Dušan Kříž - rozhovor - I. díl

Ahoj Dušane, jsi teď hodně vidět s „Rustytoothbrush crew“ co plánujete?

Od 9. ledna jsme začali natáčet další film, který má pracovní název „Two Vans No Plans" a je to z toho důvodu, že máme dva karavany. V jednom bydlí Alex Stuard a druhý jsme koupili do party, který momentálně využívám já. Trávili jsme čas v Prato Nevoso asi měsíc a pak jsme se přemisťovali do Dolomitů, kde jsme natáčeli backcountry a streety. Zatím to vypadá všechno dost slibně.

Jak prožíváš covidovou situaci? Jak to vypadalo konkrétně v Itálii, jely tam vleky a co si myslíš o situaci u nás?

Je to specifický, protože vleky tam jedou jen pro teamy a kluby, takže je jako produkce nemůžeme využívat. Na hodně míst jsme šlapali a konkrétně na tom Prato Nevoso se nám občas podařilo dostat na gondolu, která nás vyvezla nahoru. To jsme zrovna šli k zóně, kde jsme měli skoky, takže bylo fajn se svézt, ale většinu času prostě šlapačky, no a v těch Dolomitech úplně. Tam se k nám připojil Simmon Gruber, který to tam zná a je tam lokál, tak nás provázel po spotech a společně jsme i hodně spotů objevili, takže všechno šlapačka, tak aspoň budeme mít pořádný nohy.

Zdá se mi, že jak nejezdí vleky, tak jsme i mnohem víc produktivní. Objevujeme mnohem víc míst, které ani lokálové neznají, při téhle situaci jsme odkázaní na to, hledat nová místa a která opravdu nacházíme. Je to hustý, že to jde bez těch vleků a mnohdy i lépe. Navíc je krásný, že v těch horách nikdo není. Musím se přiznat, že po dobu těch dvou měsíců co tam jsem, jsem kromě obchodů žádný covid nepocítil. Je fajn, že patříme mezi skupinu, která tohle nemusí řešit. Jo dobře, sice nejdou vleky, ale zjišťujeme, že je kromě tahání techniky vůbec nepotřebujeme a to mě momentálně hodně baví.

Přesně jak říkáš Dušane. Vidím to dost podobně. Mnoho lidí se díky této situaci pustili do točení různých projektů a i ostatní, kteří dřív jezdili jen sjezdovky začali najednou stavět shredy, trénovat triky a jezdit freestyle.

Určitě celá tahle situace je přínosná v tom, že ty lidi jsou teď víc ve spojení s těma horama a tou přírodou nebo naopak s městem na streetech. Taky je fajn, že pro to člověk musí něco udělat, než si jen koupit ticket na lanovku. Na jednu stranu, je tohle hrozně super, když vidíš kolik lidí letos chodí na splitboardech a firmy co tyhle věci vyrábí, mají teď nejlepší sezóny. Je dobré, že lidi začínají tímhle způsobem objevovat hory. Má to samozřejmě svoje mínusy a to, že ty lidi mnohdy netuší co dělají a pak se stávají průsery a smrtelné nehody. Za mě je to fakt super, protože lidi, kteří chtějí opravdu jezdit, si díky této sezóně vytvoří ke snowboardingu srdeční vztah, zkrátka musí pro to něco udělat.

Pryč od covidu do normálního světa. Chtěl bych v dnešním rozhovoru podrobněji probrat tvoje koučování. Jak ti to momentálně jde a baví? Kolik klientů už jsi měl a jak jsou s tvými službami spokojeni?

