Jan Hurka – rozhovor se světovým shaperem – I. díl

Honza je člověk, který díky shapingu procestoval svět. Je to bezedná studna zážitků a zkušeností. Vyzvali jsme ho tedy na rozhovor, který jsme ,díky jeho obsáhlosti, rozdělili na dva díly. Dnes tedy první díl a za týden v neděli díl druhý!

Čau Honzo
Už je to nějaký pátek co jsi se na Freeride.cz objevil a nové generace (vč. mě) tě nemusí zas tak úplně znát. Pojď se nám na úvod trochu představit. Kdo je Jan Hůrka?

Čau, zdravím všechny! Je mi 36 let a jsem z Mariánských Lázní. Díky mým prarodičům, kteří byli učitelé tělesné výchovy, mě začali brávat, když jsem byl malý, na hory na jejich lyžařské kurzy se střední školou. Tam jsem přičichnul k horám a trochu i ke snowboardu, kdy jsem se na to od 13 let poprvé postavil. Svojí první pracovní sezónu v roce 2006/2007 jsem strávil ve Špindlu jako instruktor. Intruktora jsem chvíli dělal i hned ten rok na Zélandě, kam jsem vycestoval na working holiday víza. To mě tak úplně nebavilo a víc mě to táhlo do parku, kde jsem měl možnost sáhnout si na shaperské hrábě a to už mě nepustilo. Teď mě to živí a díky shapeování jsem procestovat svět a potkal spoustu skvělých lidí z vrcholového snowboardingu.

Honza na skoku v Hemavanu - foto: Domantas Kvedaras

Když jsem mezi snowboardovými pardály hledal nějakou kapacitu ze světa shaperů, mnoho lidí mě odkázalo právě na tebe. Vnímáš se jako někdo, kdo to v shapingu dotáhl daleko?

Možný to je, ale já sám to takhle nechci hodnotit. To co dělám je takové tvrdé snowboardové řemeslo, které mám neskutečně rád a věřím, že se v tomhle dá dostat opravdu daleko, překonávat mety a získávat kariérní mezníky. Dostal jsem se do fáze, kdy mám možnost spolupracovat na zajímavých a velkých projektech. Já to mám rád tady ve Švédsku. Od dob, kdy se tady změnil managment resortu a máme výborného rolbaře a skvělý team lidí, se to neskutečně posunulo dopředu a máme ambici tady z toho udělat nejlepší snowpark v zemi a to mě momentálně nejvíc naplňuje. Mám výborný zázemí a možnost tady z toho udělat fakt suprový snowpark. Navíc je tady sezóna opravdu dost dlouhá a přes léto mám možnost shapovat v Saas-Fee, což je oproti zimě za polárním kruhem příjemná změna.

Co mi pomohlo k tomu kde jsem teď? Začínal jsem s hodně špatnýma rolbařema, za které jsem musel opravovat jejich chyby a to je hodně práce a všechno jsme museli lopatit a stavět pomalu vlastnoručně, to byla ta největší škola.

Honza dropuje na freeridu v Hemavanu - foto: Domantas Kvedaras

Díky tomu, že ses rozhodl stát shaperem jsi procestoval svět. Kde jsi už všude byl a kde to bylo zatím nejlepší a proč?

Hodně jsem cestoval i ne díky shapování, prostě jsem se nechal zaměstnat v gastru, abych
vydělal prachy na permici a mohl jezdit. Takhle to třeba bylo v Kanadě uprostřed Britské Kolumbie, to bylo super! Nejvíc se mi líbí na Novém Zélandě, jsou tam parádní parky na dobré úrovni a hodně možností co tam dělat a dají se tam na to získat víza. Austrálie byla taky super, tam jsem v Perisheru získal hodně cenné kontakty. Byl jsem i na Slovinsku, to ale považuji za omyl. Hory tam jsou krásné, ale celkově mi to nějak nesedlo. Byl jsem dělat i různé melouchy např. v Bulharsku v Bánsku stavět trať pro světový pohár ve snowboardcrossu, tam jsem dělal headshapera. To bylo celkem hustý, ostrý a dost psycho. Tam byli protiteroristické jednotky, každý člověk co jsem potkal se mi snažil prodat drogy, ve městě samý bordel, sexshopy a prostitutky. To byla zajímavá zkušenost.
Baví mě teď to Švédsko a resort kde jsem teď, jsou tu skvělý hory a dá se tu krásně šlapat na splitu a jsem tady hodně spokojený.

Je nějaké místo na světě, kde by jsi chtěl shapovat? Máš v tomto směru ještě nějaké sny nebo ti stačí to, kam jsi se dostal a kde máš své pevné místo?

