Pavel Kubíček z Horsefeathers o výrobě v Číně

Firmu Horsefeathers vám nemusíme představovat, asi se najde málokdo, kdo jí nezná. A právě s jedním ze zakladatelů a majitelů této dnes už legendární firmy původem z Plzně Pavlem Kubíčkem jsme si popovídali o hodně zajímavém tématu souvisejícím nejen s výrobou HF produktů. Využití výroby v Číně je věcí, která léta vyvolává různé diskuse a rozporuplné názory, a proto nás zajímal pohled člověka více než povolaného.

Pozn. red.: Fotky použité v článku jsou screenshoty z videa, které bylo natočeno na mobil pro interní účely firmy Horsefeathers v hlavní čínské továrně, kde HF vyrábí. Omluvte proto prosím nižší kvalitu fotek a videa.

Ahoj Pavle, prozraď na úvod čtenářům něco málo o sobě a o tom jak vznikla značka Horsefeathers?

Čau Márty a všichni kdo sledují Freeride.cz, jmenuju se Pavel Kubíček a jsem spolumajitelem a spoluzakladatelem značky Horsefeathers. Tahle značka začala jako studentský projekt v Kanadě v roce 1989 a odkud se v roce 1992 vrátil můj kamarád a druhý spolumajitel Horsefeathers Hanuš Salz. Potkali jsme se na střední škole, v době kdy ještě moc lidí snowboarding nebo skateboarding neznalo. Vzhledem k tomu, že tenkrát jsi podle vzhledu a oblečení poznal skatera nebo snowboardera i na dálku, dali jsme se jednoho, a dneska se nebojím říct osudovýho, dne během školní přestávky do řeči a dopadlo to, jak to dopadlo. Jsme kamarádi a společníci přes 20 let.

Na střední škole mi krátce po našem seznámení Hanuš vyprávěl o kámoších z Kanady a o jejich malým projektu Horsefeathers. Snowboardovali tenkrát jako kanadská parta v Britský Kolumbii, v místech, kde jsi měl víc šancí potkat dřevorubce nebo farmáře a kde se dlouhý vlasy, oversized trika a baggy jeans nedaly přehlídnout. Vzhledem k tomu, že se v tý době poměrně složitě sháněl jak skate, tak snb hardware, natož pak nějaký fungující hadry, nápad na první pokusy si pro sebe obstarat vlastní cestou vybavení na sebe nenechal dlouho čekat. Myslím, že jsme na chvilku zvažovali i výrobu snb prken a vázání. Tenkrát si první snowboarders v Plzni vyráběli vázání za použití přezek z lyžařských přezkáčů a plastu ze starejch plastovejch barelů. Díky zahnutýmu tvaru plastu se z toho krájely patky podle tvaru Sims vázání. Pamatuju si, že jsem v té době snowboardoval v US Army kapsáčích, který jsem nastříkal impregnačním sprejem na stany. První snb kalhoty jsem si navrhnul a ušila mi je moje babi z nějaký průmyslový látky. Myslím, že se ta látka tenkrát používala jako textilní plachta na nějaký přívěsy.

Brzy jsme pochopili, že na výrobu snb hardware je nutná specifická dílna a vybavení a na to jsme tenkrát nemohli hlavně finančně ani pomyslet. No a tak bylo na ráně to, co už si Hanuš předtím zkusil s klukama v Kanadě, a to bylo tištění designů na čistý trička. Kamarád tehdy dělal v rozjíždějící se malý reklamce, a tak Hanuš vytáhnul ze šuplíku první design, který kreslil jeho kámoš v Kanadě, a vyrobili jsme si pro sebe a pár známých první HF trika. Pak se pár dalších lidí z okolí ptalo, jestli je možný dotisknout další, a tak se samovolně začala značka šířit. První trika kámošům grátis, pak dalších x za náklady, další kusy pro nejlepší plzeňský skaters jako byl třeba Cucman nebo Masorád atd. atd., až se z toho najednou vyklubala regulérní práce. Následoval první kancl a sklad u Hanuše v bytě (tahání látek do pátýho patra paneláku), pak kancl a sklad (konečně v přízemí), který jsme si pronajali, a pak už se na to každou chvíli nabalovalo něco novýho, co nás posunulo až do dnešní podoby. Těžko se to takhle zkráceně popisuje, protože v začátcích opravdu nebyl žádný business plán nebo ambice vybudovat větší firmu.

Kdy a jak nastal ten moment, kdy jste se rozhodli přemístit výrobu do Číny? Jaké byly přesně důvody?

V době, kdy jsme měli výrobu kompletně situovanou v ČR, jsme s postupným komerčním úspěchem naší značky naráželi na potřebu získat odpovídající kapacitu výroby a s tím ruku v ruce kvalitu a servis. V tento okamžik jsme začali narážet na ohromnou překážku, a to donutit některý firmy ke změně jejich přemýšlení a přístupu k našim zakázkám. Potřebovali jsme, aby naši dodavatelé začali přemýšlet o rozvoji jejich vlastního podnikání. Jako příklad uvedu třeba jeden z neodmyslitelných a přitom dnes tak standardních detailů jako je lepení švů. Pokud jsme potřebovali lepit švy na snowbaordové bundě a potřebovali jsme tento produkt vyrobit a dodat ve smysluplným časovým horizontu, nastala nutnost disponovat zařízením na lepení přímo v provozu a nekooperovat tenhle krok se subdodavatelem. Pro lepší představu toho, kdo si to neumí představit v praxi, to znamená následovný. Sešiješ v bodě A potřebný díly bundy k sobě, pak je musíš poslat do bodu B, kde ti je podlepí a zase pošlou zpět do bodu A. Kromě toho, že je to hlavně časově náročný, tak je to samozřejmě i drahý. Jakákoli firma, která pro nás v minulosti šila a která nebyla ochotna investovat do technologie a vylepšení sebe sama, se pro nás stávala partnerem, který náše výrobky neměl kam v budoucnu posunout. 

Další problém nastával s roustoucíma požadavkama na zpracování detailů. Pokud jsi měl požadavek na zapracování z dnešního pohledu tak základního prvku bundy jako je snowcatcher a dostávalo se ti na první dobrou odpovědi typu “no tak tohle pánové asi nepůjde”, docházela postupně i energie narážet do nekonečna hlavou do zdi. Ta zeď byla dost často postavená jenom z lenosti zkusit něco novýho. Náš odchod z ČR, a ať tomu někdo věří nebo ne, nebyl motivován jen a pouze větším ziskem, ale hlavně posunem možností zrealizovat design tak jak se zrodí v hlavě za použití technologií, které to umožní. A tady v ČR jsme v jistý okamžik neměli prostor jak a s kým toho dosáhnout. 

Jak probíhala vůbec první komunikace s čínskými výrobci? Předpokládám, že to trvalo celkem dlouho než jste našli správnou fabriku a všechno dohodli. Podle čeho jste vlastně vybírali?

Začnu tím, jak jsme získali první kontakt v Asii. Bylo to nejednodušší cestou, a to v rámci výstav, které probíhaly v Evropě a kde se prezentovali asijští dodavatelé. Tam jsme začali hledat vhodný kontakt. Osobně si myslím, že tady jsme měli jednu obrovskou výhodu, a to tu, že skutečně primárním motorem nápadu opustit s výrobou ČR byla možnost realizovat vlastní představy o designu s někým, kdo má dlouhodobý zkušenosti s výrobou outerwearu nebo outdooru. Náš první kontakt byla firma z Taiwanu, která v té době disponovala Goretex licencí, což v praxi znamená., že měla právo pro značky z tohoto materiálu zpracovávat výrobky a spolupracovala tím pádem s renomovanými značkami. To byla určitě první indicie, že se nejedná o továrnu garážovýho typu, což se taky zákonitě odráželo v jejich cenový politice. Za dobře odvedenou práci chtěli na tehdejší poměry relativně vysokou cenu. Znám případy firem, který do Asie odešli jen a pouze z finačních pohnutek. Jsem přesvědčenej, že ty by kontakt na takhle drahýho výrobce ihned vyhodnotili jako nezajímavý. V našem případě se ale jednalo o reálně použitelnou kombinaci solidní ceny a perfektního servisu, který nabízeli. 

Pak následovalo období konkrétnější mailové komunikace a následovala samozřejmě i osobní návštěva. V souvislosti s první cestou si vzpomínám, jak jsme s Hanušem táhli snad všechno, co jsme považovali za nutný z pohledu výroby v Čechách. Dokonce i papírový střihový šablony o váze snad 30kg. Za nadváhu jsme zaplatili hroznou ránu. Když jsme konkrétní věci probírali v showroomu našeho budoucího dodavatele a došlo na střihovou konstrukci, dozvěděli jsme se, že naše 30ti kilová oldschool verze poletí do koše. Používala se samozřejmě sofistikovaná elektronická metoda tvorby střihů a tu jsme z Čech popravdě ani neznali. Měl jsem tenkrát pocit, jako kdyby do hypermoderní automobilky někdo přivláčel utržený kolo od starýho vraku a chtěl tam vysvětlovat, jak ho přidělat k nápravě.

