Petr "Horis" Horák

Kladenská líheň vypustila do světa nejednoho výborného hokejistu. Stačí zmínit jména jako Patera, Procházka nebo samozřejmě mistra vesmíru Jardu Jágra. Možná že těch slavných kladenských hokejistů mohlo být i víc. Jenže před pár lety jeden panáček vyměnil lítání po ledě za pořádný polety na horách a během pár let udělal takový progres, že nad tím zůstává rozum stát. Petr "Horis" Horák je rozhodně stoupající stár českýho snowboardingu. Stačí si vzpomenout na minulou zimu, kdy se s přehledem stal celkovým vítězem Impromat 4x4 a rovněž historicky prvním českým riderem, který vyhrál Quiksilver Snowjam. Horis se teď pouští do světa a rozhovor s ním jsme pořídili v krátké pauze mezi svěťákem ve Švédsku a odletem na měsíc do Ameriky.

Ahoj Horis, právě máš za sebou FIS big air ve Stockholmu. Jak to probíhalo?
Zdarek, začínalo to příletem do Stockholmu a první, čeho jsem si všiml, byly ceny všude okolo. Ať si koupíš cokoliv kdekoliv, všechno stojí mnohem víc než u nás. Pak jsme se přemístili na luxusní hotel, kde jsem dostal apartmán jen pro sebe, takže jsem se hned přestal zlobit. Dlouho mi to ale nevydrželo, protože skok na místním stadionu mi fakt neseděl a nebyl jsem sám. Kudy jsem chodil, tam jsem slyšel kritiku. Šlo o to, že před skokem nebyla žádná rovinka na zklidnění a nájezdová rychlost byla tak šílená, že jsem se kolikrát ani nestačil odrazit. Druhej problém byl v tom, že skok neměl žádnej pop. Co se týče závodu, tak mi moc nevyšel, dostal jsem nějaký body za ušmudlanou bs 10, ale to je všechno. Každopádně to beru jako další zkušenost a rozhodně se tam za rok vrátím a natřu jim to!

Jaký je pustit se z toho rozjezdu do hlubin?
Ježdění na konstrukci je úplně jiný kafe než jezdit jen tak ve snowparku. Jedeš vlastně ve skoro kolmým a úzkým korytě, kde z nuly na sto zrychlíš asi za tři vteřiny. Dole tě čeká „moc příjemná“ komprese, kde si nemůžeš dovolit esíčko a pak následuje výstřel někam do neznáma. Je to rychlá akce, orientuješ se tam podle úplně jinejch faktorů než v parku. Ale baví mě to a snad to někdy padne.

Co říkáš na to, že se svým bs 10 doublecork končíš až ve čtvrté desítce? To je trochu k nasrání ne?
K nasrání to rozhodně je, ale ty výsledky bohužel odpovídají tomu jak to funguje. Když jsi třeba jako já patnáctý v heatu a před tebou dělá 10 lidí stejnej trik, tak pak už rozhoduje jen výška, dálka a provedení triku. V mém případě mi chyběla výška, protože skok vždy přišel tak rychle, že jsem se z toho nestíhal pořádně odrazit. Ještě to nemám moc vychytaný a v tom to je.

Jezdíš relativně krátce, jak je to vlastně dlouho, co ses poprvé postavil na prkno?
Na prkno jsem se postavil poprvé někdy před šesti nebo sedmi lety ve Velký Úpě, kde mě můj nejlepší kámoš Vašek doslova donutil půjčit si prkno, protože jsem v té době byl ještě spokojená lyžařská šponička. No a za dvě hoďky jsem už lítal z kopce jak drak a se šponováním byl konec.

