Horsefeathers City Jib 2008

Dlouho dopředu se v českých médiích objevovaly odkazy na třetí ročník plzeňské snowboardové show nazvané Horsefeathers City Jib. Zprvu nepůsobila akce příliš nápadně a mnozí jistě přehlédli změnu místa, větší překážky i vyšší prize money. Když se ale týden před akcí objevil seznam obsahující jména pozvaných jezdců, známých spíše z filmů věhlasných zahraničních produkcí, všichni pochopili, co se v sobotu v Plzni bude dít…

>>> FOTOREPORT OD KUBY VLČKA TADY <<<

Náměstí Republiky, ležící v historickém středu západočeské metropole, je samo o sobě velice pěkné místo. V sobotu 29. listopadu mu kromě velkolepé katedrály sv. Bartoloměje dominovala i monstrózní rozjezdová konstrukce pokrytá sněhem. Smůla na počasí, která provázela akce firmy Horsefeathers v posledních letech, se stejně jako na letošním Pleasure Jamu nekonala a obloha byla slušně vymetená. Na jezdce čekaly bezmála desetimetrový rail a wave box lemované čtyřiadvaceti schody. Ty ještě doplňovala opravdu velká díra následovaná bedýnkou a na dojezdové ploše také poctivá spina vhodná na srandičky všeho druhu. Oproti loňskému roku posunul setup o level výše mimo jiné i nenápadný fakt, že pod překážkami byl šikmý dopad, který rapidně zvýšil trikové možnosti pro jezdce a naopak eliminoval řadu zranění.

Po organizační stránce bylo perfektní naprosto vše a nepřekvapilo tedy, že kolem druhé hodiny, na kterou byl ohlášen začátek tréninku, už stoupali vstříc rozjezdu první jezdci. Pomalu se rozjíždějící trénink se postupně začal měnit v jeden z nejlepších zážitků dne, riders si to pouštěli na překážky jeden za druhým a nezřídka byly plné všechny překážky současně.

Hodinová kvalifikace probíhala v podobném duchu jako trénink a jediným smutným faktem této části závodu bylo to, že pro polovinu jezdců závod skončil. Myslím, že výsledky musely být velmi těsné, neboť výkony byly velmi vyrovnané. Rozhodčími však byli jezdci sami, což je systém poměrně spravedlivý. 

Mezi těmi, kteří nepostoupili, zůstal například Martin Matoušek, který především na transfer boxu předváděl s obdivuhodnou jistotou věci jako fs 270, bs 270 a dokonce i cab 270. Ani jeho Funstorm kolega Honza Řezníček se nenechal zahanbit a zkoušel i transfer bs 450, na railu pak dělal komba jako fs lip to ss bs lip. Moc pěkně jezdil Tomáš Tuzar, který podával hodně vyrovnané výkony na všech třech překážkách. Na zábradlí dával jako již tradičně Roman Kuřil, který zkoušel svá technická komba a stejná překážka hodně seděla i Martinu Kaňůrkovi, který však kvůli zraněním nebyl v optimální pohodě. Nejblíže k postupu dál měl pravděpodobně Honza Nečas, který drtil všechny překážky ve svém jedinečném stylu a hlavně na boxu s gapem byl hodně vidět. Zahanbit se nenechalo ani slovenské duo. Tomáš „Špagy“ Korčok se skamarádil hlavně s wave boxem, kde se mu povedlo například 50-​50 to backlip pretzel. Roman Röth jezdil nejvíce rail, kde mimo jiné vrátil svoji klasiku ss backtail 270 out, bohužel pak hlavou otestoval tvrdost schodiště a závod pro něho po prohlídce sanitky a nemocnice skončil.

V šest hodin bylo odstartováno osmifinále, nahoře byl připraven allstars team čítající dvě skupiny po osmi jezdcích. Speakeři Misho a Juan byli na svých místech, porota ve složení Motor, Onja a Darek Macháně také, aneb „judges ready!“ Náměstí se zatím naplnilo opravdu slušným počtem lidí a velkolepá podívaná se rozjela.