Do dneška si vzpomínám na ten pocit, jak jsme odlítali zpátky domů plný energie, co všechno nám tahle spolupráce umožní. Dodavatel, kterej měl všechno pod jednou střechou, z jedný strany člověk do procesu pustil nápad a z druhý strany za poloviční dobu vyjížděla zhmotněná představa. Navíc jsme se dostali do pozice, kdy dostávate radu od zkušenějšího, od toho kdo už skoro vším co se týče nástrah výroby prošel. Chtěli jsme atypickej venting v podpaží a odpověď namísto “nepůjde” byla “ok, není problém, ale doporučujeme to zapracovat tak nebo ještě radši takhle, protože jsme to už před dvěma lety vyráběli a tenkrát to našemu zákazníkovi z Japonska nefungovalo ideálně”. Opravdu si myslím, že nám tohle rozhodnutí ušetřilo hodně energie a určitě nás posunulo dál. A osobně si myslím, že k první zkušenosti jsme měli i trochu štěstí, že zrovna první kontakt byl ten pravej!

Řešili jste v té době řekněme "morální" aspekt výroby v Číně a podobných zemích, tedy země podle mnohých porušující základní lidská práva?

Tohle téma se dneska hodně probírá. Já jsem za to popravdě rád. Když se přenesu v čase do doby, kdy jsme vstoupili poprvé do továrny, tak mě ani nenapadlo nad takovou problematikou přemýšlet. A hned vysvětlím proč. Vejdeš do továrny, kde tě jako zákazníka na recepci přivítají. Často mi v Čechách na vrátnici fabriky vrátnej sotva pozdravil, pokud mě rovnou nezjebal za to, že jsem mu poslušně nenahlásil SPZ mýho auta, který si dovolilo na jejich parkovišti zastavit. Pak tě usadí do moderního showroomu, kde máš možnost počkat na celý management. Jdeš přes klimatizovaný provoz a vidíš v provozu stroje, o kterých fabriky v Čechách jenom snily. Pak následuje prohlídka tiskárny a výšivkárny a prostor kde probíhá finální inspekce. Pak sklady kde je všechno nalinkovaný jak podle pravítka a kde by se z podlahy dalo jíst. Ať vzpomínám jak vzpomínám, žádný dítě přivázaný k řetězu s miskou rýže na zemi pod stolem jsem tam neviděl. Naopak jsem viděl budovu na pozemku továrny, kde zaměstnavatel poskytuje ubytovací kapacity zaměstnancům, což mu dokonce nařizuje zákon. Před ní koš na streetball a uvnitř, kromě společný kuchyně a jídelny, i společenskou místnost se stolním tenisem a kulečníkem. Naprosto klasický byty o velikosti garsonky popřípadě byty o velikosti cca 1+1. Popravdě moje stará garsonka, kterou jsem vlastnil v mládí, nebyla o nic lepší. Pokud z pohledu země, ve který žiji, chci někoho kritizovat, pak musím připustit srovnání ubytovacích kapacit - a pozor, podotýkám solidní čínské továrny - s takovou řekněme třeba českou ubytovnou pro dělníky ze zahraniční, kterou vlastní nějakej šmelinář hrající si na podnikatelskou elitu a kterej samozřejmě čistě náhodou (ironicky), zapomene v zimě těmhle makáčům, který u jinýho „poctivýho“ podnikatele makají na černo 12 nebo 14 hodin denně, pustit do jejich mikro bytu teplo a teplou vodu. 

V dnešní době spolupracujeme s vícero dodavateli a můžu s čistým svědomím prohlásit, že jsem se s případem zneužívání lidských práv v našich výrobnách nesetkal. Je to samozřejmě dáno i lokalitou ve který vyrábíme a která v Číně patři mezi nejbohatší a nejrychleji rostoucí. Tomu odpovídá i životní standard obyvatel. Naopak je v těchto lokalitách zcela běžné, že pokud si chce zaměstnavatel udržet kvalifikované zaměstnance, musí nabízet adekvátní pracovní prostředí. Zaměstnanci těch továren, který nemají například klimatizovaný provoz, velmi rychle odchází za konkurencí, která toto nabízí. Popřípadě odchází do úplně jinýho odvětví, které nabízí větší komfort, např. v podobě automatizovaný výroby. V podstatě je momentálně situace taková, že si ten, kdo to myslí s výrobou vážně, nedovolí nevycházet zaměstnancům vstříc. Dnes se továrny v kvalitě pracovního prostřední a nabídce platů doslova předhánějí.

