Fiberbrunn - Lavinové poznatky na vlastní kůži

Pár poznatků než začnete číst:

1) Najděte si kontakt na lokální číslo záchranné služby, 112 nefunguje, ztrácíte čas… (140)
2) Víte s kým jedete ? Můžete se na ně spolehnout, mají vybavení a nějaké zkušenosti?
3) Víte co je za vyhlášený lavinový stupeň nebezpečí ?
4) Určitě si dejte dostatečnou rezervu na poslední lano, můžete se zdržet…
5) Kontrolujte detailně zranění, nemusí být hned tolik cítit
6) Důležité je pojištění, Alpenverein je v Rakousku brán jako titul dobrého pojištění...
7) Co určitě sebou : lavinový set(umět ho použít), lékárna, ideálně lavinový batoh, vysílačky, mobil s GPS, další zateplovací vrstvu.

Na víkend má být krásně a napadat cca 20-​30cm. Volíme tedy Fiberbrunn, středisko trochu profláklé, ale s dobrými podmínkami. Ráno jezdíme různé lajny s minimem šlapání a je to celkem fajn. Pak si prosadím zadní lajnu s cca 30ti minutovým šlapáním a dlouhým traverzem. Za chvíli jsme tam a nasazujeme. Je to dokonalá lajna. A o kousek níže nacházím luxusní žlíbek, sníh jak peří a super fotky. Dojíždíme dolů a radost z nás jen prská. Mýval by šel na občerstvení a jedno na sluníčku. No lákalo mě to, ale Honza říká, že to otočíme ještě jednou... Vyhlížíme si jeden žlíbek výše a jedeme horní část. Dropík a oblouky v prachu, prostě super.

Pak najíždíme do mnou vybraného žlebu. Pro představu cca 35stupňů nahoře a pak se zmírňuje. Najedu cca 3 oblouky a zastavuji, abych se do něj pořádně podíval. Orientace svahu je na východ, ale z části do něj svítí slunce a není to 100% prašan, co se dá dělat. Najíždím první, že dole budu fotit. Strana u mě mi přišla exponovaná a přes křoví, tak si najedu na druhou stranu. Chyba, po 10ti metrech vidím, že se to nade mnou trhá. Snaží se ujet na skály na druhé straně. Když tam doletím, vyhazuje mi lyže a padám zpátky do žlebu a už se vezu. První pocity jsou panické, bere mi to lyže, hůlky jsem zahodil hned nahoře, abych měl volné ruce (naštěstí jsem se odnaučil nosit hůlky na páscích !!!), hledám madlo, mám ho a tahám, temuje mě to dolů, hledám madlo znovu a tahám opět. Uff slyším turbínku, padám přes první skalku (asi ta díra na noze), dusím se a nemůžu dýchat, prach je všude a nejde to. Po tom, co cítím, že jedu stejným směrem a že batoh mě táhne nahoru, se snažím se plavat.

Cítím, že se lavina zastavuje, snažím se dýchat pomaleji a s rozvahou a hrabu rukou. Půlka batohu je dolu, a já jsem hlavou po směru laviny. Ven kouká jen bag a jedna ruka(ještě že tak). Lavina se temuje, nemůžu opět dýchat tlakem a sněhem v puse. Odhrabávám si pusu a sundavám brýle, nechápu jak se udržely :-D. Jednu ruku mám hluboko pod sebou sundanou na poutku a dost to škrtí. Druhou rukou se snažím odhrábavat. Z vysílačky slyším Mývala, jak říká, že vidí bag a hýbající ruku a jedou dolů. To už je nějaká minuta. Bez batohu bych byl nejspíš dole a už nedýchal... Kluci jsou u mě, trochu mě to uklidňuje, ačkoliv stále nevím, co všechno mi je.

Hrabání začíná, nejdřív uškrcená ruka a pak nohy. Vylezu sám, ale bolí mě bok od skály a naražená ruka, uff, tak snad vše OK. Nemám lyže a hůlky a jsme cca 300m od místa, kde mě lavina vzala. (bez šance se pro ně vrátit) Za mnou je dolů ještě cca 30m hrana laviny i s kousky stromů a kořenů. Přemýšlíme jak pryč. Snad si půjčit jednu lyži od Honzy a dojet každý dolů po jedné... Je cca 15:00 a začíná nás tlačit čas na poslední lano, abychom nemuseli až do údolí a pak nějak pro auto. Prohmatávám se jestli mi nic není a kluci zjišťují na mě šok a podobně, vypadá to ok. Ale bolí mě ta noha. Sundavám kalhoty abych se podíval na pořádnou modřinu, protože kalhoty nebyly roztržené.

K mému překvapení jsou děravé trenky a noha. Je v ni díra, že doktor při ošetřování do ní dal celý prst a mohl otáčet dokola. (Pozor, při schlazení v lavině nemusí být zranění hned “hmatatelná” !!!) V tu chvíli voláme 112 odvoz. Kluci vyndavají lékárnu a stahujeme nohu, abych nekrvácel.. Honza mi pak dává náhradní bundu, protože se začínám klepat… Jsme v místě, kam se sáně nedostanou. Takže vrtulník, ještě že mám Alpenverein. Po asi 10ti minutách vysvětlováni, kde jsme a že potřebujeme vyprostit zkoušíme volat 140. Tam už je to jednodušší a po dalších 25ti minutách přilétá vrtulník.

Mezitím volám na linku Alpenverein, abych se poptal na postup, paní velice ochotně vše zaznamená a mám se ozvat z nemocnice… Vrtulník mezi tím vysadí záchranáře a letí si připravit lano, aby mě vytáhli, není tu kde přistát. Za chvíli už krouží nad námi a uvazují mě. Letíme do nemocnice v St. Johannu. Některý náklony vrtulníkem bych jim na kajaku mohl závidět :-). Tady mě ošetří, vyslechne mě někdo asi z horské, co se stalo jak jsme byli vybaveni atd.. Cca 20 minut a pak na sál.

No a tím vše zajímavé končí, zlámané nic, díra v noze na 4stehy a naražená ruka a dost pošramocené sebevědomí. Ztracené lyže a pár drobností na těle beru jako cenu za život. Neberte to jako reklamu, ale lavinový batoh už budu vozit všude na tlustých lyžích. Děkuju kamarádům, doktorům, a dodavateli mého batohu za možné druhé narozeniny. Ještě bych snad poznamenal, že jsem v nemocnici ani nikde neplatil ani korunu... Vše si řeší pojišťovna, Alpenverein a záchranné složky zatím beze mě. Paní z AV mi několikrát volala ( v angličtině) jestli je vše OK a nepotřebuji dopravu domů apod… Velice příjemný přístup.

Pevně věřím, že můj zážitek bude prospěšný i pro Vás ostatní, co jezdíte, a třeba si na mě v některých situacích vzpomenete, co a jak bylo a co se dá udělat lépe.

HOWGH sepsal a zažil Ivoš