Freerider je vlastně umělec, který cítí nutkání podepsat tu nádhernou čerstvě napadanou bílou plochu kopce. Stejnou úchylkou trpí i Snowpigs.cz a jejich kámoši. Proto každý den od podzimu do jara lustrují předpověď počasí a pracovní povinnosti. Když předpověď hlásí sněžení a napadne, tak se většinou povinnosti přesunou ze šuplíku „nutně vyřídit“ do „může počkat“. To bohužel neplatilo u předpovědi pro Korutany a už jsme nabyli pocit, že dva dny po sněžení nemá cenu nikam jezdit. V pátek pozdě odpoledne najednou vyskočila zpráva Ivoše: "Jel by někdo na víkend do Nassfeldu, odjezd dnes?" Změna rodinného plánu na víkend a sbalení věcí byla otázkou hodiny a po noční jízdě vylepšené vydatným sněžením se vypínáme ve dvě ráno jedním zrzavým na spaní.
Ráno nás Nassfeld ski resort, vlastně vesnice Tropolach vítá mrazivým vzduchem, nádhernou modrou oblohou a okolními vrcholy zářícími ranním sluncem. Jsem trošku skeptický a nevěřím, že třetí den po sněžení najdeme ještě nejeté a pěkné lajny. To by zamrzelo, ale středisko je zcela v provozu a nabízí 30 lanovek se 110 km sjezdovek od modrých po černé, dostatek občerstvení a na nás v kufru pro jistotu čekají i tenké lyže.
Ale dost výmluv, skáčeme na prašanovky hned u parkoviště a přesouváme se na nejdelší kabinku Millenium Express 2, která nás přes dvě mezistanice vyveze přímo na vrchol Kofelplatz. Dáváme pár jízd na rozhýbání po okolních kopcích, užíváme si slunečné výhledy na vrcholy. Vše v okolí vypadá rozježděné, sníh je ale stále přemrzlý a nádherně sypký. Jsou vidět i pokreslené plochy pod většinou vrcholů, kam by šlo vyšlápnout jen s pásy. To bychom mohli zkusit, kdyby ovšem pásy neležely doma v garáži. Svahy vypadají úžasně a věřím, že by to byl perfektní jezdecký zážitek pro většinu freeriderů i skialpinistů. Středisko je roztahané přes několik kopců, a tak postupně zkoušíme jeden kopec za druhým a hledáme pěkné nerozježděné lajny. Přes hory nám po poledni přichází oblačnost a proto volíme oběd na chatě Watschiger Alm. Výborná mísa pečených brambor, špeku a vejce je plná chutí i když milovníci pizzy a italské kávy si mohou sjet do Itálie na Passo Pramollo pro svoji dávku kofeinu.
Počasí nám přeje a po jídle nás opět čeká nechutně azurová obloha. Ale nohy už po několika hodinách v prašanu bolí a čas rychle utíká. Dostat se na červenou sjezdovku vedoucí k našemu parkovišti znamená vyjet na tři vrcholy pomocí lanovek, a tak se pomalu dáváme na ústup. Finální sjezd si dáváme po červené sjezdovce číslo 80, což znamená 1200 výškových metrů a 7,6 km jízdy po hranách. Nassfeld nás dneska překvapil a i přesto, že jsme nestihli první dva dny po sněžení, nám nabídl skvělé ježdění. Celodenní pojezd po kolena v prašanu završujeme několika drinky v posledním baru nad parkovištěm.
Druhý den je zataženo, pod nulou a protože nás čeká ještě dlouhá cesta zpět, rozhodujeme se lehce zkrátit ježdění a jezdit jen čtyři hodinky. Hledáme ještě trošku sněhu, v těžším terénu a lese. Během první jízdy nacházíme poklad. Nerozježděnou část lesa, která je místy obtížnější, ale stále nabízí možnost si sjet první lajnu. Dole máme rohlík od ucha k uchu a plán na dopoledne je jasný. Užíváme si místního terénu plnými doušky dokud se nemusíme vydat na cestu dolů. Tak dnešek nám opět dal mnohem víc, než jsme doufali.