Chtěl bych se podívat do Mammoth mountain v Americe. Mám tam kamaráda a byla by možnost tam shapovat. Za Evropu mě to hodně baví tady v Hemavanu. Má to hodně výhod. Ta hlavní je, že se zde začíná prvně stavět snowpark a pak až se řeší sjezdovky. 6 a půl měsíce tady mám práci, což je velká rarita a za tu dobu tady našetřím dost peněz, abych si pak mohl dát dovču na Zelandě. Kde kamarádovi přes noc pomáhám v pizzerii a přes den jezdíme. To je za mě ideální stav.
Na téhle práci se mi libí, že to má svůj začátek a konec, není to žádná kariéra na celý život a na jednom místě. Já se sem vždy těším ale zároveň se i těším na ten konec sezóny. Líbí se mi teď i to Saas-Fee. Já jsem 11 let nezažil pořádný léto, furt zima. Takže tohle si teď užívám, např. sbírat po jezdění borůvky, haha. :D

Bir air v Austrálii

Líbačka se svištěm v Saas Fee

Transfer v Hemavanu - foto: Domantas Kve

Momentálně jsi headshaper ve švédském Hemavanu. Kolikátou sezónu zde trávíš a trochu nám představ, jak to vypadá takhle daleko na severu a jak vůbec zvládáš polární den?

Jsem tady už 9. sezónu a 5. sezónu zastupuji pozici managera snowparku. Hemavan se nachází 50 km za polárním kruhem a je to malý a poklidný resort. Dostal jsem se sem díky kontaktu od týpka ze Zélandu. Hrozně mě to tady chytlo, byl tady park, suprová zima a výborný prachy za práci. Dělám tady to, co mě neskutečně baví a dostávám švédský plat, takže fakt dobrý. Splnil se mi sen a od té doby tady na to nedám dopustit. Je tady mezinárodní letiště, přistaneš a za 5 minut jsi v parku. Snowpark tady máme fakt dobrej, jezdíš kotvu na kterou nečekáš fronty, takže je to hodně svižný. Park stavíme tak, aby to bylo hlavně zábavný a kvalitní. Je tu hodně railů a i si dobře zaskáčeš. Budeme tu realizovat dva velké skoky a to až bude, tak jsme největším snowparkem ve Švédsku a u toho chci být! Kousek nad snowparkem jsou i spoty na freeride, je to tady fakt bomba! No a polární den. Jsou tady dva extrémy. Na začátku sezóny máš světlo tři hodiny denně, ale pak v dubnu to máš naopak, to slunko ani nezapadne, takže máš furt den. Ono se to vyrovná a dá se na to zvyknout a ve skutečnosti mi to ani nějak zvlášť nevadí.

Prášení v Hemavanu - foto: Domantas Kvedaras

Idylka při práci

Skoky v Hemavanu

Být shaper je celkem náročná práce a ještě k tomu na místě, kde můžou teploty klesat opravdu dost hluboko pod bod mrazu. Pověz nám, jaká je tvá běžná pracovní náplň? Sedneš si např. i do rolby?

Jsme tady tři shapeři a různě se točíme. Ráno vstanu a čeknu počasí, podle toho se bude odvíjet celý den. Bydlím minutu pěšky od parku, nasednu na skútr a jedu zkontrolovat park. Když je potřeba, dám ho do pořádku. Jsme na vysílačkách, takže furt něco komunikujeme s kolegy nebo lidmi z resortu. Snažíme se hodně obměňovat překážky, takže jsme i hodně v přestavovacím procesu. Nedá se to moc plánovat, musíme hodně pracovat podle aktuální situace. Hlavně u nás je číslo 1. „žádné zranění naší vinnou“- to se prostě nesmí stát.

V rolbě sedím, ale zatím ji neřídím. Mám super historku ze Saas-Fee, když jsem poprvé řídil rolbu.
Ve 3 ráno mi začínala šichta. Museli jsme se naučit zapínat kabinku, takže ráno jedeš sám kabinou pro 200 lidí, pak přesedáš do další lanovky (vláček), který jede tunelem jak do dolu. Najednou sms od týpka co staví skoky, jestli bych mu nepřevezl rolbu. Myslel jsem si jestli se nezbláznil, já nikdy rolbu neřídil a teď jí tady mám převážet. Během 3 minut mi to vysvětlil a já vyrazil napříč ledovcem, ráno za tmy. V ledovci trhliny, no psycho! Nic se neposralo, zvládl jsem to, rolbu jsem zaparkoval na místo, ale pár dní jsem pak nemohl usnout.

Wallride na spotu v Hemavanu - foto: Domantas Kvedras

Drop v Hemavanu - foto: Domantas Kvedras

Jak hluboko jdou teploty takhle na severu? Co jsi zatím nejvíc zažil?

