Petr Novotný - guide v Saas-Fee

Rozhovor s Petrem Novotným, guidem ve švýcarském Saas-​Fee, vzniknul díky Vencovi Křížovi, který tráví ve Švýcarsku a Rakousku každou sezónu. Právě v Saas-​Fee se Venca seznámil nejen s Petrem, ale také s Fredim Kalbermattenem, který nám poskytl odpovědi na otázky, z nichž jsme vytvořili následující předmluvu. Za fotky děkujeme, které zachycují freeriding v Saas-​Fee, děkujeme Alešovi Foffovi. Teď už ale předáme slovo Fredimu K:

Vždycky je dobré mít guida když se chcete dostat k nevyzpytatelným spotům na ledovci. Nemusí to být nutně guide, ale jednoduše někdo, kdo vás může zabezpečit lanem a ví toho hodně o horách. S Petrem je to super, protože on rád sjíždí extrémní svahy jako já, nemá strach a není konzervativní. Vyrostl jsem v Saas-​Fee a můj táta byl horský průvodce, celý život tu jezdím a taky s tím, co dělám už přes deset let, jsem se naučil o horách už hodně, nejen v Saas-​Fee, ale taky na Aljašce, Novém Zélandu a Kanadě. To všechno mě pomohlo naučit se o rozdílných sněhových podmínkách, nebezpečných situacích, lavinách, průrvách a dalších nástrahách vysokých hor. Taky mě to naučilo, že není důležité mít guida kvůli tomu, že by znal tu danou oblast lépe než já, ale prostě je dobé mít ho s sebou, abych se mohl dostat na spoty, které chci jezdit. Guide ví, co dělá, když vás vede na laně, a Petr je super, protože má taky rád dobrodružství, je to pohodář a vždycky je pro cokoliv, jde prostě do toho. Někteří guidové jsou srabi, ale on rozhodně není. Znám ho několik let, myslim, že mě s ním seznámila moje sestra. Doporučuju všem lidem, kteří hory dostatečně neznají, aby zůstali stranou ohraničených oblastí, nebo si najali guida jako je Petr. Stoprocentně se vám to vyplatí a někdy může zachránit život.

Ahoj Petře, mohl bys nám říct jak ses dostal k téhle práci a v čem spočívá?

Už skoro 20 let pracuji jako UIAGM Guide. Jako 16-​17letý kluci jsme se s kamarádama u nás v Alpách vrhali každou zimu do prašanu a mysleli jsme, že jsme „nejlepší freerideři“ ever. Pravděpodobně jsme měli víc štěstí než rozumu, a tak jsme se v této době nikdy nedostali do kritických situací co se týče trhlin nebo lavin. Ale přesto jsme se mezi sebou domluvili (bylo nás asi tak 5-​6 kluků), že bychom rádi postavili naše freeridové konání na zdravý fundament a trochu backgroundu, co se týčee vědě o lavinách a ledovcích. Koncem 80. let jsem začal, paralelně s mojí univerzitní kariérou jako diplomovaný učitel sportu, s vyučením na horského průvodce UIAGM. Okolo poloviny 90. let jsem se přestěhoval z Bavorska (blízko Garmische) do Saas-​Fee, kde jsem našel nejen výborné podmínky k freeridingu v zimě, ale i k lezení a jiným horolezeckým disciplínám. Od té doby jsem obletěl skoro celý svět jako guide skupin nebo privátních horolezců. Od Kamčatky na heliskiing, přes 6,7 a 8tisícovky v Nepálu pěšky nebo na lyžích, až po Andy v Jižní Americe. Ale nejkrásnější je, když u nás v Saas-​Fee přes noc napadne 40cm čerstvýho prašanu a já s kamarádama na boardu a lyžích táhnem highspeed turns po „našem“ ledovci. 

Co bys o ledovci pověděl?

