Příběh splitboardingu - část 2. (Ota Tyl)

Psal se prosinec roku 2012. Napadla první vážnější sněhová nadílka. Já ani čert jsme neváhali, popadli časopisy a vyrazili do hor. "Probuďte se, zima je tady!"

Na nohy nasadili jeden skis, druhý split a vyrazili z Pece pod Sněžkou skrz Krakonošovo, cestou na hřebeny. Cíl byl jasný, setkat se s otcem speciálního vybavení pro pohyb v horách - splitboard.

Na konci cesty, u chalupy zapadané sněhem, na nás čekal Ota Tyl, výrobce českých splitboardů značky Gara. Ota je tou správnou osobou na dotazy ohledně historie snowboardingu v Česku a všeho co je spojeno s výrobou prken, hlavně těch splitboardových. Ačkoliv mrzlo až praštilo a dostaveníčko jsme si dali u sněhem zapadaného piknikového stolu, tak se Ota rozpovídal.

Čau Oto, kde se nacházíme?
Právě jsme zhruba na půl cesty mezi Pecí a Špindlem, kousek od Klínovek. Stojí tu má oblíbená chaloupka. Bohužel mi neříká pane.

Odkud pocházíš a odkud přicházíš?
Jsem z Prahy, ale v zimě bydlím ve Špindlu, odkud právě přicházím.

Jak dlouho jezdíš do Krkonoš a jak ses sem dostal?
Do Špindlu jsem jezdil od malička. Naši mě posílali do lyžařské školy, která byla ve Svaťáku, nad ozdravovnou.

Jak probíhaly lyžařské začátky ve Špindlu?
To tě ráno posadili v Praze na autobus, jako špunti jsme vystoupili ve Špindlu na náměstí a v lyžákách běželi na Svaťák. To byla poměrně dobrá fyzická příprava. Následoval trénink a večer pěkně domů.

Kdy ses poprvé dostal ke snowboardu?
To bylo asi v sedmé třídě, možná i dřív. Na "Polákách" jsem v lyžařském TV magazínu zahlédl borce, co stál bokem a hned jsem měl jasno v jakém postavení vůči kopci budu stát v nastávajících sezónách. V dalším díle se objevil Jake Burton a už nebylo cesty zpět k lyžím. Následně mi někdo přivezl obrázek z Neckermanna nebo z nějaké jiné pekelnosti. Podle toho jsme začali experimentovat. Všechno jsme to spustili v kočárkárně, první náčrty, nářezy a už to jelo. Samozřejmě málem následovalo vyhoštění z paneláku. Ne každý totiž obdivoval vůni pryskyřice a zaprášené stopy z kočárkárny navíc vedly rovnou k našemu bytu. Následovala klasika v podobě experimentů s fošnami, boj s vázáním a korunu jsem tomu nasadil, když jsem se na lyžařském výcviku prezentoval s něčím, co tehdejší osnovy tělesné výchovy vůbec neznaly. Potom jsem se na závodech na Klínovci seznámil s Luďkem Vášou. Koupil jsem si od něj prkno Diktátor a následně mnoho dalších modelů.

Co začátky, vleky a podobně?
Já jsem nikdy nebyl moc konfliktní, vždycky jsem se snažil dohodnout. Spřátelený vlek jsme tenkrát měli na Krakonoši, a to hlavně proto, že tam nikdo jiný nechtěl jezdit. Potom už následoval Svaťák, kde občas byly scénky.

Co se dělo dál?
Začaly se organizovat závody, sponzoring atd. Na scéně se objevili i tací co to měli pouze jako pózu, ale tak to je. Já s tím nemám problém, obzvlášť teď ne. Když existuje split, je mi to úplně párek.

Měl jsi tenkrát nějakou vizi, co chceš dělat, kam si to chtěl dotáhnout, co se týkalo výroby prken?
Slovo vize jsem tenkrát snad ani neznal. Já jen chtěl být na horách a mít s sebou nějaký nový kousek prkna na otestování. V zimě jsem hrotil předpovědi počasí, jestli bude sníh. V létě zase jestli bude foukat, abych mohl jet k vodě. Dneska jsou děcka tlačené do toho, aby měly nějakou vizi, ale tenkrát to prostě moc nešlo. Bylo co bylo a my se snažili dělat maximum. Máma šila oblečení dle obrázků, tenkrát frčel neon. Samozřejmě jsem se snažil o nějaké brigády a tak, ale v začátcích to bylo závislé zejména na rodičích, jestli našetřili nebo nenašetřili, abych někam mohl jet. Dělaly se ale různé věci, třeba za barákem jsme s kámošema měli udělaný skokanský můstek a chodili skákat za barák. Pamatuji, že v Praze bývalo víc sněhu.

Potom to padlo a otevřely se hranice a s tím i nové možnosti?
Jak říkáš, otevřely se hranice a začalo se to pomalu měnit. My jsme si primárně chtěli vydělat peníze, abychom mohli být na horách. Postupně se to začalo nabalovat, až z toho začal být business. Ze začátku to ale bylo tak, že jsi přivezl krabici věcí, kterou jsi prodal kámošům a dál kámošům kámošů. Postupem času se přišlo na to, že by bylo dobré mít vlastní krám. Vůbec to nebylo o tom, že by sis udělal nějaký business plán a podobně, jak to známe dnes. Já jsem vlastně začal tak, že jsem prodal svojí Škodovku 105, windsurfové věci a všechny našetřené prachy použil na to, abych měl cash a mohl přivézt vybavení. V bankách to byl absolutní výsměch. Navíc já jsem byl v očích těch bankovních úředníků hodně mladý, takže když jsem přišel do banky, tak se mě ptali, kdy přijde táta. V té době jsme zažili hodně věcí. Výsledkem toho snažení byl první krám Boarder King, to si asi hodně lidí bude pamatovat. Stál v Praze na Kulaťáku a vznikl v roce 1995. Potom přišel druhý krám, následně Billabong, obchodní centra a najednou jsem měl 12 obchodů. Uf, to už nebyla svoboda, ale jen diktát čísel.

A co závody?
Jo jo, jezdil jsem hlavně freestyle, ale občas i slalom. Ve vašem home townu v Peci jsem taky exhibitoval, občas to dopadlo docela dobře. Tenkrát se o mě hodně postaral Petr Cemper, u něj jsem také na začátku pracoval.

Kdy ses poprvé setkal se splitboardem?
První věc, kterou jsem kdy viděl a měl možnost si osahat, byl pravděpodobně Duotone. Myslím, že měl na sobě díly Voile. Můj první kus byl od Burtonu, na vývoji toho prkna se podílel Craig Kelly a jmenovalo se to S serie. Nebylo až tolik o splitboardingu, ale spíš o odříkání. Když to zamrzlo, potřeboval jsi hodně zručnosti a trpělivosti k tomu, abys to vyšťoural a dal dohromady. Ještě si pamatuji, že jsi měl nohy strašně blízko u sebe. To už možná bude 10 let zpátky.

A kde jste tenkrát jezdili?
To jsme hlavně chodili Kotel a různě "špindlerovali". Vyrazili jsme tak 1-​2x za rok, protože zrovna bylo to správné počasí a všechno bylo ideální. Šlo o to, že tehdejší split byla strašně těžká věc, rozpadalo se to po cestě. I tak to byl nějaký začátek.

Kam se to ubralo dál, myslím vývoj splitboardingu?
Postupně se to začalo nějak odlaďovat. Burton přešel na Voile systém. Objevily se nové systémy, jako třeba Karakoram. Co se týče Gara, tak vsázíme zejména na váhu a všestrannost.

Co první vázání?
Jak už jsem říkal, tak s tím začalo Voile, které využívá systému kolejnice, na kterou se dá přidělat jakékoliv vázání. První čistě splitové vázání byl Spark. Vázání bylo snýtované ze dvou plechů, aby to vytvořilo jeden celistvý bod. To bude zhruba 4-​5 let zpět. Potom mi na ISPO kluci ze Spark přivezli jedno vázání, který mám doma schovaný. To bylo první vázání, které bylo vyfrézovaný CNCčkem z jednoho kusu. Já dal dohromady vázání na podobném principu asi před třemi lety. Celou zimu jsme ho testovali s kamarádem Maříkem. Funguje super. Hodně mi s tím pomohl i Luděk Váša. Nyní máme v terénu pár kusů, ale problémem je cena, neboť trvám na nejlepších komponentech a pak to stojí hodně peněz. Podle mého názoru tempo udává Spark, se kterým i spolupracuji na vývoji. Myslím, že Tesla systém je revoluce. Tedy alespoň pro ty, co si nechtějí sundávat rukavice. Jedná se o systém bez zajišťovacího pinu.

