Jak jsme v Gruzii zažili tu pravou freerajdovou exotiku

Tento výlet inicioval Vašek Čajka se slovy, že zažijeme nejlepší freeride života a to jen za pár korun. O Gruzii už jsem něco slyšel a viděl a je pravda, že výlet do této země zněl opravdu lákavě. Navíc tam parta od Vaška už několikrát byla a místní svahy i poměry celkem znala. Zpáteční letenka i s boardagem stála krásných 4000 Kč a do boardbagu se bylo třeba narvat do 32 kg. Dostatečná váha pro naplnění bagu všemožným gearem i věcma.

Z Krakova nám to letělo 16. února 2023 ve 13:00 a čekalo nás tam pár obstrukcí skrz boardbagy a příruční zavazadla. Ty měly často nadváhu a nesplňovaly stanovené rozměry. Např. já musel svoje příruční zavazadlo 2x kompletně přerovnat, abych ho před zraky letištní obsluhy narval do zkušební konstrukce. Jednalo se o můj nový lavinový batoh, který jsem musel všelijak zkroutit a najít fintu, jak ho do té konstrukce dostat. Naštěstí se tak stalo a já nemusel platit pár zbytečných € na víc. Ohledně bombiček do lavinových batohů žádný problém nebyl, protože všichni jsme měli vytisknutý protokol o přepravě tlakových láhví, který lze najít na webu každého výrobce batohů. Určitě doporučuji mít to pro lety s laviňákem pošefené.

Let do Gruzie trval nějakých cca 6 hodin. Na letišti v Kutaisi na nás čekal předem domluvený 9 místný taxík. Ten nás vezl dalších 5 hodin do městečka Mestia, kde jsme měli hotel. Po cestě už padlo pár, jak říkali havířovští kluci ,“pulek” (panáků) chachy (čti čača) od místních prodejců u cesty. Chacha je gruzínská pálenka z hroznů, kterou tu pijí po litrech a nás neodmyslitelně doprovázela celým tripem. Některá chacha má i přes 60 % alkoholu a ne jeden večer nás to slušně sundalo. Některé členy skupiny natolik, že museli vynechat druhý den ježdění.

Ondřej Terš to odjezdil na půjčeném prkně od Pepého Samka a LTB snowboards            

První den byl ve znamení seznamování se prostředím a s místním malým střediskem v Mestii - Hatsvali. Po tom co jsme prošli malými ulicemi a vyhnuli se všude přítomným domácím zvířatům a výkalům, jsme došli do Tbilisi. U lanovky jsme koupili sezonní permici za 300 gelu, to je nějakých ccaa 2500 českých korun. 1 gel (gruzínský lari) je v přepočtu cca 8,5 kč. Každopádně všelijaká domácí zvěř je tu na denním pořádku a lokálové je pouští kam se jim zachce. Je tedy standardem, že koně, krávy, prasata, ovce, psi, kozy, kočky si tu chodí kde a jak chtějí. Když k tomu přičteme domy bez omítky, v punku vedené elektrické vedení a vozy z dob sovětského svazu, tak tu máme pravý východ a exotiku jak vyšitou.

Každopádně zpátky k ježdění. Ten den jsme brouzdali místním areálem Hatsvali a snažili se hledat neprojeté lajny. Sněhu ale ten den zatím moc nebylo a místama to bylo o skluznici. Sem tam se něco najít dalo a na první den to bylo celkem skvělé svezení. Areál v Mestii je poměrně nízko a tak sníh zde tehdy opravdu chyběl. Ta hlavní freerajdová paráda nás čekala následující dny, kdy jsme vyrazili do Tetnuldi - do hlavního místního lákadla, kam míří většina lidí.

Další den nás čekal velmi působivý výjezd do 2300 m.n.m. vysokého střediska Tetnuldi zasněženými serpentinami s místním taxikářem a jeho suprovou károu Mitsubishi Delica 4x4. Středisko Tetnudli je poměrně nové a od roku 2016 láká příznivce zimních sportů na široké a mírně sjezdovky a velmi dlouhý freeride sjezd z hory Sgimieuki.