Baví mě to mega! Snowboarding je z velké části hodně o hlavě a já když jsem jezdil svojí poslední závodní sezónu, tak sám jsem měl kouče a tehdy mě to šíleně oslovilo, protože mě to všechno sedělo. Měl jsem nejlepší sezónu a všechno, co jsem tehdy řešil, jsem díky tomu sám vyřešil. Dostal jsem prostor se na to podívat jinýma očima a to je to, co ten koučink dává. Mě to tak zaujalo, že jsem se rozhodl pro studium „mentálního kouče“ a věnovat se tomu. Dnes když mám klienty, tak je to fakt hustý, protože ten samotný proces, když se to děje je dost podobný jako ve snowboardingu. Jsou tam momenty, kdy najednou cítíš, že ten člověk se začíná někam posouvat a mě to dává takový feeling toho, že se něco tvoří, když klient začíná něco chápat, něco co sám dlouho řešil. Jsem mega rád, že jsem na tohle mohl přijít a těm lidem takto pomoct. Nemám zatím takovou praxi, rozjíždím teprve druhý rok a mám za sebou 10 dlouhodobých klientů.

Je zajímavé u nich pozorovat, jak se mění jejich mentální vzorec a jak začínají přemýšlet nad prací sami nad sebou. Ve smyslu, že jsou někde v bodě A a potřebují do bodu B a co všechno potřebují udělat za kroky, aby se do toho bodu dostali. Oni pochopí, že všechno co dělají jsou jejich mentální vzorce, rozhodnutí, kroky a body, kterými oni musí projít, aby se tam dostali. Výsledek koučování by měl být, že člověk přijde na recept jak to dělat. Je pak zajímavé, když chodí ten feedback, že ta cesta je správná. Já sám zatím ještě objevuji co ty lidi z toho mají. Já nikomu neříkám co má dělat, jsem pouze prostředník, který pomáhá srovnat si myšlenky a to co oni chtějí. Pak začneš zjišťovat, jak reálně ty lidi ovlinuješ. Ne názory, ale tím, že jim dáváš prostor se zastavit a zapřemýšlet, co oni od toho života chtějí. Reálně se život těm lidem mění a je to třeba jen o změně jedné věci z deseti a těch dalších devět se postupem času začnou měnit, protože změnili tu jednu. Ten vlak se začne rozjíždět, protože ten člověk si řekne, tohle mi nefungovalo a jdu. To je smysl i toho všeho v koučinku, že vyřešíš jednu věc, jdeš na další a to se takhle opakuje. Co fungovalo letos už příště fungovat nemusí, furt se to musí upgradovat.

Ještě k tomu koučinku, ono se to dá kategorizovat na různá témata a zaměření. Ve své podstatě já vůbec nepotřebuji znát téma toho člověka. Kouč je od toho, že naslouchá a dává otázky a snaží se tomu člověku najít ty jeho odpovědi, co on sám nejlíp ví k tomu svému životu. Samozřejmě, když ten člověk má osobní znalosti v nějaké životní oblasti, tak je to jen výhoda. Moje taková vize je, že na jedné straně mám snowboarding u kterého je spoustu věcí vyřešeno a u kterého jsem si mnoha zkušenostmi prošel a teď tím koučováním rozjíždím úplně novou etapu mého života, nějakou kariéru/byznys. Najednou zjišťuji, teď tady mám nějaký nástroj, který může pomáhat lidem, ale kterým lidem? Posledním rokem se mi to trochu vyselektovalo, kde já se cítím nejlíp a nejvíc a kde já jim můžu pomoci a nejlíp poradit. To je to, co já si teď nejvíc přeji, pracovat co nejvíc se sportovci a něco ve smyslu osobního růstu nebo i na duchovní úrovni. To jsou věci, u kterých vnitřně cítím, že se mě týkají. Takže v tomto směru teď hledám své nové klienty. Je to něco v čem se pohybuji a čemu rozumím, takže cítím, že v tomto můžu být pro klienty hodně přínosný.

Super! Dušane a tuhle práci můžeš dělat online?

Přesně, to je velká výhoda této práce. Když jsem na tím přemýšlel, tak mi to dávalo smysl i v tomto směru. Celé to sezení může probíhat online a dá se to skloubit s mým snowboardovým životem. Což jsem si přál celou dobu a tohle je ono!

Pro koho jsou tvoje sezení zaměřené? 

