Koncem ledna vyšla na předpovědi počasí konečně první letošní vydatná severní fronta. Lyžařské weby jako Wepowder nebo Bergfex se předháněly v předpovídaných úhrnech sněhových srážek a bylo celkem jasné, kde to spadne – oblast okolo Dachsteinu, která má pro SnowPigs mnoho výhod. Je tu několik menších ale velmi příjemných středisek, dá se tady jezdit v lese i za zhoršené viditelnosti a navíc je to v rozumné dojezdové vzdálenosti z Čech i Moravy. Volba padla na středisko Altaussee, které leží pod 1835 metrů vysokou horou Loser. Zde jsme zažili prašanové orgie v lednu 2017, takže jsme tak trošku doufali, že by se to mohlo zopakovat.
Už páteční příjezd byl trochu dramatický. Začalo to sice výborně večeří ve Včelné, ale pak se to začalo trochu komplikovat. Rakouská dálnice a silnice v údolí řeky Traun byla jen mokrá, ale když jsme začali v Bad Goisern stoupat do kopce, objevila se na silnici slušná vrstva sněhu. Do toho samozřejmě hustě sněžilo. Nakonec jsme se i bez nasazování řetězů obtížně vyškrábali do výšky závratných 850 m.n.m., kde se nachází centrum střediska zvané Skiarena. Stále sněží, ale je bohužel poměrně teplo a sníh je spíš mokrý než prachový. Nezbývá než doufat, že nahoře na kopci bude chladněji.
Ráno vstáváme do přetrvávajícího sněžení. Kolem deváté jsme u pokladny, ale situace není dobrá. Sedačkové lanovky L1, L2 a L3 bohužel nejezdí kvuli silnému větru. Za normální situace se pomocí těchto navazujících lanovek dá dostat až na nejvyšší bod střediska Loser Fenster ve výšce 1770 m.n.m. Zde kolem lanovky L3 se taky nachází nejzajímavější freeride oblast na bezlesých pláních s možností odtraverzovat si do prudších žlebů pod vrcholem hory Loser. O něco níž se nacházejí sjízdne lesy obsluhované lanovkami L1 a L2, kde se dá jezdit i za mizerného počasí. Doufali jsme, že tohle bude naše dnešní hřiště, ale bohužel to nevyšlo.
Co je horší, že pro technickou závadu nejezdila ani lanovka S1 na protějším svahu. Paní v pokladně nám vysvětlila, že v sobotu toho asi moc jezdit nebude, ale na neděli je výhled mnohem lepší, takže nakonec část lidí odešla šlapat na pásech. Středisko je ostatně velice oblíbené u skialpinistů a je nástupním místem několika skialpových tras. Ti z nás, kteří byli líní šlapat, nebo byli líni si skialpy doma naložit do auta, jezdili chvíli na malém vleku a pak se chtěli přesunout do hospody. Bohužel jsme nenašli nic otevřeného až nás nakonec zachránila místní skischule, kde nám bylo poskytnuto vše, co jsme potřebovali – teplo, čepované pivo, prossecco a v neposlední řadě i úžasná atmosféra. Pan majitel nám poskytl cenné informace nejenom o možnostech freeridu v místní oblasti ale i o dalších okolních skiresortech.
Přes noc připadlo ještě něco sněhu, takže jsem v neděli ráno dychtivě vyrazili k lanovkám. Tentokrát byla situace příznivější, jezdila sedačka S1 a L1 se připravovala k provozu. Dáváme na rozehřátí tři jízdy na S1 (Sandling Jet), bohužel možnosti freeride v této části střediska nejsou nic moc, takže se přesouváme na právě otevřenou lanovku L1 (Loser Jet 1). V nižších partiích je sníh bohužel poměrně těžký, nad 1100m.n.m je situace naštěstí lepší a navíc v lese byl povrch chráněn i před sobotním silným větrem, takže je příjemně jezditelný. Jezdíme lesem od horní stanice L1 na modrou sjezdovku Familien Abfahrt a po ní zpět do střediska.