Na tuto horu vedou dva další vleky, ale ty byly bohužel zavřený, protože ve velkém hrozily laviny. My tedy jezdili mírnější svahy pod horou, kde se dalo najít spoustu plání s prudkými pasážemi. Každopádně celá hora Sgimieuki se dá jezdit a nabízí opravdu velmi dlouhý a místy extremní sjezd. Je tu ale problém, že Gruzie a i toto místo je díky dobré dostupnosti letecké dopravy a nízkým cenám velmi lákavé a díky tomu se tu nachází poměrně hodně Poláků a dalších návštěvníku ze střední Evropy. Bohužel mnoho z těchto lidí neví nic o pohybu v horách a tak musíte sdílet své lajny s lidmi, kteří nerespektují pravidla. Ať už se jedná o lavinovou výbavu nebo lavinovou prevenci.

Mnozí takový nám během tripu doslova pili krev. Jedním z nich byl i Polák “Matuš”, kterého se lyžařská část party chytla a který nás zatáhl s domněním suprového sjezdu do pěkného průseru. Lyžařská část party mu "skočila na špek" a nechala se zlákat na sjezd do údolí, kde nebylo dostatek sněhu. Já rozhodně věděl, že to bude stát za prd, ale bohužel jsme se museli držet pohromadě kvůli odvozu. Po prvních pár metrech už to byl horor, bloudilo se, koukalo do mapy a prodíralo se křovím, lesem, potoky a škrtalo se o všude přítomné šutry. Můj split to bohužel schytal slušnou rejhou až na jádro. Po tom co jsme sjeli úmornou cestou do údolí, tak jsme si všichni oddychli. Tenhle sjezd za to opravdu nestál! Ještě k tomu s člověkem, který na první pohled vypadal jak vagabund z devádesátek, měl rozthaný batoh a z něho mu lezla kartuš. Prostě totální polák! 

Parta v letu nad gruzínskou vesnicí

Dodnes nevím proč si ho kluci lyžařský oblíbili a proč měli potřebu s tímto člověkem lézt do neznámých míst. Bohužel i my se na chvíli stali těmi Poláky, kterým se všude smějeme jaký to jsou idioti.

Další den začalo intenzivně sněžit a vyhlídky na další dny vypadaly slibně. Čekalo nás pořádné šnorchlování a ta pravá prašanová zábava. Furt ale jezdíme ten samý kopec, ale pořádně zapadaný a zafoukaný a tak bylo opravdu co jezdit. Čtvrtý den nás vyhnal z kopce orkán a husté sněžení a to tak, že to vyhodilo elektřinu na dva dny v celém Svaneti regionu. Naštěstí mnoho lokálů je na tuto situaci dobře připravených a důležité obchody a restaurace byly poháněny na agregát. To ale nemohu mluvit o našem hotelu, kde jsme tyto dva dny byli o svíčkách, zimě a nebylo kde sušit věci.

Pátý den vyrážíme do střediska, které ale nejede. To zjišťujeme až na místě a tak dáváme několik lajn ze střediska do údolí, kde tentokrát je sněhu víc než dost. A to natolik, že jsme byli svědky i několika menších lavin. Ten den stál opravdu za to! Sněhu bylo dostatek a na kopci jsme byli téměř sami.

Další den jsme si dali šlapací výlet ve středisku v Mestii (Hatsvali), kde jsme hledali lajny pod lanovkou a korytech. Pěkně to prášilo a s partou jsme dali hned několik suprových lajn. Sedmý den konečně jedou v Tetnuldi vleky a nás přivítají zapadané lajny a skvělá viditelnost. Celý den se bez přestávky rochníme v prašanu a užíváme si každý metr těchto gruzínských louk. Jezdím převážně s Odrou Tersem, který se pro mě stal gruzínským parťákem a společně vymýšlíme i kompozice pro focení, ze kterých vzniklo i pár povedených snímků.

