Povídání o Whistleru

Kanadská provincie Britská Kolumbie je jedním z nejlepších míst na světě pro provozování snowboardingu. Není pochyb, že ročně láká spoustu lidí z celého světa pro kratší výlety nebo delší pobyty. Ten druhý případ právě zažívá Jakub Kaňok z Ostravy a my jsme ho proto požádali o rozhovor, aby nám o Whistleru něco pověděl.

Ahoj Kubo,
Asi by bylo nejlepší, kdyby jsi se těm, kteří tě neznají představil.

Jsem celkem normální kluk a pocházím z Ostravy. Jak každý asi ví, jedno z nejperspektivnějších měst u nás, ve kterém mě mí rodiče přivedli na svět v 83tím roce. I když je Ostrava úžasné místo tak jsem vyrazil do světa a zakotvil v Kanadě, respektive v její provincii Britská Kolumbie.

Je to tvá první cesta dál, než k našim rakouským sousedům na hory?

To není, i když trvalo hodně dlouho než jsem se rozhoupal někam vyrazit. Hodně mi k tomu před dvěma lety pomohl kamarád Petr (tímto mu děkuji za ukázání nové cesty), který mě vzal na Aljašku v roce 2007. Strávil jsem tam jedno z nejhezčích let mého krátkého života. Poté jsme spolu byli i na Hawaii. O rok později jsem se opět vydal na Aljašku a došlo i na cestovaní po USA. Bohužel už bez něj, ale za to s mými bratry.

Vím, že patříš k partě "technické služby". Už jsem dlouho na svahu oranžové kalhoty neviděl, copak děláte?

S kluky jsem v kontaktu pouze přes Skype a koukám co dělají jenom z fotek nebo videí. Viděl bych to asi tak, že jsem odcestoval pryč a oni si začali užívat jak jen to jde v místním parku na Bílé. Ne, že bych jim záviděl, ale ježdění s kluky je nejvíc, takže očekávám jejich brzký příjezd. Příští zimu si užijeme pořádně spolu.

Zpátky ale k tobě a tématu proč děláme tento rozhovor. Jak dlouho už se nacházíš v Kanadě a co tě tam vedlo?

Do Kanady jsem přijel v září roku 2008. Vedla mě zde samozřejmě vidina pořádného snowboardingu. Za výběr lokality vděčím především Báře Šobrové, se kterou jsme tuto myšlenku začali minulou zimu realizovat a požádali si o pracovní víza. Bára přijela do Kanady v Květnu a vytvořila zde zázemí, díky kterému to vše pro mně bylo jednodušší (tímto bych ji samozřejmě chtěl poděkovat za vše co pro mě udělala). 

Jak vnímají místní "zimní přistěhovalce"?

To je otázka. Já si osobně myslím, že naprosto bez problémů. Celý Whistler je přeplněn lidmi z celého světa. Je zde opravdu pestrá mozaika národností. Přes Čechy a Slováky, sem tam taky Polák, Angličan, Němec, na koho si jen vzpomeneš. Výjimku tvoří Australané, kterých je zde co do počtu nejvíce. K nim se přidávají Novozélanďané, Indové, Japonci. Whistler je místem, kde se setkává nespočet kultur a tím je samozřejmě velmi zajímavý. Doposud jsem se nesetkal s problémem rázu, že by někdo neměl rád nějakou jinou národnost. 

Zmínil jsi Báru Šobrovou, je kromě ní na Whistleru více Čechů?

Na Whistleru je Čechů jako máku na poli. Vytvořila se zde opravdu obrovská komunita a to myslím, že se všichni ani neznáme a takových skupinek jako my, zde bude figurovat mnohem víc. Funguje to tady jako jedna velká rodina. Je zde hodně lidí ze Špindlerova Mlýna i z jiných koutů České a Slovenské republiky. 

Jaký je život na Whistleru? Předpokládám, že jsi se nenarodil jako "milionář" a vyděláváš si na živobytí.

Jako milionář jsem se opravdu nenarodil . Život ve Whistleru je náročný a drahý, ale samozřejmě se to vše dá zvládnout, k tomu patří i podpora kamarádů. V zimním období vše závisí na sněhu. To rozhodne jaká bude sezona. Tato se doposud moc nevydařila a tím je i těžší sehnat práci, například v tomto období je to obzvláště těžké a je nás více, kdo je bez práce nebo pracuje jen občas. Já jsem zaměstnán u firmy na odklízení sněhu, což pro mne byla vidina toho, že budu mít po práci spoustu volného času. Začíná se brzo ráno někdy i okolo páté hodiny, vše se uklidí a pak na kopec. Jenže nepřeje nám moc zima a máme převážně slunečné počasí, takže pracovní podmínky nejsou nejlepší. Práce se zde dá sehnat ve všech odvětvích přes housekeeping, který je zde velice populární, prodáváni v občerstvení nebo zkrátka práci pro hory.

Co konkrétně nabízí středisko pro snowboardisty?

Středisko je rozděleno na dva samostatné celky - Whistler Mountain a Blackcomb Mountain. Tyto dvě hory jsou ovšem spojeny novou lanovkou Peak to Peak (je to opravdu unikát) mezi snowboardisty a lyžníky také jinak nazývanou jako park to park, protože místa výstupu a nástupu jsou vzdáleny cca 50 metrů od snowparku. Překážky v parku jsou zde velikostně rozděleny do kategorií S, M, L, XL. Whistler Terrain Park nabízí překážky od velikosti S do velikosti L a je jich zde opravdu nespočet. Jen tak pro zajímavost resort disponuje asi 100 jibbovými překážkami a v plánu bývá až 50 skoků. V dalším parku na Blackcombu se nacházejí překážky velikosti L a samostatně oddělený park velikosti XL, do kterého je i speciální sezónní vstupné 25 dollarů a je zde naprostou nutnosti použití přilby, bez které vás zde nepustí. Blackcomb Mountain disponuje také krásnou U-​Rampou a dětským snowparkem. Nyní, ale pryč z parku. Whistler je samozřejmě také jedinečný diky svému backcountry. Můžete vyrazit buď na vlastní pěst na skútru, nebo si zaplatit cat-​track, či samozřejmě heliboarding.

Whistler je většině lidem znám právě backcountry. Jaké zde je? Slyšel jsem například, že sníh má v Kanadě o trochu jinou strukturu než ten náš "Evropský".

Ve vyšších partiích hory se nachází suchý kyprý prašan a naopak v nižších je sníh často mokrý až zledovatělý. Bohužel tato zima nám vesměs žádný powder day až na pár výjimek nepřinesla a tak stále čekáme. Když už sněžilo, veškeré backcountry bylo diky velmi vysokému lavinovému nebezpečí zavřeno avšak i přes to si již hora letos vyžádala oběti na životech. 

Co tebe osobně na Whistleru přitahuje?

Je to asi celkový životní styl. V zimě se vše točí okolo zimních sportů, v létě zase okolo kol. Věkový průměr je zde 25 let a lidé se skvěle dokážou bavit ať je to párty, ježdění, nebo cokoliv jiného. Mě osobně se nejvíce líbí, že ráno můžeš vstát a jít jezdit skoro každý den. Pokud jsi unavený tak příště nejdeš, ale pořád jsi se svými přáteli. Můžeš jezdit v parku, blbnout na sjezdovce nebo mimo, jelikož můžeš jezdit opravdu kde chceš, pokud to není díky lavinovému nebezpečí striktně zakázáno. Po ježděni chill s kamarády, no je to ta největší pohoda. Všichni jsou zde milí, bezproblémoví a snaží se ti ve všem vyjít vstříc. Nejhezčí na tom je ta svoboda, nemusíš nic.

Na co by se měl našinec připravit pokud plánuje výlet na Whistler?

To je jednoduché: Na vysoké ceny, ale člověk po čase přestane počítat . Na výborné ježdění, na to že v období kromě zimy na tebe může medvěd nebo kojot vykouknout odkudkoli, ať už jsi ve vesnici nebo ne. Pro holky jsou tady prý nejkrásnější kluci na světě, i pro kluky je tady dívčích stvoření až až. Připravit se na nové kamarády, což je nejvíc. Taky by měl našinec doma pořádně trénovat spotřebu alkoholu, ale myslím, že na to jsme zvyklí a dokážeme se rychle aklimatizovat. 

Jak vypadá takový ideální den na Whistleru?

Ideální den pro mě by byl asi prašanový, takže na něj stále čekám. Ale jinak ráno vstanu okolo 8 hodiny, v klidu, protože nemusíš do auta a třepat se na hory, jelikož se v mém případě obuješ za dveřmi a sjedeš k lanovce. Jedeš samozřejmě jako jeden mezi prvními nahoru, máš fakt dobrou náladu, protože svítí sluníčko a vidíš okolo sebe přes dvěstě značených tratí, takže jen si vybrat, která bude v tom manšestru po rolbě první. Následný přesun do parku, který si jen projíždíš, protože kluci ho upravují (i díky slovenskému bratru Jurajovi, který je členem Terrain Park Crew) a pak to přijde, už jen jezdíš a jezdíš a vybíráš si kterou lajnu pojedeš teď a kterou pak. Parky jsou roztahané takže se dá skvěle kombinovat a když tě jeden přestane bavit, přesuneš se do druhého, nebo si jen tak blbneš v dětském parčíku. Už jsi unavený, ale počkáš, až všichni zmizí a pak si dáš poslední jízdu jako král na prázdné sjezdovce dolů. Následný odpočinek s kamarády, výborná večeře zakončená příjemnou akcí, spánek a zase znova.

Je ti jasné, že teď jsi vytvořil závistivý kolektiv . Co místní jezdci, či cestovatelé, kteří se zde zastaví. Jaká je úroveň jejich ježdění? 

Závistivý kolektiv, to je potřeba zvednout zadky a vyrazit ven. Místní, no úroveň ježdění je opravdu vysoká, když vezmu například jeden Gang o počtu asi patnácti lidi, který se přiřítí do parku s kamerou a jeden za druhým dá na čemkoliv takové peklo, že ani nevím co to někdy je, tak vážně respekt. Hlavně některé zástupkyně něžného pohlaví s kalhoty dole, u kterých jsem nemohl věřit, že jsou holky. To se pak člověku ani nechce jezdit . Zajezdit si taky můžete na místních “něco jako závodech”, ale je to spíše místní shred, který se koná o víkendech. Jibbuje se většinou na setupu tří překážek. Poprvé jsem nestačil zírat, když se najednou na tři raily rozjede asi 50 lidi, takže někdy na jednom jibbu jsou tři najednou a když někdo spadne, tak co, no druhý si přes něj dá transfer. Hodně mladé krve strašně zabíjí. Nadchl mě asi 13 lety klučina, který dá snad vše na co si vzpomeneš, naprosto bez respektu.

Dobře Kubo, díky za rozhovor. Chtěl by jsi na závěr někoho pozdravit, někomu poděkovat?

Samozřejmě zdravím domů rodinu a kamarády. Nechci na nikoho zapomenout takže všechny, které by to mohlo potěšit. Samozřejmě diky všem, co jsou tady ve Whistleru a pomáhají. Nejvíce Báře Šobrové za jednodušší začátek a tak, ty víš. Petrovi za život, jaký vedu. A pro ty moje kluky ať už jste tady, oni ví o koho jde.