Report: Snowpigs.cz prošmejdili resort Weissee Gletscherwelt

Po děsivém týdnu plného zpráv o virech a válčení mi definitivně docházejí nervy a beru do ruky telefon. Na druhém konci se apaticky ozývá Ivoš, co jako že je potřeba. Jedem někam frýýýrajdit nebo se zblázním. Odpovědí je, že příští víkend nikde nesypne a má být teplo. Nenechám se odradit a s motlitbami o čerstvém pudru začínám vymýšlet plán. Týden letí jako voda a ve všech níže položených střediscích má být teplo. Nakonec padá volba na méně známé, ale vysoko položené středisko Weissee Gletsscherwelt. Dokonce i počasí vypadá nadějně, a tak v práci místo výkonů raději studuju lajny a charakter svahů. Jelikož je okolo sjezdovek spousta chickenlajn, rozhoduji se vzít sebou staršího synátora a zasvětit tak novou frýrajderskou generaci. Je tu pátek a konečně s mlaďasem valíme na Prahu. U našeho guru Ivoše přebalujem a navigace z Prahy do Enzingerboden Weisseeseilbahn ukazuje slabejch šest hodin. Na parkáč dorážíme celkem rozumně, probíhá kontrola vybavení a doškolení juniora a jde se na kutě.

Ráno se budíme do zasněžené krajiny a venku je čerstvých 15 cm peří. Skáčem do lyžáků a natěšeně metelíme na lano. Na první mezistanici lanovky se trochu potvrzují naše obavy a je jasné, že v horních partiích ledovce bude viditelnost nulová. Když dorazíme nahoru k výstupu u vyhlášené turistické a skialpové chaty Rudolfshüte, je vše vyřešeno. Krásných 30 cm super pudru, ale vidět je prd. Dvojsedačka pod nejvyšší kopec Medelzkopf 2762 m.n.m je však kvůli počasí zavřená. Dáváme tedy dvě jízdy kotvičkou u sedačky a sjíždíme po červené sjezdovce dolu ke Grünsee, kde tušíme lepší viditelnost. Podél sjezdovky nacházíme super pasáže na rozjetí a užíváme si nečekaný příděl sněhu.

 Volba na středisko padla prostě ideálně. Skiareál Weissee Gletscherwelt je vysokohorské středisko, které nabízí ideální sjezdovky pro rodiny s dětmi. Díky vysoké poloze je zde jistota sněhu až do pozdního jara. Již zmíněná chata Rudolfshüte je vyhlášený výchozí bod pro skialpinisty. Okolní svahy jsou velmi vyhlášené i pro freeridery. Své si zde najdou i lezci ledopádů, kterří se plazí po skalách nad jezerem Grünsee. Díky přítomnosti okolních velkých lyžařských středisek, zde můžete tušit ráj klidu a poloprázdných sjezdovek. Velmi přívětivé jsou ceny ve středisku, tak i v místní skvělé gastronomii.

Na nás se však štěstí usmívá a před polednem se mraky začínají trhat. Vymýšlíme, co dál. Volba padá na svah mezi skálama nad zeleným jezerem. Dáváme tedy levej traverz a už si užíváme luxusního sněhu mezi skalkama s dojezdem až k lanovce. Několikrát tuhle super lajnu opakujem a pak ji přenecháme druhý partičce rakouskejch kolegů, kteří jsou s námi v celým areálu jako jediní. Únava a hlad se začínají hlásit a my zaplouváme do hospůdky Gasthaus Grünsee. Československý personál nás opravdu příjemně překvapuje a neskutečně poctivá a chutná kuchyně nás utvrzuje v tom, že nedělní oběd jinde řešit nemusíme. Po kávě a příjemné rozprávce s okatou slovenskou obsluhou je potřeba si uvědomit, že nás čeká ještě nějaká práce.

Venku se na chvilku ukazuje sluníčko a my se vydáváme užít si ještě trochu adrenalinu v podobě sjetí menšího žlebu s krásným prašanem. Čas je však neúprosný a my kloužeme dolů po nejdelší 8 km dlouhé sjezdovce s převýšením 1132 m. Před dojezdem nad parkovišti ještě rozrýváme pár lesních pasáží a pro dnešek stačilo. Jsme velmi spokojení a dnešní den jdeme probrat do hospůdky Paletti s českými nápisy a reklamou na Plzeň. Jen vlezeme dovnitř, opět nás vítá usměvavá česká obsluha a ještě větší překvapení je útulná výzdoba v množství muzejních exponátů ve starém lyžařskohorském stylu. Je nám jasné, že u jednoho nezůstane. Naštěstí lanovka otvírá až v devět, tak je čas se dostatečně vyspat.

Nedělní ráno vychází na výbornou a předpověď počasí je přesná. Rychlej ranní obřad a už smažíme na první špagát. U lanovky je jasný, že dnes sami nebudem. Vytahujem se okamžitě až nahoru k Rudolfshüte. Sjíždíme k dvojce na nejvyšší kopec, která podle zpráv ani dnes neměla fungovat. A ona se točí! Nadšení nasedáme a jedem až na konec. Oťukáváme lajničky okolo sjezdovky, ale je nám jasný, že tudy cesta nepovede. Jedem tedy pár jízd na horní kotvičce, kde školíme mlaďase na skoku menší převěje a něco taky fotíme. Po té dáváme druhou šanci sedačce a já zahlédnu osamocenou lajnu kamsi do neznáma do údolí. Juniora posíláme po sjezdovce a my to jdeme testnout. Okamžitě zjišťujem, že tu máme tolik možností, že by nám ani další víkend nestačil. Začíná prašanovej rej a Snowpigs jsou zase u koryt. Sluníčko svítí a my objevujem stále nové a nové čáry. Zapomínáme na čas.

Avšak naše žaludky zapomenout neumí a tak jedem dolu k naší oblíbené hospůdce u zeleného jezera. Vývárek s mega Játrovým knedlíkem, gulášovka v kyblíku, double schnitzel a nakonec luxusní gfermknodel. Hodinky ukazují jasně půl třetí a nám je jasno, že jsme zase vytěžili lyžařskou zlatou žílu. Ještě chvilka lenošení a sanšajnu do fejsu a jede se dolu balit. Na závěr snad jen dodat, že je naprosto jasné, jak moc toho v tomto středisku objevovat. A že návrat bude nevyhnutelný. Velmi zajímavé bude navštívit středisko i v letním období, kde o turistické cíle rozhodně taky není nouze.

Kompletní fotogalerku si můžeš projet ve slideru:

Web Weissee Gletscherwelt najdeš zde.