Poslední den nás v Mestii přivítalo azurové počasí a z postele nás vytáhlo sluníčko a vymetená obloha. Proběhla rychlá snídaně každodenně složená z placky, vajíčka, sýrů, salámů a zeleniny. Žádný přepych to nebyl, ale dostatečně nás to zasytilo na celý den. Hned po ní vyrážíme do Tetnuldi a po cestě je jasné, že dnes to bude boj o nejlepší lajny. Díky suprovým podmínkám pustili prostřední lanovku na horu Sgimieuki, ale těch lidí co tam najednou bylo, to byl masakr.

Každý chtěl urvat kousek hory jen pro sebe. Bylo velmi nepříjemné sdílet horu s lidmi o kterých víte, že tam nemají co dělat. Viděli jsme, že na hoře je spousta lidí neuznávající pravidla, žádné rozestupy a lidi v obrovských skupinách, jezdí ve žlabech nebo traverzují horu s vidinou lepších lajn. Prostě šílenost, která neznala mezí a nějakým způsobem jsme vycítili průser. Urychleně jsme se odpojili od lidí co jeli za námi. Jenže v tu chvíli nám jela menší lavina za zády a všichni okolo vystřelovali své lavinové batohy. Nám se podařilo být dostatečně daleko a stranou a v bezpečí a tak nebylo třeba použít batoh. Ale jakmile jsme byli na sjezdovce pod horu, tak spadla obrovská lavina, která sjela z celé hory. Naštěstí to nikoho nezasypalo, ale pro všechny skončily sjezdy z hory Sgimieuki. Zavřel se vlek, aby to nikdo nehodil na ty, kteří prohledávali laviniště.

Od té chvíle to opět bylo jen o ježdění mírných plání, kde toho bylo pořád dost pro náš poslední den a pár posledních gruzínských oblouků. V Mestii nás pak čekala poslední divoká noc s chachou a místní kulturou. Tahle divočina trvala do 5 rána a pak nás čekala dlouhá cesta na letiště.

Krátké zhodnocení závěrem:

Byl to pro nás 10 denní výlet do Gruzie z toho 8 dní bylo ježdění. Celkově to vyšlo na nějakých cca 18-20 000 Kč. Bohužel už si moc dobře nepamatuji, za co vše se platilo a kolik co stálo. Za to se omlouvám. Souhrnně bych Gruzii zhodnotil velmi pozitivně. Ježdění v Gruzii a oblast Mestie za to rozhodně stála a to i přes to, že se jezdilo převážně v lyžařském středisku. To je poměrně malé a je tu málo míst pro freeride. Pokud tedy zrovna není v provozu hlavní hora.

Věřím, že v okolí by toho byla hromada, kde by byl člověk úplně sám. To už je ale na guida. Těch je v místě poměrně dost a není těžké si někoho domluvit. Dokonce jsem zaslechl, že je tu dobrý a poměrně levný heliboarding.

Určitě musím zmínit i atmosféru. Ten východ a ta gruzínská kultura a gastronomie tu na nás dýchla pořádným stylem. Každý den jsme po ježdění trávili v místních podnicích, kde jsme ochutnali spoustu suprových jídel, piv, pálenek a poslechli si místní tradiční hudbu. Podařilo se nám seznámit se spoustou zajímavých lidí, ale zároveň jsme poznali i co je "horká gruzínská hlava". Tzn. že jsme párkrát málem dostali po hubě od místňáku. To je zde celkem standard. 

Určitě se do Gruzie ještě někdy vrátím. Láká mě Gruzie skrze čistě splitboardový trip nebo, i ten zmiňovaný, heliboarding. To je ale otázka budoucnosti. Zatím bych rád poznal některé další destinace. Takže pokud máš tip, neváhej nám dát vědět třeba na IG do zpráv.Tak kam vyrazíme příště parto?

Ještě mrkni na reels z Instagramu