Report: První a poslední letošní ježdění na českých horách

Nalijme si čistého vína. Letošní sezóna je zatím pěkně hluboko kdesi v ženských pohlavních orgánech… Covid si tady s náma vesele hraje už téměř rok, do toho zima jaksi zaspala na vavřínech. Pro lyžaře a milovníky zimních radovánek doba temna, která může směle konkurovat pádu říše Římské. Nevím, kdy jste naposledy zavítali plnohodnotně zejezdit vy, ale já si to svoje pamatuju, jako by to bylo včera. První březnovej víkend na Karolince. Následný sled událostí všichni známe. Korona, pandemie, pohroma, zmar, zoufalství. Na podzim, než jsme se konečně rozhoupali do Alp, tak nám to se vší slávou zavřeli. Šlus, nazdar. Jasně, částečně i naše chyba. Šlapat celej den do zblbnutí jedno postavený pévo je sice hezký, ale už nám není šestnáct ani dvacet. V našich letech je to lákavý jako sledování vojenský přehlídky v Mogadišu na černobílý televizi. To už zkrátka není pro starší ročníky. Když už na hory, tak se vším všudy, ať to má nějakou tu štábní kulturu…

Vzhledem k tomu, že ještě na Štedrej den jsem v Jizerkách potkával spokojený cyklisty, tak to na nějaký lyžařský eskapády nevypadalo. Nakonec ale chtíč a lyžařský libido zvítězilo. Samo sebou nás taky zajímalo, jak to během covidového armagedonu na našich svazích vypadá. Za minutu dvanáct tedy v sobotu den před dalším lockdownem jsme tak po téměř deseti měsících vymetli pavouky z lyžáků a namířili si do českých velehor. Divnej pocit. Do Špindlů ani Pecí jsme se dvakrát nehrnuli. Čekali jsme tam lehce sardinkoidní poměry. Nakonec jsme podlehli vábení Ještědu, kterej máme z baráku asi dvacet minut suchou nohou. Navíc v sobotu tady otevírali zbrusu novou sjezdovku Nová Skalka, který padlo za oběť sedm hektarů lesního porostu. Greenpeacákům v internetových diskuzích sice málem prdla žilka, ale kilák a půl dlouhý nový chloubě zabránit nedokázali…

Brousit celej den jednu sjezdovku by pro nás hraničilo s odvozem do Bohnic. Proto jsme se rozhodli pro elegantní pozdní příchod. Tři hodinky od jedný budou optimální řešení. Dopoledne nás trošku vykolejila internetová diskuze na stránkách střediska. Komentáře ke stavu sjezdovky byly ostřejší než pod videem, kde banda výrostků topí nebohá koťátka. Fronty, led, moc lidí, málo sněhu, špatná barva oblohy, Tatranky v bufiku maj jen arašídový ne čokoládový…. Znáte to. Klasický češství. Se škodolibostí jsme se těšili o to víc. Konec koncům, co asi tak mohli lidi čekat vzhledem k aktuálnímu počasí a sněhový nadílce. Navíc to byl poslední den v roce, kdy vleky mohli přivítat hosty. Stačilo si sečíst jedna plus jedna a každýmu rozumnýmu to muselo docvaknout...

Po příjezdu na místo činu nemůže některé zmiňované záporné informace, jaksi napasovat na námi viděný skutečný stav. Faktem je, ze asi většina lidí hodila bílej ručník do ringu a vzdala to. Dobře pro nás. Fronta na permice na tři minutky, na lanovku pak vůbec žádná. Dole se samozřejmě tetelí plno cedulí a nápisů s dodržováním dvoumetrových rozestupů a zakrýváním dýchacích cest. To samí do vás ládují horem dolem i z místních ampliónů. Fronta je pak rozdělená na jednotlivý koridory a tu a tam znuděnej brigádník upozorní zapomnětlivýho jedince, ať si nasadí hadr na pusu. Jinak ale nic, co by stálo za zmínku. Tady to na nějaký koronavirový žně dvakrát nevypadá…

Po pravdě ani ty tři hodiny jsme to nakonec nevydrželi. Už jsme zkrátka a dobře zhejčkaný. Tady snad ani nešlo o nějaký převratný zážitek, kterej jednou budu hrdě vyprávět vnoučatům. Situace je jaká je. Covid na pěst, počasí by si taky malou facku zasloužilo. A provozovatelé lyžařských areálů melou z posledního. Teď jim to zas akorát vláda zavřela a můžou se dát max na modlení a to jim nikdo nezávidí. A jinak? Jasný, bylo to ledovatý, že by tam mohli pittsburští Tučňáci nastoupit proti Letcům z Filadelfie. Jasný, byla tam hlava na hlavě, páč sjezdovka nebyla komplet vysněžená. Jestli ale někdo čekal manšestr, širý pláně a pečený holuby přímo do huby, tak byl velkej snílek. Tohle bylo zkrátka šitý horkou jehlou, krajní řešení, nouzovka pro nadšence… Každopádně dát za tohle za celej den litra (kdekoliv) je taky mimo mísu… SKOL a přístí rok co nejdřiv na svahu v plný fazón! Jinak nás fakt asi definitvně migne...

Drobný postřeh: Tvorba článku mi zabrala víc času než samotný ježdění...

Web Ještědu najdeš tady.