Fjord og fjell alias norská zima 2014

Hory jsou tady rozlehlé a málo obydlené, lyžařská střediska téměř žádná. Cíl na zimu byl jasný: splitovat, co to dá. Hory v této oblasti dosahují nadmořské výšky necelých 2 000m, ale jelikož vyrůstají přímo z fjordu, potřebné převýšení mají. Kopce jsou tady u nás pro lyžaře a splitboardisty dobře dostupné, většinou se na túry vyráží rovnou z auta. 

Na podzim jsem byl po letech zase nadrženej jak malej kluk a nemohl jsem se zimy dočkat. I tady na západě Norska se ale vloni nezadařilo a tak mizernou zimu místní nepamatují. „Sunshine and powder“ se sice mockrát nekonal, i tak nám ale bylo naděleno pár krásných dnů.

Po neobvykle teplém a suchém podzimu se na konci listopadu konečně otevřelo nebe a během dvou dnů se na nás vysypal metru prachu. Okamžitě si beru volno v práci a dva dny trávíme surfingem po pás ve sněhu. 

Vlastně tohle bylo na dlouhou dobu poslední sněžení. Postupně sníh zvlhnul a následně promrznul a nastala doba ledová. To pro nás znamenalo vytáhnout ze skříní mačky a cepíny a vydat se na příkřejší svahy, kde byl v tuhle dobu stabilní sníh. Během ledna jsme s kámošem z údolí sešoupli několik krásných kuloárů, na které jsme měli políčeno z dřívějška. 

Na přelomu ledna a února jsem se vydal na víkend na Western Splitboard Camp, který pořádá kamarád v nedalekém středisku Strandafjellet. Sněhové podmínky byly díky absenci sněžení čím dál horší, tak jsme splitcamp přejmenovali na spliffcamp a řádně to zapili. Seznámil jsem se tady ale s kámošema, se kterýma jsem pak strávil zbytek zimy.

Po dalších pár týdnech bez sněhu balíme věci do dodávky a vydáváme se ve třech na osmihodinovou cestu do Hemsedalu, který má sněhu požehnaně. Předpověď nelhala, a tak trávíme několik dní prašanovými koupelemi. 

V březnu se nakonec počasí umoudřilo a napadlo i u nás. Každý volný den vyrážíme do hor, dáváme místní klasiky, užíváme prašanové orgie nad fjordem. Jednoho dne dáváme taky přechod jednoho z místních hřebenů. Cestu přes šest vrcholů zakončujeme skoro hodinovým sjezdem z hory Trollkyrkja (Trolí kostel). 

Jaro bylo, stejně jako každý rok, krásné. Zatímco dole v údolí už rozkvétaly louky, na horách bylo stále ještě dost sněhu na ježdění. Pecka byl hlavně výlet do údolí Trandal na břehu Hjorundfjordu, v srdci pohoří Sunmørsalpene. Jedná se o malé údolí přístupné pouze lodí po fjordu, kde žije 5 stálých obyvatel. Ve stodole jednoho z nich jsme se na pár dní ubytovali a pojezdili okolní hory. Na konci května jsme se tradičně přesunuli na kopce v okolí sedla Trollstigen, kde v tu dobu je ještě dostatek sněhu, a sezónu jsme definitivně zakončili v půlce června posledníma obloukama nad Geirangerfjordem.

Tak nakonec to nebyla zas tak špatná zima, ne? Norsko je krásná země a pro splitboarding nabízí ideální podmínky. Dokonce ani ty krátké zimní dny nejsou tak krátké a od konce února už tady máme víc světla než v Česku. 

Na závěr bych chtěl poděkovat firmě Tilak za nejlepší horské oblečení, jaké jsem kdy měl. A díky míří také do Gara splitboards za prkna, která tady budu od letošní zimy prohánět.

Text a foto: David Kobza