NEVER TOO LATE MOVIE očima fotografů

Během celého natáčení NEVER TOO LATE MOVIE nás na cestách doprovázeli fotografové. Díky tomu máme také z natáčení takovou hromadu super fotek, kterou vás zasobujeme na Instagramu a na premiérách fotky můžete omrknout v rámci výstavy. Protože fotografové vnímají celý proces natáčení z jiného pohledu než rideři, kameramani, nebo produkce, rozhodli jsme se jim dát prostor, aby se o svoje pohledy podělili. Předáváme klukům slovo...

Josef Šulc:
Letošní zimu se staly rakouské Alpy mým častým útočištěm, a to právě i díky natáčení filmu Never Too Late Movie. Užívat si hory na dovolené je krásná věc. Fotit snowboardový projekt je ale úplně jiná dovolená.

Nevysedáváte u kafíčka, neužíváte si sjezdovek s kamarády a nepijete pivko na terásce. Všechno se odehrává mimo sjezdovky, s kompletním lavinovým vybavením, s krosnou na zádech plnou fotovýbavy a ještě v terénu pro běžné smrtelníky nesjízdném. Měli jsme i štěstí a jeden den nás doprovázel místní průvodce, který reagoval na naše požadavky při hledání míst pro stavbu skoků. Další proměnnou je počasí. Dokáže se změnit během deseti minut. Ze slunečného dne je mlha, kdy není vidět, odkud a kam jste šli.

Je důležité spolehnout se na celou partu, fungovat jako tým. Aby se natočilo pár záběrů, musí se pracovat celé dny společně. Od stavby skoků přes plánování a logistiku techniky na místa, ze kterých se bude natáčet a fotit. Díky všem, co se na projektu podíleli a že jesem mohl trávit tenhle čas s nimi!

Pepu můžete sledovat na jeho webu, Instagramu Facebooku.

Michal "Prouzič" Prouza:
S NVRTLT Movie Crew jsem strávil skoro celou zimu. Celých 27 dnů focení plus dalších x dnů přejezdů sem a tam mluví za vše. Mě samotného nejspíš nejvíc bavilo focení a práce v backcountry, protože u nás v Čechách nic takového vzhledem ke sněhové situaci na horách nezažijete. Musíte čekat na dobrou předpověď, sehnat všechno potřebné vybavení a vyrazit, když vám to dovolí počasí.

Navíc nejsme produkce s milionovými rozpočty a každý den se tak na spot musíme dostat pěkně po svých, což vzhledem k věcem, které musíte nosit s sebou (fotovybavení, snowboard, sněžnice, sonda, pípák, hůlky, jídlo a pití atd.) často není úplně jednoduché. Například v St. Antonu nám přes noc napadlo okolo metru sněhu, během pár hodin na slunci a v plusových teplotách si sníh „sedl” a byla velká pravděpodobnost tvorby lavin.

Další den si vyhlídnete spot, kde postavíte skok, celé odpoledne ho několik hodin s celou posádkou stavíte, přes noc zafouká vítr nebo zasněží a vy pak musíte stavbu opakovat znova. Naproti tomu například natáčení v Trutnově, kde nás během jednoho odpoledne navštívila třikrát policie a kousek od nás na ledu umřel stařík, kterému jsme pár vteřin předtím pomáhali do schodů. Někdy bydlíte v hotelu s bazénem a vířivkou, podruhé vám celý večer kape na hlavu ze stropu voda a bojíte se dotknout prostěradla. Musím ale říct, že mě focení takových projektů hodně baví − a vy se těšte na premiérovou tour, která dorazí i do měst blízko vás!

Prouziče můžete sledovat na webu.

Jan "Joey" Kasl:
Větších snowboardových počinů ubývá, a to nejen v Čechách, ale i po celém světě. Každý den se na člověka skrz sociální sítě valí desítky nových krátkých sestřihů, které na pár hodin zarezonují a pak náhle upadnou do zapomnění. Většina těchto videí je složena ze záběrů skvělého ježdění, ovšem točených na akční kamery bez špetky uměleckého citu, řemeslného umu a už vůbec nemůžeme čekat nějaký zajímavý formát, sdělení nebo závěrečnou pointu. Všechny tyhle atributy Never Too Late Movie od samého začátku slibuje, a tak když mě kluci oslovili, jestli bych na pár výletů nejel s nimi fotit, neváhal jsem ani minutu.