Hele koučink je pro úplně všechny lidi, kteří se rozhodli s něčím pohnout ve svém životě. Ve smyslu, teď jsem s něčím nespokojený a potřebuji zjistit co to je. Rád bych ale pro začátek uvedl na pravou míru, co to ten koučink je. Je to druh rozhovoru. Není to terapie nebo mentoring. Při tom rozhovoru kouč nabízí klientovi prostor na to, aby mu kladl otázky na téma, které on zrovna řeší a pomáhá mu na té cestě, jak už jsem říkal z bodu A do bodu B. Jen ten klient zná všechny ty souvislosti v jeho životě a jen on ví, jak je vyřešit. Jde o to, že my z 95% procent žijeme v autopilotovi a nejsme občas schopný najít řešení, protože jedeme v nějakých mentálních vzorcích, který se nám pořád opakují. Nejsme schopný se zastavit a říct si, tohle se má takhle a já bych to měl udělat jinak, ale co? V tom koučinku, když se tě někdo ptá a ty mu sděluješ ty odpovědi, tak on ti naslouchá a snaží se ti najít řešení, to už samo o sobě má „terapeutické účinky“. Najednou tě nikdo nehodnotí, nikdo se ti nesnaží radit, ale jenom ti naslouchá a dává prostor přemýšlet. Tam se říká taková věc, že my z principu rádi mluvíme o problémech, ale neradi hledáme řešení té věci. Lidi si hodně často stěžují, že něco je špatně a mnohdy dávají vinu někomu nebo něčemu jinému, jen proto, aby se zbavili zodpovědnosti. Oni se zbavují zodpovědnosti za svůj život, ale tohle koučink vyvrací, protože kouč tam je proto, aby s tím člověkem hledal řešení těch věcí. My ale neradíme, měl bys dělat tohle a tamhle to, tohle není mentoring. V koučinku ho navádíš a ptáš se ho: Mohlo by to vést touto cestou? Co pro to potřebuješ udělat? apod. Cílem je, aby klient nad věcmi reálně přemýšlel a hledal odpovědi a pak je zapisuješ a hledáš plán různých akcí do detailu, který klient udělá druhý den. On z jednoho obrovského cíle, který může být klidně až dvouroční, udělá malé a jednotlivé kroky, který začne dělat zítra. Takhle se jde postupně a když se pracuje dlouhodobě, tak za rok a půl zjistí, hele já jsem 80% toho svého cíle už naplnil a ušel jsem neskutečně obrovskou cestu a to je další faktor, který si v normálním životě vůbec neuvědomujeme. My jedeme dopředu a řešíme problémy a už si neuvědomujeme, co jsme řešili a jak jsme se posunuli. Koučink ti dává prostor si udělat rekapitulace a uvědomovat si, že začínáš chápat jak si tvoříš nové mentální vzorce, které chceš ty, ne které děláš z autapilota. Děláš určitý kroky, které jsou naplánovaný a děláš je vědomě. Je to služba pro lidi, kteří ví že chtějí vědomě něco změnit. Už jen to slovo kouč, trenér, to je někdo, kdo má nad tebou ruku, která ti pomáhá v té vědomé práci. 

Chápu, takže jsi v podstatě takový průvodce cestou toho člověka?

