Rozhovor: Kuba "Shymonkey" Šimůnek

Kuba Šimůnek, kterému spoustu lidí říká Shymonkey, nebo vopičák, je člověk, který si jde za tím, co ho baví a na všem co dělá je to dobře vidět. Ať už je to snowboarding, skateboarding, stavba miniramp, focení, natáčení a spoustu dalších věcí. Rozhodli jsme se ho proto vytáhnout na rozhovor a podívat se tak na jeho život blíž.

Čau vopičáku, kde se právě nacházíš?

Ahoj! Právě se nacházím v Norsku, v Nordstrandu, na jihu Osla.

Jaký jsi měl léto? Kde jsi byl a co jsi dělal?

Léto bylo super. Trávil jsem ho většinu času v Norsku. Hodně skateboardingu, koupačky, práce, vejlety, párty, přípravy a vymýšlení projektů, budování miniramp a skateparků a tak dál, takže jsem se nenudil.

Vím, že už nějakou dobu v Norsku žiješ. Kde přesně tedy jsi a co tam děláš?

Jojo, pořád tady žiju. Minulé léto jsem se vypravil s Emičkou za kamarádem Kryštofem Hruškou s plánem zkusit si tu najít práci. Což se podařilo celkem rychle (díky za azyl broky:). Začal jsem makat jako tesař a kameník. Většinou to byly brigády u lidí na zahradě. Tyhle brigády jsem sháněl přes webovou stranka finn.no, kde Norové nabízejí práci a zároveň tam třeba člověk najde i vybavení do bytu. Všechno je možné jen za odvoz.

Pak jsem v Oslu na náměstí Youngstorget narazil na dva vysmátý týpky, kteří na ulici prodávají secondhand oblečení ze starýho Volkswagnu T3 (GoodVibesVintageVan). Byli to kámoši, které jsem potkával každý rok na závodech v Polsku Jessi Blackwell a Tobbias Himelstrup, oba vynikající skejtři i snowboardisti a hlavně skvělí lidi. Uplynulo pár týdnů a kluci si pronajali v bandě svůj dům. Párkrát jsem u nich přespal až jsme dospěli k tomu, že bychom tam mohl bydlet taky… a tak se stalo. Podařilo se mi vydělat celkem dost peněz, jelikož jsme bydleli 5 měsíců v autě a na podzim pod schodama za směšné peníze. Tudíž jsem měl dostatek financí, abych mohl celou sezónu jezdit a nemusel rešit práci. Bohužel celkem brzy přišlo zranění, takže jsem polovinu sezóny promarodil s ramenem.

Jak jsi to měl s obživou? Opice potřebuje banány. Jak sis na ně vydělával?

Letos v létě se mi tak trošku splnil sen a dostal jsem práci v Betongparku, ve firmě která staví po Norsku skateparky. Vždycky mě lákalo naučit se jak se staví skateparky regulérně. Musím říct, že je to teda velká dřina a člověk je pět dní jako v posilovně. Plus pracuje s úplně crazy lidma, kteří do toho dávají všechno, protože to jsou skejtři a nikdo to nebere na lehkou váhu. Do teď jsem měl zkušenosti jen s DIY s partičkou skejtrů z Darkslide.cz. Tyhle kluky kolem Mirka Kvapila je třeba sledovat. Jsou kreativní, dělají zajimavé projekty a obětují pro skateboarding spoustu potu, a tak by to mělo vypadat. Cením je jak blázen. 

Takže teď stavím skateparky a na zimu jsem si našel job v shapercrew ve firmě, která staví pro změnu snowparky. Není to full time job. Prostě občas pojedu někam do Norska postavit snowpark a pak zas domů. Budu tak muset v zimě pracovat, ale zároveň budu mít i čas na svoje snb projekty.

Switch frontside boardslide | Grakallparken | Trondheim, Norsko | Foto: Ema Blahová

Máš pocit, že ses v Norsku našel a chtěl bys tam žít i dál?

No přijde mi, že mě ještě čeká objet kus světa, než zjistim, kde se vážně najdu. Možná to bude doma v Čechách. Kdo ví... Zatím nemám svoje doma, takže pokračuju v hledání (doma myslím to, že neplatím nájem, ale bydlím ve vlastním). Mám to rád všude, a všude kam přijedu jsou přatelé, nebo si je tam postupem času udělám. Po většinu mého cestování narážim na skvělé lidi. Tak nějak to přichází samo. Možná je to tím, že vždycky když někam jedu, tak cestuju za nějakým kamarádem a využívám pohostinnosti lidí. Zároveň se jim to pak snažím oplácet tím, že jim třeba něco opravím nebo vyrobím něco hezkého do domácnosti. 

