Making of Snowporning 2012 - Part Two

V Lajbu, kam jsme dojeli za Shymonkeym, nebyl žádný sníh, ale u sousedů v Jablonci ho bylo dost a spotů, že sme nevěděli kam dřív... Projíždíme městem a každejch 100 metrů jen zíráme co by kde šlo udělat. Hned první den jsme připravili několik míst + něco už bylo ready od Šimona. Večer celá bezďácká posádka (tzn. já, Karkys, Roman Dlauhý, později dorazil Štěpán Rokos a u některejch spotů byli i místňáci Mazi a Bendis) dorazila k Šimonovi domů. Opět moc děkujeme Šimonovýmu tátovi za pohostinství a ochotu. 

Jen abyste si to líp představili, když doma máte partu snowboarďáků, tak to neni tak, že si vlezou do jednoho pokoje a jsou tam celou dobu potichu a styděj se, že tam otravujou. V mžiku máte po veškerejch topeních v bytě mokrý propocený věci a bandu umaštěnejch smradlavejch feťáků v trenýrkách v obejváku u televize se zapnutejma kompama čekající až jim dáte najíst a řeknete jim heslo k wifině, aby si mohli napsat status na facebook. Druhý den ráno nám Šimonův táta oznámil, že odjíždí na hory za kamarádama. Stejně si ale myslím, že si jenom pronajal pokoj na víkend někde v libereckym hotelu, aby nás tam nemusel všechny zabít. Každopádně se atmosféra ještě víc uvolnila a Shymonkey zapojil karaoke jeho mladší sestry:

Když se oblíkáme a chystáme do akce, tak přijde Roman zvenku a v ruce drží obrovskou šišku sekaný. "Ty vole stojim u auta a najednou přijede nějakej týpek že spěchá a hází mi šišku sekaný s tim, že si na netu přečet, že nemáme peníze, ať se najíme." Shymonkey vysvětluje, že to je místní Béďa Mazi, kterej každý ráno rozváží jídlo a někdy mu něco zbyde. Sekaná vydržela celý tři dny a dost pravděpodobně nám zachránila život.

Liberec a Jablonec jsou absolutní ráj na streetový spoty a to jak co se variací, velikostí a rozmanitostí týče, tak i tolerancí obyvatel. Centrála řvoucí na sídlišti do dvou do rána není problém. Když jsme měli spot přímo u balkónu, tak nám z něj lidi fandili a nabízeli čaj, zatimco jsme jim ničili zábradlí před domem. Asi to byla z velký části náhoda, ale i tak mi tyhle města přijdou snowboard hooligans friendly. Slovo hooligans používám, protože když s sebou máte třeba Shymonkeyho, kterýmu se párkrát něco nepovede, tak chytne šílenej amok a potom kouše, plive, svlíká se, snaží se zlomit prkno, rozkopává popelnice a u toho všeho vydává ty nejhorší opičí skřeky... prostě primát.

A ještě pro vás mám jednu radu co se týče Lajbu. Nedivte se, když vás tam budou ostatní nazývat Béďo. Nedivte se ani když budou vašemu snowboardu nebo bundě řikat Béďo nebo Bedřichu. V Lajbu jsou totiž všichni a všechno Béďa. Je to podobný princip jako když v době kamenné bylo všechno kámen.

V sobotu ráno jsme vyrazili na jibové závody do Polska do Jelení Hory, kde jak už víte vyhrál Roman Dlauhý a druhý byl Štěpán Rokos, se kterým Karkys točil "One Day with...", takže se máte na co těšit. Závody doprovázela velkolepá akce s názvem KARKOnoski festival, což byla přehlídka různých světelných efektů a videomappingů. Po akci jsme se dlouho rozmýšleli jestli zůstat na párty nebo ject zpátky do Lajbu nebo do Špindlu, kde byla Just Ride párty. Já byl definitivně pro variantu Lajb už jenom kuli tomu, že omezit svojí slovní zásobu na jedno slovo Béďa mi absolutně vyhovovalo a navíc nikde jinde jsme neměli naplánovaný spoty. 

Potom ale začly všem chodit smsky od jejich holek, že jsou ve Špindlu a kluci se začali ošívat. Nejvíc nervozní byl Šěpán Rokos, který chodí s kickboxerkou. Po třetim pípnutí smsky mi začal horlivě vyčítat, že chci ject do Liberce a že on jede za brášama do Špindlu! Ostatní si jen oddechli a vyrazilo se. Ve Špindlu se samozřejmě nedělo vůbec nic.