V první skupině se během soutěžních dvaceti minut příliš nedařilo německé jib star Michimu Zirngiblovi, soutěž musel opustit i druhý Němec Daniel Rajcsanyi, který jezdil celý den čistě a snad bez jediného pádu, ovšem tady začal vymýšlet blbosti, což se mu stalo osudným. V závodě skončil i nejopálenější účastník závodu, Kareem El Rafie (SWE), kterému nevyšlo snad nic kromě megastylového nollie transferu do bs lipa, který však byl jedním z nehezčích triků celého dne. Posledním, kdo skončil nečekaně brzy, byl polský killer a vítěz minulých ročníků Wojtek „Gniazdo“ Pawlusiak, který dával klasicky technické pecky v super stylu, ale přesto neměl úplně svůj den a určitě se jeho představy zdaleka nenaplnily. Z první skupiny tedy postoupili Ville Uotila, Fredu Sirvio, Roman Dlauhý a Radim Hovad. Hurá!

Druhá osmifinálová skupina zmařila naděje railového tanečníka Takacze Balasze (HU), kterému se nedařila obvyklá komba a navíc jezdil v podstatě jen handrail, čehož si porotci samozřejmě všimli. Druhým nešťastníkem byl Thomas Schwarz (D), který jezdí v perfektním stylu, zde se mu ale podařilo odjet jen dva triky. V této skupině skončila i švédská superstar Hans Åhlund, který bohužel celý den jezdil trochu za očekáváními, přesto však stihl vrátit pár pěkných věcí jako cab 270 to frontboard nebo 5050 bs 1 to ss 5050. Poslední, kdo musel k velké smůle z kola ven, byl Darek Bergmann. Tento český talent jezdí den ode dne líp a líp a na City Jibu to rozhodně potvrzoval, největší vražda byl jeho transfer fs 450 to boardslide 270 out, kterou během celého dne odjel snad čtyřikrát (!!!). Postupující z druhé skupiny: Alex Tank, Cees Wille, Gerben Verweij a Marc Swoboda. Congrats a jede se dál!

Malé prodlevy, které vznikaly v pauzách pro jezdce byly vyplňovány různými soutěžemi, předvedla se beatbox parta Beat Burger Band, děly se různé další zábavy a náměstí se plnilo a plnilo. Také skupina shaperů nezahálela a starala se o sníh, takže překážky byly celý den skvěle připraveny.

Ze závodu zbývala poslední tři kola, která se jela vyřazovacím systémem a jezdci museli obstát na všech překážkách, které byli povinni střídat. Soupeři vždy udělali po jednom triku na stejné překážce a porota udělila jednomu z nich bod, hrálo se na dva, respektive tři vítězné. Tenhle systém má svoje pro a proti. Je divácky atraktivní a poměrně přehledný, na druhou stranu velmi sporný co se výsledků týče a omezuje jezdce v možnosti riskovat a dostat ze sebe víc. V neposlední řadě je hodně fyzicky náročný a pokud běhají nahoru a dolů jen dva jezdci, možná i trochu nudný.

Pokud by se finále jelo jamem osmi nejlepších, pravděpodobně by výsledky vypadaly jinak, ale pravidla byla jasně dána a vyřazovací systém byl neúprosný. Nebudu podrobně rozepisovat postupový pavouk a vezmu konečné výsledky a to od osmého místa…

Na to se probojoval Radim Hovad. Všichni vědí, že Radimova technika nemá v Česku obdoby, v tréninku se trápil, v kvalifikaci se celkem slušně rozjel, ale nakonec ho štěstí zase opustilo. Přesto dával eRHá věci, které si zaslouží zmínit, jako například bs 1 do wave boxu nebo ss fs lip do bs lipslidu tamtéž. Sedmou příčku získal 15letý (!) Cees Wille, pro nás neznámý holandský zabiják, který však sázel komba všeho druhu a především na wave boxu a na spině byl jeho výkon hodně solidní. Šestá pozice taktéž Holanďan, Gerben Verweij. Sázel fróňo nebo fs blunt 270 na všem a na pokaždé. Highlight jeho jízd byl asi ss frontboard pretzel na railu. Oba dva výše zmínění se lidem trošku pletli, ale oběma patří velký respekt za to, co celý den předváděli, už vzhledem k tomu, že v Holandsku není ani sníh ani hory.

Páté místo Marc Swoboda. Nenápadný kluk z Dolních Rakous a mimochodem vítěz evropského Peanut Butter Rail Jamu. Vypadal, že neví, že existuje switch, anebo, že je mu to celkem fuk. Myslím, že většina lidí ho tipovala na vítěze. Sázel, hlavně na railu, s takovou jistotou, jako by to byla metr široká bedna a většinu dne se jen nenápadně usmíval. Když na něho vyšla jízda na transfer box, na první pokus vyslal bs 3 v totální čistotě. Respect!

