Japonsko 2018 by San kjú powder - vol. 1

Rok se s rokem sešel a já zase seděl se Štěpánem na pražském letišti na nadutých boardbagách a čekal na odbavení směr prašanový ráj na ostrově Hokkaido. Letos se k nám přidala slušná sestava figur a finální jmenný seznam vypadal takto: Vilém Hamtil, Štěpán Soutner, Ondřej "Majk" Mikula, Vladimír "Symýr" Zeman, Jan "Wodiz" Vodák, Jirka "Helmič" Wolmuth a Ondřej Žajdlík. Cesta jako vždy dlouhá, nudná a unavující, po 20 hodinách dosedáme na místním letišti a hned z letadla vidíme, že letos o sníh není nouze. Další den už ve vypůjčeném autě vyzvedáváme zbytek naší výpravy a snažíme se veškeré vybavení a osazenstvo narvat do dodávky. Což se nakonec daří a vyrážíme směr první ubytování v oblasti Niseka. Po dvou hodinové cestě nacházíme naši chatu na konci silnice ztracenou mezi mantinely sněhu. Rychlé pivo a čas jít spát, ať zítra můžeme vyrazit na místní svahy.

První den vyrážíme sice trochu pozdě, ale jako obvykle na rozhejbavací výšlap do Goshkipassu. Počasí je na místní poměry překvapivě dobré, tak se všichni kocháme a seznamujeme se se zdejší přírodou a zvolna zdoláváme první vrcholek. Všichni poznávají první oblouky v lehoučkým prašanu a pálí to hlava nehlava dolů k autu. První ježdění je potřeba zakončit se vším všudy, a tak rovnou partičku táhnu do místního onsenu (japonské lázně) na pořádnou regeneraci. Je to paráda se po ježdění natáhnout venku do teplé vody a pozorovat okolí. Vše zakončujeme polévkou ramen v místním bistru a doma na samotě nás už jen čeká ochutnávka saké.

Ostatní dny v okolí Niseka probíhají podobně, někdo vyraží i do místních resortů, někdo jenom šlape. Samozřejmě se pokoušíme o zdolání Mt. Yotei (místní nejvyšší vrchol a dominanta okolí), ale bohužel ve tři čtvrtě kopce nás počasí zastavuje a musíme to vzdát. Ne po každé se zadaří dostat se nahoru, škoda. Vyrážíme i na výlet do přístavního města Otaru a místní pláže, kde to bohužel na koupání není, tak jenom procházíme a užíváme místní kultury. Prvních dvanáct dní utíká rychle a nám nic jiného nezbývá než se přesunout směr Sapporo.

Bohužel tentokrát nám tetris do auta nevyšel, tak se rozdělujeme. Část vyráží autem a část vlakem a setkáváme se v Sapporu. Zde trávíme jenom tři dny. Někdo vyráží šlapat, někdo vyráží mhdečkem do místních resortů a někdo jen tak do města. Večer se potkáváme ve městě, abychom poznali místní kulturu. O tom by mohla být kapitola sama o sobě. Naštěstí jsme po třech dnech všichni živí a můžeme vyrazit směr centrální Hokkaido do města Asahikawa.

Ještě v Čechách. Pěkně mrzne a tak dostáváme ranní sprchu na probrání a můžeme se vydat vstříc dlouhému letu s dvěma přestupy. 

Tak a je to za námi. Konečně se po 20 hodinach objevujeme na japonském ostrově Hokkaido. Celý rozlámaný se už jen těšíme na postel a něco k snědku.

Přijemné přivítání v podobě nového sněhu na našem prvním utočišti v oblasti Niseka. Zde končí silnice a kolem jsou jen pole, která jsou pokrytá pořádnou dávkou sněhové pokrývky.

Tak jsme na prvním spotu, každý pojal přípravu na výšlap po svém. Počasí zatím přeje a sněhu vypadá dostatek. Uvidíme, jak nám to bude šlapat po náročné cestě a posunu času.

O takovéto sněhové mantinely zde není nouze. Většinu času při jízdě autem v horách vidíte jen to.

Pohled na zadní stranu resortu Niseko a jeho nejvyšší bod Mt. Annupuri. Je vidět, že se tam pár lidí už prohnalo.

Typické počasí - mraky, slunce a jenom to sněžení na této fotce chybí. Člověk je z hor zvyklý, že se počasí mění velmi rychle, ale zde je to totální extrém.