Boom asi začal hlavně díky Jeremymu Jonesovi a jeho filmu Deeper, nemýlím se?
Jo to určitě. Já jsem měl to štěstí, že jsem se s Jeremym setkal, když do Prahy přivezl film. Ukázal jsem mu moje první vázání. Měl jsem možnost se s ním seznámit, povečeřet a potom jsme málem nestihli tu premiéru. Jeremy tomu určitě udělal velkou propagaci, ale z mého pohledu největší revoluce byla změna toho vázání. (Jak koukám, že ty jsi ještě na koleji, no tak to poznáš tu revoluci, to uvidíš.)

Jaké jsou hlavní rozdíly mezi kolejí a vázáním?
Určitě je to váha, jednoduchost a hlavně nejedeš dolů na podpatku. Celkově máš lepší styk s prknem.

Kde se zrodil nápad, že budeš dělat splitboardy?
Vždycky jsem si přál dělat vlastní prkna. Věděl jsem, že všichni pro-​jezdci jezdí na custom-​made prknech. Já jsem vždycky strašně zkoumal na čem kdo jezdí. Tušil jsem, že nikdo nejezdí na sériovém prkně. Tak jsem si přál mít taky taková prkna. Byl jsem hodně ve spojení s Mírou Opletalem, který dělal prkna Frople. Různě jsme to probírali, on mi potom dal první desky, ty jsem si rozfikal a začal vyrábět vlastní řezané splitboardy. Tam jsme se naučili spoustu věcí, třeba, že rozříznutý snowboard není splitboard. Froplák v té době neměl moc čas, tak jsem poprosil Lukáše Schrödera z LTB, který má se mnou trpělivost a zkouší odlisovat prkna podle mých přání.

A jakou roli ve vývoji hrál Lukáš a LTB?
Lukáš mi pomohl splity vyvíjet, protože jeho zkušenosti s výrobou prken jsou obrovské. Dokázal přenést do výroby moje pocity a představy. Postupem času jsme to dotáhli a vyladili k mé spokojenosti. Prkno je vynikající, vlastně na úrovni klasického prkna, není to žádný podvod, žádný rozřízlý snowboard. Nyní se každá větší komerční firma snaží nabízet splitboard, ale asi bych věřil spíš firmám, co dělají splitboardy. Je to něco jiného.

Co konstrukce Gary?
Je to celodřevěné prkno + karbon a kevlar. To mají všichni. Důležité však je v jakém poměru a jak ty materiály namíchat. Shape není žádná šílenost, jako třeba V-​rocker, na kterém se dobře jezdí v prašanu, ale nedá se na tom chodit. Gara je prostě funkční splitboard. Vrcholný kousek právě držíš v ruce, ten váží 2,65kg. Jeremy a Amplid nyní vyhlásili, že mají nejlehčí prkno na světě, což mě pobavilo. Lukáš mi pomohl vytvořit konstrukci prkna se stejnou váhou již před dvěma roky. Jeremy se mnou dobrých 20 minut diskutoval na ISPO, přičemž stále obtěžkával moje prkno. Na závěr se ptal kolik váží. Tehdy jsem mu raději řekl, že 2,8kg.