Po návratu do Prahy jsem ani nestihl vybalit věci a už se odjíždělo s DC partou ve složení já, Karkys, Bob, Márty, Horis, Neči, Korka a Mate Hubka směr Méribel ve Francii do údajně obřího snowparku DC Area 43. Po 1200km a jedné výměně auta, které v půlce cesty zemřelo, přijíždíme k nádhernýmu DC chaletu, který se mi po tý cestě zdá jako ráj. Vítá nás pán domů přezdívaný Jesus, který říká, že co se týče snowparku je všechno možné a nic neni problém (zpětně uvažuju jestli jsem vážně nebyl spíš sjetej). 

Všichni jsou vyhrocený, protože předpověď počasí hlasí pouze jeden den sluníčko, takže rychle vyrážíme na kopec a při cestě rozebíráme co tam asi všechno bude a jestli kluci ten megakicker vůbec přelítnou. U lanovky začíná absolutní mordor. Karkys to pojal velkolepě a rozhodl se vzít rameno, centrálu a všechny věci okolo, který jsme museli narvat postupně do lanovek. Po naložení všech věcí se konečně ocitám ve vajíčku. Všechno se zdá být ideální. Sluníčko svítí, máme povolení, že v parku můžeme být jak dlouho chceme a dělat si tam co chceme a mně se v hlavě promítá reklama na DC v posledním čísle freemagazinu "Not bad for the skateboarding company" a řikám si: konečně budu fotit kicker, kterej mi neni po koule! 

Nemluvě o tom, že už jsem tak dva měsíce neviděl slunce a všechno focení v poslední době bylo v největšim kekelu. Po chvíli začínám z gondoly vidět první náznaky snowparku. Pár railů a beden... OK malý kickříky... další raily... .hmmm. To už se blíží konec? Vylejzám z lanovky kde stojí Karkys obklopený technikou a mlčí. Sjeli jsme jen s baťohama do parku a zjistili, že opravdu žádný kicker “nad koule” neni a nebude. O překážkách se nedá říct, že by byly špatné. Tvořily takový normální průměrný evropský snowpark. Nutno dodat, že ještě hodně překážek nebylo postaveno. Naše kyselost teda vznikla hlavně z našeho velkolepého očekávání, které vyvolaly mylné informace. Po hodině nadávání a proklínání jsme se vrátili k tomu co děláme pořád a co nám jde nejlíp a to k metodě "jak uplést z hovna bič".

Začali jsme vymýšlet různé varianty přestavění překážek. Od shaperů jsem se ale dozvěděli, že v současné chvíli neni možné nic novýho stavět, protože "working on the halfpipe really hard". Otočil jsem se směrem k rampě a viděl jsem jen vyhloubené prázdnotou zející koryto, nikde ani živáčka. Upustili jsme tedy od pletení biče ve snowparku a rozhodli se, že tam později natočíme tricktipy a trick battle. Snažili jsme se najít nějaký spoty dole ve vesnicích, ale taky marně. 

Druhý den bylo samozřejmě hnusně, ale přesto Karkys a Bob s klukama natočili tricktip a trick battle, které uvidíte už brzy, takže se těšte. Nakonec hrálo důležitou roli zjištění, že DC chalet je sponzorován pivem Carlsberg. To znamená nekonečně piva! Z toho jsme odvodili, že všechno co chceme dělat musí být poblíž DC housu a začali jsme stavět opičí trať. Snažili jsme se spojit příjemný s užitečným, a tak jsme během shootingu uspořádali barbeque grilování a vlastně i když jsme nakonec místo obřího kickeru měli mini funny monkey trail, tak jsme si to užili.

Následující den napadlo okolo 60cm sněhu a probouzela nás modrá obloha. Pospíchali jsme k lanovce, abysme se dozvěděli, že horní část střediska je zavřená kvůli lavinovému nebezpečí č.4. Začali jsme tedy hledat backcountry spoty v dolní části resortu a objevili pár bušónů a jeden punkovej droposkok, kterej kluci bohužel neodjeli, ale Neči si tam aspoň dopřál pořádnýho gymnastu v totálně prochcanym svetru, takže když mu skončil pana/​orel mód, tak na sobě měl nalepenej sníh z celýho dopadu.

Protože další dny hlásily hromady sněhu, krásný počasí, tuny backcountry spotů a roštěnky v bikinách na sjezdovce nabízející orální sex, tak jsme museli odjet zpátky do Prahy. Teď už akorát znova čekáme na to až někde bude hnusně, abysme tam mohli na pár dní dorazit.

Na závěr bych za celou Snowporno /​ Freeride.cz partu moc poděkoval Korkovi, Matušovi a Jesusovi z DC za ideální podmínky a péči, se kterou se o nás starali. Doufáme, že se do Méribelu letos ještě jednou podíváme a to v době, kdy DC Area 43 bude v tom nejlepším šejpu.

PS: První díl seriálu Making of Snowporning najdete TADY. Videoprojekt Snowporning 2012 vzniká ve spolupráci LIP Production a Freeride.cz za mediální podpory časopisu Free magazine.