Oakley Arctic Challenge 2009

Jedna z předních ikon snowboardingu a zároveň legenda tohoto sportu 34letý Terje Haakonsen už od roku 2000 pořádá spolu s Danielem Franckem závod The Arctic Challenge. Minulý víkend se odehrál jeho letošní ročník a my vám z něho na dálku přinášíme report.

Počátek historie tohoto závodu se datuje rokem 1999, kdy Terje Haakonsen a Daniel Franck pozvali do Norska několik známých jezdců, aby si spolu zajezdili v Half-​Pipe, jen pro radost z ježdění. Zimu poté se už akce medializovala, přišli sponzoři a i koncept Quarter-​Pipe, který závod provází dodnes. Tehdy vznikl i název The Arctic Challenge (dále jen TAC pozn. red.) a na jeho základě pak i nezávislá organizace TTR. Samotný název Ticket To Ride byl totiž původně pozvánkou pro nejlepší snowboardisty, kteří vyhráli jednotlivé závody tour, právě do Terjeho domoviny, tedy Norska. Myšlenka vytvořit tento závod a potažmo celou TTR vznikla v té době i díky Terjeho bojkotu vůči olympijskému závodu v Half-​Pipe. Fakt, že Mezinárodní Olympijská Federace přijala jako kritérium ke kvalifikaci do prvního závodu v Half-​Pipe na Olympijských hrách právě výsledky závodů FIS (tedy asociace lyžařské), znamenal totiž počátek konce snowboardisty řízené asociace ISF.

Závod se stal populárním a Terje na něm pracoval více a více. Přišel na koncept, díky spolupráci s firmou Oakley, který si dával za úkol prolomit hranici letu nad hranou Quarter-​Pipe ve výšce 10 metrů. Jezdci, který by to dokázal, vytvořila tato firma unikátní hodinky, jež jsou celé ze zlata. Hned prvním rokem, tedy 2001, se díky tomu dostal na výslunní například Fin Hekki Sorsa, a to za svůj obrovský skok 9.3 metru. Celých 6 let se nikomu tuto hranici poté nepodařilo prolomit, až to vyšlo zakladateli závodu. Terje Haakonsen ( v té době 32letý) se předminulý rok proletěl až k rukojeti známého meče nad Quarter-​Pipe ve výšce neuvěřitelných 9.8 metru. Loni se přesunul závod na stadion Holmenkollen v Oslu, kde bylo přítomno 7000 diváků a povedl se velmi kvalitní závod, který vyhrál Kevin Pearce.

Tento ročník závodu měl nabídnout alternativu proti minulému. Opustit dav na stadionu a vrátit se zpět do přírody. Ekologie byla synonymum TAC 2009. Hotely s recyklovaným povlečením na postele, občerstvení pro jezdce organického původu, hromadná doprava, elektřinou poháněné autobusy atd. . Je dobré vidět, že dokáží organizátoři přemýšlet v rámci tak velkého závodu i nad ekologií. Aby byla všechna práce okolo zajištěna jak má, na TAC se podílelo téměř 100 dobrovolníků, kteří bez nároku na mzdu pomáhali akci uskutečnit. Vše samozřejmě doplňovala soupiska těch nejlepších jezdců světa jako Kevin Pearce, Antti Autti, Olivier Gittler, Stale Sandbech, Gian Simmen, Shayne Pospisil a samozřejmě Terje Haakonsen. Jako speciální hosti přijeli jedni z největších matadorů snowboardingu Jamie Lynn a Ingemar Backmann. Jelikož chce Terje podporovat i ostatní jezdce, dva týdny před TAC vytvořil na stejném místě menší Quarter-​Pipe a dal šanci mladým, aby se mohli na závod kvalifikovat jako Rookies. 

Když vezmete tuto soupisku jezdců a k tomu fakt, že se jedná o předposlední závod s 6ti hvězdami TTR tuto sezónu, máte před sebou docela solidně nakopnutý event.Vše začalo pátečním semifinále šestnácti pozvaných jezdců, z kterých se kvalifikovalo osm do finálového boje v sobotu. Pro mnohé to bylo překvapením, ale spousta známých osobností, či minulých vítězů už v pátek mohla začít balit kufry. Asi nejvýraznějším nekvalifikovaným byl Kevin Pearce či vítěz Snowscrapers Shayne Pospisil. Systém bodování byl vymyšlen tak, že po odjetí obou skupin se dali všichni jezdci do jediné a vybralo se osm bodově nejlépe hodnocených. Na soupisce pro sobotní boj o koláč 50000 USD tedy byli Henning Martinsen, Pål Sørensen, Terje Haakonsen, Risto Mattila, Antti Autti, Yasauyuki Momose, Matt Ladley a Arthur Longo.

Když se příroda rozhodne, tak je vše jen v její moci. V sobotu ráno čekalo pro všechny venku zataženo a sníh se z oblohy sypal už po zbytek dne. Bylo poměrně jasné, že nikdo magickou hranici 10 metrů letos nepřekoná, ale i tak bylo stále důležité bojovat o cenné body TTR a milý finanční desert. Jak tedy finálový boj dopadl? Na osmém místě se umístil u nás málo známý Japonec Yasauyuki Momose s pěkným Backflip Nosegrab 180, předposledním byl mladý Pål Sørensen, který se kvalifikoval na Open závodu před TAC. Ustál pěknou BS 540, ale bohužel velmi nepříjemně spadl při McTwist Japan, kdy patkou prkna trefil hranu kopingu a to ho vymrštilo po hlavě směrem dolů. Talentovaný Nor Henning Martinsen, pracující v běžném životě jako fyzioterapeut se stal šestým v pořadí, díky McTwist Indy. 

Pořadatel závodu se samozřejmě taky nenechal zahanbit a po „orlím“ Methodu a BS 360 v 6.5 metrech skončil pátý. Stálice TTR závodů Risto Mattila a jeho dlouholetý kamarád Antti Autti to pouštěli v klasickém stylu, kdy Risto na jistotu odjel BS Air, McTwist a těžký trik v Quarter-​Pipe - FS 720 Melon. Antti zavdal ten stejný trik a to ještě s Invertem, přidal navíc BS 540 Nosegrab a ustál těžkou FS 900 Tailgrab ve čtyřech metrech. To ho vyneslo o jednu pozici výše, tedy na třetí flek. Nová tvář ve světě top snowboardingu Matt Ladley rozhodně nepatřil k favoritům, ale i tak ukázal všem, že se v něm mýlili. Nejen, že s čistou BS 540 Indy vyhrál Best Trick, ale za krásný Backflip Melon 180 ( neboli Chuck flip ) a stylovou BS 720 Mute se vyšplhal až na druhý stupeň vítězů. Kdo tedy nakonec zvítězil? I přes nepřízeň počasí se to povedlo Arthurovi Longovi z Francie, který ustál snad všechny své skoky. Byl mezi nimi BS Tailgrab v šesti metrové výšce, kontrolovaná BS Alleyloop 360, 5ti metrová BS 540 Mute a na závěr FS Alleyloop Stalefish ve čtyřech metrech. Za tak zhoršených podmínek klobouk dolů.

I když se letos nevydařilo počasí, Terje svůj závod zvládl a závěrečné rozdělení TTR bodů poměrně rozvířilo pozice na předních příčkách tour. Zlaté Oakley hodinky tedy opět zůstanou nedotčeny.