Martin Černík - Rozhovor

Ahoj Martine, jak se máš a co momentálně děláš a jak u tebe zatím probíhá sezóna?

Ahoj, tahle sezóna je opravdu jiná, když jsme vloni rušili na poslední chvíli Snowjam, tak by mě nikdy nenapadlo, že se celý ten COVID problém potáhne tak dlouho. Standartně závodní sezóna začíná koncem srpna na Novém Zélandu, ale všechno se nějakým způsobem pořád mění a posunuje. V podstatě nic není jisté a proto si člověk uvědomí, že každý den, který může jezdit na prkně, je super. Co se týče závodů, tak všechny podzimní závody byly zrušený - Zéland, Itálie, Čína, Amerika. Vše začalo až v lednu v Rakousku a následně v Laaxu ve Švýcarsku a to za striktních opatření. Letos se celý závodní snowboarding změnil. Místo hektické předolympijské sezóny plné závodů, je dost času na trénink v parku a freeriding. Díky skvělé sněhové nadílce v Evropě si můžeme jezdit v prašanu a přemýšlet, co se vlastně v tom světě děje. Narovinu si člověk uvědomí, jak je skvělé, že jezdí právě na snowboardu, protože to není sport postavený na výsledcích, ale na pocitech. Je skvělý vidět, že většina profíků si užívá dnů bez závodění k tomu, aby si užili to, proč vlastně na prkně jezdí. V podstatě to pro celý snowboarding, možná s vyjímkou těch co jezdí na čas, je i celkem pozitivní.

Poslední březnový víkend měl proběhnout tradiční Snowjam, ten se ale opět zrušil, jak je to se závodama jinde? 

Letos je to se všema akcema nejisté nejen u nás, ale i ve světě. Třeba Mistrovství Světa, které mělo být v Číně jako testovaci závod na ZOH, zrušili, následně přesunuli do Kanady a nakonec do Aspenu v USA. Letos se nedá počítat téměř s ničím. Se Snowjamem se rozhodlo právě na úrovni ministerstva zdravotnicví, národní sportovní agentury a vedení svazu lyžařů a snowboardingu. My jako organizátoři jsme byli ready akci udělat, i když by to nebylo tak, jak bychom si přáli.

Jak dlouho trvá příprava Snowjamu, je to celoroční práce nebo už máte zajeté postupy? Program Snowjamu se ve své podstatě nemění, to je záměr?

Na Snowjamu inteznivně pracujeme půk roku dopředu. Letos to navíc mělo být  vše úplně jinak. Neustále jsme vše měnili, posouvali a předělávali tak, abychom to vůbec mohli udělat. Je to organizačně velmi náročné a vždy tam je spousta proměnných faktorů, které v podstatě nejsme schopni ovlivnit - jako třeba počasí nebo sníh. Letos k tomu ještě přibyl COVID a nás se bohužel dotýká nejen situace a opatření v ČR, ale i v zemích odkud k nám mají přiletět snowboardisti. V podstatě v letošní zimě je problém pořádat i Mistrovství ČR a oproti tomu je finále Světového poháru úplně jinde. Za naší produkční crew musím říct, že se nám podařilo najít cestu jak to vyřešit a vstřícnost a ochota ze strany areálu Špindl byla taky skvělá, nicméně těch věcí, které nejsme schopni ovlivnit je stále hodně a riziko, že se akce zruší pár dní předem je moc velké.

Je něco, co by podle Martina Černíka okořenilo světové závody nebo závody obecně? Např. na X Games nedávno přibyl Knuckle huck, jak tohle tě baví ?

Snowboarding je nesmírně kreativní sport, ať jsou podmínky jakékoli, tak dobrej rider si vždycky najde něco, čím se na prkně zabaví. Naštěstí to není sport, kde jde jen o výsledky, alespoň co se týče freestylu a freeridingu. Co se týče vrcholných závodů, tak ty dnes směřují směrem k Olympiádě, takže tam je to jasné. Zatím se jede podle modelu "čím víc, tím líp", proto jsou stále techničtější triky. Pozitivní je, že skončila éra stavění co největších skoků. Přál bych si, aby v budoucnu byly více hodnocené stylové triky. Proto na Snowjamu vždy děláme Snickers Best Trick, na který se vždycky těší nejen diváci, ale i jezdci. To je snowboarding, který baví každýho. 

Sleduješ aktuální snowboarding a je nějaký jezdec, který se ti zaryl do paměti a proč?

Pravidelně sleduji nejlepší jezdce na závodech SP a musím říct, že v současné době je výkon těch nejlepších velmi vyrovnaný a ty nejlepší triky i rozhodčí hodnotí podle slow mov záběrů, že stejně jako ty triky, tak ty jména už nejsou tak výrazná. Prostě všichni umí všechno a jde o to, kdo to tam zrovna naloží. Proto taky všichni jedou na maximum a rozhoduje bezchybná čistá jízda.

Jak se díváš na aktuální trend? Ze snowboardistů infulenceři, youtubeři a tiktokeři?

Narovinu, tohle jde trochu mimo mě. Mě zajímá čas na sněhu nebo na vlnách, řešit nějaký postování a žvatlání mě nic neříká. Pro mě je důležitý ten prožitek, když člověk jede a v reálném čase si užívá tu radost. Pro mě to není o tom kolik lidí to vidí, proto se už téměř nefotím a netočím. To jsem si užil, když jsem byl pro rider. Představa, že jezdím s tyčkou a točím svůj obličej jak jedu v prašanu nebo na vlně mi přijde směšná, asi jsem jiná generace, ale virtuální svět mi žádné zásadní prožiky nepřináší.

