Zatímco jsi spal...

Je to pár dní, co jste na našem webu mohli vidět luxusní One Shot, za kterým stál fotograf Lukáš Oujeský. Díky jeho aktivitě ale v zimě na pražských streetech vzniklo fotek mnohem víc. Spolu s obsáhlým textem vám tenhle exkluzivní matroš servírujeme právě tady a teď. Podávejte chlazené!

Když se setmí a nad městem převezme vládu noc, dějí se divné věci. Zatímco většina lidí se ve svých ložnicích chystá ke spánku, aby nabrali síly před dalším dnem v nekonečné robotě, do ulic potemnělého města se vydávají nejrůznější figury. Kromě taxikářů, vykalenců, dealerů svinstva, chmatáků a holek, které si na živobytí vydělávají vlastním tělem, jsou to občas i individua tahající lopaty, světla, agregáty a snowboardy. Jejich cílem nejsou ani pochybné bary, ani temné kouty velkoměsta, ale schody, raily a zdi. Takže zatímco ty sis drahý čtenáři Freeride.cz v zimě lebedil doma v peřinách, parta v režii ex-​brněnského fotografa Lukáše Oujeského se vydávala pořádně prozkoumat pražský street. Nakonec v ulicích strávili dlouhých 12 nocí a výsledkem je tenhle luxusní materiál. O tom, jak fotky vznikaly, ti bude vyprávět sám autor snímků a také část jezdecké crew, konkrétně Laci Kobulský, Aleš Tomsa, Tomáš TeglýMartin Sommer.

Lukáš: Poslední rok se snažím adaptovat v Praze, kam jsem se přestěhoval za prací, školou a focením. Začal jsem pracovat v pražské pobočce Horsefeathers a jako prvního jsem potkal Petra Buluška, který si tam byl vyzvednout nový prkno. Slovo dalo slovo a domluvili jsme se, že jakmile napadne sníh, půjdeme na věc. Já se na to dost těšil, protože jsem snowboardové streety ještě nefotil a doufal jsem, že nám pořádně nasype. Stejně tak jsem přišel k Alešovi, kterej u nás v krámě začal dělat brigádu. Laci Kobulský se k nám dostal jakožto člen Bataleon týmu přes Toma Koudelu. Kromě jmenovaných tvořili pevné jádro Tomáš Teglý, Martin Sommer, Fíla Mlch, Lukáš „Rosty“ Rostaš a Zdeněk „Chendos“ Proks. Celkově těch lidí bylo ještě víc, ale tihle nám všem a sobě navzájem pomáhali nejvíce.

Tomáš: Já jsem byl na streetu poprvé někdy v pravěku, kdy mě můj bratranec nahrotil, ať sjedu asi dva metry dlouhý rail. Přes náš profi náskok nebylo zábradlí ani vidět, takže si představte tu komedii. V té době mě bavil jen freeride a raily šly zcela mimo mě. Jinak nějaká větší zkušenost byla na akci Streetfighters v roce 2010. Další roky jsme na street měli celkem smůlu. Většinou když nečekaně napadlo, měli jsme třeba věci ve Špindlu na Dramatiku nebo nebyli lidi pro rychlou akci. Letos se ale dala banda dohromady.

Aleš: Plán jezdit streety byl vcelku jasnej už před zimou, protože každý rok je třeba svoje skillz někam posouvat a pro ridera z města je street, myslím, dokonalou seberealizací. Jen, co napadl první sníh, věci se daly do pohybu. Na hledání spotů mám úchylku už od dob, kdy jsem na ta místa jenom koukal jako malej kluk. Snowboarding mě chytil se vším všudy a já vždycky vymejšlel, co by se kde dalo udělat. Navíc na periferii Prahy je toho opravdu hodně. Většinu spotů jsem tak měl v merku už z dřívějška a samozřejmě se našlo i pár novejch míst.

Laci: Na Facebooku jsme měli svojí tajnou skupinu a každý tam házel vyhlédnutá místa. Když pak napadlo, tak se podle nálady, lokace a potřeby šlo na konkrétní spoty. Já osobně nechodím spoty nijak cíleně hledat, spíš mám otevřené oči, a když mě něco upoutá, tak si to cvaknu na mobil.

Lukáš: Už první focení na speed railu v Riegrových sadech se povedlo. Byl to první spot, první pražskej sníh, všichni byli dost motivovaní. Na tomhle spotu jsme ještě neměli bungee, ale to nakonec nebyl problém. Dopad byl sice do silnice, ale naštěstí nebyla moc frekventovaná.