Zatím nejvíc -38°C, ale ona je to suchá zima. Mě větší zima byla na Zélandu když bylo – 3°C, tam to jde od oceánu a zalézá to pod kůži a je to hodně nepříjemné. Tady to není tak hrozné. Musí se člověk umět obléct. Křupe to pod nohama a všechno je omrzlé, je to hrozně hezký. Lepší jak kdyby to tálo. Tahle zima se drží v údolí a když vyjedeš nahoru- je tam líp. Rozdíl může být klidně i 20°C. Na celodenní jezdění to ale není. V tu chvíli je lepší nahoře šlapat rail.

Klappen - stavění trati na worldcup junior

Hemavan

Ty jsi člověk, který si běžného léta moc neužije a který, když to jde, letí shapovat na druhou stranu zeměkoule nebo na ledovce. Minulé léto jsi strávil ve Švýcarsku v Saas Fee. Jaké to tam bylo a jaké je pozorovat světové snowboardové špičky takhle na vlastní oči? Přijdeš s nimi do většího kontaktu?

Sice to byla stejná práce, ale konečně léto! Oproti Švédsku je to velká změna, jsou tam obrovské hory, svišti a hlavně namyšlení sjezdaři, kterých je tam celý ledovec. To mě tam trochu štve, ale na druhou stranu je tam nejlepší letní snowpark, kde potkáš i lidi z Čech.
Něco jiného je privátní akce The Stomping Ground, kde vstup do snowparku stojí 2500e na člověka a 600 lidí to zaplatilo, takže je v tom hrozně peněz. Přijedou profíci z celého světa a my jim připravíme ten nejlepší snowpark, který jde na planetě zrovna jezdit. Ten člověk, který tohle realizuje pronajme celý ledovec, navozí team lidí, z toho 7 lidí, který obstarávají media, 5 shaperů a 4 rolbaři. Super zkušenost, být součástí tohoto teamu a této akce, kde se setkáš se špičkou snowboardového světa.

Stavění  akce The Stomping Ground

Stylovka ze Saas Fee - foto: Přemek Vida 

Mám z téhle akce několik vtipných historek: To takhle za mnou přijede Shaun White v jeho typicky upnutých kalhotách a brutálně širokým stancem a ptá se mě, týpka z Mariánských lázní, jak má jet rychle na skok. Úlet!
Nebo: starám se na apartmánu o borce ze Skandinávie - Rene Rinnekangas, Sven Thorgen, Mons Røisland, Øystein Bråten a jejich filmař. Oni najednou, ať jim seženu kanvas. Si říkám, na co tihle borci chtějí kanvas? Oni že chtějí po jezdění na balkoně malovat. Tak jsem sháněl kanvas, štětce a barvy. Pak jsme trávili večery na balkoně a malovali.
Ještě jednu vtipnou historku tam mám. Já normálně nehulím, ale na této akci si dám a Marcus Skin (hlavní filmař na TSG) posílal všechny za mnou, ať jim seženu hulení. To tady ani nemůžu říct, co za olympioniky mi od tý doby píše, ať jim seženu trávu. No šílený prostě!

Jsem neskutečně vděčný, že mohu být tohoto součástí. Přímo s jezdci komunikuji a dostávám od nich feedback. Při této práci v rámci akce TSG je to neskutečně důležité, oni zaplatí nehorázný prachy a my jim musíme být kdykoliv po ruce. Já to pak předám rolbařovi, který tam během dne není. Navíc je super, že ty obrovský skoky, který tam stavíme si ještě skočím. Sice max. 540, ale je důležité že to cítím, jestli je to dobrý nebo špatný skok.

BS Rodeo v Saas Fee - foto: Přemek Vida

Díky sponzorům Snowbitch.cz, Capita, Union a Bonfire

To je pro dnešek vše! Druhou půlku si necháme na příští neděli. Prozatím můžete Honzu sledovat na jeho kanálech.

Pokecal a zpracoval

Štěpán Košík
Další články autora

Další zajímavé články

Mentally Sound crew diktuje v backcountry ve filmu Stimulus

Backcountry podívaná při pátečním večeru? Proč ne! Tahle nová petelice, která včera večír přistála na kanálu Shredbots vás určitě vizuálně potěší.

Již 4.12. 2021 proběhne v Praze Snowboard & Freeski závod by Stop Zevling

Česká snowboardová komunito otevírej šáňo! Taky rádi vzpomínáte na ty staré dobré časy, kdy nebyl před zimou víkend bez nějaké té shreďácké akce na dovezeném sněhu. Pokud vás tyhle akce bavily, tak pro vás máme skvělou zprávu. Již příští týden totiž jedna taková proběhne přímo v Praze!

Období předsezónního ježdění pomalu začíná!

Máme před začátkem prosince, což většinou bývá období, kdy ski areály začínají tasit své kanóny a stříkat první sněhový podklad na nadcházející sezónu. Letos tomu naštěstí není jinak a ve větších ski areálech již můžeme pozorovat první hromádky sněhu, které už tak trochu vybízejí k osazení alespoň nějaké té roury, haha.