Minulý rok proběhl jen jediný závod Českého poháru a letos nebude ani jeden. Jak se na to díváš? 

Jako každý rok děláme co můžeme. Společně s Přemkem Vidou a celou partou z Czechsnowboarding se už 9. sezónu dělá Snowboard Zezula Tour. I když spousta lidí má každoročně kecy, tak je za tím hodně odhodlání a práce lidí, kteří na místě závody organizují. Jsou to nadšenci, který snowboarding baví a díky nim to vlastně celé je. Letos nám zatím COVID nedovolil udělat nic, ale doufáme, že přiští rok to bude lepší. 

Jsi spokojený na jaké je úrovni momentálně český snowboarding a jaké jsou vyhlídky s reprezentací a kdo za ní momentálně jezdí?

Řekl bych, že český snowboarding plyne stále ve stejném modelu. Vždy to bylo a asi bude o výjimečných jedincích. Já jsem se inspiroval u starší generace, třeba Davida Horvátha a pak jsem dlouho závodil sám, než mě vystřídala Šárka Pančochová, která převzala štafetu a získala medaile z těch největších světových soutěží, teda s výjímkou Olympiády. Paralelně s tím tu byla generace jezdců Jan Nečas, Martin Mikyska nebo Petr Horák, kteří i přesto, že jsou skvělí snowboardisti se do užší světové špičky nedostali. Je to i tím, že v klucích je brutální konkurence a všíchni strašně diktujou. Nicméně teď nastupuje další generace - Kristián Salač, Láďa Hrstka a Kuba Hroneš se kterou v posledním roce trávil jako trenér hodně času Přemek Vida. Díky dobrému tréninku a podpoře ze strany Dukly a Svazu lyžařů a snowboardingu mohli kluci v létě a na podzím trénovat. Díky výsledkům se pak Kuba Hroneš kvalifikoval do závodů SP, tak doufám, že se mu podaří navázat na úspěchy Šárky.

Co říkáš na Kubu Hroneše a jeho premiéru na světových závodech?

Musím říct, že se s tím popral skvěle, odjel svoje maximum v danou chvíli. Vzhledem k úrovni, která na závodech SP je, to nemá lehké, ale ono to nebylo lehké nikdy. já jsem byl na svém prvním SP na konci startovního pole a trvalo mi 3 roky nez, jsem se dostal do finálové 16ky. Kuba začal oproti mě o dost lépe, tak mu moc přeju, ať ho to baví a pokračuje vzhůru za svým snem.

Na světových závodech v dámské kategorii se nedá pomýšlet na pódium bez doublů. Jak to má momentálně Šárka Pančochová? Má ještě ambice bojovat o medaile a trénovat doubly a držet tak krok s „konkurencí“?

Šárka patří pořád mezi světovou špičku, i když technicky už mladý holky dělají težší triky. Na druhou stranu se stále dají zajet dobré výsledky s čistou jízdou bez doublů. Šárka má za sebou spoustu vítězství a také spoustu úrazů a operací. V určité situaci to jezdec začně vidět i z jiného pohledu, než jen z toho výkonostního a je to pochopitelné. To ale neznamená, že do toho nedává maximum. Šárka trénuje a má v plánu jet na svoji 4tou olympiádu, což je samo o sobě velký sportovní úspěch. Pokud bude mít dobrou momentální formu a vyhnou se jí zranění, která jsou bohužel velmi častá, tak nás ještě stále může překvapit pěkným výsledkem.

Máme pocit, že je o snowboardingu v poslední době dobře slyšet a mnoho mladých lidí a dětí má zájem začít jezdit nebo už jezdí. Myslíš, že snowboarding zažije podobný boom jak tomu bylo před několika lety?

Snowboarding bude vždy oblíbený sport. Zejména proto, že není přesně ohraničený pravidly, není jen o výkonu, ale hlavně o pocitu. Je to jeden z mála sportů, který je takto založený a proto bude vždy dost lidí, kteří si rádi udělají pár zatáček na prkně. Co se týče boomu, tak dnes spíš frčí digitální svět a vstoupit do něj je výrazně jednodušší a pohodlnější, než se trmácet na hory, nicméně i to jednou lidi omrzí a pak budou hledat jinou alternativu, třeba snowboarding nebo surfing.

Co tvoje děti? Půjdou po stopách Martina Černíka? Mají ambice se prosadit ve světě snowboardingu?

Moje dcery jsou skvělý :) Určitě je chci vést ke sportu, ale nebudu z nich pěstovat profesionální sportovce. Když vídím některé vyhrocené rodiče jak si plní své představy skrz děti, tak je mi jich spíš líto. Profesionální sport je děsná dřina a může to dělat opravdu pár výjimečných talentů. Já mám radost, že jezdí na snowboardu, skatu i surfu, ale taky jsem rád, že je baví i jiné sporty. Pro mě je důležité, aby z toho měli radost a prožili krásné dětství a já si s nima užil spoustu legrace.

Děkujeme Martine a budeme doufat a těšit se na některou ze snowboardových akcí!  

Taky díky tobě Štěpáne a celému Freeridu! 

Pokud tě zajímá více informací ohledně Martina a jeho projektů, koukni na jeho stránky níže. 

>>>>> Stránky Martina Černíka tady! <<<<

Popř. můžeš mrknout na jeho soc. sítě:

 www.snowjam.cz                                                                               www.czechski.com/snowboarding