Aleš: Na spot v Riegrových sadech jsem koukal už roky, ale na tom místě byly vždy jen schody bez railu. Letos se město rozhodlo dodělat tam zinkovej jekl. Když jsem to viděl, věděl jsem, že na tenhle spot musím vyrazit. Trochu jsme se báli, aby byl na místě sníh, ale letošní nadílka byla bohatší, než jsme čekali. Jakmile napadlo, vyrazili jsme tam rovnou z práce, protože, jak známo, v centru města umírá sníh nejdřív. Na místě nás čekala fotogenická lokalita s přírodním rozjezdem. Stačilo hodit trochu sněhu do silnice, zapnout agregát a už se jelo. Z šesti pokusů jsem odjel tři triky, takže následoval širokej úsměv na tváři. Plán splněn.

Lukáš: Ze všech spotů jsme nejdýl připravovali gap na hřiště. Bylo nás docela málo, já plus tři kluci, a sněhu taky nebylo moc. Dělal se větší odraz a taky se nahazovalo na dopad. Tady začal a také skončil Fíla Mlch. Problém byl v tom, že aby kluci měli peřinu na dopadu, tak odhrnuli sníh, kterej byl hned za plotem. Naneštěstí Fílovi nevyšel hned první rozjezd. Dal si takovej boro bonk na plot, kterej ho přetočil a chudák šel z nějakých 3,5 – 4 metrů na záda. Bolavý záda a pohmožděná ruka pro něj znamenaly stopku. 

Aleš: Street obecně prostě trochu o hubu bejt musí, v tom je jeho cena. Čím jsi ale vyježděnější, tím víc to máš zadarmo. Výběr spotu a správná příprava může podobný nepříjemnosti eliminovat, ale na to, aby se někdo zranil, není potřeba killer spot, jak jsme se na vlastní kůži přesvědčili. Přeskok přes plot je zrovna Amerika, kterou jsme měli vyhlídnutou už delší dobu. Bohužel parta se tam ale nesešla celá. Škoda.

Martin: Gap na hřiště mě hodně bavil. Zpočátku jsem měl strach, že nepřeskočím plot, ale toho mě zbavil Tomáš double tail grabem z první. Jezdilo se od desíti večer do čtyř do rána, takže velkej props fotografovi Lukášovi za výdrž!

Lukáš: Zajímavej spot jsme našli taky na Žižkově. Šlo o bonk dřevěný brány. Potkali jsme ji více méně omylem, když jsme šli na jednu jinou zeď. Na místě bylo málo sněhu, a tak jsme se tam vrátili o dva dny později, kdy celkem nakydalo a nebyl problém tam jezdit. Jako omyl se ukázal předpoklad, že se na to rozjedou kluci z kopce. Nakonec se natahovalo bungee nejvíc, co jsme kdy dělali, a chvílemi to tahalo až pět lidí. 

Martin: Natahování bungee lana na tomhle spotu jsem si opravdu užil. Namožený třísla a ramena byly samozřejmostí. Bohužel se mi povedlo chytit Chendose tak nešťastně za palec, že jsem mu ho vykloubil, sorry za to bro!

Lukáš: Mně jako fotografovi sedl nejvíc most přes potok a pak gap u hřiště. Výborně se mi fotilo na obou. Když jsme byli na tom mostě, tak neskutečně sněžilo. Byla to taková vánice, že mi ve sluneční cloně vznikaly hromádky sněhu, které jsem před každým pokusem musel oddělávat, aby nebyly v záběru. Takovou vánici jsem do té doby asi nezažil. Taky jsem tam prověřil voděodolnost svých Burton bot, protože jsem dvakrát trochu zahučel do potoka. Jednou mě kluci běželi zachránit, protože jsem tam málem skončil celej i s foťákem. 

Martin: Rail přes potok se vlastně jezdil kvůli mýmu failu. Vyzvedávali jsme Chendose v Modřanech a já si matně vzpomínal, že vím o obrovský hokejce kousek od Chendosova bytu. Tak jsme se na ni šli podívat. Přelezli jsme velkej plot a našli rail, kterej byl dvacet cenťáku vysokej, místo z dvaceti byl tak z osmi schodů a všude u něj byly větve. Šli jsme tedy zpátky k autu a cestou jsme narazili na hodně fotogenickej rail přes potok. Lukáš byl uchvácen, a tak se odhlasovalo, že tam zůstaneme. Odpanil to zase Tomáš - velkej respekt za všechny první pokusy! Po pár pokusech zabil noseslide do switch grindu v perfektu. Já jsem odjel noseslide s hrůzou v očích a jelo se domu.

Tomáš: Pro mě osobně byly největší mise lámaný raily. V parku mě nikdy moc nepotkaly, nebo jsem možná nechtěl potkávat já je, a taky jsem se podle toho na obou slušně rozštípnul. To pro mě byla velká výzva, a protože ještě není čas na dřevěné pyžamo, tak na nich zkusím zapracovat.

