Freeskiing pořád řadíme k těm sportům, které sjely z výrobního pásu teprve nedávno. Jasně, už se s náma počítá na Olympiádě, ale pořád se tady povaluje plno místa pro nový soutěže, závody a nápady. Ve freestylovým lyžování se totiž meze fakt nekladou. Navíc když krásně koexistuje v symbióze se snowboardingem. Stejný nadšení, jen rozdílnej počet prkýnek. Boarďáci ale přece jenom ve svým newschoolovým rybníčku plavou malinko dýl, a tak se můžou pochlubit šperky jako třeba Natural Selection Tour. Modla a ikona všech milovníku backcountry, kterou legendární Travis Rice probudil k životu už v roce 2008. Trvalo to notnou dávku let, ale letošní rok se konečně otevřely brány bájného závodu taky pro nás lyžaře a my jsme s netrpělivostí a nadržeností třicetiletýho panice vyhlíželi 17. duben, kdy se konečně vytáhla opona a mohlo se odehrát opojné představení.
Ještě ale než vůbec první lyžař zaryl svoje hrany do aljašského prašanu, tak musela rada starších vybrat hrstku vyvolených jezdců. V hledáčku se nakonec objevila osmička chlapáků a kvartet zástupkyň nežnýho pohlaví. Možná mi na riderslistu přece jenom scházela nějaká opravdová legenda a osobnost typu Sammy Carlson, Tanner Hall či polobůh Candide Thovex, ale kdo já sem, že chci něco podobnýho kritizovat. Volba padla jak na mladou horkou krev, tak na léty nasáklou zkušenost. Veselku podobného typu samozřejmě chcete uspořádat někde na zámku a ne v zatuchlý krčmě, kde by se vzduch nedal rozseknout ani palcátem. V úvahu tak vlastně nepřipadalo nic jiného než majestátní Aljaška. Organizátorům padla do oka značně odlehlá lokalita. Produkční tým tady dokonce musel na dva týdny rozbít base camp, aby vůbec mohl fungovat. Za svoji píli si ovšem vysloužili odměnu v podobě dvouch nádherných sekcí (jižní a severní). Díky tomu se úvodní kolo mohlo odjet v jiných místech než následná finálová tečka. Skvělej nápad.
Máte jezdce, máte destinaci. Co dál? Jasný, potřebujete samotnej formát závodu. I tady inspirace přicupitala od letošního klání snowboardových kolegů. Osmička borců se rozkrojila na dvě družiny. V každý rider vytasil dvě jízdy, kvalitnější se počítala a nejlepší z kvarteta se rovnou pakoval do semifinále. Neúspěšná šestice poražených si pak loupla další kolo navíc, z kterýho vykrystalizovali poslední dva semifinalisti. Pak už se všechno dopeklo jako v klasickým pavouku. Semíčko i finále muž proti muži. Obdobně si počínaly i dámy s jediným malinkým rozdílem, že se jich na startovním roštu srovnalo ve špalíru přesně o půlku míň. Jinak to ale vítězku úvodního kola taky katapultovalo přímo do finále. Její soupeřka pak povstala z dodatečných jízd zbylých tří žen…
Člověk je tvor všemocný, jenže nad počasím drží tam nahoře ochranu ruku někdo jiný. I když na první dobrou podmínky vypadaly fantasticky, tak stačí komentář Maxe Palma: “The snow is bad.“ Tvrzením skandinávskýho jinocha jsme si ale nenechali zkazit zážitek. Aspoň my jako skalní fanoušci. Ještě poslední zmínku taky musíme směřovat k rozhodčím. Ti na všechno dohlíželi jestřábím zrakem a na výkony uplatnili CREDO systém hodnocení. Jednoduchý vysvětlení vztyčných bodů. Hodnotící hlediska vypadaly následovně: creativity, risk, execution, difficulty a overall flow... Narozdíl od Freeride World Tour tady třeba vyplá lyže neznamenala automatický potopení veškerých nadějí. Fajn věc. A teď už k samotnýmu závodu, kterej… Těžko se zaznamenává přes klávesnici. No, pokud jste snad ještě neměli tu čest celej podnik vidět, tak si vyhraďte čtyři hodinky života, ale stát za to bude každá minutka.
No, dobře. Jak tedy tenhle velkej freeridovej opus nakonec dopadnul?! Mezi pánskou smetánkou si boj o placky jako první vyjeli kanadskej mladík Sam Kuch a novozélendskej maniak Craig Murray. Do semifinálový vřavy je nakonec doprovodil italskej čahoun Markus Eder a momentálně asi nejuniverzálnější freeskier planety Colby Stevenson. Finálová třešnička na pomyslným dortu nicméně měla nakonec kanadsko-novozélandskou příchuť. V prvním finálovým kole na pány možná ještě malinko dolehla nervozita, když oba protagonisté skončili v nedobrovolných kotrmelcích. Drama shakespearovského rázu tak nakonec rozseknuly poslední jízdy. Zatímco Sam nedokázal ukočírovat obří straight polet a spadnul, tak Craig vyplenil kopec fešným double dropem, k němu přihodil 360 a backflip a s 95 body na kontě mohl slavit jeden z top životních úspěchů. Podle semifinálovýho skóre se pak na třetí flek posadil Markus.
Mezi něžným pohlavím pak došlo ke konfrontaci dravého mladí a letitých zkušeností. Dvě nejlepší dámy totiž nesly jména Manon Loschi a Michelle Parker. Stejně jako u mužských protějšků se chleba lámal až v odvetných jízdách. Přece jenom mladá Francouszka vymetal kopec plynulejší lajnou. Její soupeřka a americká veteránka v jedné osobě působila až moc kostrbatě. První titul tak míří do země galského kohouta! Bodový účet pak bronz přiřknul Hedvig Wessell z Norska. Co více dodat k jednomu z vrcholů letošní sezóny? Snad jen, že na sto procent zaplesalo srdíčko nejednoho fanouška freerringu a backcountry a my jsme se opět přesvědčili, proč lyžování patří k nejkrásnějším lidským kratochvílím. Kvůli horám... Díky, že se lyžaři konečně dočkali a příští rok na shledanou!
