Horsefeathers Slopestyle 2009

Horsefeathers slopestyle měl v sobotu 14.2. velmi tvrdou konkurenci v již tradiční 4x4 a O2 Rookie Cupu (kterého se účastnili všichni skalní „objížděči“) a našeho Freeride.cz Karnevalu, který se ve spolupráci s partou Snowpunx konal na orlickohorské Číhalce. Šumavský závod o věcné ceny v hodnotě 50.000 kaček se tak stal lokální záležitostí – což v důsledku asi nikomu moc nevadilo. Krásný slunný den, plný čerstvého prachu, v slušně upraveném parku si tak užila osmdesátka jezdců (snowboardistů a freeskierů) a několikanásobně početnější parta diváků.

FOTOGALERIE HONZY KASLA ZDE

Celkově se o tomto víkendu sněhové podmínky vydařily. Přestože týden před samotnými závody teploty dosahovaly hodnot, které rozhodně nárůstu počtu překážek nepřály, v půli týdne se přeci jen příroda slitovala a poslala na hory mraky s bílou hmotou. 

Vlhké a zamračené sobotní ráno v centru Prahy nenasvědčovalo, že by nás čekala nějaká paráda. Plzeň ani Klatovy tuto ideu také příliš nepodpořily, a tak rozhodla až Hojsova Stráž, kde došlo ke zlomu – raketově přibývalo sněhu a ubývalo mraků. Samotný Špičák už byl jak ze zimní pohádky. Fakt, že čtyři dny kydalo a kydalo, byl pro závod tím nejdůležitějším – park narostl do hodně zajímavých rozměrů.

Areál na šumavském Špičáku patří mezi to nejlepší co naše hory mohou nabídnout. Přestože mu slušně konkuruje nedaleký německý Javor, pořád se zde kloubí rodinná atmosféra se slušným technickým zázemím. Čtyřsedačková lanovka vede až téměř na samý vrchol Špičáku odkud se můžete vydat po černé, červené, modré nebo „zelené“ sjezdovce. V létě lanovka patří bikerům, kteří si užívají na jednom z nejlepších – ne-​li tom nejlepším – bikeparků v Čechách.

O Horsefeathers parku se u nás na Freeridu tolik nepíše, zejména proto, že se zde nejezdí žádná z větších snowboardových sérií, ani se zde nekonají žádné campy a další události. Což je možná škoda, protože zdejší park je vždy jeden z nejlepších, které mám za sezónu možnost navštívit. Deset railů, tři skoky a jeden corner je myslím pádným argumentem pro nálepku „kvalitní park“. Navíc všechny překážky byly pro jezdce nachystány na sobotní závod v hodně luxusní podobě.

Když jezdec vlétl na trať, mohl si vybrat buď speedrail (trojtrubka) nebo butterbox s libovou Horsefeathers vlnovkou, poté následovala menší duha nebo c-​bedna, poté velká duha, lámačka, malá duha. Dále se nabízel výběr z trojice překážek umístěných vedle sebe – áčka přes auto (asi nejproslulejší špičácká překážka), klasické a-​bedny a step-​up railu. Hoblovací část zakončovalo esko.

Pro ty, kteří měli hoblování plné zuby z předešlých na sníh strohých zim, byly připraveny tři skoky a corner (nebo spíše „spina“). První menší skok byl umístěn v horní části parku a pokud jezdec nezaváhal mohl pokračovat přímo na další menší skok. Ten byl umístěn na platformě společně s kikrem v „stairway to heaven“ stylu na který si troufli pouze ti největší letci (lyžařům seděl daleko lépe). Corner byl poslední překážkou drtivé většiny závodníků, z nichž mnozí dali svými triky zavzpomínat na zlaté časy snowboardingu.

Závod se jel na dvě kvalifikační kola a hodinový finálový jam. Kvalifikace začínala po dvanácté hodině, finále pak před půl čtvrtou. Kvalda byla rozdělená podle jednotlivých kategorií. V první kvalifikační jízdě měli jezdci na railech a bednách předvést své jibbovací schopnosti. V druhé pak měli přidat i nějaký ten skok. 

První kolo nabídlo slušnou podívanou – holt trubky a hlavně bedýnky nám jdou. V druhém skákacím kole to už taková paráda nebyla. Jezdci jezdili horní a následně malý skok na platformě. Velká část z jezdců měla s druhým skokem určité „rychlostní“ problémy a tak končili v lepším případě na hraně, v tom horším na plošině. Hrstka jezdců ze SNB pole si troufla i na větší skok – za což sklízela zasloužený potlesk. Třistašedesátka na „velkým“ byla opravdovou pastvou pro oči. Přestože byly občas k vidění i veletoče jako z dob „zlatého Aldy“ většina skoků končila u jedné rotace (pokud se k ní v časové tísni jezdci dostali). Výsledné hodnocení se pak skládalo z celkové jízdy a součtu bodů na jednotlivých překážkách. 

Závod dobře utíkal, přihlížející „dovolenkáři“ se výborně bavili – čemuž výrazně dopomáhal i stánek s občerstvením přímo u trati, kterému asistovalo testcentrum Bataleon Snowboards. Během odpoledne bylo k vidění pár opravdu pěkných jízd. Jak jsem již zmínil, šlo však o regionální závody bez zbytečného hrocení, kde měl šanci si vyzkoušet závody opravdu každý (a tak jsem měl o některé neohrožené jezdce opravdu strach).

Odpolední finálový jam se jel za ubývajícího slunečního svitu a za slušné „kosy“. Postupovali do něj pouze junioři a muži (pořadí dětí a žen se stanovilo na základě kvalifikace). Každý z jezdců měl +/​- dvě jízdy v kterých byl jediným omezením prostor parku. Z mého pohledu finálovému kolu (a v podstatě i celému závodu) kralovali pozdější „medailisté" Pavel Cink a Adam Arnošt, kteří patřili mezi ty „vyčnívající“. Kralovala mu také již zmíněná zima, která klesala hluboko pod bod mrazu. Tento neduh většiny závodů byl jedinou vadou na kráse.

Vyhlášení výsledků pak proběhlo kolem půl páté (v momentě kdy se vypnuly poslední kotvy a tedy možnosti jak vyjet nahoru) v pěkném mrazu na největším skoku. Tečkou za závody byla párty ve Ski Baru na Samotách.

Celkově jde zhodnotit akci velmi pozitivně. Nechyběla dobrá hudba, krásné počasí, pěkný park a hlavně pozitivní nálada. 

Výsledky SNB:

Děti:
1.) Matouš Rejsek (Fires.cz, Revue-b.com)
2.) Míra Devera
3.) Pepa Tábor Jr.

Junioři:
1.) Michal Balíček
2.) Ota Jakub (Penny Market SNB Team)
3.) Pavel Velacký

Juniorky:
1.) Anna Faschingbauerová

Muži:
1.) Pavel Cink (Symphony, Chanex, Zahrada Dominik)
2.) Adam Arnošt (Snowbitch shop, Zimtstern)
3.) Hampus

FOTOGALERIE HONZY KASLA ZDE

PS - Bohužel nám kancelářský šotek zařádil v papírech a na stěnu svýho doupěte si vyvěsil původní popisky k fotkám. Takže pokud se na některém obrázku poznáte, dejte nám vědět, rádi provizorní popisky vyměníme za plnohodnotné. Díky za pochopení. FRedakce.