Sankt Anton am Arlberg Trip 2016

Snowpigs.cz opět vyrazili do světa, tentokráte navštívili Sankt Anton am Arlberg.

Zatím nám letošní zima nabízí počasí jak na houpačce, ale před prvním únorovým víkendem má v Tyrolsku napadnout celkem dost prašanu, tak si ho chceme užít. Volba padá na St Anton am Arlberg, který snad bude i v jinak teplém počasí dost vysoko. 

Profláknuté pětihvězdičkové středisko, velmi dobře známé i mezi freeridery, slibuje kvalitní poježdění. Natěšení vyrážíme v pátek večer z Prahy a máme před sebou 650 kilometrů a svištíme po dálnici stovkou, takže nám cesta zabere nějakých sedm hodin. Po nedávném sněžení se obáváme přejezdu Fernpass u Garmish-​Partenkirchen a volíme raději o trochu delší cestu přes Lindau. Navigace je jednoduchá, skoro pořád rovně a se čtyřmi odbočkami po suché dálnici skoro až na místo.

Noční příjezd na záplavu prašanu moc nevypadá, ale ve dvě ráno těžko soudit. Ráno moudřejší večera a času na spánek není mnoho. Snažíme se před lyžováním aspoň něco dospat.

Ráno se potvrzují naše obavy, že to nijak závratně prášit nebude. Sněžilo ve čtvrtek, takže dost svahů je už pokryto stopami těch, kteří byli rychlejší. Navíc dost foukalo. Parkujeme ve vesničce St. Christoph a vyrážíme hledat svoje lajny. Přibližovací kotvou se dostaneme na lanovku Chistophbahn, která nás vyveze na necelých 2185 metrů vysoký vršek Galzig. Na otevřených pláních se ještě dají najít pěkné lajny. Prašan střídají zmrzlé hroudy v místech, kde ho před námi rozryli jiní, občas překvapí vyfoukaná plotna a dole sníh postupně těžkne. Sluníčko svítí, je nádherně, ikdyž snesli bychom i o pár stupňů míň. 

Dáme pár jízd kolem lanovky Valvagehrbahn a tunelem pod silnicí sjíždíme do Stubenu pod kopec Albonagrat. Když už nikde jinde, tak tady by se měl nějaký zázrak najít. Vyhřívané šestimístné pohovky střídá postarší dvousedačka Albona, kterou se s přestupem dostaneme až na 2400 metrů vysoký Albonagrat, jedno z nejzazších míst celého komplexu, oblíbeného právě freeridery. 

Odtud se nabízí spousta možností. Od hospůdky Albonagratstube se dá traverzovat nad rozlehlé pláně svažující se do vesničky Stuben. čím dál si člověk přišlápne, tím lepší sníh a méně lidí najde. Občas překvapí ledová plotna nebo zmrzlé hroudy, ale najde se i krásný čistý sníh na pár luxusních oblouků. Postupně se stáčíme doprava, abychom se dostali na spodek sjezdovky vedoucí k dvojsedačce. Na ní musíme trochu vyšlápnout mezi chroštím. V samotném závěru ještě objevíme pár luxusních žlíbků s nedotčeným sněhem. 

Další možností je neřešit lanovku a pustit se dál doleva do Stubenu, odkud se dá vrátit skibusem. To ale stojí nějaký čas. Ještě více času stojí varianta vylepšená asi půlhodinovým výšlapem od horní stanice lanovky na blízký vrcholek. Od křížku se pak otevírá spousta dalších a mnohem delších lajn s mnohem vyšší pravděpodobností, že je před vámi ještě nikdo nejel. 

Připozďuje se, sníh težkne a my zahajujeme ústup, abychom stihli všechny lanovky, co potřebujeme k návratu do St. Chistoph. Slunečná předpověď na neděli se ráno mění na střídavě zataženo, větrno a možnost, že začne sněžit. Ta se nakonec nekoná a včerejší rozježděné svahy přes noc ještě o něco ztvrdly. Po běžkařské trase se došoupeme k lanovce Christophbahn. Pod ní si vyhlídneme pár lajn, ale už to stojí za starou bačkoru. Zkoušíme i vyšší svahy, ale všechno je rozježděné a přemrzlé. Viditelnost se střídavě zhoršuje a zase vylepšuje. 

Od včerejška pokukujeme po velké gondole Valluga, vedoucí na stejnojmennou skalnatou špici, nejvyšší vrcholek v okolí. Je čas na výlet. Na dolní stanici, kousek pod vrškem Galzig, si chvilku počkáme, než se na nás dostane řada. Pak už se čtyřicetimístnou gondolou neseme nad sjezdovkami. Vylezlo sluníčko a vyhlídky na zimní království všude kolem stojí za to. Hluboko pod námi se to na sjezdovce hemží jako v mraveništi. Z velké horní stanice Vallugagrat pokračuje malá kabinka na samý vrchol. Lyže opíráme u cedule “no skis, no boards” a v kabince velikosti telefonní budky se ve větru houpeme nahoru. Odtud si zajezdíte jen s certifikovaným průvodcem. Podle výhledu, který se nám z betonové plošiny nabízí by to taky stálo za to. 

Na stanici Vallugagrat se zastavíme na pivko, ale než ho stihneme, hlásí obsluha, že brzy budou zavírat sjezdovku kvůli počasí. Občerstvení odkládáme a v průvanu před chatou se obouváme do lyží, abychom nemuseli dolů lanovkou. Ještě dáme pár sjezdovek a pak to radši balíme, abychom si nic neprovedli a dostali se domů včas. 

Za SnowPigs.cz sesmolila Lucie “noci upije”

Další zajímavé články

Real Skifi a jejich rozlučka se sezónou

Finští šílenci Real Skifi si pro nás připravili další výživný video...

Laurent De Martin vyrukuje s filmem "From Switzerland With Love"

Švýcarskej štylař na nás chystá svůj první filmovej nálet...

TWOOWT Laps - epizoda 5 s Adreyem Anufrievem

Andrey Anufirev po delší pauze zplodil další díl série TWOOWT Laps...