HiWu TRIP 2018

A najednou přijde na messenger zpráva. Bude kydat. A jelikož má většina z nás o volbě prezidenta již dávno jasno, rozjíždí se naplno debata na téma víkend, lyže, sníh… Kolik spadne, kde to spadne, co vítr, kde to vyfouká, kam to nafouká, kde se to bude trhat… 

Messenger pípá jak pominutý. Lavinová předpověď není zrovna růžová, takže předpovědi, statistiky, grafy, dlouhé diskuze... No a máme jasno. Nejlíp nám bude někde níž, nejlépe v lesích. Tam by se to nemělo tak trhat… Jdu si raději dobít lavinový batoh, zkontrolovat baterky v pípáku a sondě a plný očekávání jdu spát.

Konečně pátek večer. Nakládáme plácačky a další vybavení do dvou aut a v počtu pěti kusů vyrážíme směr Hinterstoder. Na místo dorazíme kolem půlnoci a jdeme brzy spát. Přeci jen první lano čeká, ne?

Ráno nás potěší prvních pár čísel prašanu na parkovišti. Jsme zvědaví, jak to bude vypadat nahoře, a po rychlé snídani mažeme na lanovku.

Na horní stanici lanovky Hössbahn už vidíme, že sněhu napadlo dost a rychle se přesouváme na lanovku Höss expres. Dostáváme se nad hranici lesa, kde vidíme, že si tu včera někdo dost užíval. Stopy jsou sice hodně zapadané, ale přesto viditelné. Nicméně není nač čekat a Snowpigs se pouští mezi stromy dolů. Lesík je z většiny modřínový a poměrně řídký a dobře se v něm jede. Viditelnost dobrá, tak hurá na lano a na další jízdu. Najdou se tu i pěkné dropy a Pája předvádí, jak umí pěkně létat. Postupně se potkáváme s dalšími partičkami a tak je les rychle rozorán do mrtě. Tak honem na Hösskogel. Je to sice dvousedačka, ale na tom vůbec nezáleží. Hlavně že jsme se posunuli na další nerozrytý svah. Viditelnost sice nic moc, ale v lese je to pořád v pohodě. Pak se našel nějaký pitomec, který se rozhodl, že bychom to mohli zkusit ještě o něco výš, až pod vrcholem Schafkogel. Jenže tam fouká vítr takovým stylem, že ještě rádi mizíme zpět do lesů a hledáme si čisté lajny na okraji střediska. Samozřejmě musíme také trošku podpořit místní ekonomiku v Bärenhutte. Mají tam, krom jiného, skvělou polévku s knedlíčkama a parádní dezerty. To nejde vynechat.

Po obědě dáváme ještě pár lajniček a pak už za mírného sněžení hledáme cestu lesem dolů na parkoviště. Dá se dojet skoro až dolů a zbytek po dobře upravené sjezdovce. První lyžování bylo parádní a sněhu dost.

Přesouváme se do Würtzer Almu, kde na parkovišti rozjíždíme parádní grilovačku v režii našeho mistra kuchaře Ondry. Čtrnáct steaků na pět osob pro zahřátí a pak ještě celá jehněčí kýta, naložená a protknutá snad do všeho a vším co doma našel. Chodí si nás fotit i personál střediska. Než se kýta dopeče, zkusíme zajít na apress ski do místního baru. Ten ale bohužel zavírá a tak rozjíždíme večírek v minikaravnu. Přidávají se další dva kamarádi a tak je v sedmi lidech v bydlíku trošku těsno, o to však více veselo. Spát jdeme až pozdě v noci. Ale co by to bylo za výlet Snowpigs bez pořádného večírku, že? :-)

Ráno se vykulím z auta a koukám, že jsem skoro po kolena v závěji a neustále chumelí. To vypadá slibně. První část partičky už valí na vláček a po pár jízdách lesem vlevo od lanovky Gammering mažou na tradiční Frauenkar. My je s Pájou následujeme, jak nejrychleji to jde. 

Viditelnost mizerná, sněžení husté a mraky prachu. Co víc si přát? Třeba aby se mi nemlžili brýle. Nakonec to musím vzdát a jedu do auta pro jiné. Cestou podél sjezdovky objevuji celkem pěkné a ještě čisté lajny. Bohužel jsem objevil i jeden skrytý kůl těsně pod sněhem a tak lovím tygra ze závějí. Nicméně se mi ty loučky zalíbily natolik, že si to dám ještě dvakrát. Pak se připojuji k partičce místňáků a dáváme si pár lesíků u Gammeringu. Z vysílačky slyším, jak si Snowpigs užívají na Frauenkaru. Ten asi není třeba nějak zvlášť představovat. Krásný řídký les, v něm pár dropíků a skal. Prostě všechno co si freerider může přát. Jak bylo na sjezdovkách díky počasí celkem pusto, tak v lesích se to plácačkama jen hemží. Kolem oběda je po všem a čistou lajnu nenajdeš. Nenajdeš? Tak to neznáš Mývala. Ten má na závěr vždycky nějaké eso v rukávu. Tak honem Gammeringem nahoru, traverz vlevo a pak hodit lyže n a bágl. Při stoupání do sedýlka se člověk pěkně zahřeje. Ale to co uvidí za hranou je jako sen. Dlouhá louka s dropíkem a celá skoro čistá. Nejsme tu sice první, ale rozhodně toho na nás zbylo dost. Tomu se teda říká bonbónek závěr. Prach se zdvíhá a do závějí prašanu píšeme poslední slova tohoto víkendu. 

Co říci závěrem? Navzdory mizerné předpovědi se žádné laviny nekonaly, sněhu napadlo dost a my si to parádně užili. 

Za SnowPigs sesmolil Keny.