Za šest let jsi teda udělal hodně velkej progres. Čím to je, že se učíš tak rychle?
Člověče, já sám ani nevím. Myslím, že v tom hraje roli víc faktorů. Pro mě je to hlavně jedna veliká zábava a to je to hlavní. Baví mě jezdit s kámošema a přitom se posunovat dál a vymejšlet nový věci. V tom mi hodně pomáhaj videa, kde pro ně sbírám inspiraci a snažím se je dělat líp a tak nějak víc po svém. Hrozně dlouho jsem dělal hokej, kterej mi dal taky hodně. Hlavně sílu do nohou a orientaci v prostoru, páč to je hrozně rychlá hra a na nějaký rozkoukávání tam není zrovna moc času.

V létě u tebe také došlo k výměně sponzorů. Za koho tedy teď ježdíš?
Kompletně patřím DC, nabídli mi nejlepší podmínky, dělají pro mě první poslední a jejich přístup ke mně se mi velmi páčí. Díky DC jsem už měl možnost jezdit se světovým DC týmem a také mi pořešili letní ježdění v Améru, konkrétně v Oregonu v Mt. Hoodu. Co chceš víc? Samozřejmě bych neměl zapomenout na svoje další sponzory, kterými jsou Phoenix-​Zeppelin Cat, Celtek a Acai.

Právě k letnímu výletu na Mt. Hood jsem se chtěl dostat. Jaké to tam bylo?
Dostal jsem se tam díky Marku Schneiderovi (manager DC), který mi to celý zorganizoval, naplánoval a umožnil mi to zrealizovat. Díky němu jsem mohl nějakej čas pobejt se světovým DC týmem v jednom bytě a to pro mě bylo nejvíc. Moc mu za to děkuju, díky němu jsem poznal mnoho zajímavejch lidí a určitě mě to posunulo i v samotným DC. Zažil jsem tam hrozně věcí, který se jen tak někomu nestanou a nikdy na ně nezapomenu. Punkoval jsem tam kde se dalo, ale to mi vůbec nevadilo, cejtil jsem se někdy jako jeden z průkopníků snowboardingu, kteří jedou někam, nevědí kde budou spát, jak se budou dostávat na kopec, co budou jíst, ale nějak si to zaříděj, protože hrozně chtěj jezdit. To byl přesně můj případ.

Takže jsi tam pařil se světovejma stárs?
Kalení jsem tam moc neprovozoval, protože jsem tam byl hlavně kvůli ježdění. Samozřejmě když kluci popíjeli pivka, tak jsem netrhal partu a přidal se. Oni pak odcházeli do klubu, kam mě nepustili, jelikož jsem ještě v Americe bažant a není mi 21. Ale jednou jsem tam pronikl, když měl global DC manager narozeniny a oslavoval 101. výročí se svou ženou, tak jsem to prostě musel nějak ošmelit. Na to my Češi máme šestý smysl.

Tenhle letní camp na Mt. Hood je už v podstatě legenda, kam jezdí hromada jezdců z celého světa. Jaký bylo samotný ježdění?
Za ty tři týdny jsem tam potkal v podstatě celou špičku snowboardingu, měl jsem možnost jezdit s lidma, na který jsem se do tý doby koukal jen na videu. Pro mě to byla obrovská výzva a motivovalo mě to jezdit víc a líp, aby mě vzali mezi svý, ale to nebyl problém, protože mi přijde, že čím lepší je jezdec, tím víc má pokory a je v pohodě. A to já cením! Samotný ježdění bych přirovnal k ráji. Nekonečná sjezdovka plná shredu všech tvarů, skoků a samotný přístup shaperů mě taky dostával. Starali se tam o to jak o svoje miminko, minimálně dvakrát denně celý snowpark upravovali a dělali vše pro pohodlí jezdců. Není divu, že americká scéna je tam kde je. Berou to tam jako náboženství. To je to, co v Čechách chybí a dlouho chybět bude.

