Richard Skandera - profesionální trenér snowboardingu

Richarda Skanderu zná velká část české a slovenské snowboardové komunity. Především ale pro ty mladší z vás zde přinášíme několik faktů z jeho minulosti a současnosti, které vám tuto významnou osobnost československého snowboardingu představí. 

- Deset let v profesionálním snowboardingu
- Průkopník street jibbingu u nás
- Člen evropského teamu značky Ride Snowboards
- Teamový jezdec značek 32, Horsefeathers, Nixon, DVS, Electric, Ogio a Level
- Majitel a hlavní organizátor evropského závodu Jib Masters
- Hlavním designerem tratě vyhlášeného závodu Horsefeathers City Jib - ročníky 2006-​2008 a snowparků v rámci pražské akce Apres Ski
- Team manažer značek Ride a Horsefeathers
- Kouč na kempech Horsefeahers, Ride, DHC, Playground.cz
- Člen redakce Freeride.cz
- Organizátor snb happeningů Just Ride a snb kempů pod hlavičkou Freeride.cz

Richard se v současné době věnuje tréninku našich mladých snowboardových nadějí. V zimě ho můžeme často vídat ve Vítkovicích, kde je nejlepší snowpark u nás a nejideálnější podmínky pro přípravu jeho svěřenců. Mezi ně patří například žáci Sportovního Jilemnického gymnázia, které trénuje jak individuálně tak ve skupinách. Své svěřence vozí ale i po evropských parcích, kde se rozvíjí jejich další snowboardové dovednosti. Jen o snowboardingu ale tato příprava není. Nejlepší bude, když se teď Richarda přímo zeptáme na pár otázek, které nám jeho práci nejlépe přiblíží. 

- Ahoj Richarde, máš za sebou opravdu zajímavou snowboardovou a profesní historii. Začít předávat své zkušenosti a trénovat mladé svěřence tě napadlo již dříve nebo je to čerstvá myšlenka této sezóny?

Musím říct, že díky snowboardingu jsem poznal spousty míst na světě a zajímavé lidi, kteří se kolem snowboardingu motají a za těch 10 let, kdy jsem se tím živil, tak jsem nabral poměrně dost zkušeností, které by byla škoda nepředat dál. Myšlenka trénovat ve mě zrála poslední dva roky. 

Já prostě snowboarding miluju a chci se kolem toho motat, dokud to půjde a budu schopen na snowboardu stát :). Musím říct, že mě trénování neuvěřitelně baví a ten pocit, když svého svěřence přesvědčíš, ať zkusí nový trik, a že na něj má, odblokuješ jeho strach a poradíš mu jak na to a pak to padne, je fakt dost podobný tomu, když jsem jezdil já aktivně a něco nového se mi podařilo. V poslední době musím dávat videa na facebook bez zvuku, když totiž natáčím na kopci a někdo odjede dobrý trik, radosti vždycky začnu řvát jak blázen :). 

- Jaká byla tvá první sezóna profesionálního trenéra snowboardingu?

V půlce ledna jsem začal ve Vítkovicích trénovat čtyři kluky ze Sportovního Jilemnického gymnázia (Pavla Sedláčka, Lukáše „pana výmluvu“ Měcháčka, Tomáše „Geňu“ Gendiara a Ráďu Štastného). Pravidelně jsme měli trénink od 10 do 16 hod., a to každé úterý až čtvrtek (mimochodem nejlepší možnost, když chcete pravidelně jezdit 3 až 5 dní v týdnu po celou dobu střední školy). 

Udělal jsem si taky trenérskou stránku na facebooku a instagramu, a tak nějak se rozkřiklo, že to dělám. Spojili se s mnou otcové od Terky Šebkové (18 let) a Vaška Tomana (13 let), zkusili jsme pár tréninků a teď je už trénuji pravidelně :). Občas se k nám přidá Bára Morysková (18 let) a taky Kristýna Kulíková (14 let ) Teď se tedy věnuji gymplu a jim. 

Objeli jsme pár závodů v Čechách i venku a měli dobré výsledky, ale pro mě je v této fázi nejvíc důležitý jejich progres. Musím říct, že to je parta hodně šikovných a talentovaných jezdců a je radost s nimi být na kopci. Pokud jim to vydrží, tak věřím, že se naučí spousty triků a dokážou velké věci. Trénovali jsme ve Vítkovicích, Peci pod Sněžkou, na Stubai, Hintertuxu, Kaprunu, Kaunertalu a v Laaxu, kde je teda absolutně top snowpark. Obecně to hodnotím velmi pozitivně, práce mě nabíjí a neuvěřitelně baví, protože vidím výsledky v podobě progresu všech svěřenců a mám z nich radost. Tímhle to ale teprve začíná, už ted se těším na naše soustředění a závody v budoucnu.

- Jak probíhá běžný tréninkový den? Počítáme, že to nebude jen o sněhu, ale i o přípravě „na suchu“?

Je to rozdělené do několika úrovní a záleží, kde jsi a jak máš nastavenou spolupráci s lidmi a jestli jsi na soustředění nebo makáme v Praze na fyzičce, ale když vezmu například soustředění v Rakousku, tak někdy ráno začneme během, pořádně se protáhneme, snídaně a odjez směr resort. Pokud napadne prašan tak snowpark v tu chvíli neexistuje a rácháme se v prašanu a snažíme se poskákat všechny boule, cliffy a skalky a udělat co nejvíc zatáček :). Když není prašan tak vlítneme do parku a tam celý den jezdíme, natáčíme a učíme se nové věci. Po celém dni ježdění chvilku odpočinek, trénink na suchu nebo jdeme do sauny, bazénu, dáme stretching, večeře, následuje video coaching a pak všichni odpadnou, protože jsou grogy :).

- Co myslíš, že je nejdůležitější? Existuje nějaký osvědčený nebo zavedený postup, dělat věci od A do Z nebo musíš najít u každého individuální potřeby a postupy tréninku? Máš nějaký svůj model, který máš osvědčený?

Každý trenér má svoje postupy. Já preferuji 100% focus na svěřence a inviduální přístup, protože na každého musíš jinak. Každopádně nejdůležitější v tréninku spatřuju to, že jezdec, kterého trénuji, musí být sám od sebe motivován se neustále zlepšovat a vyhodnocovat informace, kterou mu poskytuji. Taky schopnost vizualizace, odbourání strachu, překonávat sám sebe, vzájemné komunikace a musí fungovat důvěra mezi mnou a svěřencem. Je toho mnohem víc (fyzička, zázemí, psychika atd.), ale tohle je asi nejvíc podstatné proto, aby byl trénink kvalitní. 

- Trend mladých jezdců je nezastavitelný a k výkonům na profesionální úrovni je potřeba, stejně jako u ostatních sportů, začít již v mládí. Každý den vidíme profily deseti, jedenácti, dvanáctiletých jezdců z celého světa. Kdy myslíš, že je ideální začít s „profi“ přípravou a jak by měla vypadat?

Jak se říká: Nikdy není pozdě. Ale ve své podstatě čím dříve tím lépe. Strašně záleží na rodičích, jaký k tomu budou mít přístup, jak bude dítě mentálně a fyzicky vyspělé a jak ho to bude bavit, protože nemůžeš nic tzv. lámat přes koleno. Nemůžeš poslat dítě v 10 letech na 20ti metrový kicker ať udělá 1080, aniž by nebylo fyzicky a psychicky ready. Je hodně tenká hranice mezi tím tlačit dítě do progresu, a aby z toho zároveň mělo radost a užívalo si ježdění a tím, že pak prcek dělá něco, co nechce dělat a ještě si může zhuntovat tělo, protože je ve vývoji a může si na celý život zničit páteř a kolena. 

Tzv. profi příprava u malých dětí je ve své podstatě hodně o zábavě na kopci a vzorech kolem nich, aby se mohli mezi sebou hecovat, předvádět se a hlavně si čichnout ke snowboardingu s tím, že to je nejvíc super cool zábava, a aby získalo „drive“, chtít se tomu věnovat. Tohle je podle mě hlavně na rodičích, kteří v nich musí zapálit lásku pro snowboarding. To se bavíme o věkové kategorii od dvou (tři) let zhruba do šesti. Pak přichází moje práce :), protože v tomhle věku můžou začít jezdit bedničky, malé boule, skoky a pomalu jim ukazovat kouzlo freestylu. Nicméně, jak má vypadat příprava? Nelze to asi globalizovat, protože ke každému musíš přistupovat inviduálně a každý potřebuje jiný druh tréninku.

- Mají vůbec naši jezdci šanci uspět v hodně našlapaném světě profesionálního snowboardingu?

Mají, ale budou to mít neuvěřitelně těžký, zejména chlapi, protože úroveň světového snowboardingu je fakt absolutně crazy. Pokud se budeme bavit o nadějích českého snowboardingu v budoucnu, tak se musí sejít několik faktorů. Musíš začít hodně brzo, mít talent, dobré fyzické dispozice, být jazykově vybavený, psychicky a mentálně být připraven na profi snowboarding, mít zázemí v podobě financí, které ti umožní jezdit s dobrým trenérem po nejlepších parcích a závodech nejen v Evropě, občas si zajít za sportovním psychologem, makat na sobě na sněhu i na suchu, učit se během pobytu na horách do školy a mít ve škole domluvený inviduál. Nesmí ti chybět odhodlání tomu obětovat vše a mít tzv. „koule“ na to, zkoušet nové věci a překonávat sám sebe. 

Když se podaří tohle všechno skloubit, tak je to určitě možné a potom všem taky nesmíš ztratit radost z ježdění, protože pokud to člověk bude dělat bez radosti, lásky a přestane to být pro něj zábava, tak je konec. Velká neznámá je vždy i puberta, kdy nastává období vzdoru. Jsou, ale různé cesty a možnosti, a když vidím hlavně holky jako je Šárka Pančochová a Klaudia Medlová, které se dostaly do absolutní špičky, tak věřím, že je bude brzy někdo následovat. Myslím, že do pár let se někdo nahoru dostane, a to jak mezi holkama tak mezi klukama. 

- Co plánuješ v nejbližší době?

Kromě přípravy na suchu, tak pojedeme do konce srpna na pár soustředění, a to:
- 13. - 16. 6. - Dachstein
- 20. - 24. 6. - Dachstein a taky potrénujeme skoky do airbagu v Bratislavě
- 1. - 6. 7. - Dachstein - skoky do airbagu v Bratislavě a možná i do vody v Acrobat parku ve Štítech
- 11. - 14. 7. - Dachstein
- 26. - 31. 7. - Uvidíme podle aktuální formy snowparků v Evropě
- 8. - 21. 8. - Španělsko týden surfingu u Matěje Nováka a týden snowboardingu někde v Evropě 

Určitě budu moc rád, když se přidá i někdo nový, stále hledáme nové lidi jak do teamu tak na cestování za snowboardingem. 

- Teď si náš rozhovor čte zájemce o tvé služby, jak a kde tě může kontaktovat?

Mohou mi napsat mail na rici@freeride.cz nebo mě kontaktovat na mé trenérské stránce na facebooku.

Richarde děkujeme za rozhovor a přejeme plno úspěchů jak tvých tak tvých svěřenců.