Přesně tak! Je to zajímavý, protože když jsem já měl kouče, tak jsem s ním především řešil snowboarding a tam jsem si vyřešil spoustu věcí a to byl jeden z těch důvodu, proč jsem skončil se závoděním. Mě tam došlo, že jsem měl v tom sportu nějaké cíle a sny. Chtěl jsem jet na olympiádu apod. A všechno co jsem tenkrát z těch plánů mohl udělat, jsem udělal a myslím si, že jsem z těch cílů splnil tak 95% a pak to nešlo dál. Něco mi nevyšlo a byl jsem z toho trochu zhroucený a ten kouč mi položil krásnou otázku, „Je sen jet na Olympiádu vůbec tvůj? Děláš to kvůli sobě, proč to vůbec děláš?“. Já jsem najednou začal přemýšlet a říkám jsem si. Já to najednou dělám z toho důvodu, abych dal poděkování rodičům, jakou mi dali v tomto sportu podporu. Najednou jsem zjistil, že to vůbec není můj sen. Já jsem začal dělat snowboarding z toho důvodu, že mě bavilo koukat na videa jak rideři jezdí streety, skáčou v prašanu a vlastně ta olympiáda, mě nějakým způsobem zamotala hlavu. Na jednu stranu to bylo super, byla to součást té cesty, ale najednou jsem si uvědomil, že já se tady 6 let se honím za něčím, co vlastně vůbec nedělám pro sebe. To jsou pak takový momenty, kdy se ti najednou zboří představy a říkáš si, „tyjo to je fakt hustý, to mi fakt nedošlo“. Najednou dostaneš prostor vystoupit z autopilota a trochu se nad tím zamyslet. Co je zajímavý a co nám říkali v té koučovací škole je, že každý z nás už zažil v životě někdy koučink, protože to mohl být jen rozhovor s kamarádem, kterému na tobě záleželo a který se ti snažil pomoct vyřešit tvůj problém. Tomu se říká koučovací dovednost. Koučink se dá uplatňovat na spoustu věcí.

Jsme snowboardový magazín, pojďme se zaměřit přímo na snowboarding. Komu a jak může koučink pomoct? Jakou vidíš přidanou hodnotu v naší komunitě?

Hele dá se to využívat v mnoha věcech. Určitě největší přínos to může mít v závodění. Co si vzpomínám tak Ethan Morgan mi říkal, že když byl v Nike, tak mu takovou službu ten sponzor sám poskytl. Hráči velkého snowboardingu na tom už normálně pracují. Třeba když si poslechneš rozhovor na „Bomb Hole“ se Sagem Kotsenburgem, tak u něho je vidět, že prošel rukama kouče. Protože ten jeho mindset a to jak pracuje se svým snowboardingem, je úplně na jiným levelu, než u jiných riderů. Když Sage přestal závodit, tak najednou vidíš jak 2x po sobě vyhraje „Rider of the year“ nebo jeho projekty jsou nejnašlapanější, protože dokáže chápat sám sebe a ví, proč ty věci tak dělá. Ve vrcholovém snowboardingu už to není nic neobvyklého, nic co by rideři neznali. V závodění je to samozřejmost, protože když děláš nejvíc věci na světě, tak tohle asi znáš. Tam dělají všichni dost podobný triky, nebo je dokáží podobně udělat, ale aby tomu dali nějaký celistvý a ojedinělý obraz, třeba i těm videopartům, tohle prostě musí vyjít z vyrovnané mysli.
Čím víc tyhle věci dělám i jako kouč, tak tím i víc vidím tu práci sám na sobě ve svém snowboardingu. Letos třeba poprvé mám na svůj video part udělaný tricklist a celé to moje natáčení má nějakou hlavu a patu. Mám to celé pod nějakým vetším konceptem a když jdu na spot, tak už od stavění vím, co tam pošlu za trik.

To je zajímavé. Myslíš Dušane, že by jsi byl s touto službou nápomocný třeba v české reprezentaci?

Určitě by to byl jeden z mých snů, vrátit se do repre touto cestou. Pomoct mlaďákům, kteří do toho teď šlapou jako např. Kuba Hroneš a nabídnout jim nějakou formu spolupráce. Protože já jsem z té generace, kdy jsme znalost o tomhle neměli a myslím, že by bylo zajímavé nakombinovat tyhle generace. Vidím na jakém levelu je Kuba a neskutečně mě to baví a mega by mě bavilo mu poskytnou nějaké znalosti které mám já a zkusit takhle systematicky budovat něco, co se tady do teď nedělalo. Hele v ostatních státech to funguje úplně běžně, tak proč by to nemohlo fungovat i u nás?

Určitě si myslím, že by to mohlo přinést zajímavou hodnotu pro náš závodní snowboarding.

Přesně! Kdo jiný by k tomu měl co říct, než člověk, který závody jezdil taky a který se ve vrcholovém snowboardingu pohybuje a zároveň dělá tento druh služby?