Čtvrté místo Alex Tank, Německo. Pro mě osobně malý objev, nejlepší styl ze všech, triky na jistotu, třišede z čehokoli. Poskakoval na spině a vypadal, že ho to vážně baví. Fs blunt do ss bora 270 out na každý pokus. V semifinále totálně zabil – transfer shifty bs 360 do grindu - podle mě nejhezčí trik závodu. 

Na třetí místo si na domácí půdě dojel Roman Dlauhý. V tradičně skvělém stylu, s lehkostí, všestranností a hlavně s jistotou jezdil od začátku do konce. Kombinoval na lámačce, na jistotu dával rail a jeho fs 270 transfery přes gap, do kterých dával opravdu velké ollie, patřily k nejhezčím. Závod si neskonale užíval a když dole burácelo celé náměstí a křičelo jeho jméno, měl radost, která se vidí málokdy. 

Ville Uotila, druhý flek. Tohoto finského letce čekal na stupních vítězů málokdo. Ville však má v sobě neskutečného závodního ducha, a tak závodil… Čím více houstla atmosféra, tím více triků odjížděl čistě. Hardway cab 270 to backlip, hardway fs 270 transfer anebo fs rodeo 720 na spině odlišovaly Villeho od ostatních a zaslouženě ho donesly na druhé místo.

And here comes the winner… Fredu Sirvio se v poledne dobelhal k akreditaci v nejužších riflích, se špinavými dlouhými vlasy a úsměvem na tváři. Tak trochu blázen… samozřejmě totální sympaťák, hehe. Po tom, co byl při zápisu dotázán, kterou nohou jezdí napřed, asi dvacet vteřin přemýšlel a pak prohlásil: „Levou, myslím…“ Chvíli ještě vysvětloval, že není student, ale snowboarder, pak oblíkl sako a šel jezdit. Mezi hromadou riderů v největších mikinách a kalhotách vypadal tenhle punkáč jako zjevení, ale když si dal v tréninku prvních pár jízd, každý chápal, že takovéhle překážky jezdí s prstem v nose a taky to celý den předváděl. Transfery, hardwaye, pretzely, triky na switch a občas prostě jen něco, co ostatní nenapadlo… Zasloužený vítěz a opravdová rockstar.

Večer proběhla ještě aftarparty v klubu Alfa, rozdaly se ceny do tomboly a byl vyhlášen best trick, který získal Gniazdo za jednu ze svých ss bs hardway kombinací na zábradlí. Jistá (značná) část příchozích asi nebyli zrovna příznivci českého hip-​hopu, ale když se vytratili poslední interpreti a spolu s nimi i plzeňská omladina, rozjela se snowboardová párty jak se patří a jaká se dlouho neviděla.

Letošní HF City Jib se povedl na výbornou, organizace byla zvládnuta dokonale a v Plzni proběhla akce světových parametrů. Jezdcům patří ještě jeden dík za jejich výkony a nasazení, s jakým jezdili. Velký dík patří i počasí, které ukázalo svou lepší stránku. No a největší zásluhu na této akci mají diváci, kterých letos přišlo 5.372 (!!!) plus-​mínus tři. Věřím, že se jim akce líbila stejně jako mně a že přijedou znova. Ať už do Plzně nebo kamkoli jinam… Takovou událost by bylo škoda si nechat ujít.

Ještě pro přehlednost konečné pořadí:

1. Fredu Sirvio (FIN /​ Stepchild, Battery Energy Drink, Elm Company, Frontline streetwear)
2. Ville Uotila (FIN /​ Horsefeathers, Atomic, Bollé, TSG, Blue-​Tomato)
3. Roman Dlauhý (CZE /​ Burton, Anon, Nike 6.0, Red Bull, Volcom, Skullcandy, Nixon)
4. Alex Tank (GER /​ F2, Electric, Scarfinc, Neff, Celtek)
5. Marc Swoboda (AUT /​ Nitro, Volcom, Red Bull)
6. Gerben Verweij (NED /​ Reprezent, Forum, Special Blend, Landing Headwear, SkullCandy)
7. Cees Wille (NED /​ Technine)
8. Radim Hovad (CZE /​ Vehicle, Rome, Neff, TallT, Bananas snowboard club)

>>> FOTOREPORT OD KUBY VLČKA TADY <<<

PS: Počkejte si na Karkysovo video, bude stát za to…