Honza Hůrka

Honzo, rozhovor děláme po e-​mailu, kde se momentálně nacházíš?
Teď zrovna jsem si sedl na zahradu našeho domku ve Springfieldu. Springfield je malá vesnička s jednou hospodou a benzínkou na úpatí novozélandských Alp západně od Christchurch. Přes léto je to celkem díra, nejvíc tu frčí horolezectví a bouldering. Zimní sezóna sem ale láká větší zástup adrenalinuchtivejch lidí z celého světa. Důvodem je samozřejmě sníh a shred.

Máš asi hodně nacestováno, kde všude už jsi byl?
Na jižní polokouli jsem strávil už přes tři roky, v osmnácti jsem pobyl rok v Austrálii a na Novém Zélandu jsem čtvrtou zimu. Do Česka se vracím vždycky na podzim, abych nezmeškal tu evropskou zimu. Evropu mám co se týče Alp celkem projetou, ale určitě bych ji mohl projíždět ještě hodně dlouho a nikdy ji nepoznám celou. Je hodně míst, kde jsem nebyl, takže se za zas tak velkýho cestovatele nepovažuju. Rád se vracím na dobrý místa a poznávám je víc do hloubky skrze místní lidi a způsob žití. Například dva měsíce jsem si dal ve Slovinsku a to byl docela hardcore. Anglicky mi rozuměli jen děti a teenageri, lokálům jsem se musel přizpůsobit a drtit jejich jazyk.

Nejoblíbenější místo tedy je...?
To je složitý, nejspíš Nový Zéland. Je tu super příroda, svoboda a jednoduchost, žádná byrokracie a neprůhlednej systém. Domů se ale vracet nepřestanu.

Čím se na Zélandu živíš a stíháš u toho jezdit?
Když jsme se tu s Kamčou (kámoška) ocitli poprvé, tak jsme samozřejmě chtěli na kopec a nejlíp i pracovně. I s českou instruktorskou licenci jsme zkusili obeslat resorty po NZ, a tak se jednoho dne stalo, ze nás kontaktoval týpek, že se mu rozbila instruktorka a potřebuje náhradu. Vítr nás tak zavál do Porters (www.skiporters.co.nz). Instruktora jsem tu dělal první sezónu, a teď už třetím rokem šejpuju snowpark. Že bych si něco ušetřil, tak to ani náhodou, pokryje to mé náklady a hlavně mi to umožňuje přístup k horám ve dne v noci. Na každou NZ misi si musím vydělat mezi sezónami, letenka je pochopitelně to nejdůležitější. Sponzoři mě vždy vybaví až po uši vybavením, takže BIG thanx to: Snowbitch, Santa Cruz, Westbeach, Nidecker, POW, Chop.

Chystáš se i tuhle zimu objevit v Evropě, potažmo v Česku?
Jo určitě, otevíráme Snowbitchshop v Mariánských Lázních, kde bydlím. Mám v plánu cestovat po Alpách. Přijede pár kámošů z NZ a chci je vzít do Čech, aby viděli nějaký „Eastblock“ místa. Potom pár závodů, nějakej shooting atd. Těším se na kamarády a rodinu.

Jak se stane, že se Čech na Zélandu dostane do týmu Santa Cruz?
K SC teamu jsem se přimotal už v Rakousku, konkrétně v Penkenu, kde jsem strávil několik týdnů ježděním po kopcích a hlavně v místním super parčíku. Lajna tří kickerů s cornerem na konci se mi stala celkem návykovou a já se na ní seznámil se spoustou pros a lidí kolem snb businessu. Tam sem se taky seznámil s Eline, teamovou manažerkou SC.

Pomohla ti k Santa Cruz nějak česká distribuce?
Určitě. Můj dlouholetý sponzor Snowbitchshop.cz se stal výhradním zástupcem Santa Cruz v ČR, a já tak v Rakousku testoval modely pro letošní sezónu. Toho si Eline samozrejmě všimla. Dali jsme se do řeči, koukla na pár mejch jízd a jelikož se chystala rozšířit team o pár východoevropských riderů, dostal jsem nabídku, kterou jsem samozřejmě neodmítl. Jinak na NZ jsem před týdnem dostal nabídku sponzoringu od lokální firmy CHOP z Wanaky, která už několik let vyrábí čepice, který jsem si tu už první sezonu oblíbil. Jsem v mezinárodním teamu s Jamie Anderson a mam z tohohle celkem dost velkou radost, protože je to super spojeni s Novým Zélandem

Byl jsi už s teamem Santa Cruz na nějaké společné akci?
Na jaře jsem byl pozvanej do rakouského Westendorfu na čtyrdenní shooting v místním parku a okolí. V rezervovaném parku mě čekal ještě jeden kolegáček ze Slovinska Ziga Rakovec a fotograf Landon Stirling. Počasí bylo jarní, park lehce rozbředlej a velkej skok tak dovolil psychice invertovat a prostě „Go Bigger!“. Vznikl celkem dobrej materiál a hlavně to byla super zkušenost a legrace…. 

Změnil se nějak tvůj život vstupem do SC teamu?
Můj osobní život to moc nezměnilo. Jen mám dostatek vybavení a nějaký to euro na výlety. Letos máme v plánu pár akcí s SC teamem, na které se moc těším. Ti nahoře po mě samozřejmě chtějí, abych jim posílal updaty co dělám, výsledky testu jejich produktů atd. Je tu zpětná vazba, což se mi líbí. Chtějí po mě i designy prken, nápady kde fotit a pořádat akce.