Jo v tom ti dám za pravdu! Teď mě napadá, sice trochu mimo snowboarding, ale někde v podcastu jsem slyšel, že třeba v esportu mají teamy svoje gaminghousy, kde spolu hráči bydlí. V těch housech mají vše co si představíš, od posilky, fyzioterapeutu až právě po mentální kouče a je právě zajímavý, že zrovna v esportu to takhle funguje.

No jasný! Proč to takhle řešej? Ti hráči sedí 10 hodin za kompem a musí v těch hrách mnohdy řešit nějaké náročné situace, kde musí mít okamžitou pozornost a soustředěnost na tu danou věc. Pokud u těch hráčů není něco v pořádku, tak ho to omezuje a podepisuje se na to celým teamu. Ve snowboardingu je to podobné, tam to není jen o tom, že jdu ráno na prkno nebo prostě jezdit, ale je to mnohdy o otázkách. Mám na to dostatek energie? Jsem zdravý? Mám na něj dostatek peněz? Mám v pohodě vztahy? Protože když se rozjíždím na trik a myslím při tom na to, jak jsem se pohádal se svojí holkou, tak to asi není dobrý. Najednou tam těch faktorů, kvůli kterým musíš být v pohodě, je hodně. Někdy prostě zjistíš, že nejsou věci v pohodě. Např. že řešíš prachy a to tě brzdí od posunu, nebo že jsi často zraněný, protože jíš nezdravě nebo nemáš dostatečný trénink. Víš co, ten level těch sportů je teďka tak vysoko, že je dobré mít tyhle věci vybalancované. Takže na té největší lize má smysl tyhle věci řešit.

Určitě! Mě to připomíná jednu věc. Když si představíme člověka jako strom. Tak strom má kořeny a ty musí být pevné aby strom udržely a když se o kořeny budeme dobře starat, v podobě zdravé stravy, pohybu, vyrovnané mysli, apod., tak nám strom bude přinášet kvalitní ovoce, plné chuti, štěstí a radosti.

Je to tak jak říkáš!

Jaké jsou kroky mentálního kouče při konkrétním sezení?

Hele, probíhá to tak, že první sezení je seznamovací. Je to o představách toho klienta, co od toho očekává a zároveň já k tomu připojím nějaké moje vysvětlení jak to funguje, jak bychom spolupracovali. Určíme si nějaký čas a cenu. První sezení je vždy bezplatné, je to taková ukázka té mé služby. Důležitý je, aby si to klient osahal a rozmyslel si, jestli do toho jde nebo ne. Potom když na to kývne a jdeme do toho, tak v druhém sezení pracujeme na dlouhodobém plánu. Kde jako první věc, si nejdřív najdeme klíčový oblasti toho člověka. Pak si určí nějaký cíl v té oblasti, co on řeší a kam by chtěl dojít. Potom už řešíme plán, jak toho dosáhnout. To rozdělíme na dílčí části a malé akce a rozplánujeme to do posledního detailu. Tohle tak nějak probíhá 3-4 sezení. Klient může mít i jednotlivé akce a úkoly, které můžou být na den nebo klidně na týden, záleží jak si to nastaví. Potom se spolu spojíme a probíhá rekapitulace a ohlédnutí se za tím co jsme si určili a za tou cestou, co jsme ušli. Jak se dařilo/nedařilo, co udělat líp, řešíme emoční stránku věci, co se naučil a udělá se zhodnocení, kam ty jeho kroky vedou a jestli vedou tam kam on chce. Člověk má možnost se při tom zastavit, pochválit se za to co udělal a co se naučil. Z této části jsou vždy nadšení.

Zde bychom to rádi ukončili. Těšte se ale na pokračování ve kterém probereme konkrétní příklady, se kterými se může jezdec potýkat. Pobavíme se o strachu a o krocích, které můžou zlepšit váš dosavadní život. Takže, stay tuned!

⬇ Dušana social snb kanály ⬇

⬇ Cestu mentálního kouče můžeš sledovat zde! ⬇

www.dusankriz.cz