Miládka & Fošna "On the Road"

Miládka Kubešová a Tomik Mošnička aka Fošna... Pár, který potkáte všude na světě a máte velký štěstí pokud se vám to podaří doma v Česku. Tyhle dva totiž jsou pořád někde, vždycky to ale je buď na horách nebo u oceánu. Kanada, Norsko, Švýcarsko, Francie, Indonésie, Austrálie, Novej Zéland... Jejich příběh budiž inspirací pro všechny z vás kdo chcete cestovat a zároveň vás baví snowboardovat, surfovat nebo bikovat. Tyhle dva jsou krásným důkazem toho, že "Když se chce, tak to jde!"

Čau Miládko a Tomiku, nejste (zatim, hehe) žádný celebrity, takže se nejdřív zlehka představte. Odkud jste, kolik vám je, jak dlouho jste spolu, co vás baví atd.

Fošna: 34 let, Pražááááák, ale teď už řikám, že jsem z Makovic chrudimskejch. Doba v závěsu 5 let a 6měsíců a předpokládaná doba do budoucna: forever. Po maturitě na potravinářský průmyslovce se zaměřením na ekonomii, což byla moje největší chyba, jsem udělal přijímačky na peďák UK v Brandýse nad Labem. Myslel jsem si, že budu jednou učit děti tělocvik, ale škola prostě pro mě nějak nebyla, tak jsem tam přestal chodit a už toho samozřejmě léta lituju. Na Guernsey proběhl půlroční kurz angličtiny s takovým bezcenným certifikátem a pak už jen sezonní práce. Co mě baví? Sport a adrenalin, nemůžu se nabažit DH a trailsů na kole, snb freeridingu a surfu. Miluju hory v létě a nová místa.

Miládka: Mně je 32 let a jsem z Chrudimi. Studovala jsem na francouzsko-​českým gymnáziu v Olmiku, nevěděla jsem tenkrát moc co dál, tak jsem šla studovat francouzštinu a ekonomii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Dala jsem si semestr v rámci programu Erasmus v Lille a po studíích jsem se vydala na zkušenou. Nechtělo se mi ale vůbec vrhnout do budování "kariéry". Odjela jsem do Pyrenejí za Léňou Jindrovou, se kterou jsme dělaly celou zimu palačinky, hamburgery a francouzskou specialitu “sandwich américain”, což je karbanátek s hranolkama v bagetě, hahaha. Chtěla jsem zažít něco novýho, snowboardovat a cestovat. A tím to začalo.

Tomiku jak jsi přišel k přezdívce Fošna?

Fošna: To víš, příjmení si člověk nevybírá, tak jsem na základce byl Mošna, přirozeně po bráchovi. Tehdy se učitelky trhaly za vlasy se slovy: "A jéje, další Mošnička." Měl skvělou reputaci syčáka. No a pak když jsme začali skejtovat, tak mě automaticky volali Fošna.

Kdy jste začali víc cestovat? Bylo to ještě předtim než jste se dali dohromady nebo ta vaše horečka vypukla až společně?

Fošna: Já jsem začal zlehounka, ještě s ex, cestou za prací na Channel Islands s doporučením strejdy Womy. Strávili jsme tam 11měsíců a to mě nakoplo... Miládka, co vím, tak projela stopem s kámoškou Lenčinou Evropu křížem krážem a využila levné letenky do Brazílie.

Miládka: Poprvé na delší dobu jsem byla, jak už jsem říkala, na klasickým studijním pobytu "Erasmus" v Lille ve Francii. Když jsem dostudovala na vejšce, rozhodnutí bylo jasný... Cestovat! A protože jsem studovala francouzštinu, tak jsem jela na zimní sezónu do francouzskejch Pyrenejí. A pak už se to vezlo, první léto v Hossegoru, pak jsem si zatančila s Tomikem první "ploužáák" na Číhalce a od tý doby v tom jedem spolu. 

Zatim ve zkratce - kde všude jste už byli na dýl jak měsíc? Vy teda nikam na kratší dobu, co vim, nejezdíte, takže prostě kde jste strávili svoje "sezóny", ať už snowboardový nebo surfový?

Fošna: Prvně společně Francie na 5 měsíců... heh... to jsme se znali ještě málo. Pak Kanada, to byl můj sen, hlavně kolo ve Whistleru,nejlepší bike park na světě, zase Francie, rok Zéland, Francie, Norsko a teď posledně Švajc.