Zatímco pro některé jezdce může být taková spolupráce s firmou „průda“, ty říkáš, že se ti to líbí. Nepřemýšlel jsi živit se něčím podobným? Jinak řečeno, najít si živobytí ve snb businessu?
Vzhledem k tomu co teď dělám, by to bylo celkem přirozený. Odmaturoval jsem na sportovní a podnikatelské střední a snowboarding je jediné, co celkem umím. Podle mě je ale nejdůležitější si nejdřív udělat rozhled, kontakty a poznat sám sebe. Pak má smysl se na něco takového vrhnout. Mam v plánu pár věci, například ten shop v Mariánkách už je celkem zodpovědnost. Naštěstí v tom nebudu sám a mám o koho se opřít. Díky kámošům....

Co ti nejvíc sedí? Park, jibbing, freeriding?
Nejsem zaměřený na jedno. Baví mě se prostě hýbat a mít radost z těch pohybů, ať už jsou na railu, skoku či v pudru.

Nejoblíbenější trik?
Bs 180 je pocit všech pocitů.

Mimochodem, slyšel jsem cosi o freeridingu za svitu měsíce...
Tady je možný všechno. Park stavíme většinou přes noc, a zapnout kotvu není problém. Měsíc je sice jediný zdroj světla, ale odrazem od sněhu dostává celkem grády a čelovku nechávám vypnutou. Rolbaři jsou kámoši a vyvezou nás kam až chceme. Freeriding za úplňku je zážitek kvůli kterému neřeším že nevydělávám tisíce někde dole. Tohle je pro mně cennější.

Když už jsme u toho freeridingu, dáváš si dost majzla na laviny?
V tom je NZ dost drsnej. Každoročně tu umře několik lidi kvůli podceňování přírody a přeceňování svých možnosti. Letos jsou to už 4 lidi v okolí 60km. Před dvěma tejdny tu bylo silný zemětřesení 7.4 RS. V Christchurch to zničilo přes sto domů a já spal 30km od epicentra. Málem jsem se posral. Bylo pul čtvrtý ráno, když se celej barák začal hejbat a křupat, všude padaly komíny a sypalo se sklo. Během těch patnácti sekund spadlo kolem přes 150 lavin. Já jsem zažil lavinu na vlastni kůži dvakrát, nic příjemného to není. 

Lavina na vlastní kůži? Co se stalo?
V roce 2007 jsem tady kvůli pár obloukům šlapal na celkem strmej kopec. Vzal jsem to po kraji pláně plné navátého sněhu. Šlapal jsem rovnou lajnou vzhůru a zasekával desku před sebou. Najednou se zničeho nic od prkna rozjela spára dobrejch 30 metrů doleva, a pak to křuplo, až mi málem praskly bubínky. Přímo od nohou se rozjela deska tzv. „slab avalanche“ a vzala s sebou všechen čerstvej sníh cca. 100 metrů dolů. Mně nezbyl žádnej sníh, jen třesoucí se ruce a kolena. Druhá příhoda byla s prknem na nohou. Začátkem letošní sezony jsme fotili plakát na druhé straně hory, než se rozprostírá středisko. Zpět jsme museli traverzovat dobrej kilák po vrstevnici a objet tak celej kopec. Asi tak v půlce jsme přejížděli prudší pasáž. Kámoš Alan přejel v pohodě a já vyrazil trošku pod jeho lajnou, abych měl větší rychlost. Náhle, tentokrát úplně potichu, se všechen sníh kolem mě začal hýbat a já si uvědomil, že jsem uprostřed celkem velký laviny. Abych z toho byl rychleji venku, tak jsem to namířil strměji přímo na hřebínek, což bylo nejbezpečnější místo. Tam teprve jsem se začal třást. Tahle deska skončila nějakejch 900 metrů pod námi a já měl štěstí, že to byl lehkej čerstvej sníh a ne mokrý svinstvo. To by mně vzalo s sebou a i pípák by mi byl k ničemu.

Jaké jsou tvé plány do budoucna?
Teď končí zima tady a začíná zima v Evropě. V každém tomhle mezidobí potřebuju vydělat peníze na sezónku a na ježdění vůbec. Chci rozjet pobočku Snowbitch v Mariánkách a apelovat na místní lyžařský areál skrze občanské sdružení, které zakládáme, aby něco udělali i pro freestyle snowboarding. Po vánocích fotíme katalog pro Santa Cruz, ještě nevím kde, NZ parta dorazí v únoru a jedem „east misi“, pak nějaké jarní akce, odlet do Austrálie na dva měsíce na farmu a pak už začíná zase zima na Zélandu. To je hodně zhruba, vše se může změnit.

Z toho všeho co píšeš vyplývá, že jsi hodně aktivní člověk. Neláká tě někdy se jen tak „vyzevlit“?
Když na to přijde, tak jsem králem všech zevlů. Ale jen když kolem není sníh. Dokážu sedět či ležet na gauči i tejden, když je dost jídla, pití a cannabinoidů. Nesmí se to ale přehánět. Lenost je kořenem všech mejch hříchů a já vím, že když jí přemůžu, tak dokážu hodně věcí...

To by se dalo tesat do kamene. Jsme na konci rozhovoru, chceš někomu poděkovat něbo něco vzkázat?
Chci poděkovat rodině, Rose, kámošům a také všem sponzorům kterými jsou Snowbitch, Santa Cruz, Westbeach, Nidecker, POW, Chop