazili na místo určení, zjistili jsme, že svah vedle parku je spíš placka než kopec a k tomu se přiřítil mrak. Z Yanova geniálního nápadu tak sešlo a powder fotka na Stubaii snad padne příště. Během dne proběhl také Horsefeathers Wheel of Shred Contest, a to na dvoutrubkovém mostě, na kterém se blýskli Shymonkey, Štěpán i Mára a do jejich peněženek tak putovalo pár eurových bankovek.

Po náročném sobotním dni parta na hotelu otevřela Jacka Daniel´se a dala si tak menší warm-​up před odjezdem na party. Mejdan ve Freizeitzentru nás, až na to fakt zlé pivo, bavil a s radostí jsme se tak připojili k pogujícímu davu před pódiem. Některé (nechci jmenovat Shymonkeyho) večírek dokonce bavil tolik, že byli vyprovozeni security gorilama. Reagovat na to ukradením bannerové vlajky a zběsilým pobíháním po parkovišti před klubem každopádně není ten nejlepší nápad. Vše se ale urovnalo a Shymonkey tak nedostal větší nálož, než jakou mu dal v pátek kaskádový rail. 

V neděli vstáváme trochu rozlámaní z dvou uplynulých dní a míříme znovu na kopec. Celý den se nesl ve znamení natáčení a focení až do chvíle, kdy do parku dorazila mlha. Ani ta ale Yana neodradila od toho, aby našel super spot nad snowparkem. Ledová stěna z rampouchů přímo vyzývala k přeskočení. Nikomu se ale do tohoto krátkého a placatého dopadu skákat nechtělo. Po několika Yanových komentářích o tom “jaký jsou český snowboarďáci líný idioti” jsme se nad stěnou sešli ve složení Martin Mikyska, Láďa Hrstka a já. Všichni jsme se snažili, ale dopad nás prostě nechtěl nechat drop odjet. Nakonec jsem tam s Yanem zůstal já a po asi dalších šesti pokusech jsem ustál indy, čímž jsem zlepšil Yanovi i sobě náladu. Po cestě z kopce jsme se ještě podívali na Shymonkeyho vylomeniny při ThirtyTwo Hit the Tank Session, která se za účasti Chrise Greniera a Joe Sextona, jela u brandového městečka na lámané trubce a kolem páté hodiny odpoledne už jsme všichni mířili zpět do Čech.

Myslím, že můžu mluvit za všechny, když napíšu, že nás opening stubaiské ZOO dobře pobavil a přesvědčil, že tenhle ledovec stojí za to navštívit.

Za trip na Stubai Premiere 2015 musíme poděkovat nejen zúčastněným jezdcům, Filipovi z Burg Production a Yanovi za parádní fotky, ale i našim partnerům, díky kterým by se nemohl uskutečnit. Jsou jimi: Horsefeathers Clothing, Sony Action Cam, Jack Daniel´s Česko a Slovensko, Red Bull Czech Republic a Stubaier Gletscher.