Hm, co říct? Od té doby co zde žiju a pracuji se staly ledovce okolo Saas-​Fee něčím jako mým officem. Jsou dny, kdy jdu hrozně rád ven a těšim se na první line v prašanu. Ale někdy, když zazvoní telefon od horské služby (kde jako guides také pracujem), vim, že nás očekává nemilá a někdy i ošklivá a velmi smutná práce. To když musíme vyrukovat do terénu a hledat zasypané lavinou nebo se slaňovat do trhlin a vytahovat spadlé lyžaře a riders na boardu. Co náš ledovac dělá tak zvláštním je ten fakt, že přes 50% lyžařského areálu v Saas-​Fee leží na něm a že všechny sjezdovky na ledovci jsou uměle vytvořené. V létě a na podzim s bagrama a rolbama umélé trhliny zasypávají a potom upravují. Když napadne prvni zimní sníh, budou sjezdovky označené nalevo a napravo barevnýma tyčkama a plotem. Metr za plotem začíná „divokej západ“ - trhliny, skály, seracy atd. A tím, že ten ledovec mění svým rychlým tokem do údolí svou tvář (až 120 metrů za rok), je velmi těžké poznat pro lyžarské/​boardové turisty, kteří jsou zde poprvé, kde vznikly nové trhliny a jak pevné jsou sněhové mosty přes ně.

Jak je to s trhlinami, na co si dát největší pozor?

Jak uz jsem k minulé otázce naznačil, je velmi těžké v terénu na ledovci odhadnout, kde jsou trhliny a kde ne. Obzvlášť když leží krásný prašan, je všechno bílé a vypadá to moc lákavě. Ty trhliny, které je teď možné vidět, „nejsou nebezpečné“ (kdo to těch spadne, je sám vinen). Ale jak můžu odhadnout, jestli nejsou přímo pod mým boardem/​lyžema? Jak můžu odhadnout (když jsem včera přijel z ciziny a teď zde stojím poprvé ve 3500 metrech na ledovci). Jak tlusté a stabilní jsou ty sněhové mosty přes trhliny, kudy vede moje line? Kolik sněhu vůbec už napadlo v minulých dnech, týdnech a jakou metamorfózu už má ta sněhová peřina za sebou. Bylo teplo, nebo zima, a odkud vál vítr během sněžení? Odpověď na všechny tyto otázky je pro mě jako no-​local skoro nemožná, ale strašně důležitá k odhadnutí kritických situací a pro rozhodnuti “Go, or not go?!”. Velký problém mám také s ridery, kteří jedou jenom za stopou. Sotva napadne čerstvý prašan a někde off-​piste se objeví první stopa lyžaře nebo boardu, můžeš na to vzít jed, že za pár minut tam bude druhá, třetí..., atd. A jelikož každý chce jet v panenském sněhu, leží hned stopa vedle stopy, trasa vedle trasy. Mohla být ta prvni, druhá nebo třetí ještě v koridoru, kde je možné riziko minimalizovat. Ta dvacátá..., padesátá stopa už je v kritickém okruhu a hodně pravděpodobně na nějaké trhlině. A když už tu první stopu neudělal nějaký jezdec, který se velmi dobře vyzná, je hodně pravděpodobné, že už i ta první stopa vede přes nebezpečná místa a všichni jedou take za ní  “špatně“ jako lumíkové. 

Jak mohou být trhliny vůbec hluboké? 

Zas tak hluboké zde nejsou, v průměru mezi 15 a 40 metry. Nejhlubší jsou přímo pod horou Allalin a Alphubel mezi 3300 a 3700 metry. Tam je ten ledovec ještě přes 200m hlubokej a i ty trhliny jsou tím pádem také velmi hluboké. Ale když jedeš mezi 30 az 60km/​h (takový je ten normálná průměr) a zřítíš se do trhliny, tak je to jako když jedeš na kole a frontálně narazíš s tou stejnou rychlostí na betonovou zeď. Většina lidí, které vytáhnem z trhlin, mají ty stejné fraktury a zranění jako při automobilových nehodách na rychlých dálnicích. Druhý „problém“ jsou trhliny v kombinaci s mlhou a sněžením. Když někdo spadne bez svědků do trhliny, fouká trochu vítr a sněží, je ta díra za chvíli zase zavřená a ta stopa „zametená“. Za pár hodin, až se v hotelu zjistí, že ten člověk chybí, už nikdo nemůže poznat kudy jel. I když ten pád přežil bez poranění, musí to být strašné ležet uamáčknutej mezi dvěma ledovými zdmi a koukat nahoru, jak je ta díra, kudy jsem spadnul dolu, každou minutu menší a menší, až se úplně zavře a je tma...

