Meat Fly Freestyle Battle 2009 - Čihalka

Občas si říkám, že jsem strašně rád, že jsem součástí tohoto sportu. Všude kolem mě je spousta týhletý zábavy, kreativity, volnosti… jó, není to špatný. Ale co víte, třeba vám budou za pár let padat k nohám taky jen tiskové zprávy a občas o trojitých vrutech uslyšíte v brankách, bodech, vteřinách…Aby nebylo vše tak monotónní pro vás i pro mě, napsal jsem dvě verze článku. Ta první je možná budoucnost snowboardové mediální reality a ta druhá je příběh o tom jak jsem prožil s přáteli sobotu na horách. Enjoy!

Ver. 1
Druhý závod lokální série Meatfly Freestyle Battle 09 se odehrál za velmi slunečného počasí na Čihalce v Olešnici v Orlických horách.V perfektně upraveném snowparku bylo možno shlédnout kvalitní snowboarding na velmi vysoké úrovni. Závod byl rozdělen do šesti kategorií – snb junioři do 14 let, snb ženy, snb muži, freeski junioři do 14 let, freeski ženy, freeski muži. 

Kvalifikace se již tradičně jela na dvě kola, z nichž lepší se počítalo. Do finále postupovali na prvních místech tito jezdci: za kategorii junioři Dan Panzer, za ženy Pavlína Synková a za kategorii mužů bronzový z předchozího závodu v Deštném Boris Čičman.

V juniorské kategorii předvedl nejstylověji provedenou frontside 540° Ondřej Porkert, čímž přesvědčil rozhodčí o svém prvenství a za sebou nechal svého bratra Daniela Porkerta i vítěze kvalifikace Dana Panzera. V kategorii žen zkušenější závodnice Kateřina Dostálová odsunula vysokým rovným chyceným skokem Pavlínu Synkovou na druhé místo. Svoji pozici z kvalifikace dokázal ve finále udržet kategorii mužů perfektně provedenými frontside 720° a backside 720° Boris Čičman z Hradce Králové, který si tak zajistil průběžné první místo v celé sérii. Stříbrnou medaili pak pro sebe získal, taktéž Hradecký, teprve patnáctiletý jezdec Štěpán Křováček za čistě předvedenou bs 720°.

Výsledky:

Junioři
1)Ondřej Porkert
2)Daniel Porkert
3)Dan Panzer

Ženy
1)Kateřina Dostálová
2)Pavlína Synková
3)Tereza Marešová

Muži
1)Boris Čičman
2)Štěpán Křováček
3)Jan Koukol
4)Jakub Potoček
5)Petr Marčík

Ver. 2
V sobotu ráno jsem se probudil v největší kose na matraci mezi hromadou lidí. Chvíli mi trvalo než jsem si uvědomil kde jsem, ale byl jsem na tom líp než ti, kteří si to neuvědomili vůbec. „To jsme na té chalupě uprostřed sjezdovky?“ ptala se jedna slečna a vypadala, že hledá včely. „Nó, už to tak bude.“ Jojo, Čihalka, místo, kde pramení prazvláštní vlny, čas plyne trošku pomaleji a noc trvá déle než den. Podle mé žízně a vymetené hlavy stál předchozí večer rozhodně za to. Překročil jsem ostatní nocležníky a koukl ven… Hned za oknem stály skoky, jak vystřižený z americký pohlednice. A po pátečním hegeši naprosto nepochopitelný azůro…. Chvíli zkouším přesvědčit ostatní aby vylezli a šli jezdit… tak asi nevylezou. No nic, jdu sám, než z toho bude slush… 

Parčík zase prošel přestavbou, proč se taky nudit furt tím stejným, že. Jedna platforma na jibbing a dvě následující se skoky. Sjíždím dolů k vleku a mám největší radost. Celá zvěř už je tu, nehledě na nějakej Snowjam kdesi v Krkonoších. Přijela hromada floutků, který jsem čekal, k mému milému překvapení taky spousta těch, který jsem nečekal. Nechyběla ani parta holek. Paráda, tak to má být. Za chvíli už je v parku patřičně živo, většina panáčků štěbetá ve frontě na skok a tak si dávám bedýnku a pak jen svištím po sjezdovce. Fronta u vleku skoro žádná a jízda střídá jízdu. Nosepress do pohody, pár oblouků a jsem dole. V momentě kdy se ostatní začnou trousit z chaty už začíná závod. Aha, ono je poledne, tak to pak jó…Strejda Krysák potřebuje ještě jednoho rozhodčího… pročpak ne, starším lidem se má pomáhat… (tohle snad ještě zvládnu). Za chvíli už sedím na tablu skoku a píšu čísla do papírů.

Probíhají klasicky dvě kola kvali a pak, zatímco s Krysákem dáváme dohromady finálovou listinu, se ostatní přesunují k bazénu. Ona je to teda spíš nádrž (dnes už celkem známá), hlavní ale je, že je to studený a mokrý. Pár lidí to přejede a pak tam Porky háže takovou rybu, že už se nikomu nechce, hehehe.

Ve finálku už se jede poklidnej jam, padají ovšem slušný vraždy. Nejvíc to zabíjí samozřejmě lyžník Filip Taraba, kterej si jede úplně jinej level.
Snowboardisti ale nedávaj o moc hůř. U holek mile překvapí, že bez problému dávají velkej kicker. Junioři škoda mluvit. Porkertovic kudrnáči ani Dan Panzer se toho fakt nebojí, flipy, rodea a čistý pětky s prstem v nose.

No a v chlapech krása střídá nádheru. Marčus dává krásnou fs 5 truckdriver, Míra Ječmínek bezchybnej frontflip na největším. Honza Koukol posílá pětky a rodeo. Bez respektu si to tentokrát dává Křovis, kterej vysílá na první i na druhej čistě bs 7 (patnáct let pánové a dámy) a mezitím přihazuje i fs 5. Jedinej na koho ten den nestačí je Boris. Když si vzpomenu jak tenhle panáček přijel v létě na Dach a dělal bs 5, to co jsem viděl teď mě vážně potěšilo. Vyslal bs 5 i 7, jaksepatří daleko, a po pár pokusech štompnul luxusní fs7 z přední hrany až na konec dopadu. Je vymalováno.

Hele Boris, proč ty vlastně nejsi na Snowjamu? No rampa, viď. Aha tak… ale tady je to stejně dobrý, ne? Nojo.

Následuje klasický rozdání cen, večeře a pak párty. Na té kromě dvou kapel a tradičního Hammera, hraje i Dj, kterej je totálně nejlepší. Klezmer+Elektro? Tanečky jak nikdy!

No a jaký teda byly ty závody? Víte já vlastně nevím… trochu jsem jezdil, trochu koukal a víkend byl dokonalej. Znáte to… Nejlepší park, parta kámošů, nádherný počasí, pohodová atmosféra, povedený závody, skvělá párty. Co ještě chtít? To je život! One love. Snowboarding! 

…neznáte?

FOTOGALERIE OD VÍTKA LUDVÍKA ZDE: