Ale začneme pěkně od začátku. Celý tenhle cirkus v Deštném otevřel svoje stavidla už ve čtvrtek večer, kdy se konal oficiální meeting s trenéry a jezdci. Povídalo se a povídalo a pro nezúčastněný osoby vlastně celkem nudná záležitost. Následující pátek byl pak vyhrazen na oficiální tréning, ale počasí nám opět házelo klacky pod nohy. Sněžení nula, mlha měla padla, déšť taky neprotestoval. Zakopanej pes byl ale vítr nebo spíš vichr. Chvilkama to spíš vypadalo, že se bude natáčet pokračování filmu Twister. A tak všichni čekali a čekali, ani lanovka nejela, až to vypadalo jak mistrovství světa v čekání. Nejrozumnějším řešením tak bylo odsunutí tréningu na sobotní ráno. Hold nás budík bude prudit o chvilku dřív, ale předpověď vypadala mírumilovně jak koťátko honící klubko vlny….
V sobotu ráno naštěstí počasí dostálo svýmu slibu a ani nikdo další nepředvedl nějakou botu a škodolibost a konečně se mohl odpálit O’Neill Europa Cup 2019! Riders pomalu a jistě začínali ochutnávat místní Your Park Deštné, kterej lokální shapers vymazlili minimálně do pětihvězdičkovýho hodnocení. Všechno startovalo dvěma jibovými platformami, kde si na každý lebedily celkem tři luxusní železa. Nechyběly různý transfery, gapy nebo vystřelováky, který by určitě snesly srovnání s překážkami z provařenějších světových akcí. Zajímavá byla i volba corneru, který se jen tak ve slopestylu neukáže. Jako třesnička na dortu pak figurovaly dva finální kickery s rozměry deset a třináct metříků a hlavně na tom druhým se čekalo, že budou padat pořádný rotace. Jsme přece na Evropáku a ne na okresním přeboru....
Startovní listina nakonec čítala osmnáct pánů a osm slečen reprezentující celkem pět zemí. Po dohodě s rozhodčími všechny dámy automaticky zamířily do odpoledního finále. Naopak pánové se museli prodrat kvalifikačním sítem. Závěrečné boje o medaile se totiž týkaly pouze nejlepší osmičky. Kvalifikace nejlíp sedla Orestu Kovalenkovi z Ukrajiny. Naopak hodně drsně dopadl jeho kolega Danylo Stepaniuk, kterej předvedl poctivý kladivo na prvním kickeru a pánové z horský museli do akce. Pro českýho fanouška ale bylo nejdůležitější, že hned kvartet českejch lyžníků splnil kvalifikační povinnosti. Ostřílenou dvojku Šimon Bartík a Vojta Břeský do finálka doprovodil Vojta Ševeček a mladá naděje Štěpán Hudeček. Určitě to byl boj na ostří nože, což dokázal třeba Eirik Sateroy, kterej má doma stříbro z big airu z evropských X Games. Leč v Orlickejch mu ale brány do finále zůstaly uzavřeny na deset západů. Chuť na finále si musel pak musela nechat zajít taky naše dvojka Kuba Woth, kterýmu body stačily na desátý místo a Radek Palkoska na třináctý pozici. Snad příště kluci…
Oběd to pro tentokrát nechtělo nějak přepísknout. Přece jenom s plným bachorem se špatně fandí. Naštěstí, jak to tak kolem trati vypadalo, tak husu s deseti knedlema, kýblem zelí a zalitou tuplákema většina lidí vynechala. Energie tak bylo na rozdávání a fanouškovský skřeky a výskání posouvaly úroveň závodu zase o laťku výš. Velkej dík všem, co dorazili a nebáli se použít svoje hlasivky. Holky, vzhledem k tomu že vynechaly kvaldu, nakonec dostaly jako dárek jednu finálovou jízdu navíc. Příjemnej bonus. Ten si bohužel neužila Diana Dyakiv, která se zraněným ramenem rozšířila marodku ukrajinský výpravy. My jsme pak drželi palce Růženě Čermákové a Agátě Christophové. Holky zatím sbírají hlavně drahocenný zkušenosti a nakonec jejich jména svítily u šestýho respektive sedmýho místa. Už od prvních jízd nejlíp vypadal trojlístek z Norska, kterýmu na záda šlapala loňská šampiónka celýho Evropskýho poháru Elisa Nakab z Itálie. Ta si nakonec odnesla bronzovou placku. Zaslouženě titul slavila Tora Johansen za svojí switch 540 do corku 720. Moc pozadu nezůstala její parťačka z repre Elvira Marie Ros, která podobnou jízdou sebrala stříbro. Nepopulární brambora tak zůstala na třetí blonďatou Norku na startovním roštu roztomilou Idu Sofii Nes.
Pánský finále to byla hlavně podívaná na dolním skoku, kde chlapáci dablovali jak smyslů zbavení. Bohužel opět zůstal českej závod zakletej pro našeho Vojtu Břeskýho. Kouzelná hůlka mu odčarovala schopnosti vždy na prvním skoku, kdy si dvakrát hrábnul při rightside 900 a rozhodčí byli nekompromisní jak bachaři v Alcatrazu. Bodová ztráta, osmej flek a konec nadějí. Ani Vojta Ševeček nedokázal vyčistit jednu ze svých dvou finálových jízd a skončil jen těsně před svým jmenovcem. Italský trojblok finalistů se snažil, seč mohl, ale lepší než bramborý místo z toho nedokázali špageťáci vytřískat. Moritzovi Happacherovi chyběl bodík a pár drobnejch k bedně. Dalších pár desetinek ztrácel Kilian Morone a apeninskou skvadru uzavíral Filippo Levis, kterej třeba lítal rodeo 630 z vystřelováku. Jedinou placku tak do Taliánska veze Elisa.
Kdo tedy nakonec vítězoslavně vystoupal na pomyslný Olymp?! Jestli někdo potřeboval trošku napravit reputaci tak to byl východní blok z Ukrajiny. Dvě zranění není úplně kladná vizitka. Díky bohu ale tady byl Orest Kovalenko, kterej ráno očividně vstal pravou nohou nebo spíš oběma. Druhý finálový kolo posbíral všechny síly. Misty 720 přes corner podpořil pravýmu corku 720 a k tomu pak napasoval hlavně double cork 1440! Největší prasárnička celýho dne mu nasytila bodovou porci, na kterou nedokázal už nikdo reagovat. Jenže dočkali se i domácí. Šimon Bartík, kterej celý den hlásil, že má zlomený dvě žebra, se nenechal uchlácholit. Ve finále zabojoval, že by mu i Herkules záviděl a za rightside 900 a switch dub cork 1080 to bylo parádní druhý místo. Ještě větší euforie, ale vyprskla u Štěpána Hudečka. Nejmladší Čech na startu se nic nezalekl a v druhým kole se zlepšil a všechno zabil závěrečným dub corkem 1080 safety. Třetím místem si připsal svůj největší úspěch dosavadní freeski kariéry. Velká gratulace, nejenom Spýdymu ale všem…