Mám pocit, že do trhlin padá poměrně dost lidí. Kolik jich přibližně je? A co si tak říkáš, když je vidíš, jak na ledovci jen tak freeridujou?

Podle naší statistiky od horské služby víme přesně kolik nehod za sezónu máme. Podle toho, kolik freeriderů tu v zimě máme, jsou to čísla v promile... Bohu dík! (To říkám jako ateista.) Když vezmem například jenom nehody s trhlinama a laviny, tak se na konci sezóny někdy divim, jak málo se něco opravdu vážného stane. Když jsem také venku v terénu na lyžích a pozoruji kolik (s prominutim) blbostí někteří lyžaři a snowboardisti dělají, tak se opravdu divím, že se ten den nestane víc. Někteří jedou při stupni 3-​4, když celou noc sněžilo a foukal vítr, do faces, kam bych ten den nešel ani za všechny peníze světa. Anebo jedou nic netušící lines přes trhliny, aniž by věděli, že tam pod nima některé jsou. A jak už jsem prve řekl... Je opravdu těžké odhadnout momentální situaci, když neznám celou „historii“ sněhové peřiny přes celou zimu. V principu je ledovec čím dal pevnější čím víc sněhu na něm leží. Jsou zimy (jako např. 2008/​09), kdy už bylo možné v lednu táhnout svoje lines na místech po ledovci, kde bych v jiných zimách před dubnem na to ani nepomyslel... Těší mě ale také ten trend, že v posledních pár letech většina seriózních freeriderů má alespoň dobrou výbavu, čili pípák, sondu a lopatu, na ledovci je také dobrý lezecký postroj. Také musím říct, že stále víc a víc freeriderů přichází k nám do guide-​office, aby se zeptali na stav sněhu, lavinového nebezpečí atd. Těm všem přeju z celého srdce: “Viel Spass!” Jelikož vidím, že jsou správně vybavení a tím, že se zajímají o faktory jako laviny, počasí atd., berou ten sport opravdu seriózně! Všem ostatním můžu přát opravdu jenom: “Hodně štěstí!”

Na druhou stranu, nezdá se ti, že středisko na nebezpeční dostatečně neupozorňuje?

Ano i ne! Na jednu stranu vím, že se lyžařské středisko má starat o bezpečnost svých sjezdovek a svého areálu. Tomu také tak je. Sjezdovky jsou všechny ohrazené plotem a tyčkama a každý, kdo projede pod plotem ven ze sjezdovek, musí vědět, že se teď nachází v území, které není kontrolované a kde hrozí všechna nebezpečí, které se ve vysokých zaledněných horách nachází. To je napsáno na každé stanici u výstupu z lanovky ve čtyřech různých jazycích. Na druhou stranu nemůžeš nikomu zakázat se ve vysokých horách „zabít“! Ty ho můžeš varovat, ale ne zakázat! A v tom je to dilema. Když někdo chce jezdit tam a tam a zařízne to při tom do trhliny, je to 100% jeho vina, nikdo mu nenakázal, že tam měl jezdit. Mohl zůstat jako ostatní na sjezdovce, kde by se mu nic nestalo. Víc, než upozornit, že vedle sjezdovek jsou skály, trhliny a že můžou padat laviny a utrhnout se ledové seracy, nemůže středisko dělat. 

Co by se dalo ještě víc optimalizovat je právě informování o hrozících nebezpečích v horách a lepší komunikace od střediska k turistům. V posledních letech vznikly také „Freeride Checkpoints“ u dolních stanic ve vesnici a na různých elektrických tabulích u lanovek, kde se každý může o situaci informovat. My cvičíme lyžaře a snowboardisty ve „Freeride College“ o lavinách, jak se obsluhuje pípák atd. Ale ještě více tabulí okolo sjezdovek s nápisem: Pozor trhliny! není podle mě nutné. Možná, že by ještě více sváděly ty „až moc odvážné“ vyjet za plot, protože je to cool trochu machrovat a riskovat! Já říkám: NO RISK - NO FUN - NO LIMIT - NO LIFE!