Martin Bauer a Antarktida se splitboardem

Jeden ze členů česko-slovenské sportovní expedice, která se odehrála v prosinci 2017 až v lednu 2018, byl pravděpodobně prvním českým splitboardistou v Antarktidě. Vychutnejte si zajímavé povídání Martina Bauera o životním zážitku včetně krásných fotek a videa z konce světa.

Přestože jsme v ledové zemi kolem jižního pólu, je mi hrozný vedro a potřeboval bych spoustu piva nebo aspoň vody, abych zahnal žízeň… Posledních pár zakopnutí cepínu i bot s mačkama do ledosněhu a už pochoduji v prašanu po méně strmé plošině na vršku prvního kopce, vysokého jen necelých 1000m, ovšem dosaženého přímo od mořské hladiny. Jsem rád, že jsem na pásech i při lezení stačil čtyřem o 15 až 25 let mladším kolegům na skialpech. A kochám se neskutečným panoramatem okolních ledovců, skalních špiček a temně modrého moře se spoustou plujících ker a ledových hradů, i ta velryba se objeví…  Takhle vypadala moje první splitboardová zkušenost v Antarktidě, 5. ledna 2018.  A následoval nádherný sjezd…

Kotviště poblíž Lockro, britské základny. Ledovce až do vody, málokde lze vylézt

Do Antarktidy se můžete dopravit několik  způsoby - letecky na základnu ve vnitrozemí, velkou turistickou lodí na krátké prohlédnutí několika málo míst na Antarktickém poloostrově, kde je v místním létě rozmrzlé moře, nebo menší jachtou z chilské nebo argentinské části Ohňové země (Tierra del Fuego). Pro mě byla zajímavá pouze ta poslední varianta – nejen proto, že se také věnuji námořnímu jachtingu a zkušenost s plutím kolem mysu Horn Drakeovým průlivem na takhle malé lodi je jachtařský extrém, podstatně vyšší level, než dosavadní Středomoří či Thajsko. Hlavním důvodem pro malou plachetnici je volnost pohybu, dostatek času, možnost kotvení blízko kopců se zajímavými terény pro lezení, sjíždění i létání.  A samozřejmě i ta plavba je sama o sobě silný zážitek – obzvlášť na takové kocábce, kterou jsme měli k dispozici my. 

Naše kocábka Altego a místo, kudy se dá někam vylézt od moře

V popředí plující ledové paláce, za nimi hory vysoké cca 1000m, vzdálenější kolem 2700m, většinou nikdy neslezené

Až na místě jsem zjistil, jak punkového mořeplavce nám obstaral Mára, iniciátor téhle expedice. Loďka Brňáka Jirky Deka měří cca 14m a je 20 let stará, koupil ji před 2 lety, obeplul na ni zeměkouli a k Antarktidě plul již podruhé. Bylo nás na ní i s majitelem a kapitánem 8, ovšem místa a postelí jen pro 5 lidí. A bydleli jsme na ní víc než měsíc. Naštěstí při plavbě přes Drakea měli čtyři kolegové mořskou nemoc, takže jim bylo fuk, že nemají postel – dohromady 11 dní (tolik trvá plavba k antarktickým břehům a zpátky) se jen váleli někde na podlaze, blili a občas se napili vody, jinou činnost nebyli schopni provozovat.

Kotviště u stoletého vraku norské velrybářské lodi - ostrov Enterprise. Gumáky Dunlop oblíbené u polárních jachtařů.

Pláně na souostroví Melchior

Na Wiencke Island, po sjezdu z Mt. Jabet

Dojezd ke kotvišti na ostrově Melchior

Drsná plavba byla zejména při zpáteční cestě – ohromné vlny a vítr v nárazech k 50 uzlům nás udržovaly v napětí zejména poslední den a půl, kolem Hornu. Nevěřil jsem, že to loď bez úhony vydrží, ale překvapila. Úleva po vplutí do klidnějšího Beagle Channel byla obrovská.

Iniciátor naší česko-​slovenské expedice byl Marek Holeček, přední český horolezec, s cílem prvovýstupu ledovým žlabem (následně pojmenovaným jako Bloody Nose). My ostatní (kromě mě Mirek Dub, Mišo Sabovčík, Juraj Koreň, Martin Suchý a filmař Tomáš Galásek)  jsme se věnovali i dalším činnostem včetně mého splitboardu. 

Pohled z melchioru k Brabant Island

K tomu splitboardingu či snowboardingu – možnosti tu jsou obrovské, obohacené pocitem, že před vámi tu nikdo nikdy nejel. Trochu problém je najít místa (mimo několik známých kotvišť) kde se dá přistát, projít skrz smrdící a krákající tisíce tučňáků a prostoupit hranou ledovce. Nad ní už jsou nedozírné ledovcové pláně i vrcholy četných kopců a je z čeho vybírat.

Klasická antarktická společnost

V antarktickém létě šlapete nebo jedete různými druhy sněhu (ten je všude hned od mořské hladiny, žádné oteplovací tání jsme nepozorovali). Od moře nejdřív měkčí sníh, na sluníčku až firn, prašan byl od výšky cca 400m nad mořem. Na trhliny je třeba dávat bacha jako všude na ledovcích, i když charakter je trochu jiný než ve velehorách. Občas jsme do nějaké někdo zahučel, při výstupu, nikdy ale ne hluboko nebo nějak nebezpečně.

Nástupní místo jsme obvykle sdíleli s tučňáky, kteří naše vybavení zvědavě okukovali, a s tuleni, kteří díky tloušťce a lenosti nedělali nic.

Filmových záběrů z jízdy bohužel moc nemám – profesionál Galas utopil drona dřív, než mohl své záměry dokončit a kamery na hlavě a podobné věci se mě tahat nechtělo. Ale fotky a krátké video dají alespoň nějakou představu, jak úžasné terény tam jsou…

Další noční plavba...

Na závěr si vychutnejte úžasné video, které natočil Tomáš Galásek a sestříhal syn autora Ondra Bauer:

napsal

Martin Bauer
Další články autora

video natočil

Tomáš Galásek
Další články autora

video sestříhal

Ondra Bauer
Další články autora

Další zajímavé články

Již tuto sobotu se bude opět skákat do Vltavy během akce COOLIFE FEST!

Pro všechny, kteří by rádi započali léto ve velkém stylu, zde máme skvělou příležitost! V sobotu 27. května přijďte na Smíchovskou náplavku v Praze a zažijte jedinečnou show plnou DJ´s a freestyle sportů, včetně snowboardingu a freeskiingu. Bude se totiž opět skákat z konstrukce stojící uprostřed Vltavy a my pro vás dokonce máme tři volné místa!