Vlastně jsem posledních pár zim strávil v Jižní Americe focením MTB bez šance, abych sám jel někam snowboardovat. Tak jsem si řekl, že by bylo skvělé se zas po nějaké době vrátit k tomu, s čím jsem začínal, a vyrazili jsme hned zkraje sezony do mého oblíbeného resortu Flachauwinkl. V tu dobu tam byl snad nejlepší park v Evropě, takže měli kluci skvělou možnost se po létě rozjezdit a my nasbírat první střípky do téhle mozaiky. Parkové ježdění v dnešní době na videu asi nikoho neohromí, pokud se v něm nemotají čtverné kozelce napůl přes hlavu, a tak jsem se těšil na náš další výlet, který měl být ve znamení spotů v opuštěných oblastech.

Byl snad první týden v lednu, střední Evropu zasáhly brutální mrazy a my si to vesele mířili k našim sousedům do Vysokých Tater, kde nás čekal Zoltán Strcula a −25°C. Podmínky byly perfektní, spousty sněhu, winch s plnou nadrží, auto natěšených jezdců, ale v tom mi padá úsměv a zjišťuji, že jsem při silvestrovských oslavách nenechal v Krkonoších jen pár mozkových buněk, ale i snowboardové boty, které
jsem nenašel na jejich místě v board bagu. Peklo začíná. Je všeobecně známo, že ať se děje, co se děje, tak mám na nohách svoje plátěné vansky. Zima, vedro, mokro, prach žádný problém, ale tohle byla výzva. Ovšem nic, co by moje kecky nedaly.

Během týdenní session jsme našli spoustu zajímavých spotů, kde kluci zabili, ale celý výlet skončil tak trošku hořce. Nejzajímavější byl opuštěný hotel na Štrbském plese. Skýtal neskutečnou spoustu možností. Věnovali jsme celé dva dny přípravám a byla by to bývala opravdová bomba, kdyby nás při začátku večerního natáčení nevyhnala nekompromisní ostraha.

Honzu můžete sledovat na webu.

Yan Renelt:
It's Never Too Late to fotit o půlnoci in totální tma a zima asi milióntej pokus o grind. It's never too late for snowboarďák to sednout si, smotnout brko and říct, že si moc tired a to ještě před tím než začneš vůbec jezdit. 

Ale i po tom všem se najde konečně ten spot kde It's Never Too Late to vzít rybí oko and udělat z ridera hrdinu. I když to dissim, tak to mám jednou za čas rád.

Díky, že jste mě vzali sebou. Byl jsem s váma jen chvíli, ale i přes to jsem stihl poznat, že It's Never Too Late.

Yana můžete sledovat na webu.

David Karavay:
Moje fotky vznikly uprostřed lesů na Kamenci kousek od Deštného v Orlických horách, neskutečně magické místo. Samotné natáčení a focení probíhalo pro všechny v dost poklidném stylu, kromě mě. 

Měl jsem u toho všeho na starosti dvě děti, takže celkem stres a lítání z místa na místo. Aby toho nebylo málo, můj druhý natáčecí a fotící den se mi tak zablokovala záda, že jsem se nemohl takřka hýbat. Když vidím bandu, jak celé hodiny maká, nedovolí mi to sedět v autě.

Proto fotíme extrémní sporty. Máme rádi výzvy! Bylo mi ctí, že jsem alespoň malým kouskem mohl spolupracovat na tomto projektu.

Davida můžete sledovat na Facebooku.

Další zajímavé články

Rusty Toothbrush - Poveri Noi movie - Team Week

I dnes tu máme Dušana Kříže, který minulou zimu natáčel s naší oblíbenou partou Rusty Toothbrush jejich nový film Poveri Noi. Společně toho zažili hodně. Třeba dubnový Team Week ve Francii. Právě ten si dnes dáme.

Dušan Kříž v The Crap Show Laax 2018 #5

Nejlepší evropský snowpark v Laaxu hostil jarní session od magazínu Pleasure a na místě byla i parta, která stojí za místní sérií The Crap Show. Než odstartuje nová sezóna, dáme si ještě jarní záběry v rámci letošního 5. dílu. V něm se nám ukáže i Dušan Kříž.

Oakley Week x Mammoth by Stale Sandbech

Loňský Oakley Week v kalifornském resortu Mammoth Mountain byl setkáním skvělých lidí a úžasného snowboardingu. Stale Sandbech na něm nemohl chybět a tady je další rekapitulace z editorského pera Drewa Hastingse.