Report: SnowPigs stihli poslední možný víkend zajezdit na Dachsteinu

Je sice ještě říjen, ale v Rakousku přišly dvě fronty za sebou. Během týdne v práci sledujeme druhou frontu a vypadá to, že bude padat něco i v pátek. Domlouváme se tedy, že vyrazíme a sledujeme vývoj, jestli nás vůbec pustí ven. Vzhledem k tomu, že od soboty už by to bez testu nešlo, balíme cajky a vyrážíme v pátek směr Ramsau a pak nahoru na ledovec. Na hranicích nikdo nekontroluje a vypadá to tam, jako by se nic nedělo. Rakušáci asi nepotřebují přípravy na nadcházející kontroly :D. Takže kolem jedenácté večer přistáváme pod lanovkou a ladíme formu na první lano.

Ráno nás vítá absolutní azuru a výhled na ledovec, který se jen tak nezapomíná. Hlavně po letní lyžovací přestávce. Dáváme snídani, kafíčko a sledujeme, jak ubývá fronta slalomářů. Ráno tam pár oddílů najelo, ale jak se perou o to, kdo zabere lepší svah, tak jsou nahoře ještě dřív, než začnou jezdit horní vleky. Tolik to nehrotíme, a když dojdeme do fronty, je před námi jen pár desítek lidí. Rakušáci si vše důkladně kontrolují, takže bez roušky a rozestupu by to fakt nešlo. Dokonce i v kabince nás bylo méně, než jsem na ledovcích zvyklý. Za pár minutek a výhledů z lanovky jsme nahoře a běžíme se podívat z vyhlídky Skywalk, která kouká na spodní údolí z výšky cca 2700metrů nad mořem.

Pak už vyhlížíme lajny. Na ledovci v pátek po padání celkem dost foukalo, takže to nebylo úplně zadarmo, ale nějaké lajny se našly a prach létal. Děláme pár fotek a vybíráme hezká místa, během chvíle nás našly další partičky tlustolyžníků a drtí naše lajny, takže jsou za chvíli rozjeté. Přesouváme se vedle nejdelší kotvy, kde jsou ještě nějaká místa, kam se evidentně nikomu moc nechce, díky vyfoukanému ledu uprostřed. Což nás neodradí a dáváme dvě lajny ještě tam.

Ale zpátky ke středisku jako takovému. Dachstein je mimo jiné nejvyšší hora Štýrska, takže výhled je opravdu epesní, obzvláště když je azuro. Nahoru jezdí lanovka Gletscherbahn, která má jednu zvláštnost, ale o tom se dočtete dále. Středisko má nahoře tři vleky a jednu sedačku, která zatím v takovéto předsezóně ještě nemá dole dost sněhu, takže je zatím off. I díky rozloze střediska, které má čtyři kilomery sjezdovek, není problém vše projet za hodinku a pak už si jen vybíráte, kde je méně lidí. Velká výhoda víkendu byla, že slalomáři jezdili hodinku a půl a pak byly i sjezdovky a tím pádem i lana úplně volná.

U oběd rozebíráme, že i když je to tak malé, tak se tu dá solidně šlapat a na pásech si najít vzdálenější terény. Což díky aktuálnímu stavu pokrývky nemělo smysl, ale když bude nakydáno…  Z vrcholu mimo jiné vedou free lajny, jedna k dolní stanici kabiny a druhá až dolů do Ramsau, pokud jsou dobré podmínky. A taky několik skialpových cest na místní hutte. Na vršku jsou také dva běžkařské okruhy, cena za vyvezení a na-bližování vleky je pak cca 42 EUR. Cestou dolů odpoledne nám slečna u lanovky nabídla balkón, chvíli jsme nechápavě zírali až ukázala na terasu na střeše kabinky :D Tak jasně, že chceme… A už běžíme po schodech nahoru a užíváme si jízdu dolů bez tlačenice v kabině a na čerstvém vzduchu s výhledem… Je to pecka, jde to i nahoru jen tak mimo jiné, jen musíte trefit pravou kabinu, levá jí nemá. Ta pro změnu vozí vodu a odpadní vodu z ledovce a na ledovec :D.

Neděli jsme obětovali ježdění po pistách. Průběh s tyčkařema je naprosto stejný. Nicméně pisty jsou i po jejich řádění stále pěkné a moje slalomky si jen užívaly se mnou. Až překvapivě byl celý víkend sníh díky předchozí nadílce ideální a až do pozdního odpoledne se udržel v supr kondici. Krom toho tam od cca 11:00 skoro nikdo nebyl. Takže jsme najíždeli rovnou na lano…

Cestou zpátky do Čech už byl zákaz vstupu do Rakouska bez testu, nicméně na hranicích opět nikdo nestál. Kolem osmé dorážíme do Prahy, takže v limitech povolených :). Od úterý bohužel díky nařízení zavírají všechna Rakouská střediska až do posledního listopadu. Doufejme tedy, že pak bude líp.
 
SKOL za SnowPigs sesmolil Ivoš

Kompletní fotogalerku si můžete projet ve slideru:

Web ledovce Dachstein najdeš zde.