Obergurgl – Hochgurgl Trip 2014

Středisko se nachází na konci údolí řeky Ötz, pár kilometrů od centra oblasti Söldenu. Z Prahy je vzdáleno 650km, ale pouze posledních 50 se jede po klikaté silničce horským údolím, zbylých 600km je po dálnici (Praha, Rozvadov, Mnichov, Kufstein, Innsbruck). Když nechytnete nějakou tu mnichovskou "stau", tak se to dá zvládnout za 6,5h. Resort se rozkládá v nadmořské výšce 1800 až 3000m, většina svahů je orientovaná na západ a pouze nejnižší partie jsou zalesněné, zbytek je holý. Ubytování přímo ve středisku je možné v luxusních hotelích a penzionech za astronomické ceny, ještě umocněné vrcholnou sezónou, takže nám bylo jasné, že musíme bydlet někde dole v údolí. I tam byl ale problém v půlce února sehnat bydlení na víkend, už to skoro vypadalo na punk stany na parkovišti nebo změnu destinace. Na poslední chvíli Ivoš objevil Camping Ötztal Längenfeld, kde nás nechali za 21E na osobu a noc přespat ve čtyřmístných karavanech.

Předpověď nám slibovala sněžení v pátek večer a v noci, dopoledne pak vyjasnění a sluníčko. Jako obvykle to nevyšlo tak úplně přesně, v noci v Langenfeldu sice něco napadlo, ale bylo to spíš mokré a moc toho nebylo. Ráno bylo zataženo a mlhavo, ale když už jsem se přinutili vstát, tak jsme vyrazili na parkoviště u kabinky pod Hochgurglem a stihli jsem to dokonce na devátou hodinu. Počasí bylo stále nevlídné, ale aspoň bylo jasné, že ve vyšších polohách sněžilo docela slušně a kvalita sněhu je taky dobrá. Vyrážíme kabinkovou lanovkou nahoru, ale viditelnost je bohužel dost mizerná, celé středisko je zahaleno v mraku, který se jen občas na chvíli protrhává. Napůl poslepu sjíždíme po prašanových pláních k mezistanici lanovky a jdeme zkusit spodní část v lese pod kabinkou. Les je sice perfektně vysněžený, ale taky dost hustý a prudký. Tohle, ve spojení s ranní rozespalostí a ne-​rozježděností, přináší první pády a krizovky (já mám na holeni bouli jak půl tenisáku po nárazu do smrčku, bolí to jak čert, ale jezdit se s tím naštěstí dá). 

Při dalším výjezdu lanovkou se naštěstí počasí trochu zlepšuje, takže si můžeme prohlédnout zdejší terén a naplánovat nějaké trasy. Těch se tu dá vymyslet nepřeberné množství, převažují spíš lehčí loučky protkané křížem kráž převážně modrými sjezdovkami, jen občas proložené nějakým prudším svahem. Většina terénu je snadno dostupná přímo z lanovky, takže bohužel je taky poměrně rychle rozježděná. Ale středisko je dost rozlehlé, a tak není problém najít trochu náročnější stopu, ke které se musí chvíli traverzovat nebo dokonce udělat 30 kroků do kopce a pak si plně užít v krásných čistých 20cm prašanu. Taková místa jsou například na obou okrajích střediska Hochgurgl v okolí historických kotvových vleků (ostatní lanovky ve středisku jsou moderní a rychlé sedačky nebo kabinky). Škoda že tady dřív nenapadlo tolik sněhu a jako o 50km dál na jih v Itálii, místy stále ještě vykukují ostré kameny, což skluznice našich lyží a snowboardů pociťují takříkajíc na vlastní kůži.

Počasí stále není ani v poledne ideální, chvíli se dá sice jet na plný plyn, ale za pár minut člověk hledá v batohu slepeckou hůl, aby si ohmatal sníh před sebou. Mrmlání v teamu narůstá nad únosnou mez, takže jedeme do hospody. Vybrali jsme Kirchenkarhütte, protože nám přišla dost odlehlá, tedy s vyhlídkou na malou zalidněnost. Špatná volba. Hospůdka sice pěkná, malá, dřevěná a útulná, ale taky narvaná k prasknutí a důkladně zahulená. Naštěstí kvalita i cena jídla a pití byla celkem standartní pro alpské středisko. Ale příště jdeme jinam. Odpoledne se konečně začíná vyjasňovat a my vyrážíme do sousedního Obergurglu. Střediska jsou vzájemně propojena skibusem, ale taky kabinkovou lanovkou, která vede trochu neobvykle vodorovně a je poměrně dlouhá. V Obergurglu máme už jen asi 2h času, takže několikrát vyjíždíme kabinkou Festkoglbahn a v krásném slunečném počasí valíme podél potoka, po pláních končících v lese nebo taky přímo potokem (místo plné komických situací). Těsně před 16h se snažíme stihnout spojovací lanovku Top Express zpět do Hochgurglu, což se nám ale daří jen napůl. Vlekař v 15:59 nekompromisně natahuje řetěz přes turnikety a je mu úplně jedno, že před ním stojí 4 lidi a nejdřív ho prosí, pozděj mu nadávají ve všech možných světových jazycích. Germánský pořádek je někdy dost vopruz. Naštěstí to zase není taková tragédie, půlka teamu holt pojede zpět skibusem a my šťastnější si dáme pivko v baru osvětleném zapadajícím sluncem a pak si vklidu sjedeme po liduprázdných pláních dolu na parkoviště.