Mluvím hlavně za výrobu outdoor a outerwear segmentu, kde majitel továrny, který chce splnit nároky zahraničních značek, potřebuje kvalifikovaný personál, který dokáže efektivně zpracovat složitější výrobek. Textilní výroba je pro tenhle segment opravdu složitá a náročná právě proto, že se nedá plně automatizovat a výsledek závisí hlavně na lidech.

Umíš spočítat kolikrát jsi za ta léta musel Čínu navštívit? 

Byly roky kdy jsem byl v Číně hodně často a každá jednotlivá návštěva nebyla kratší než dva týdny. V době, kdy jsme rozšiřovali spolupráci s novýma partnerama, to bylo taky třeba měsíc v kuse, který jsem tam strávil. Dnes máme na Taiwanu kolegu, který se stará o kontrolu kvality a denní komunikaci s dodavateli. Narodil se v Hong Kongu, žije na Taiwanu, studoval v Kanadě, jeho rodný jazyk je mandarínština. Díky našemu vztahu, který je nejen pracovní, ale hlavně i kamarádský, jsem měl v poslední době možnost snížit frekvenci cest do Asie. 

Jak ty celkově vnímáš Čínu jako zemi? 

Od prvních a musím si přiznat, že z dnešního pohledu mylnejch pocitů o nekontrolovaným chaosu až po současný pocit z koncepčně řízený země s jasně stanoveným plánem a tím nejrychlejším vývojem, který můžeš každoročně v reálu sledovat. A aby to nebylo pořád o práci, ale taky o snowboardingu, o tom co nás nejvíc zajímá, vnímám Čínu i jako zemi, kde třeba právě snowboarding teprve čeká na svoji velikou příležitost dostat se k širší vrstvě lidí, a ta určitě velice brzy přijde. Už dnes se rozvíjí projekty velikých resortů na severu, kde nebudou chybět mega snowparky, který budou navrhovat a spravovat zkušený shapers z Ameriky nebo Evropy. To už například probíhá v Pekingu, kde místní snowpark spravuje zkušený rakouský shaper. Takže možná jednou budou třeba HF campy nebo City Jib v Číně a nebo čínský rider v HF teamu :-)

Kolik fabrik jste za tu dobu vystřídali?

Z celkového množství cca třinácti dodavatelů jsme byli nuceni zásadně změnit za posledních deset let tři dodavatele. Ne vždy se však jednalo o kvalitativní problémy, který jsou většinou tím hlavním důvodem k rozvázání spolupráce. V jednom z případů šlo například o tlak jiné poměrně veliké značky na kapacitu továrny a jejich následnou globální logistiku. Na nás, jako na značku menší velikosti, dopadal rázem problém pozdějších termínů dodání. 

Co se změnilo za ta léta po která vyrábíte v Číně? V poslední době se čím dál více mluví o tom, že se výroba z Činy vrací zpátky do původních lokalit. Jak to vidíš ty?

Jak jsem již zmínil v jedné předchozí odpovědi, Čína a její životní úroveň rychle roste a s ní i nároky na mzdu, která odpovídá životním potřebám v dané provincii. Továrny jsou nuceny akceptovat rychlý růst mezd zaměstnanců a dříve či později růst nákladů přenést do nabízených cen. V některých případech se při propočtu ceny dopravy a cla dostanete na obdobné ceny, které je dneska Evropa schopna nabídnout. Když k tomu přihlédnete k nákladům zrovna třeba na kontrolu výroby a celkově složitější komunikaci, tak je dnes opravdu dost značek, které se vrací zpět. Zatím se jedná hlavně o výrobu jednodušších produktů, který měly v minulosti v Evropě tradici. Pro značku Horsefeathers to není v celku veliká změna. Na rozdíl od outerwearu jsme některé zásadní výroby (například veškeré mikiny a trička) dokázali udržet po celou dobu naší existence v Evropě. Například v Řecku, Portugalsku, Bulharsku nebo v ČR. Pravda je, že u našich evropských dodavatelů je tendence bývalých zákazníků k návratu do jejich výrob znatelná.

Jaké všechny HF produkty se v Číně vyrábí? Využíváte jednu fabriku nebo více?

