Report: Obergurgl-Hochgurgl trip se Snowpigs.cz

Težko někomu údolí Ötztal představovat. Lyžařské pojmy jako Ötztal, Sölden, Hochgurgl a Obergurgl zná každý lyžař či vodák alespoň z vyprávění. Prostě a jednoduše Tyrolsko... Po návratu z týdenního tripu v Itálii říkám Ivošovi, teď aspoň dva týdny nelyžuju a ejhle! Hned v úterý ráno mě pípá messenger a já rozmrzele otvírám zprávu. Čtu rychle: ,,Sölden a má kydat.'' Hned je mi jasný, že s rodinným vejkendem v Brně to nebude tak horký a začínám vymejšlet výmluvu. Do pátku to ulítlo jak vítr a jsme zase na základně. Tentokrát sebou máme na zaučení mladou krev v podobě nováčků Šimona a Džembeese. Vše sbaleno na ukázku a Snowpigs si to hasej směr Rozvadov.

Dojezdová trasa z Prahy 650km sice není na vejkend málo, ale stojí to za to. Na fleku jsme před jedenáctou, a tak stíháme klasickej rychlovečírek. Budíme se do fantastickýho rána. Slunce zalívá třpytící se okolní třítisícovky zasypaný čerstvým pudrem. Jsme jak na trní. Kontrola vybavení a seznámení kluků s bezpečností je samozřejmost.

Z lanovky čekujem neporušené pláně a už jsme si jistí, že budou nohy bolet. Jedeme kabinkou Hochgurglbahn 1 a 2 a rázem jsme ve 2800m.n.m. Svahy otočené na západ dávají jistotu, že sníh vydrží celý den. Zapnout batohy, kontrola pípáků a jedeeem!!! První jízdu dáváme k mezistanici kabinky. Je to luxus. Druhou jízdu míříme na asi čtyřmetrovou převěj. Skáču a dopadám i s odtrhem jako do peřin. Ve čtyřech dohledáme lyži rychle a valíme na další drop, kde je převěj násobná. Skáče Džembees a najednou je uplně zmizelej! Když to dopráší, vykukuje jeho sněhuláčí kebule s hubou vod ucha k uchu a my padáme smíchy k zemi. 

Přemýšlíme, co dál a jelikož sedačka na Wurmkogl není ještě zapnutá, přesouváme se do východnější části střediska. Okolo se začínají rojit další partičky frýrajderů, a tak začínáme pomalu hledat ty nej lajny. Dáváme traverz a vytahujem se kabinkou Kirchenkarbahn Sektion 2. Nerozrytej žleb z leva! Jasná volba! A rychtujem ho snad dvě hodiny i s jedním průjezdem z prava mezi skálama, kde však o sobě teplota sněhu začíná dávat vědět. První větší sesuvy jsou jasným alarmem, kde je naše místo, a tak hledáme vhodnou tankeštele pro naše utahané těla. Útočiště nacházíme na Schermer Shirm, kde nás tyrolská kuchyně lehce zklamává, ale hlad je nejlepší kuchař a v kombinaci s příjemnou slovensky mluvící servírkou... Mno co dodat.

Pomalu se nám houpe odpoledne, my využíváme spojnici kabinky mezi středisky Obergurgl a Hochgurgl. Cestou se kocháme výhledy a mlsně nakukujem do údolí Ferwall, kde za optimálních podmínek vede skvělá offtrack trasa. Dnes však díky lavinám, bohužel. Vyjíždíme tedy kabinkou Festkoglbahn a traverzujem alespoň kousek do tohoto údolí, kde už bohužel sníh firnuje. Dáváme ještě dolní dva sjezdy potokem a nohy nám dávají jasnou odpověď, co dál. Rozměklá sjezdovka a zdlouhavá jízda v boulích dolů do údolí je poslední kapka dnešní lyžařské části.

Zvuk naší oblíbené apreski musik, nám jasně velí, že Downhill Grill bar u dolní stanice je to, co chceme. Atmosféra je skvělá a bandička podnapilých důchodců tancujících ven ve vláčku nás ještě ladí. Zábava je v plném proudu a Šimon odpalující si svůj lavinový batoh mezi hloučkem tancujících nám opět valí křeče do břicha. Každá zábava však jednou končí a my valíme na standardní grilovačku na sněhu v podobě naloženého roastbeeafu a sklenku dobrého červeného... K tomu západ sluníčka... No ten večer se zase povedl.

Ráno vstávám s lehkou negativitou zmrzlého sněhu a je jasné, že najít kus fieldu bez krusty bude hodně těžký. Kávička, ranní toaletka, přezky „cvak cvak“, pád na ledu hned na parkinkgu s plnou výbavou a jsem probuzen. Cestou nahoru sotva doufáme, když tu náhle... Jak se říká, pod lampou je největší tma. Krásnej netknutej svah hned u sjezdovky s přístupem traverzem za skálama. Valíme co nejvejš a traverzujem. Nálada stoupá a my shlížíme na nájezd mezi skalkama se skokem přes převějku ještě před nájezdem. Teda vypadalo to jako převějka. První opatrné skoky a čekáme dole ne Džembeese. Těžko popsat trik, co se pak odehrál, ale nazval bych to ,,too much speed trick“. Po asi deseti minutách smíchu a sbírání Džembeese jsme na hrance. Pouštíme to dolů a vejskáme. Sníh je jako nový a svah zůstává po dvě hodiny jen náš. K tomu nájezdová skalka na skákání a focení.

Je poledne a my už chvilku pokukujem po hospůdce Wurmkoglhütte Mittelstation, která je opravdovou raritou. Je položená ve výžce 2806m.n.m. a je přestavěná z bývalé stanice lanovky. Výtečná a kuchyně a nejlepší kariwurst. Valíme se na lehátkách a opalujeme se a je nám jasné, že z víkendu jsme vymáčkli absolutní maximum. Dáváme poslední vláčnou jízdu ještě v podání posledního Džembeesova triku a jsme všichni celí a zdravý dole.

Shrnutě mohu říci, že to byl jeden z nej lyžařských vejkendů se supr bandou, co srandu nepokazej a v luxusním středisku Obergurgl-​Hochgurgl se spoustou prašanu a sluníčka...

Co víc...
Za Snowpigs naškrábal Ondra Sandokan

Video z tripu:

Kompletní fotogalerii si můžete projet ve slideru:

Web Obergurgl-​Hochgurgl najdeš zde.

Sociální sítě: