Forum Trip na Kaunertal

Nejdřív se rozhodovalo, jestli pojedeme do Livigna nebo na Kaunertal. Samozřejmě jsem byl pro Livigno, protože dobře vím, že se tam musí jezdit v helmách a už předem se mi v hlavě promítaly fotky Komety a Davida Čonky v integrálních helmách na dvoumetrových bedýnkách. Bohužel zbytek týmu tuto mou představu nesdílel, byl jsem přehlasován a tak jsme se vydali na „Jarně Klasický Kaunertal“ neboli Spring Classics. Jedinou náhradou integrálek byla Čonkstrova oblíbená hokejová horror maska z Haloweenu, s níž měl premiéru na BSSS.

Posádku zapůjčeného transportéru tvořili David Čonka, Kometa, Tadeáš Kopča, Dosky a já. Cestou jsem se snažil alespoň někoho přemluvit, aby se mnou sdílel tradiční alkoholický urychlovač cesty, ale celá posádka odmítla. Mají prý přísnou dietu kvůli Mistrovství světa a Olympiádě a rozhodilo by jim to metabolismus.

Před vjezdem do Německa přišel Kometa s pragmatickým nápadem vyměnit dosavadního řidiče Doskyho za kohokoliv, kdo vypadá míň jako feťák. Dali jsme mu za pravdu. Volba šoféra byla jasná, protože nikdo jiný než Čonkstr totiž neměl řidičák. A já měl hned dvojnásobnou radost. Jednak jsem věděl, že se závodníkem Davidem dorazíme do Kaunoše za pár desítek minut a taky jsem měl rázem parťáka ke konzumaci urychlovače.

Dosky se totiž na mistrák rozhodně nechystá. Další instrukce pro přechod čáry zněly „sundat čepice a brejle, vytáhnout kalhoty, učesat, všichni usmívat a jedem!“. Ručička rychloměru dosáhla maximální cifry, zatáčky bereme jedině driftem přes ručku. Při každém hrbolu nebo díře zaznělo „z cizího krev neteče!“ nebo „dej mu napít!“. Ani jsme se nenadáli a už stojíme na místě určení před hotelem Kaunertal.Když dorazí i druhý vůz naší party s Martinem Novákem, Tomášem Tuzarem a Bácou, jsme komplet.

Po ubytování jsme se rozhodli navštívit místní bar. Překvapila mě Čonkova účast, protože za poslední půlrok měl od své dražší a hezčí polovičky zákaz vyskytovat se kdekoliv, kde jsou ženy, včetně internetu. Každopádně jsme společně našli poloprázdný bar, což je pro mě a Davida ideální prostředí pro naše oblíbené tancování u go-​go tyče, na baru a líbaní se na dance flooru. Prostě rozjeli jsme naší hot show ve stejným stylu, jako za starých časů na Dolský ve Špindlu. 

Po návratu jsem vyfasoval pokoj s Doskym, Kometou a Čonkstrem. Já, protože už mám několik let s Čonkou vážný vztah, jsem na jeho chrápání zvyklý. Dokonce ani Doskyho motorová pila mi nevadila. Ale chudák Kometa, který je ve Špindlu známý tím, jak chodí do pater nad jeho bytem a řve na cokoliv, co se jen pohne. Ten promlaskal celý večer až do rána.

Probudili jsme se kolem deváté hodiny do absolutního krásna. Šli jsme na snídani, kde jsme jako vždy šokovali šťastné rodinky Němců a Rakušanů. Nejspíš mysleli, že se jim snad jenom zdáme a nebyli si jistí, jestli pohled na nás je vtipný nebo smutný. Konečně jsme pak dorazili na kopec.

Stav snowparku nás moc mile překvapil. Byla v něm funkční rampa, tři skoky, na které bohužel nebyla rychlost, ale hlavně hromada věcí na shredování, což nám vyhovovalo. Nejdřív jsme využili ranní zmrzlé rampy a šli fotit. TT dával luxusní alley-​oopy třeba v 15ti metrech nad kopingem! Tadeáš se ho snažil trumfnout, ale při druhém pokusu přelít na nose, následkem čehož byl lehký otřes mozku. V pozadí toho všeho zvracel David Čonka krev, protože na tu smršť panáků ze včera holt nebyl zvyklý. Podle mého názoru se nad ním drželo nějaké „vietnamské prokletí“ po celý trip.

Po obědě se už v parku nedalo skoro jezdit, jak sníh tál. Začali jsme tak hledat nějaké zajímavé spoty. Tuzar s Tadeášem si našli masivní gap přes ledovcovou rokli, s jehož stavbou strávili celý den. Mně se vizuálně líbily sněhové kaskády kousek opodál. V hlavě se mi promítala akční fotka jezdce Komety, od jehož snowboardu při tom jak dělá zatáčku ve sněhové muldě, exploduje obrovská nálož prašanu a v pozadí jsou dramaticky naváté kaskády sněhu. Vidíte to taky, že jo? 

No, představa to byla hezká, ale už od začátku Kometovy jízdy bylo vidět, že sníh je mokrý a lepivý. Vjel na první kaskádu a aniž by došlo k onomu efektnímu rozprachu, byl z ní katapultován asi tři metry přímo na prdel. Pak jsem viděl zahozené prkno a slyšel shluk nadávek. Byl jsem rád že mám teleobjektiv a stojím o několik set metrů dál, protože jak mi Kometa později potvrdil - „Kdybys tam byl, tak tě zabiju do země !!!“.

Ke konci dne jsme se odebrali do hotelu, kde proběhla večeře a přemlouvání na další párty. Nakonec se všichni hecli a zase se šlo k místnímu baru. Bylo zrovna po SCK závodech a tak probíhala afterparty. Místní lokálové byli milí, pořád si chtěli povídat. Většina naší crew se prezentovala jako Forum team, což znělo drsně a honosně. Když se ale zeptali odkud a odpověď zněla „Czech Republic“, začaly padat otázky typu jestli už tam ta válka skončila nebo jestli máme hory. Bez komentáře!

Další den přišlo, na rozdíl od předchozí dne, probuzení do absolutního hnusu. Snažili jsme se chvíli jezdit v parku, ale byla hrozná mlha a nebylo vidět na krok, tak jsme se vydali hledat spoty poblíž. Kousek pod střediskem bylo opuštěné místo, kde se povalovalo spousta materiálu ze stavby, který jsme později využili. Nejprve nás ale zaujalo zábradlí s dropem. Vystřídali se na něm David Čonka a Tadeáš Kopča. V Davidovi se konečně vzbudilo punkové cítění a vymyslel si, že ze zábradlí nedropne na dopad, ale na parádní modrej rozšoupávák v podobě modré trubky zaražené přímo v dopadu, na které udělal tail press. Celé to vypadalo jako chyba a nejspíš to taky byla, ale dost nás to všechny pobavilo. Potom to Tadeáš zabil nějakým trikem, o kterém nikdo ani neví, jak se jmenuje. Do hotelu jsme se vraceli jako zmoklý slepice.

Dorazili jsme brzy a aby nebyla nuda, vyzval jsem Doskyho na skate battle na parkáči před hotelem. Vyvinulo se to do závodění v jízdě na skejtu po břiše. Škoda, že jsme si předtím nevšimli, že cesta, na které závodíme, slouží taky jako vodící trasa pro krávy. Při agresivním stylu odrážení - Dosky motýl, já kraul - jsme občas plácli do kravskýho lejna.

Další den bylo polojasno, šli jsme jezdit do parku. Čonkstr vysílal nemožný tailgrabíky na parádním fialovým modráku a kluci si mezitím natáčeli sérky v parku. Potom jsme zase vyjeli zkusit kaskády. Tentokrát jsme zvolili jinou strategii - ne skákací nýbrž zatáčecí. Stejně ale nic moc, sněhu málo, navíc mokrýho a těžkýho. Při cestě zpět do parku jsme se rozhodli jet přes snowboardcrossové hupy, kterých bylo zhruba patnáct za sebou a na každém se dal udělat nějaký trik. Čonkstr se těšil nejvíc, protože se naučil novou „punkáčovinu“ a sice vyskočit nollie a jet dál pořád po nosu prkna. Ještě večer před tím jsme si o tom povídali a já mu říkám: „Dokážeš si představit co by to bylo kdyby se ti ten nose kousnul?!“ Oba jsme udělali kyselý obličeje a rychle na to zapomněli. Komu ale není rady, tomu není pomoci.

Dojel jsem na konec crossové dráhy a kluci nikde. Asi po půl hodině vidím Doskyho, jak nese dvě prkna a vedle něj Davida, jak pochoduje se zafačovanou rukou. Naštěstí se oba smějou, ale bylo mi úplně jasný, že se mu stalo to nejhorší, co mohlo a taky to hned potvrzuje záběr z Doskyho kamery. Holt mu to nedalo si to vyzkoušet. Všichni jsme začali projevovat svoje doktorské znalosti a David si vyslechl hromadu diagnóz, počínaje tím, že se jenom bouchnul a konče zlomenou páteří. Nakonec se sám rozhodl, že se jenom pohmoždil a ani nechtěl jet k doktorovi. Každopádně nemohl zvednout ruku a tak ho Martin s Bácou odvezli do hotelu, aby relaxoval.

My jsme se zatím sebrali a jeli připravit spoty na večer. První místo bylo staveniště, o kterém už byla řeč. Našli jsme tam zhruba tři metry dlouhou kládu, kterou jsme přenesli na hromadu kamenů a upravili jsme jí tak, aby tvořila mírný posílák. Druhým spotem byla skateová minirampa kousek od našeho hotelu, kde jsme chtěli udělat skejtovo-​snowboardový snímek a záběr. Takže jsme do jedné poloviny mini rampy navozili sníh, šejpnuli radius a šli do hotelu na zaslouženou večeři. Po jídle se vracíme na mini. Střídali se na něm dvě dvojice, Kometa s Doskym a TT s Tadeášem. Chvíli to trvalo než se vypilovala stejná rychlost, aby se kluci potkali ve stejnou dobu na protějším radiusu, ale nakonec to mistrně vychytali a proběhl sk8tovo snowboardový double rock`n`roll. Potom si dal ještě Kometa nějaký komba na kameru a šli jsme na kládu.

Připravili jsme rozjezd a začalo se skákat přes kameny. Čonkstr nemohl jezdit, tak aspoň jednou rukou natáčel a jeho punkovou image převzal Tomáš Tuzar, který dával tríčky jako 360 tailgrab v džínách s nohama tak u sebe, že jsme ani nevěděli, že je to možný. Kometa dával stylový frontside 360s tailbongem při odrazu a Tadeáš třeba double nosegrab. Všichni spokojeně vrátili plejádu triků, který měli v plánu a jelo se do hotelu.

Poslední den bylo krásně. Tento fakt potvrdil Davida Čonku jako největšího smolaře celého tripu, ale i tak si to s námi užíval dál. Před Tomášem a Tadeášem stála poslední výzva - jejich mega gap přes zmrzlou rokli. Nejdřív se tvářili, jako že se jim do toho nechce, tak jsem musel zapojit svoje multimediální znalosti a přesvědčit je, že to bude to nejlepší, co může na světě být, a že když to daj, tak už mají dokonce života vystaráno.

Kluci si párkrát najeli rychlost a rozhodli se, že do toho půjdou. První zkouší TT frontside 360. Bohužel jí neodjíždí, ale i přes to se mu dostal potlesk publika, které se postupně začalo shromažďovat okolo a nevěřícně pozorovat, čeho se ti blázni snaží dosáhnout. Jako druhý jel Tadeáš, který rovnou odpaluje japan 720, ale bohužel taky neodjíždí. Takhle se ty pokusy střídaly, až se vyskákal dopad a kluci už neměli energii. Bohužel to ani jeden z nich čistě nevrátil.

Tak a to je vše. Po krásném dnu ježdění jsme se zabalili a vyrazili zpátky do Čech s dobrým pocitem, že jsme z uplynulých čtyř dnů vyždímali maximum. Čonkstr bohužel řídit nemohl, takže cesta trvala klasických šest hodin namísto Davidových „pár desítek minut“.