Miládka: Hmmmm, Tomik měl velkej sen, odjet do Whistleru kvůli DH kolu, tak jsem jela taky, i když jsme spolu byli jen pár měsíců. Strávili jsme tam nádhernou zimu a k mému údivu asi ještě lepší léto! Začala jsem tam jezdít downhill na kole, byla to pecka. Práce, po práci kolo, bikepark otevřenej do osmi a pak koupačka v jezeře pod horama. Po roce v Kanadě jsme začli plánovat další výlet na Zéland, to byl totiž vždycky sen mojí maminky. Už když jsem byla malá, četla ve 100+, že se tam dá ve stejnej den surfovat i lyžovat :) Tak jsme o tom společně snily, že to jednou zažijem. Takže jsem splnila sen i jí, přijela za náma na měsíc a procestovali jsme v dodávce oba ostrovy.

Tomiku zmiňoval jsi Channel Islands aka Normanské ostrovy. Celkem zastrčená lokalita, ne moc navštěvovaná bych řekl. Cos tam dělal?

Fošna: Jak jsem zmiňoval strejdu Womu, tak ten mi tenkrát radil kvůli práci nejezdit do Londýna nebo tak, kde z tebe strhaj akorát kůži, a doporučil malý ostůvek v kanále La Manche, který je sice pod anglickou vlajkou, ale autonomní. Zdál se to být super nápad, tak jsme vyrazili, po 14 dnech našli práci v hotelu s restaurací na pobřeží, dostali auto, který kolega vyhrál v kartách :), nechali si poslat kola a bylo zaděláno. Takže převážně práce v restauraci a baru, což byla bomba na učení jazyka. Člověk si myslí jak umí ze školy anglicky, ale dokavaď se nedostane mezi samý anglicky mluvící, netuší že neumí.

Miládko Tomik zmínil Brazílii, co ty tam?

Miládka: To byla jen taková dovolenka, kamarád z Chrudimi mi jednou psal, že prodávaj hodně levný letenky na tři týdny, úlet za 198 EUR, ještě teď si pamatuju tu neuvěřitelnou cenu. Takže jsme letěli do Salvador da Bahia, což je na severovýchodním pobřeží. Byl to zážitek, na kterej pořád vzpomínám a doufám, že tam znovu vyrazíme. Brazilci (alespoň ti z Bahia) jsou hrozně moc milý lidi, pořád a všude tancujou, bylo to báječný. Jeli jsme klasicky s krosnou na zádech a když se nám někde líbilo, tak jsme na pár dní zůstali.

Který místo (zimní a letní) vám nejvíc zůstalo v paměti, na co nejradši vzpomínáte?

Fošna: Kanada a Zéland - ten teda asi nejvíc i když málo biku. To se jednou ke konci našeho pobytu zmínila kolegyně z kanclu, že jezdí s přítelem DH a mimochodem že má asi 8 kol v garáži, ať jdu někdy s nima. Dali jsme to jen jednou, škoda. Queenstown je bomba na kolo, snad se tam jednou vrátíme. Neuvěřitelná příroda a pohoda. Na Zélandu jsme strávili 6 měsíců v dodávce. Kanada taky nádherná, ta příroda! Tam jsme víc lezli po horách v létě a samozřejmě mekka biku, neuvěřitelný.

Miládka: Pro mě je tím místem Zéland. Kromě neuvěřitelný přírody tam jsou nejpříjemnější lidi na světě. Taková pohoda, nevím, jak oni to dělaj. Tam si dovedu představit žít. Škoda, že je to tak daleko. My jsme tam začali pracovat v Kiwi Discovery, půjčovně lyží a snowboardů. Další příjemná náhoda. Můj šéf z Whistleru tam dělá managera a pozval nás, ať pro něj přijedeme pracovat. Je to nejskvělejší šéf, kterej si to v 55 letech dává hodně dobře. Zima (naše léto) v Queenstown, zima ve Whistleru. Ten týpek žije jen v zimě! Možná byste měli udělat rozhovor s ním, to by bylo teprv zajímavý! Po zimě jsme koupili Jůlii - dodávku nejhodnější a nejzlatější a jeli po jižním a severním ostrově a surfovali, kde to šlo. Když došly peníze, začali jsme pracovat. Jsme takový “lucky kids”, takže jsme díky naší kamarádce Kátě Dymáčkový dostali práci v Gisborne u vinaře Andyho, kterej vyrábí luxusní vína: Hihi Vines. Pak jsme dělali na kiwi u Colina, taky v Gisborne. To je město, který má třeba 30 000 obyvatel a každej tě na ulici pozdraví a zeptá se, jak se máš. Nejlepší je, že to opravdu myslej vážně. A skoro všichni choděj bosí. Paráda.

