Květnová Luční hora - SnowScraperS tým

Píše se datum 21. května a po obědě vyrážíme s plnou polní (čti: „lopaty, krumpáče, svačina“), na Luční horu, která se nachází 5,5km od Špindlu. Nejrychlejší a nejkratší cesta vede přes Kozí hřbety, takže po velmi frekventované cestě, páč je to hlavní štráse na Luční boudu a dál na Sněžku. S výbavou na zádech jsme vypadali jako zájezd Ukrajinců, kteří se bez lopat neobejdou nikde. A proč zrovna Luční hora? Na ní bývá každoročně více sněhu než na místě, které je známé jako „Mapa České republiky“. 

Na vrchol (1555m.n.m.) jsme vyběhli během hodinky, hrozně nenápadně, až na pár dotazů jestli jdeme hledat poklad. Mimo značenou cestu jsme naházeli v rekordním čase kikřík a opět s úprkem, dolů, abychom nebyli odhaleni krnapáky. Hlavně jeden Ukrajinec z party musel vyměnit lopatu za vařečku.

Druhý den, tedy noc, vlastně ve dvě ráno odjíždíme z Vrchlabí směr, no to si raději necháme pro sebe... Odsud to máme pouhý kiláček s plnou polní, ale tentokrát to jsou prkýnka jezdící a foťáci fotící. Východ má nastat ve 4:39, ale na místě jsme raději o hodinku dřív, abychom stačili vše doladit a sestavit. 

Slunce se začíná z hlubin vynořovat na povrch a já dávám první povolení k letu. První skoky byly pro Oldu a Vikiho trochu održkojidní, ale čím víc se koule drala na svět, tím líp se tam pánové posílali. Samozřejmě jsem si do toho vymyslel, že musí plachtit přes osmi metrové šutrové pole, v pozadí náš nejvyšší pík Sněžka, a to vše v rozbřesku slunéčka. 

Nějakých dvacet pokusů a se sluncem v zádech raději mizíme k autu, jelikož stojíme vážně jako ta banda úkáček, což na vrškách moc neprochází. S pocitem dobře vykonané práce dostáváme po páté hodině ranní ještě odměnu v podobě snídaně králů od naší hlavní svačinářky Aťky. Té patří velké díky. My můžem jít konečně s hřejivým pocitem v trenkách spát.

Při této výpravě nebyl žádný brouk, tetřívek ani krnapák zraněn.

SnowScraperS tým