Rád bych se ještě vrátil k poslednímu Snowjamu, kterej jsi vyhrál jako první českej rider v historii. Věřil jsi před závodem, že máš na to vyhrát?
O tom, že bych mohl postoupit do finále, nebo dokonce vyhrát, jsem vůbec nepřemejšlel, protože jsem před Snowjamem v rampě jezdil asi tak dvakrát a taky jsem věděl, že tam bude hodně dobrých jezdců, kteří zabíjej v rampě víc než já. Tím pádem jsem to musel narvat na skoku, co to šlo. Mým cílem bylo se dostat z kvaldy dál a když to vyšlo hned z druhýho místa, tak jsem o tom začal přemejšlet už trochu jinak a začal do toho šlapat ještě víc.

Navíc jsi měl na Snowjamu nějakou rozkuchanou ruku...
Měl jsem asi tři dny po operaci. Vlastně kvůli tomu prstu jsem si to málem rozmyslel, protože jsem se v tréninku dvakrát rozbil a hrozně to bolelo. Říkal jsem si, že to asi nemá cenu dál pokoušet a mít postiženej prst. Nakonec jsem si řekl, že když nedám doubla, tak na to seru. Doubla jsem tam narval, tak jsem tomu dal ještě šanci a vyšlo to. 

Minulou zimu jsi taky s přehledem vyhrál českou sérii Impromat 4x4 a vyjel sis tak účast na Mistrovství světa, které premiérově pořádá Terje Haakonsen v Norsku. Jak se do Osla těšíš?
Nejvíc. Byla to vlastně největší motivace, proč jsem 4x4ku objížděl, protože jsem se chtěl dostat na tenhle přehnanej závod, kde budou nejlepší jezdci, kteří budou jezdit v nejlepším parku. Bude to jedna obrovská show, protože se tam jede o hroznej balík. Myslím si, že to bude jeden z těch závodů, který změněj level ježdění a posunou ho výš. Nepřekvapilo by mě, kdyby někdo v závodní jízdě vyzval triplecork.

Ty v pohodě odjíždíš svůj bs double 10, na Snowjamu jsi vyhrál best trick díky bs double 12. Jaký další triky máš v plánu se naučit?
Další doubly bych se chtěl naučit právě Améru, kam teď odlítáme na měsíc a kde budou nejlepší podmínky pro házení koček z okna. Potřebuju jich umět mnohem víc, právě kvůli tomu Oslu, kde můj bs 10 double nebude stačit ani na kvaldu, páč tohle tam bude dávat každý steroidama napíchaný norský dítě. Loni v Americe jsem párkrát dal cab double 9 a 10. Od tý doby jsem ho zkoušel jen na Hintru a plánuju si ho nadrtit. Dále plánuju fs double a double bs rodeo, tak uvidíme jak si to sedne.

Hele hraješ vůbec ještě hokej?
Hokej šel teď úplně stranou. Často ale hraju fotbal s kámošema, někdy si dám posilku, ale největší pohodu najdu samozřejmě na skejtu.

Taky jsi měl na jaře nějaký trable s maturitou. O co šlo?
Jojo na jaře mi to uteklo o jeden předmět. Nestihl jsem včas dopsat testy ze semináře z matiky a milá paní učitelka mě nepustila k matuře, tak jsem musel jít až v září. V září jsem ale zazářil a mám to konečně v kapse. Teď jsem na VŠEM v Praze-​Stodůlkách a budu se snažit, abych to nějak prolezl, dostal titul a byl v pohodě.

Už jsme u konce, takže pokud máš něco ještě něco na srdci, tak s chutí do toho...
Děkuju všem lidem, co mě kdy podporovali a co mi fandili. Největší dík patří určitě rodině, bez které bych nikdy nebyl tak vysoko jako teď, protože nevím, za co bych jezdil na hory. Díky posílám taky klukům z Vehiclu, kteří mi dali jako první šanci, a přeju jim jen to nejlepší. Děkuju kámošům a vzkazuju všem, ať jezdí pro zábavu, protože snowboarding o ničem jiným není! Mějte se a dík za rozhovor kámo.