Vasu Sojitra a Pete McAfee jako první hendikepovaní lyžaři pokořili horu Denali

Jsou sportovní výkony, nad kterými uznale zakýváte hlavou a pak jsou tady mety a zápisy do historie, nad kterými jen nevěříčně valíte bulvy a nezbývá než smeknou a tiše závidět něčí odvahu a odhodlání. Přesně jeden takovej zásadní kousek se nedávno podařil zaoceánské dvojici Vasu Sojitra a Pete McAfee. Jako první adaptive tedy hendikepovaní lyžaří totiž zvládli pokořil aljašského velikána Denali. Nejvyšší hora Severní Ameriky, který byla do roku 2015 známá jako Mount McKinley se i svými 6190 metry nad mořem musela sklonit před jejich šestičlenným týmem, který se tučným písmem zapsal nejen do análu lyžování ale celé outdooré komunity...

Vasu Sojitra z americké Montany je mezi lyžaři celkem často skloňované jméno. O nohu přišel už v devíti měsících, když se mu osudnou stala infekce. Člen The North Face a čerstvě taky Faction Skis týmu Drží několik FDD (first disabled descent) ve svých domácích horách Montany nebo se může chlubit první odjetou 720. Osmatřicetiletý otec dvou dětí a radiologický inženýr Pete McAfee, přišel o nohu v dětství díky vrozené vadě. Nemá na svém kontu sice tolik vavřínů, vlastně začal s pokořováním velehor s lyžemi teprve před pěti lety. Celý život ale platí za zapáleného sportovce, takže ode dneška jeho jméno určitě taky nezapomeneme. K jejich šestičlennýmu týmu pak ještě patřil Erich Roepke, Ben Farrar, Ted Hesser a Stein Retzlaff, kteří měli za úkol nejen pořídit video a foto materiál, ale také třeba dopravit do vyšších nadmořských výšek materiál a zásoby. V neposlední řadě pak hlavně být plnohodotnými členy expedice, kteří také stanou na vysněném vrcholu a užijí si neopakovatelný pocit se vším všudy.  

Cesta za jejich snem rozhodně nebyla dlážděna pohodou a bezstarostností. Naopak jedno úskalí střídalo druhé. Původně chtěli sjet úseky jako Messner Culoir nebo Rescue Gully. Bohužel letošní tristní zásoby sněhu jejich původní plány vzaly za své. Hora Denali se pyšnila nejhoršími sněhovými podmínkami za posledních deset let. Navíc je v základním táboře ve výšce čtrnáct tisíc stop na osm dnů uvěznilo špatné počasí. Nakonec se ale přece jenom nad nimi "ten nahoře" smiloval a hned jak se naskytalo první zlepšení a šance dosáhnout cíle, tak neohroženě vyrazili do nehostinné výšky. Vrcholu nakonec dosáhli klasickou cestou West Buttress 20. června, kterou se následně úspěšně spustili dolů na jedné či dvou lyžích...

Celé partě tak nezbývá než pogratulovat k parádnímu výkonu. V příštím roce bychom se pak měli dočkat menšího filmu, který bude celou expedici mapovat. A jak se nechal Vasu slyšet rozhodně má plánu do budocuna hodně. Chtěl by podobně totiž skolit evropské monstrum Mont Blanc nebo nepálskou osmitisícovku Čo Oju. Budeme samozřejmě držet palce...