Nedělní nástup neproběhl tak rychle jako v sobotu, ranní fňukání a lízání si bebíček trvalo bohužel příliš dlouho, takže jsme na lanovku nasedali až těsně před desátou. Počasí bylo tentokrát ideální, jasno a slunečno, tomu také odpovídala o něco větší zalidněnost střediska (parkoviště které v sobotu zelo prázdnotou bylo tentokrát zaplněno tak ze 3/​4). Vyšší počet lyžařů se ale naštěstí nijak neprojevil na frontách u lanovek, ty nebyly, stejně jako včera, vůbec žádné. Prvních několik jízd kopírujeme svoje včerejší trasy a pořád ještě nacházíme neprojetá místa, ale těch rychle ubývá. Před polednem se tedy rozhodujeme vyrazit na něco většího a to je sjezd údolím Königstal (které odděluje Hochgurgl od Obergurglu). Vyjíždíme na Wurmkogl, nejvyšší bod střediska (3080m.n.m) a čeká nás převýšení 1200m v krásném opuštěném údolí mimo chaos lanovek a sjezdovek. Trasa je zpestřena dvěma dlouhými traverzy, které si obzvláště vychutnají snowboardisté. (Petr prohlásil, že trénuje na příští olympiádu, kde bude "traverzing" jako nová disciplína :-)) Ale pak už následují jen samá pozitiva, široké jižní svahy zalité sluncem, severní stráň s perfektním sněhem přecházející do řídkého lesíka a na závěr pěkně strmý les s několika průseky, který končí až dole na silnici u zastávky skibusu. 

Tuhle parádu jsme museli náležitě oslavit, takže následovala příjemná návštěva Downhill Grillu u dolní stanice Hochgurglbahn, pak výjezd lanovkama nahoru kam až to jde a ještě jednou repete. Na jižních svazích už byla trochu poznat síla odpoledního slunce a sníh začal trochu těžknout, ale severní svahy a dojezd lesem byl opět v perfektním prašanu. Po téhle lahůdce už někteří odpadli, jiní si šli ještě sklouznout nějaké loučky a dva nejurputnější borci ještě dotřetice Königstal. Po čtvrté hodině jsme se všichni sešli na parkovišti u aut, živí, zdraví (skoro), ale hlavně šťastní a důkladně vyježdění. Jen je trochu škoda, že jsme nestihli víc prozkoumat druhou půlku střediska - Obergurgl, asi tam budeme muset někdy zajet ještě jednou. http://www.obergurgl.com/ 

Večer si opět lze zpestřit v místních termálních pramenech. Tyto se nacházejí asi tak 300m od našeho spícího kempu v Langelfeldu. Najdete zde několik „vznášejících“ se bazénů s různou teplotou vody. Mimo jiné jsou osvětlené, slané a hraje v nich muzika pod vodou :-D Je tu také saunový svět, který je tak rozsáhlý, že někteří jedinci jsou schopní se zde ztratit. Místností je tu nepřeberné množství a to včetně infra-​kabin a dalších ulevovátek po lyžování. Určitě se zastavte se tady zrelaxovat.
Velkorysých 2 200 čtverečních metrů vodní plochy tvoří zároveň prostor pro souhru smyslů, louku pro hraní, sportovní areál i léčebné lázně. Neuvěřitelných 80 000 litrů termální vody je vléváno denně do osmi bazénů v termálních lázních, které patří k jedněm z nejkrásnějších v Rakousku. Architektura svádí pohledy na fascinující přírodu a otevírá prostor pro spontánní radost ze života či uvolňující klid na galerii s relaxačními lehátky, v panoramatické odpočívárně či vytápěném prostoru vodního světa. http://www.aqua-dome.at

Za SNOWPIGS sepsal Abu-​Mýval a Ivoš