V Norsku je fajn. Je to nádherná země, ale nemyslím si, že tu budu žít… Líbilo by se mi tu mít nějakou malou chajdičku na stromě, kterou bych třeba občas navštěvoval. Možná to vyjde u kamaráda na pozemku, který se mnou pracuje v Betongparku. Už jsem u něj postavil minirampu ze zbytků, co jsem nastřádal přes léto a minulý rok. Snažím se recyklovat dřevo a sbírat material, který už třeba nepoužijeme v práci, nebo se někde válí, nebo to chce někdo vyhodit, a pak z toho stavím minirampy nebo nábytek.

Co máš v plánu na zimu? Kam se chystáš?

No jak už jsem říkal, budu stavět snowparky a samozřejmě chci co nejvíc snowboardovat a natáčet part a projekty, které mám v plánu. Letos budu trávit zimu v Norsku, s tím, že bych chtěl udělat výlet domů a natočit něco tam, když budou podmínky. Možná pár týdnů Big Bear. Záleží, jak budou kačky... Nikdy to moc neplánuju, vždycky se to tak nějak tvoří samo a nabaluje na sebe.

One-​foot indy | Vítkovice, Česká republika | Foto: Peter Mercell

Tvoje pojetí snowboardingu se od ostatních dost liší. Dobře to bylo vidět i z tvých záběrů ve Friends partu v Never Too Late Movie. Jak jsi došel k tomu, že snowboarding děláš tak, jak ho děláš?

Možná je to tak na naší scéně, ale ve světě je plno kreativních riderů, kteří dělají šílené triky. Každý se posouvá svým směrem. Já jsem nikdy nebyl moc závodní typ, ale vždycky mě bavilo soupeřit a bavit lidi. Výsledky už byly horší, ale stejně jsem to pořád zkoušel. Až mi tak nějak přislo, že mě nebaví pořád opakovat takové ty stejné, ohrané závodní jízdy, aby ses dobře umístil. Já jsem prostě chtěl umět co nejvíc triků a zkoušet co třeba lidi vůbec ještě nikdy na snowboardu neviděli a prostě jsem se chtěl snowboardingem bavit a ne to mít jako závodní povinnost.

Tak jsem si prostě začal jezdit to svý a jezdit jen závody, které pro mě byly nějakým způsobem zajímavé, jako exhibice ve městech a trošku jinak pojaté jamy, než dvě jízdy a spin to win. To je to co mě začalo lákat. Všechny triky co umím na regular umím i na switch a vždycky se to tak učím. Postupem času, když už jsem uměl většinu triků, jsem začal experimentovat a zkoušet šílenosti a vymýšlet třeba i vlastní triky a i vlastní speciální vychytávky na hardwaru. Baví mě třeba něco úplně crazy vymyslet a pak to zkoušet realizovat a když to funguje, tak je to pro mě taková malá výhra. Mám rád dělat si to složitý a pak se v tom pěkně patlat, hehe.

Všechny triky co umím na regular umím i na switch a vždycky se to tak učím. Postupem času, když už jsem uměl většinu triků, jsem začal experimentovat a zkoušet šílenosti a vymýšlet třeba i vlastní triky a i vlastní speciální vychytávky na hardwaru.
Shymonkey

Kde bereš pro svoje ježdění inspiraci? Myslím tím ridery, videa, atd.

Mojí největší životní inspirací je brácha Tomáš Šimůnek, ten mi ukázal snowboarding , bral mě s sebou na tripy, dával mi staré vybavení a hlavně chuť jezdit… Žádného jiného ridera bych bez něj neznal. Díky bráško! Rider, který mě hodně ovlivnil v tom, jakým směrem se bude můj snowboarding vyvíjet, byl Gus Engle. Tenhle týpek mi poprvé ukázal onefooty a nofooty a všechny různý shove-​ity a jak se dá se snowboardem pracovat. Celá produkce ThinkThank mi otevřela úplně nový svět snowboardingu. Vlastně to jsou videa, ve kterých jsem i prvně viděl Nicka Viscontiho a Scotta Stevense, který je samozřejmě inspirací pro plno riderů, ale svět snowboardingu je plný inspirace ať už v minulosti nebo v přítomnosti. Pořád někdo překonává hranice gravitace a kreativity a pořád je co objevovat. Samozřejmě, že velkou inspirací je i skateboarding. Inspirace je všude kolem. Stačí být jen pozorný a sledovat svoje okolí.

