Report: SnowPigs.cz vyrazili do švýcarského Davosu

O smutném začátku sezóny 2020/2021 se snad ani nemusím rozepisovat. Pořád ale naštěstí existuje světýlko naděje pro opravdu zapálené lyžaře. Z chaoticky se měnících nařízení a zákazů vyplula 18.12. na povrch možnost jet lyžovat do Švýcarska jen s minimálními komplikacemi. A protože Davos už známe z roku 2017, je to relativně blízko ("Jen”! 680 km) a kolem vánoc tam prošly dvě fronty, které přinesly trochu prašanu, stačí se jen sbalit do aut a 26.12. vyrazit. 

Lyžařské středisko Davos-Klosters v kantonu Graubünden je tvořeno celkem pěti areály, Parsenn, Jakobshorn, Rinerhorn, Madrisa a Pischa, které jsou propojeny úzkorozchodnou železnicí a linkami skibusů (které jsou zároveň i místní MHD). Dohromady to je 240 km sjezdovek, 52 lanovek a vleků, to vše v nadmořské výšce 810 - 2844 m. n. m. Samotné město Davos je v nadmořské výšce 1560 m n. m. a provozování lyžařského sportu zde sahá už 100 let do historie. Kombinace luxusního lázeňského města a skiareálu bohužel přináší některé drobné komplikace jako je třeba dopravní zácpa nebo placená parkoviště, ale tohle všechno je jen malá nepříjemnost na naší cestě k tomu si konečně zalyžovat. Středisko prodává vysoce sofistikovaný (možná spíš až zbytečně překombinovaný) systém skipasů. Každá oblast má svůj jednodenní skipas lišící se cenou (nejdražší Parsenn, nejlevnější Pischa), a pak lze koupit různé kombinace nebo vše dohromady. To se ale vyplatí vzhledem k přejezdům mezi areály pouze u vícedenních jízdenek. 

Davos nepatří mezi ta nejvyhlášenější freeride střediska. Spíš se profiluje jako rodinný a luxusní areál. To ale neznamená, že by tady na pohyb mimo sjezdovky úplně zanevřeli. Je tu mnoho tras pro skialpinisty nebo výletníky na sněžnicích a několik značených sjezdových "skiroute", které často vedou do bočních údolí k návratovému skibusu a jsou velice pěkné. Naši SnowPigs akci začínáme v největším areálu Parsenn. Na parkovišti a u pokladen nám Švýcaři předvádějí svá protikoronová opatření (roušky, rozestupy ve frontě, omezená kapacita kabinkových lanovek). Kromě toho jsou ještě zavřené restaurace a prodej je jen přes okénko. Ve finále nic, co bychom neznali z turzemska a taky nic, co by nějak výrazně narušovalo samotné lyžování. Pravidla ale přísně kontrolují pohunci u lanovek a bez hadru přes tlamu vás dál nepustí. Zalidněnost střediska není nijak vysoká, fronty jsou jen vyjimečně a maximálně na 5 minut. Vzhledem k tomu, že je vlastně vrcholná sezóna a docela pěkné počasí, je to malý zázrak. 

Na Paresennu začínáme rozcvičkou kolem Weissfluhjoch (2662 m. n. m.) a pokračujeme na skalnatý Weissfluhgipfel (2844 m. n. m.). Tady je bohužel trochu cítit začátek sezóny. Ze skalnatého podloží občas trčí víc kamenú než je zdrávo, a když se k tomu přidá vliv větru, tak jsou některé velmi lákavé terény bohužel nesjízdné. O něco níž směrem na severovýchod je situace lepší, takže si dáváme dvakrát dlouhou skiroutu k lanovce Shifer. V dolních partiích (pod 1800 m. n. m.) už je bohužel zhoršená kvalita sněhu, ale nahoře drží pořád krásný prašan. Odpoledne se začíná trochu kazit počasí, zhoršuje se viditelnost a fouká nepříjemný vítr, takže nakonec sjíždíme prašanovou skiroutou na Gruobenalp a pak po návratové cestě č.16 na Wolfgang.  Za 10 minut nám jede skibus a po chvíli jsem už u aut na parkovišti Davos Dorf. Ještě svařák u veřejného kluziště na náměstí a první den je za námi. 

V noci přichází slibované sněžení, takže je jasné, že lyžovačka bude trochu komplikovaná. Jedeme na Jakobshorn, který je trochu menší a orientačně přehlednější než Parsenn a orientace na severozápad slibuje aspoň částečný úkryt před větrem. Dopoledne jezdíme většinou po sjezdovkách a v jejich bezprostředním okolí. Trochu nepříjemné je uzavření restaurací, takže jediný úkryt před větrem a sněhem jsou veřejné záchodky :-). Odpoledne sněžení slábne (což je z dlouhodobého hlediska smutné, protože napadlo sotva 15 cm, místo předpovědí slibovaných 30-40 cm). Díky tomu můžeme vyzkoušet dvě skirouty z vrcholu Jakobshorn (2590 m n. m.), obě s převýšením přes 900 metrů. Jedná se o trasu č.13 na západ k zastávce skibusu Mühle a trasu č.14 na východ k zastávce Teufi. Obě skirouty jsou krásné, pěkně značené s jednoduchým nástupem přímo z lanovky a hlavně prakticky nerozježděné. Obzvláště čtrnáctka je super, protože díky severovýchodní orientaci na ní nejsou místa s krustou nebo ufoukaným tvrdým sněhem. Jediná  nepříjemnost je, že skibus jezdí jednou za hodinu, takže při špatném časování se čekání může docela protáhnout. A při zavřených restauracích nemusí být postávání 40 minut venku nic příjemného. 

Třetí den nás vítá ráno opět sluníčkem a my řešíme, kam se vydáme jezdit. Jedna z možností je Pischa (1800 - 2483 m. n. m.), kde je jen jedna stará kabinková lanovka a dolů pouze dvě skirouty. Spolu s relativně levným skipasem to vypadá lákavě, ale bohužel díky jihovýchodní orientaci tady momentálně nejsou moc příznivé sněhové podmínky. Další možnost, Rinerhorn (1457 - 2490 m. n. m.) nám přijde docela malý na celodenní zábavu, takže jedeme opět na osvědčený Jakobshorn a nejlepší hřiště zájezdu - skiroutu č.14. Tam je naštěstí hlavně v horních partiích dostatek prostoru pro další a další lajny v čistém sněhu. 

Po lyžování ještě někteří stíhají rychlý nákup suvenýrů ve městě a pak už vyrážíme a sedmihodinovou cestu domů. Ta proběhla zcela vklidu, stejně jako cestou tam nás stavěli pouze na rakousko-švýcarské hranici, ale když se dozvěděli odkud a kam jedem, přestali jsem pro ně být zajímaví. Na pumpě za Rozvadovem si pumpařka stěžovala, že je tam úplně mrtvo, a že se sama bojí. Kolem 23 hodiny jsme byli v Praze. Takže teď nám nezbývá než doufat, že snad ten virus půjde co nejdřív do pekla a my si v roce 2021 ještě pěkně zalyžujeme (nejen v Švýcarsku). 

Za SnowPigs sesmolil Mýval

Fotogalerii si můžete prohlédnout ve sliderech:

Web Davos Klosters najdeš zde.

Sociální sítě: