Freeride Kemp Snowboard Zezula & Ortovox

V pátek 16.března se vykopu z pokoje na kolejích v Ostravě-​Porubě. Do nížin přišlo jaro, na nohách tenisky, na nose brýle, na zádech krosnu, za sebou táhnu obří boardbag a mířím si to na vlakové nádraží. Samo sebou, že si kolemjdoucí klepou na čelo, asi vypadám jako z jiné planety, nebo mám snad na čele jitrnici? Tohle určitě znáte všichni, takže jedeme dále. Vlak mě vysadí v Brně, kde skáču do káry a během mžiku stihnu zjistit, že jaro přišlo i do Brna, a tak nemůžu neprohlásit „ty vole, na mně už zase leze jaro“.

FOTOGALERIE OD YANA RENELTA

Slunce svítí a za necelé 4 hodiny máme být na místě. Během cesty si hned po přejezdu hranic stihnu uvědomit, že mě Slovensko pokaždé něčím překvapí. Ať už to mají být staré Pragy V3s opuštěné podél silnic, nebo průjezd obří hliníkárnou na samém úpatí Nízkých Tater, znovu se nestačíme divit. Těsně po setmění dorážíme k chatě Trangoška a Freeride Camp může začít. 

Slova se ujme sympaťák se slovenským přízvukem, představí se jako Jano ze summitride.cz a mimoto, že bude našim hlavním průvodcem na freeride kempu, nám sděluje i to, že hlavní organizátor Kodin ze Snowboard-Zezula.cz stále stoná a kempu se nemůže zúčastnit. Následně se celá banda 13 účastníků kempu společně s guides poslušně neodebere na pokoje, nýbrž na pivo do přilehlého Šerpa baru. 

Již noční obloha nám naznačila, že se ráno probudíme do slunečného dne a tak se i stalo. Před odchodem proběhne nutné dovybavení přístroji Ortovox zapůjčených od Snowboard Zezula a po kontrole signálu pípáků vyrážíme na dolnou stanicu Chopok Juh. Vše probíhá podle zaběhlého rituálu, tedy kup permici, sedni na lanovku, přestup na tatrapomu, poté ještě na jednu a pokud jsi dostatečně zarputilý freerider, dostáváš se až na hornů stanicu Chopok. 

Ještě než se spustíme k prvnímu sjezdu, dojde na rady ohledně upevnění batohů, vybavení, bezpečných rozestupů, inu vše pěkně popořádku. Během sjezdu směrem na Zadné Dereše se naučíme jak změřit sklon svahu za pomoci hůlek a jak v návaznosti na sklon a stupeň lavinového nebezpečí vyhodnotit jestli jet, či nejet. Následně ve skupinách vykopeme díry, abychom se mohli naučit jak provést a vyhodnotit tlakový a poklepový test určující strukturu a stabilitu sněhové pokrývky. 

Ještě než se dostaneme k obědu na chatě Kosodrevina, tak nám je objasněno, jaký vliv na stabilitu sněhové pokrývky má rozdílné počasí a na svahu Skalky si popíšeme, jak správně číst lavinový terén. Pivo, halušky s bryndzou a už nás to „ťahá hore za gule“, abychom si v Meteorologickém žlabu mohli vykopat sondu v reálných podmínkách a současně se dozvědět jaký vliv má orientace svahu na stabilitu sněhu v různých obdobích zimy. Na vlastní kůži pocítíme, jak velkou roli hraje síla a směr větru při transportu a ukládání nového sněhu. 

Vzhledem k počasí a kvalitě sněhu se domlouváme, že změníme freeride kemp na lavinový kurz a nadále se budeme řídit pravidlem “méně jezdit, více vědět”. V pozdním odpoledni se tedy ještě dozvíme jaká je strategie hledání zasypaného pomocí lavinového vyhledávače, vyzkoušíme si najít signál i přesné dohledání zasypaného přístroje. Ti zapálení si zkouší i metodu tří kružnic používanou při hledání více zasypaných. Pomalu se stmívá a během toho co já stavím stan pod vrcholem Chopoku, banda sjíždí na základnu, kam následně dorazím i já. 

U piva a vína probíráme prezentace, které jsou shrnutím dovedností, které jsme si měli možnost vyzkoušet během dne. Výklad je doplněn o popis konkrétních lavinových neštěstí s rozborem chyb. Protože šel Majk po obědě poslušně spát, za odměnu si může na zádech odpálit airbag. Je těsně před půlnocí a já za svitu čelovky vyrážím hledat můj stan zakopaný v horách. 

V neděli se permice nekupují a celá banda se vydává směrem k vrcholu po svých, někteří na sněžnicích s prknem na zádech a ti šťastnější na splitech s prknem pod nohami. Během výstupu si popisujeme nezbytné prvky lavinové výbavy a když se dostaneme do sedla, dojde na test dosahu jednotlivých vyhledávačů, popis strategie sondování a vyhrabávání zasypaného. Dále nás čeká praktický nácvik záchrany zasypaného, podání první pomoci a následný sjezd typu hike up - ride down až na samou hranici zimy a jara. 

Historicky první ročník Snowboard Zezula Freeride Campu je u konce a přichází čas zúčtování. Freeride nás baví a na tom se shodneme snad všichni. Druhou stránkou freeridingu je neustálé nabývání zkušeností a vzdělávání se zejména pokud se jedná o bezpečný pohyb v horách a používání lavinového vybavení. Smyslem kempu nebylo zahltit účastníky nepotřebnými informacemi, nýbrž poskytnout ty nejdůležitější informace a co nejvíce cvičit přímo v terénu, tak aby v případě potřeby byli všichni účastníci schopni nabyté vědomosti uplatnit v praxi. Po této stránce splnil freeride kemp svůj účel na výbornou. 

Snad bych jen vytkl menší organizační nesrovnalosti, které se na druhou stranu jistě nevyhly ani prvnímu ročníku pionýrského tábora. Nízké Tatry, konkrétně oblast Chopoku disponují úžasnými terény všeho druhu. Navíc tam staví novou lanovku, která má propojit sever s jihem, čímž se stanou všechna hřiště mnohem dostupnějšími. Tak se tam snad znovu sjedeme.

FOTOGALERIE OD YANA RENELTA
BLOG O SPLITBOARDINGU BY MIRA KUBE

Text: Míra Kube
Foto: Yan Renelt
Video: Ondra Hušek