Vystřídali jste spoustu zaměstnání a věřim, že ne vždycky to bylo lehký. Čím vším jste už byli?

Fošna: Instruktoři, prodavači, řidiči, pokojský, malíři, číšníci, barmani, asistenti v půjčovně lyží, farmáři, logistici, zahradníci...

Miládka: Vystřídali jsme toho hodně. Když chce člověk někde nějakou dobu žít, musí být připravenej na všelijaký práce a neohrnovat nos. 

Jaká práce vás bavila nejvíc a jaká naopak nejmíň?

Fošna: Nejvíc mě baví momentální práce ve Francii. Každý den mám rozdílné úkoly pro lepší chod kempu, které si většinou vymýšlíme sami s kolegou šéfem. To mě stále posouvá v ohledu alespoň nějaké kreativity. Taky je člověk v neustálém styku s klienty, tak se vlastně denně učí jazyk. Jinak v dávných letech 2001- 2002 jsem makal s kámošema v LTB (výroba snb prken) a to byl taky požitek vidět ten hotový produkt, který ti prošel rukama. Nejmíň, to jsem ještě nezmínil, mě bavila prádelna v hotelu Aspen v zimě ve Whistleru. Za což děkuju stále Skautíkovi, kterej mi tu práci předal. Prali jsme a skládali povlečení a ručníky pro různý hotely v okolí. Já měl tu výhodu, že jsem tam byl první, tak jsem natahal další český kámoše a kámošku do týmu a sám jsem 2x týdně rozvážel ty hadry po městě, tak jsem si čas od času odpočinul a navštívil partu po cestě.

Miládka: Nejradši učím na snowboardu a na lyžích. Moje poslední sezóna v Grindelwaldu (Švýcarsko) byla parádní, pracovala jsem v malý rodinný škole, kde jsme se všichni znali a kámošili se. Mě tahle práce naplňuje, vůbec mě baví učit. Naopak nejhorší asi byla práce v Norsku v Hafjellu v restauraci. Bylo to hodně náročný. Hodně hodin a nosíš pořád ty nedojedený talíře... Ale jinak Norsko fajn, dobrý vzpomínky. Jo, taky úklid v hotelu ve Whistleru v létě. Byl to hodně vytíženej hotel, takže pokojů a apartmánů na úklid moc. Uf, už by se mi do toho nechtělo!

V Čechách trávíte, co vim, vždycky jen pár tejdnů v roce, mezi zimní a letní sezónou. Vlastně to je taková “přestupní stanice”, co? To akorát stihnete pozdravit svoje rodinky, zajít s kámošema na pivko a zase frčíte, ne?

Fošna: Někdy právě ani to ne. Ahoj mami, mám hlad a špinavý prádlo... Díky, musim zase jet :)

Miládka: No, to se teď naposled povedlo Tomikovi, byl doma necelejch deset dnů. Já letos mezi zimou a létem strávila doma dva měsíce a bylo to báječný.

Na čem všem jezdíte? Surf, snowboard, bike, longboard, beach cruiser... :) Otázka na tělo - jak jste na tom co se týče skills?

Fošna: Průměr, na snb od 17 let, na kole nějak taky, tak něco zvládnu. Na nějaký to závodění to ale jistě nejni. Surf nejmíň, tak to vůbec. Ale příští rok třeba pojedu sranda závody v Seignosse. Nejvíc nám to jde samozřejmě na beach cruiserech, to jsme mistři. 

Miládka: V zimě snowboard a lyže, v létě surf a kolo. Na lyžích jsem jezdila od tý doby, co jsem se naučila chodit, byli jsme s rodičema na horách co nejčastěji to šlo, takže mám na lyže jen nejlepší vzpomínky. Když mi bylo 15, dostala jsem snowboard, byl to Hooger Booger s tvrdým vázkem a jeli jsme s bráchou do Pece sebou mlátit. Doslova. Nikdo nám tenkrát nevysvětlil jak na to, páč tenkrát jsme ani neznali nikoho, kdo jezdí na prkně. Ale zamilovala jsem si ho hned! Před 10 lety jsem si udělala kurz na instruktora snowboardingu ve Špindlu, učila pár sezón v BSS Snowboard School a život se od tý doby snowboardu trochu podřizuje. Jezdím, co nejvíc to jde. Díky Špindlu mě hodně moc baví rampa, tam jsme si dávaly nejlepčí holčičí jízdy s Gábinkou, Madlou, Gaga atd. A hlavně freeride! Ve Whistleru to začalo, i když naše zima nebyla nejlepší. Minulou sezónu v Grindelwaldu jsme měli hodně sněhu, krása. Na surfu jsem začala svojí první sezónu v Hossegoru před 6 lety. Takže začátky v hustým Atlantiku, pak těch 6 měsíců na Zélandě a 2měsíce na Bali. Mně je ve vodě hrozně dobře, surfing je v něčem úplně jinej než snowboarding, každá session je úplně jiná. Je to balada... Ale snowboarding mám víc v sobě. Jsem holt asi českej suchozemec. 