Helmičova radost a jeho první japonský vrchol Mt. Io. Bohužel mu nepřišel boardbag a tak musel první výšlap absolvovat na pujčených sněžnicích.

Wodik vybíha v závěsu plný euforie s vidinou pořádnýho sjezdu.

Symýr do toho dal všechno, a je to na něm vidět. Ted už jen zkrotit svoji vlaštovku a vychutnat si první sjezd.

Ondřej je rád, že to už má za sebou.

Helmič a jeho první seznámeni s japonským prašanem.

Symýr a jeho první oblouky na zkrocené vlaštovce.

Štěpán nenechává nic náhodě a pálí za zbytkem v pannenské stopě.

Občas se musí šlápnout pár metrů v botech, aby se mohlo jet dále. V pozadí na kopci jsou vidět naše podpisy.

Na obhlídce kousek od ubytování překonává Helmič první nástrahu v podobě potoka. Naštěstí už na splitboardu. Boardbag se našel a dorazil.

Helmič udává tempo na průzkumné cestě v okolí Rankoshi.

Bez moře to tu nejde, při výletě do Otaru jsme navštívili pár pláží. Tady zrovna kamenitá.

Přístav v Otaru.

Staré město v Otaru.

Na pláži, jako doma sem, na pláži, běhám každej den...

Showroom japonské snowboardove značky Gentemstick, za kterou stojí Taro Tamai, japonská legenda freeridingu.

Symýr a jeho lítající vlaštovka se nezalekli před ničím.

Noční ježdění na Grand Hirafu v Niseku. Výhled na majestátní Mt. Yotei, místní sopka a dominanta, je k nezaplacení a každý den se takhle nevidí.

V nefungujícím resortu Iwanai. Zde je jedno z míst, kde můžete okusit catskiing. My jsme radši vyrazili po svých zjistit, proč se dneska nejezdí.

Kluci se na to šli podívat zblízka, ale problém nenašli.

Samozřejme jsme nemohli zůstat jen u prohlídky, čas něco poshredit. Symýr se toho ujímá.

Štěpán a jeho prodloužená jízda.

Symýr využívá všeho a už zase někam letí.

Náš jediný lyžař Majkí to vysílá za Symýrem a Wodík to vše sleduje okázalým pohledem. Holt kdo si hraje, nezlobí. Bývalé středisko Iwanai zkoupil investor a vypadá to, že už nebude volně přístupné. Bude zde fungovat jen komerční catskiing. Velká to škoda, to místo mělo cosi do sebe.

Po cestě domu jsme se zastavili v přístavu v městečku Iwanai. Před pár lety, za velmi nevlídného počasí, zde kamarád pronesl legendární větu: „Pokud existuje peklo na zemi, tak je to tady!“ Jsou zde chvíle, kdy se k tomuto majáku nedá dojít.

Posledních pár krůčků na Mt. Chisenupuri. Wodík už je tady a Majkí v těsném závěsu.

Už i Symyr se dostává na vrchol.

Zajímavého terénu je tu mnoho, jen si to člověk musí vydupat. Ale ta odměna poté, ta stojí za to.

Tak kudy pojedem? V zimě se autem všude nedostanete.

Jezírko s vyvěrající teplou vodou, bohatou na různé minerály a kovy. Vedle toho samozřejmě stojí onsen (místní lázně). Není nad to, jít se po ježdění pěkně zrelaxovat.

Mt. Yotei. Překrásná to hora a místní dominanta. Letos nám bohužel štěstí nepřálo a nahoru jsme se nedostali. Tak snad příště.

Pohled na resort Niseko a Moiwa a nejvyšší vrchol Mt. Annupuri.

Jezero Shikotsu obklopený krásnými horami.

Mt. Eniwa u již zmíněného jezera. Tato lokalita se nachází kousek od letiště.

Svahy tam vypadají moc pěkně. Byli jsme tam na průzkumném výletu a určitě se chceme vrátit.

Noční Sapporo, největší město Hokkaida.

Sapporo z televizního vysílače. Jako na dlani.

Do místních resortů se člověk dostane místním mhd.

Noční ježdění v Bankei, park tu maj.

Samozřejmostí je osvícena halfpipe.

Těšte se na druhé pokračování a mezi tím klidně nakoukněte na další tripy party San kjú powder na jejich facebookovém profilu nebo webu www.sankjupowder.cz.