Ohlédnutí za Zimní světovou Univerziádou 2019 v Krasnojarsku

Pro ty, kdo neznají pojem Univerziáda na úvod ve zkratce vysvětlíme, co je to vlastně za akci. Jednoduše řečeno je to něco jako Olympiáda pro univerzitní sportovce. Úroveň jednotlivých sportů je samozřejmě ve srovnání s Olympiádou nižší, není to ale pravidlem. Studium univerzity je každopádně tím nejzásadnějším předpokladem pro účast. Naše trio riderů tuto podmínku splňuje, a protože snowboarding se letos opět na Univerziádě jel, a to v rampě a slopestylu, měla ČR opět svoje zastoupení.

Čeští rideři byli nominováni na základě účasti na předchozí Univerziádě, ale i na základě výsledků na závodech v předchozí sezóně. Nominaci získala i Katka Vojáčková, která však kvůli zranění kotníku do Krasnojarsku neodletěla. Celá česká výprava odcestovala vládním speciálem už 26. února, což pro naší partu znamenalo, že první závod je čekal v rampě, a to až 8.března. To samo o sobě klukům vytvořilo solidní porci volného času. Jak se s ním snažili naložit se podívejte v reportáži České televize, kterou vás provede Martin Mikyska:

Jak už bylo řečeno, první na řadu přišla rampa, která byla pro naší výpravu spíš vedlejší záležitostí. Jediný, komu rampa byla blíž byl Miki Pajer, který se mezi ridery neztrácel. Na místě se k české partě připojil ještě brat zo Slovenska Boris Karolčík s coacehm Milošem Kmeťkem. Martin Mikyska se nakonec před kvalifikací rozhodl rampu vypustit a soustředit se na slopestyle. Honza Lohynský a Boris Karolčík si rampu zajeli, ale jak kluci sami řekli, jen tak pro zábavu, když už na akci byli. Ambice na umístění nikdo z kluků neměl, protože level byl v rampě poměrně nečekaně dost vysoký a závod tak jelo hned několik „rampařů“.

Závod v rampě nakonec ovládl Rus Nikita Avtaneev, druhý skončil Korejec Leejun Kweon a třetí místo bral Fin Axel Thelen.

Zajímavé bylo, že jak oba tréninky, tak kvalifikace i finále se jely večer, což vdechlo závodu zajímavou atmosféru, kterou dotvářeli diváci na tribuně pod rampou. Po kvalifikaci odstoupil nakonec i Boris Karolčík, což v závodě za Česko a Slovensko nechalo jen Mikiho a Lohyho. Do finále nakonec vzhledem k malému počtu startujících postupovali všichni, což klukům umožnilo si zajet i další částu závodu nabité konkurenci. Miki bral nakonec 7.místo a Lohy 10.místo.

Na celý záznam finále v rampě se můžete podívat na webu Olympicchannel.com.

Jako další přišel po dvou tréninkových dnech na řadu slopestyle, kde se už celá naše parta cítila lépe. Trať byla celkem zajímavě a kreativně postavená a čítala v horní části 3 railové platformy a dole 2 platformy se skoky. V horní části si rideři mohli vybírat ze 3 různých „cest“, kudy svou jízdu mohli jet. Zároveň se mezi jednotlivými railovými platformami dalo různě přejíždět, což nabídlo další kreativní vyžití.

Do slopestylu nastoupilo mezi muži 25 riderů, což bylo více než dvakrát tolik, co v rampě. Zajímavé bylo i národnostní složení riderů, kteří pocházeli opravdu z celého světa, byť vzhledem k místu konání samozřejmě přebývaly východní státy. Úroveň ježdění by se dala popsat jako něco mezi evropským a světovým levelem a jak kvalifikace, tak finále nabídly zajímavou podívanou.

Z našich před branami finále bohužel zůstal Miki Pajer, kterému kvalifikační jízdy nevyšly dle představ. Z posledního postupového místa, tedy z 12. postoupil Boris Karolčík. Z 8.místa postoupil Martin Mikyska a z 5.místa Honza Lohynský. Finále přineslo velké drama. Boris Karolčík zajel své jízdy spíše na jistotu tak, že mu přinesly celkové 7.místo. Honza Lohynský bohužel ani jednu ze svých finálových jízd neodjel a skončil tak na 12.místě. Nejlépe z našich tak ve finále zajel Martin Mikyska, který až do posledních minut zůstával na pomyslném stupni vítězů, konkrétně nejdříve na 2. a později na 3.místě.

O Martinově posunu až na konečné 5.místo nakonec rozhodli rideři Anton Mamaev a Mikhail Matveev, kteří odjeli své druhé finálové jízdy plné technických triků. Nejvíce se blýskl bez debat Atnon Mamaev, který ve své jízdě na kickerech odjel Cab Triple Cork 1260 do BS Triple Cork 1440. To ukončilo tenhle pro všechny diváky napínavý závod. Třetí místo bral nakonec stejně jako v rampě Fin Axel Thelen. Na druhém místě skončil Rus Vlad Khadarin a vítězem se stal Rus Anton Mamaev.

Na tomhle místě je třeba říct, že o studentskému statusu některých ruských snowboardistů, ale i dalších ruských a jiných sportovců lze pochybovat. Oficiálně pravděpodobně potvrzení o studiu rideři a ostatní sportovci dodali, zda však někdy v životě nějakou univerzitu navštívili, to zůstává otázkou, na kterou si asi můžete odpovědět sami. I toto neférové jednání však ke sportu může patřit, úroveň ježdění to na Univerziádě každopádně zvedlo dost vysoko, což závody posunulo na opravdovou světovou úroveň.

Jak letošní Univerziádu hodnotíte z hlediska snowboardingu?

Martin Mikyska:

"Letošní Univerziáda pro mě byla velkým budíčkem. Není žádnou novinkou, že hranice možností se ve freestyle snowboardingu každým rokem posouvají kupředu a triky, které stačily na výhru na Světovém poháru před deseti lety by dnes neobstály ani v kvalifikaci. Svojí neschopnost držet krok se světovými triky jsem si často omlouval tím, že chodím každý den do školy a že skloubit studium s vrcholovým sportem je opravdu náročné. Ovšem když pak člověk vidí ruské studenty, kteří metají na 15 metrových skocích dva triple corky za sebou, tak pochopí, že s dostatečnou vůlí a ctižádostí jde všechno. Což Rusko předvedlo ostatně i v jiných disciplínách než ve freestyle snowboardingu. Neuvěřitelných 114 medailí v porovnání s druhou nejúspěšnější zemí, Jižní Koreou, která jich získala nicotných 14 dokazuje nadřazenost ruského národa a nám nezbývá nic jiného než v obdivu zírat a klanět se před pohybovou nadaností ruských studentů."

Miki Pajer:

Honza Lohynský:

Přemek Vida: