Americký snowboardový sen na Mt. Baker... skoro BEZ SNĚHU!

Mt. Baker je jedním z nejstarších ski resortů v severní Americe (lyžuje se tady od 1926, první lano 1936) a pyšní se rekordem resortu s nejvyšším sezónním úhrnem sněhu ever – a to 29 m!!! No a průměr za sezónu je krásnejch 16 m. Letos se to zatím nestalo a na Bakeru mají opravdu sucho a tak tak drží dojezdy k lanovkám. My jsme se ale nenechali odradit a stejně vyrazili nasát trochu „pekařovy“ atmosféry a po staru trochu poshredit resort.

Foto 1. >  Oregon coast
Foto 2. > Pofel na parkále @ Mt. Baker

Nabrat plyn, vodu, naftu, naládovat lednici, klasická rutina před výjezdem na parkál, kam jsme jeli dá se říct direct od Pacifiku, konkrétně ze severního Oregonu, který jsme celý leden prozkoumávali v obyňáku. Byla to naše první zimní mise s naším půjčeným Sprinter, tak jsme chtěli být ready. Když chcete spát v obytňáku na mt. Bakeru, máte dvě možnosti (obě nutné reservovat za $35/noc na webu (link - https://www.mtbaker.us/getting-here/overnight-parking/) – nižší parkál White Salmon a vyšší Heather Meadows. Protože byl víkend, museli jsme dolů, ale výhled na masivní ledovec a horu Mt. Shuksan byl teda dechberoucí. Jo a dechberoucí taky bylo, že jsme tam byli samy. Pár dodávek v noci sice přijelo, ale i tak to na tom bahně to bylo trošičku smutný.

Foto 3 > Pojezdy & Mt. Shuksan

Hodně mrzlo, ale pár dní před naším příjezdem trochu sněžilo a resort si nechával sníh na levé straně resortu právě směrem k Mt. Shuksan, svítilo sluníčko a bylo tam 20 novýho, tak jsme si přivstali, abychom byli u toho ranního krájení. Do týhle lokality je potřeba vzít chair 5 – oproti ostatním je tahle část resortu víc easy a dokonce je tam pár urolbovaných sjezdovek (groomers), což ve freeride střediscích typu Baker, není moc zvykem. Prostě když není nakydáno, jsou to jen pořádný boule. No a pokud se člověk nechce vysílat tak moc a chce se trochu opřít o sjezdovku, může si v klidu jezdit chair 8, která ale bohužel nejezdila, protože toho sněhu bylo fakt bídně.

 Foto 4 > Manžestr, chair 5 a výmaz

Už při výjezdu jsou vidět neskutečný terény v rámci resortu, který by při normalním stavu uspokojili freeridera jakéhokoliv levelu – a nutno říct, že sem moc začátečníků nejezdí. Takže pohled trochu smutnej, ale my si to dokázali představit!

Pokud jsou podmínky aspoň průměrný tak tady jde hlavně o chair 1 & 6 – který jsou experts only a vědí proč. Mimo jednoho cat tracku nevede cesta jinudy než neupravenými mega prudkými terény protkanými skálama všeho druhu. Při 3 m základu a 50 cm novýho je to ráj na zemi. My nejsme fanoušci metrových boulí, tak jsme to spíš kontrolovali z lanovky. Rozhodně bych ale  vypíchnul „sjezdovku“ Canyon, která vás protáhne chřtánem krásnýho kaňonu a věřte tomu nebo ne, dokonce ho rolbují.

Foto 5 + 6 > Canyon run

O lanovkách 2, 3 a 4 není potřeba moc mluvit, jsou to jen přibližováky a obsluhují jedinou placku na učení, co na Bakeru je. Blbý je, že pod lanem není pořádnej bar, ale to tady v Americe moc neumí a člověk musí zajet půl hoďky dolů do Glacer, kde to má trochu atmošku. Atmošku to mělo i na parkéle v Heather Meadows (kam jsme se přesunuli po víkendu), kde bylo víc obytňáků, postávalo se u ohně a člověk si připadal trochu víc jako na horách. Atmošku ale nemělo to, že místo sněhu přišel déšť a nám nezbylo než to po půlce dne zabalit a zmizet do údolí.

Foto 7+8 > Jarní pojezdy v lednu

Kolem a kolem jsme na tu bídu měli štěstí a z toho, co bylo, jsme vyždímali maximum - měli jsme trochu sluníčka, trochu pudru a bylo super zažít Baker a vidět ten freeride potenciál, co tady je. V předpovědi se sice sněhová bouře rýsuje, ale my už musíme dál a doufáme, že příští návštěva pekaře bude o dost bělejší než ta letošní.

Foto 9+10 > Bary sice nic moc, ale místní Pale Ale ujde!

Sranda je, že očekávání bylo zažít americkej prašan na Bakeru a nakonec jsem v dodávce v metru prašanu zapadli úplně někde jinde a nemuseli jsme ujet zas tak velký kus cesty. Ale o tom milé děti až příště.

Text: Dan Janík
Foto: Tomáš Nehyba
Korekce: Vendula Nedělová