Zkuste si vzpomenout na největší problém, kterej vás na cestách potkal...

Fošna: Asi když nám vykradli auto 4 dny před odletem ze Zélandu a museli jsme narychlo vyřídit nový pasy atd. a následně nám zamitli let ze Singapuru na Bali. Žebrali jsme na indonéský ambasádě o vizum. Žádný drama...

Miládka: Jo, to byl docela hustej tejden. Ale nakonec se to vyřešilo. Ale podle mě to teda bylo pěkný drama :)

A naopak na ten nejkrásnější moment..? 

Fošna: Zasnoubení na pláži v Gisborne?
Miládka: Proč ten otazník? :)

Oooo, takže jste snoubenci... Kdy bude svatba? A otázka co se u vás nabízí - kde to bude? Čihalka? :)

Fošna: Nějak se ta veselka stále odkládá, tak snad konečně příští rok v květnu a samozřejmě na Číhalce v Orlických horách kde to všechno s touhle podivnou věcičkou začalo :)

Co vás baví nejvíc? Snowboarding, surfing, biky?

Fošna: DH a dirty, teda mě... surfing super ohledně přírody a kultury, ale teda je to těžký. Jednou si zajezdíš skvěle a druhý den se cítíš jako začátečník. Teda já to tak mám.

Miládka: To nevím. Když mám zimu, tak si myslím, že snowboarding a když léto, tak zas surfing... a kolo :)

Co je na cestování nejhorší?

Fošna: Právě to už jsi naťuk... Že se tolik nevidíme s kámošema a rodinou. Je to tak, to nám chybí, ale naštěstí sem jezdí mnoho kamarádů za surfingem, že jo Márty...

Miládka: Souhlasím.

A... ano, co je na cestování naopak nejlepší? :)

Fošna: To be free... Důležitý je cítit se dobře a právě když je člověk v jiných krajích nepoznaných, v jiných kulturách a společnostech poznává sám sebe, učí se spoustu nového o životě a zjišťuje jak může být vše naopak, než si kdy myslel. Země je veliká a život krátký. Nejlepší je ta energie, kterou získáš po nějaké větší cestě, což zjistíš po návratu domů.

Miládka: Všechno! Myslím, že by měl úplně každej někam vyjet do zahraničí “na zkušenou”, kdyby to šlo. Zkusit si tu zodpovědnost sám za sebe. Cestování a poznávání jinejch kultur hrozně otevírá mysl. Některý lidi jsou moc zaprděný, jak seděj doma na zadku. 

Teďka trávíte už několikátý léto ve Francii v Hossegoru. Fošna letos vychytal celkem exkluzivní job, pochlub se o co jde? ;-) A Miládka si vydělává ojra letos jak?

Fošna: Majordómus Quiksilver Boardriders Housu v Hossegoru, super náhoda, které se šlo trochu naproti. Díky několikaleté spolupráci s Quiksilverem, potažmo s nynějším šéfem, jsem letos dostal nabídku, která se jaksi neodmítá. Moje funkce zní odpovědný logistik nebo taky pravá ruka vedoucího. Většinou se jedná o rezervace a ubytování klientů, zapůjčení materiálu pro volný čas, zajištění stravy v místní restauraci a kyvadlové dopravy z letiště. Samozřejmě v rámci kempu se starám o údržbu veškerých prostorů. Velký bonus ovšem je potkávat mnoho zajímavých lidí včetně týmu Quik, Roxy a DC z různých zemí světa, kteří jsou zde ubytovaní v rámci profesionální tour.

Miládka: Já pracuju v surf shopu a na Roxy Pro France a Quiksilver Pro France. To jsou závody v surfingu, pořádané ASP (Association of Surfing Professionals). Dostala jsem se k tomu náhodou před pár lety. Tomik tam taky pár let pracoval a tím se dostal k Boardriders Surfcampu.

Jak se vám daří kloubit ježdění, ať už v zimě nebo v létě, s prací?