Samozřejmě vzhedem k velikosti kolekce využíváme více dodavatelů. Kompletní kolekci snowboardového oblečení vyrábíme ve spolupráci s taiwanskými firmami, které vlastní továrny v Číně, dále pak v Číně vyrábíme snowboardové rukavice, některé vybrané modely kulichů (pouze cca 10% kolekce), batohy a některé doplňky jako např. pásky a peněženky. Zbylé produkty vyrábíme v EU.

Tys to už trochu popsal, ale jak takové továrny vlastně vypadají? Leckteří lidé si možná ještě pořád představují špinavé tovární linky, velmi špatné pracovní podmínky pro zaměstnance a nízký plat…

Vzhledem k tomu, že jsem opravdu rád, že se tohle téma často probírá a snažil jsem se na něj nějak smysluplně reagovat, tak jsem se rozhodl už téměř před čtyřmi roky v jedné z našich zásadních továren natočit video. Video, který by ve zkratce mělo ukázat jak vypadá moderní textilní továrna. Je určeno hlavně těm, kteří bez sebemenší zkušenosti a znalosti problematiky kritizují výrobu v Číně jako celek, a to vše pokrytecky v ruce se smart phonem, který je sice designed in California, ale assembled in China. Snažili jsme se tento výstup maximálně poskytovat všem našim odběratelům a já bych této příležitosti využil k tomu, že bych ho poslal dál i prostřednictvím Freeride.cz.

Pracující děti v továrnách za nuzné platy v tragických podmínkách jsou tedy spíše doménou zemí jako je Indie, Pákistán, Bangladéš a podobných?

Co se týče produkce v Bangladéši, tam byl rozhodně akcelerátorem těchto témat třeba případ zřícení budovy továrny a smrti více jak tisícovky zaměstnanců. Jako značka nemáme v kolekci jediný výrobek vyrobený v Bangladéši a nemáme s touto problematikou díky bohu žádnou osobní zkušenost. Zároveň ani přinejmenším nezpochybňuju fakt, že takové továrny ve světě nejspíš existují. Zároveň to zcela určitě neznamená, že si na základě nejhorších případů osvojím právo globálně textilní výrobu v Bangladéši odsoudit. Stejně jako věřím v existenci naprosto nepřípustných pracovních podmínek v jakékoli zemi světa, tak věřím, že zrovna třeba v Bangladéši existují i solidní výrobci, kteří se snaží nabídnout zaměstnancům stálou mzdu a adekvátní podmínky. Obecně platí, že je hlavně na zadavatelích (značkách), zda budou principielně odmítat spolupráce s takovým dodavatelem, který nerespektuje lidská práva, ať už působí v Bangladéši, Číně, nebo třeba kdekoli v Evropě. 

Pavle díky mockrát za zajímavé zkušenosti a názory a ať se daří!

Já děkuju Freeride.cz za prostor. PK

Další zajímavé články

Marošiho Red Bull Feel The Wheel bude letos v Praze!

Z Red Bullu nám dorazila zajímavá zpráva o legendárním závodu Feel The Wheel, který se opět nezadržitelně blíží! Márošák už mlátí do bubnů a svolává na svůj tradičně netradiční longboardový závod Red Bull Feel The Wheel, kterého se každoročně účastní i Eva Samková. Tento longboardový svátek se letos uskuteční na zcela novém místě. Políbenou lokalitou bude závodní bikroska v pražských Bohnicích. Dnem kdy se roztočí všechna rychlá ložiska v okolí Psychiatrické léčebny pak bude sobota 10. srpna 2019. Tak na nic nečekejte a kroužkujte v kalendáři!

Stacks and Scraps III od Odd Folks crew je doslova plné ''Partyboardingu''

Divoké večery na párty a šílený snowboarding na druhý den? Shredbots partě to asi nebude dělat moc velký problém! V nejnovějším videu ''Stacks and Scraps III'' vám shrnou jejich uplynulý rok do jednoho videa, u kterého se nebudete ani jedinou vteřinu nudit!

Fridays at Fonna - S6 EP4

Vypadá to, že po spoustě dnech špatného počasí se na norském ledovci Folgefonna vyčasilo a dalo se tak začít jezdit a natáčet. V téhle epizodě Fridays at Fonna tak uvidíte tyhle ridery: Markus Rustad, Kelso, Emil Fossheim, Haakon Eilertsen, Alexander Klerud, Zebbe Landmark, Kristoffer Lerånd, Nils Arvidsson, Bendik Gjerdalen, Isak Ulstein, Alva, Håvard Roald, Øyvind Mister Shaids a sposuty dalších.