Já se nestačím divit, jak je ta věc lehká! Co to je za typ?
To je "Pro". Super funkční záležitost. Tohle prkno jezdilo týden v rampě, snažil jsem se ho přerazit, spadl do potoka, dal šutry a nic. Prkno v sobě nemá žádný laminát je to čistě jen kevlar a karbon. Ze začátku jsme tomu nevěřili, ale jak říkám, má za sebou rok testování v extrémních podmínkách a drží skvěle. Tímto musím poděkovat Lukášovi, ten mi pomohl najít cestu k tomu, jak takové prkno vyrobit. Byl jsem na něj poměrně přísný a nechtěl jsem nechat projít vůbec nic. Máme za sebou zhruba 40 prototypů. Nakonec jsme našli cestu k tomu, jak vyrobit prkno, které je funkční, pružné a přitom se na něm dá normálně jezdit. Já rozhodně nechci dělat prkna pro nějaké závodníky. Prkno musí být pohodička. Musí být sjízdné pro ženskou i pro nově příchozího, prostě pro kohokoliv.

Proč Gara?
Protože jsem to plácal v garáži, takže Gara.

Když původně v garáži, tak dnes se prkna dělají kde?
Lepení je dělané v LTB, ale všechny komponenty jsou ze světa. Třeba jádra se frézují ve Švýcarsku, komponenty jsou z Rakouska. V dnešní době není mnoho výrobců. V podstatě je to všechno o tom, co si nadiktuješ a kolik za to zaplatíš. Díky tomu, že my jedeme poměrně direktivní distribuci, tak se nešetří na materiálech.

Chápu to teda správně, že necestuje prkno, ale cestují materiály a prkno je vyrobeno v ČR?
Přesně tak. Gara je splitboard custom company, přičemž zásadní je to, že když přijde člověk a řekne, že váží 90kg a chtěl by jezdit kratší prkno, tak my mu ho postavíme na základě jeho přání. Celý business je postaven na komunikaci se zákazníkem. Nejprve se testuje a pak až nakupuje. To jsem odkoukal od shaperů surfových prken v Hossegoru. Ty to dělají přesně takhle. Půjčí ti prkno, ať si ho vyzkoušíš, potom další a další a nakonec ti udělají prkno na míru, přesně podle představ. Můj obrovský pomocník v tomhle je třeba Mařík z Representu, který mi pomáhá při vývoji a testování prken.

Co si lidi objednávají?
Specialisti na custom jsou Slováci. Tím jak hodně šlapou, si objednávají taková prkna, aby byla funkční, i když budou mít 50kg batoh na zádech.

Kolik typů prken máš v portfoliu?
Mám tři typy (freestyle, freeride a fish) v současné době v celkem třinácti velikostech. Moje myšlenka je taková, že freeride začíná ráno na sjezdovce, když je manšestr. Dáš si tam 3-​4 rundy, než se nahrnou davy. Jakmile se udělá hrozen, tak mizíš do terénu. Od začátku jsem chtěl, aby ta prkna pracovala i na sjezdovce. Osobně si myslím, že budoucnost je ta, že budeš mít jen jedno prkno.

Kolik prken vyrobíš ročně?
Přibližně 100. Je to pořád v počátcích. Pro mě to doposud byla jen hračka. Neměl jsem moc velké ambice, chtěl jsem udělat pro sebe a moje kámoše top věci, přičemž jsem nechtěl slyšet něco jako "ty vole to je těžký" nebo "na tom se nedá jezdit," a podobně.

Co budoucnost?
Já si myslím, že stavba splitboardu, myslím tím dobrého prkna, nikdy nebude supermarket. Bude přicházet čím dál víc lidí, kteří budou vědět, co chtějí. Prkno si budou stavět třeba jako kolo. Nové věci, které začínám dělat, jsou fishe, ručně shapované. Osobně jsem se do současné doby věnoval spoustě jiných věcí, ale teď bych se chtěl soustředit hlavně na splitboarding. Jak propagaci Gary, tak propagaci sportu jako takového. Na konci minulé sezóny jsme s Maříkem udělali první split setkání a v tom budeme určitě pokračovat.

Slova závěrem?
Děkuji všem, kdo mi pomáhají. Hlavně za jejich trpělivost! Vím, že to se mnou není jednoduché, protože se vždycky chci dopracovat k něčemu, o čem jsem přesvědčený, že je to v pořádku. Tuším, že odborně se tomu říká perfekcionalismus. Teď už ale mizíme, je mi hrozná zima.

Autor: Míra Kube /​ SplitUnite.net