Fošna: Bomba, zatím se daří mít každý den ( i ten pracovní) mnoho času. Většinou v každé práci vědí, čím se zabýváme, tak nám vycházejí vstříc. Sami vidí, že pak pracujeme líp. Ve vodě když jsou podmínky každé ráno před prací, někdy volá i sám šéf, že jsou vlny, ať jdu jezdit. No a pak končím v 17 a světlo je do 22h, tak to jsme taky ve vodě. Na kolo jezdíme do Pyrenejí, kde je mnoho bikeparků, na dva celý dny volna. V zimě to taky vychází, poslední zimu jsem makal ráno 3h a večer 3h.

Miládka: Záleží, ale většinou mi všude vycházejí vstříc. Můj šéf je surfař, takže se mě každej den ptá, jestli se chystám druhej den do vody a podle toho mi vymyslí rozvrh. Pohoda velká!

Poslední zimu jste strávili ve Švýcarsku. Kde to bylo, co jste tam dělali za práci a jaká byla zima? Z fotek to vypadá, že jste se pořád topili v prašanu... 

Fošna: Grindu je fakt příjemnej malej rezortík asi 60 od Bernu. Když si připlatíš 100 franků k sezónce, tak máš i na Adelboden, kam jsem se nakonec dostal jen jednou. Ale vyplatilo se. Měli jsme super sezónu plnou prašanu, zkoumání terénů a parádních výšlapů s plnou výbavou. Já makal pro 4hvězdičkový hotel jako šofér skibusu. Bral jsem lidi ráno na gondolu a odpo zpátky, mezi tím snb a lyže. Mimojiné je to i sáňkařský ráj s nejdelšími runy v evropě, tak jsme dali pár jízd.

Miládka: Letošní zima byla fakt povedená. Hodně sněžilo a taky bylo dost sluníčka. Teda až na zamračenej březen. Grindelwald je taková příjemná vesnička s příjemnejma lidma. Je tam přirozená směska opravdovejch místňáků, farmářů, co chovaj ovce a krávy a vyráběj sýr, a sezónních pracantů a turistů. A pracujou tam jak Švýcaři, tak cizinci. Jsou tam celkem tři hory, Kleine Scheidegg, Mannlichen a First, proto možností na vybití na prkně nebo lyžích je dostatek. Já jsem pracovala jako instruktor v bezvadný škole a chystám se tam příští sezónu zase vrátit.

V zahraničí se často dá totožnou prací vydělat mnohem víc peněz než u nás, ale život jako takovej je taky dražší. Do jaký země je podle vás nejlepší vycestovat opravdu za výdělkem, odkud jste si přivezli nejvíc naspoříno? Jestli to nechcete prozrazovat, tak samozřejmě nemusíte ;-)

Fošna: Tak to teda nebudem… :D Neee, jednoznačně Norsko.
Miládka: V Norsku jsme si vždycky vydělali nejvíc. 

Co byste doporučili lidem, kteří by chtěli naskočit na podobnej život jako máte vy? Nějaký obecný rady, tipy, nebo naopak upozornění na možný nástrahy?

Fošna + Miládka: Neváhat a ihned vyrazit, každý má něco doma co nechce opustit (práce, byt atd.), ale když o tom někdo uvažuje, musí rázně odstartovat. Je to nakonec fakt easy, i když to tak doma nevypadá.

Teď dáváte léto ve Francii, ale uvažovali jste už co dál, kam příští sezónu?

Fošna: Tak tady se nám poprvé rozchází plány... Miládka přemýšlí, že dá na měsíc s holkama Srí Lanku a pak chce do Švýcarska instruktorovat. Já makám do půlky listopadu tady v Hossegoru, tak bych dal prosinec doma a pak chci leden únor Mexiko a Nicaraguu. No a pak jsem dokonce pomýšlel na školu francouzštiny, kterou potřebuju jako sul. Aaaale kdo ví jak tohle všechno dopadne.

Miládka: Uvidíme, plány máme, ale nakonec se stejně rozhodujeme na poslední chvíli. Baví mě užívat si přítomnost a nemyslet moc dopředu. 

Kde se vidíte za 10 let třeba? Chcete žít doma v Čechách nebo někde jinde ve světě?

Fošna: Otázka na tělo... Novej Zéland nebo doma.
Miládka: To je normálně strašidelná otázka tohle! Brrrrr, tak daleko nevidím.

Chcete někomu na závěr poděkovat, něco vzkázat? Máte možnost... ;-)

Fošna: Díky tobě Márty a lidi..: Vyražte za hranice!

Miládka: Jestli máte chuť někam vyrazit, tak se toho nebojte! Zjistěte si, co se dá a odjeďte. Ta zkušenost opravdu je "k nezaplacení". Nebojte se a užívejte života!