Lukáš: Kluci do toho šli zodpovědně a fakt se snažili, abychom nafotili to nejlepší, co v nich je. Což bohužel přineslo i jisté nepříjemnosti. První a nejhorší zranění jsme zaznamenali na třetím spotu. Byl to double kink s nesmyslně dlouhou střední části. Byli jsme tam fakt dlouho a pořád nic nepadlo. Měl jsem poměrně pěknej úhel a po dvou hodinách stání u foťáku jsem si chtěl odnést fotku. Přemluvil jsem Bulocha, aby tam dal alespoň backside grind. Zkoušel to nějakou dobu a najednou se už ocitl na konci té rovné části. Odskočil až dolů pod schody a, i když to vypadalo v pohodě, tak si přetrhal vazy v koleni. Dost nás to mrzelo, protože zrovna on byl dost aktivní.

Při focení nás většinou nikdo neprudil. Lidi se přišli podívat, občas poklábosili a v naprosté většině byli dost milí. Ale ne vždy to bylo úplně v pohodě. První zádrhel přišel na jednom sídlišti na periférii, kde jsme našli takovej technickej double s hodně dlouhou hokejkou na konci. Už jsme měli všechno postavený, já měl nachystaný světla, když k nám přijela policejní kára. Přijeli na zavolání nějakého nájemníka, a i když byli milí a rozumní, tak nás vykázali. Podruhé jsme se s policií setkali na mostě přes potok. Bylo to hodně mimo baráky v takovém údolíčku a nějací lidi jim volali, že cosi bliká v lese. Když jsme jim vysvětlili, o co se jedná, tak byli rádi, že nemusejí ani vylézt z auta do té vánice a popřáli nám hodně štěstí. 

Martin: Nejhorší to bylo na Spořilově, kde jsme po dvouhodinovém stavění, připravování a odhodlávání začali jezdit pro mě obrovskej double kink. Pár pokusů si dal Laci, kterej hodně slušně odjel frontside grind a také Tomáš, kterej při pokusu o backside noseslide obtiskl hlavu pět cenťáku za poslední schod a pochroumal si zápěstí. Já jsem si dal jeden pokus a plně odhodlanej, že to musím dát, jsem se psychicky připravoval na magora. To už jsem ale viděl, jak na druhé straně silnice kráčí dva strážníci městské policie. Po čtvrt hodině Laciho přemlouvání, našich a jejich argumentů, bylo jasný, že jeden ze strážníků prostě neustoupí. To se trošku projevila moje cholerická stránka - za to sorry kluci. Policajty samozřejmě někdo zavolal a oni musí něco udělat, takže to bylo dost zbytečný. Není ale všem dnům koncem, příští rok to hecnem! 

Laci: Streety jsou pro mě vrchol snowboardingu. Je těžké sehnat partu a překonat všechny překážky. O to větší je to ale radost, když se něco podaří. Předtím jsem většinu streetů dělal ve vlastní režii, takže když napadlo, sháněl jsem fotografa, nějaké parťáky a šup na vyhlídnutý spot. Bylo to dost o nervy, a proto si vážím někoho jako je Lukáš, kdo se o to umí postarat.

Tomáš: Navíc nás to všechny hrozně posunulo. A nejen z hlediska ježdění. Hlavně jsme najezdili na streetu, co asi žádný z nás za celý život, což už samo o sobě ti dá spoustu nových zkušeností. Pro příště víme, na co si dát pozor a naopak co všechno si můžeme dovolit.

Aleš: Já jsem hlavně rád, že se podařilo vytvořit něco, co má formu a úroveň, a doufám, že to do dalších let dá vzniknout dalším podobným materiálům. Hodně motivující je pro mě i fakt, že se celej projekt dostal až sem na Freeride.cz a nezůstane bez povšimnutí, což může bejt inspirací pro kohokoliv, kdo má do něčeho podobnýho chuť.

Další zajímavé články

Na Kaprunu se jely freeridové bomby během X OVER RIDE 2024!

Minulý týden jsme vám tady naservírovali desert ke snídaňovému menu v podobě živého vysílání z X OVER RIDE na Kaprunu, kde proběhla místní premiéra zastávky Challengeru Freeride World Tour. V místních libových podmínkách se utkali rideři toužící se probojovat do Freeride World Tour 2025 a bylo se teda, na co koukat!

Dejte si Live stream z X OVER RIDE 2024 na Kaprunu!

Zpříjemněte si ráno živým vysíláním z prosluněného Kaprunu, kde právě probíhá X OVER RIDE 2024 aneb 4* FWT Challenger, který slouží jako kvalda do Freeride World Tour 2025 a bude se zde rozhodovat, kdo si stoupne příští rok na starověku těchto legendárních závodů! Konec závodu je plánovaný kolem 11:00.

Zúčastněte se "Woodstocku snowboardingu" Longboard Classic 2024!

Letos se již po dvacátépáté uskuteční legendární akce Longboard Classic, které se přezdívá Woodstock snowboardingu. Vyrazte na místo dění do Stuben am Arlberg a poznejte to na vlastní kůži!