Val Gardena – Dolomity Trip

Val Gardena (Gröden) leží v Dolomitech, v Jižním Tyrtolsku (administrativně Italie, architekturou, jazykem i duchem místa spíše Rakousko). Vzdálenost z Čech se sice zdá na první pohled podstatně větší než třeba do Rakouska, ale při podrobnějším zkoumání to vychází zhruba stejně jako do Soldenu, Pitztalu nebo Kaunertalu. Navíc je skoro celá cesta po dálnicích, takže není problém být z Prahy za 6 hodin na místě. V údolí Gröden se nachazejí tři vesnice St. Christina, St. Ulrich, Wolkenstein, které jsou obklopeny rozsáhlou sítí lanovek a sjezdovek (oficiální materiály se chlubí 175km sjezdovek). Tohle všechno je ještě propojeno do obřího lyžařského okruhu Sela Ronda, který jistě uspokojí každého lyžaře-cestovatele. 

Ale pro nás, freeskiery, snowboarďáky, telemarkisty a podobné bezmozky nejsou stovky km sjezdovek moc zajímavé, mnohem víc nás lákal okolní terén. Ten je ve Val Gardeně dost rozmanitý a velice malebný na pohled. Najdou se prašanové pláně i lehčí kuloáry nad hranicí lesa, stejně jako veselé průjezdy lesem, nahoře poměrně řídkým, v nižších partiích už dost hustým. To vše se odehrává v nadmořských výškách okolo 1500-​2000m (vesnice v údolí jsou 1400m.n.n, horní stanice lanovek max 2200m.n.m).

Sobotní ráno nás přivítalo sluníčko, 20cm čerstvého sněhu se skoro dvoumetrovým podkladem a vysmátá osádka pojízdného bydlíku na parkovišti nad Wolkensteinem. Urychleně kupujeme permice (poměrně drahé, 48E na den jen na oblast Val Gardena) a už vyrážíme lanovkama vzhůru. Nějakou dobu nám trvá se zorientovat v poměrně členitém terénu a né uplně názorné mapce lanovek, ale za chvíli už nacházíme ty správné čistě bíle svahy, které čekají jen na to, až je pořádně rozryjeme. Laťku nasazuje, hned v druhé jízdě, proklatě vysoko Borůvka, když dropne (ne zcela dobrovolně) asi 5m vysokou skalku. 

Točíme kolečka na místních lanovkách, od moderních kabin a rychlých 6ti sedaček s "bublinou" až po historické dvojsedačky, pak start do bílé prašanové pláně pomalu přecházející do lesa, občas nějaké to zpestření skokem přes převěj, skalku nebo pařez. Odpoledne se trochu kazí počasí, začíná foukat a zatahuje se, takže poslední jízdy se odehrávají už víc v lese. Většina lajn je snadno přístupná přímo z lanovky, někde je možnost si jízdu ještě vylepšit a prodloužit krátkým nenáročným výstupem. V pět odpoledne nám "konečně" vypnuli lanovky, takže se můžeme z posledních sil doplížit na parkoviště.

Večer v pensionu zkoumáme předpovědi počasí a tipujeme, jestli těch slibovaných nočních 15cm opravdu napadne. Ráno je jasné, že se meteorologové (opět) netrefili. Napadlo totiž 30-​40cm čerstvého! Sice není nic moc vidět, ale od toho máme přece zdejší lesy. Dopoledne jsme se trochu zasekali v lese pod kabinkovou lanovkou Saslong, holt ne každá lajna je vždy stoprocentně povedená. Na zlepšení nálady jsme pak zamířili na známá místa ze soboty a nemělo to chybu. Včerejší stopy byly zapadány čerstvou nadílkou, takže jsme to museli chtě nechtě všechno znova rozjezdit. Navíc kolem 13h (po vynikajícím italském espressu, malém ale silném) se začaly mraky trhat a jako zlatý hřeb dne vysvitlo vpodvečer sluníčko, takže závěrečná jízda byla ze sluncem zalitého hřebínku 2256m.n.m, na který jsme si vyšlápli od lanovky, až dolů na parkoviště v St.Christině. Jsme sedření jako po dvanácti hodinové šichtě v dolech, ale totálně šťastni. Jediná temná myšlenka je nutný návrat do Čech, vždyť tam nahoře zbylo ještě tolik nerozježděného prašanu....
Sepsal Abu-​Mýval