One-​foot double tailgrab | Vítkovice, Česká republika | Foto: Peter Mercell

Kdo tě v ježdění podporuje?

V ježdění mě podporuje firma Snowbitch.cz, která mi dává veškeré vybavení, co k ježdení potřebuji. Pak mě ještě podporuje 717 movement a Darkslide.cz. Všem moc děkuji za podporu a přízeň. Hlavně mojí nenahraditelný rodině, která celej život toleruje muj bohémský přístup.

Vzhledem k tomu, že jsi v ježdění takhle kreativní, nenapadlo tě třeba někde u vás postavit park na celou sezónu? 

To víš, že napadlo. Taky už se o to pár let s Lukášem Bendákem a Dárou Bergmannem pokoušíme. Prvně jsme dělali dva roky park na Ještědu, než jsme se přemístili do Jizerských hor na Severák a dělali park asi dva roky tam a pak jsme se zase na dva roky vrátili na Ještěd. Dělali jsme co bylo v našich silách, ale celou věc jsme dotovali ze svých peněz a pořád to nebylo dle našich představ. Moc rád bych zrealizoval nějaký snowpark, ale nechci aby byl součástí nějakého střediska. Když už, tak by musel mít samostatnej vlek. Moje představa je mít prostě pozemek, kde udělám tažný lano ze starýho traktoru a ten nejlepší shred pod sluncem a budou tam jezdit jen stejně smýšlející lidi. To znamená kamarádi a lidi co milují a nebo se chtějí naučit snowboarding.

Moje představa je mít prostě pozemek, kde udělám tažný lano ze starýho traktoru a ten nejlepší shred pod sluncem a budou tam jezdit jen stejně smýšlející lidi. To znamená kamarádi a lidi co milují a nebo se chtějí naučit snowboarding.
Shymonkey

Frontside boardslide při natáčení videa Vans Landline | Liberec, Česká republika | Foto: Cole Martin [Taco]

Stejně tak by od tebe mohla být zajímavá i nějaká session, nebo závod. Nad tím jsi nepřemýšlel?

Už jsem o tom taky mockrát přemýšlel. Udělat nějaký Shymonkey invitational. Mám i dost přesnou představu, jak by závod vypadal. 

Popravdě jeden takový závod už pořadáme u kamaráda a vynikajícího snowboardisty Vény Kutila. Je známo, že Véna je starej sebevrah a čím větší a víc crazy něco je, tím lepší. Proto se každý rok sejdeme na Véna backyard jamu, abychom postavili crazy trať, na který se pak společně všichni dobíjíme, hehe. Letos to bude 6. ročník a moc se na něj těším. Už jen proto, že jako jediný mám šanci být účastník všech ročníků, když žádný nevynechám. Odměnou mi bude moje jméno na štítku trofeje všech čestných vítězů. Pokud se mi nevydaří vyhrát, moje strategie je jasná, hehe.

Ale mít představu je ta nejmenší věc. Jsou k tomu potřeba nějaký finance a lidi a není jednoduchý to všechno zorganizovat když jsi na to sám. Radši obětuji můj čas ježdění než pořádání závodu. Kdybych věděl, jakým způsobem to udělat a koho oslovit, tak už bych to dělal, ale nejsem moc dobrý manažer. Určitě to jednou uskutečním, až nebudu tolik času trávit ježděním.

Fast plant to boardslide fast plant out | Vítkovice, Česká republika

Co ty a natáčení? Myslím tím teď hlavně to, kdy jsi před kamerou. Co máš nejnovějšího a kdy od tebe uvidíme nějaký nový edit? Myslím, že se dost lidí těší, hehe.

No před kamerou jsem naposledy byl na natáčení Never Too Late Movie, Trill, a něco málo mám z letošní sezóny, ale ne moc. Nový edit přijde hned s prvním sněhem, na který už se tu klepu. Za pár dní jedu do Barcelony, tak tam možná udělám nějaký skejtový edit.

A co to, kdy jsi za kamerou? Věnuješ se ještě natáčení a střihu?

Filmařinu miluju. Rozhodně jsem to nehodil do žita. Jen mi teď příjde že se potřebuju posouvat zase v něčem jiném. Sem tam udělám nějaký hudební videoklip, ale teď jsem si dal od natáčení pauzu a učím se jiná řemesla. jednou bych si chtěl postavit treehouse se skateparkem pod ním, tak pracuju na tom, abych měl dost zkušeností na to, to realizovat. Zatím si hledám ideální místo. Pak tam třeba vznikne i ten snowpark a závody. Dost teď fotím snowboarding a skateboarding, i proto, že jsem byl v zimě zraněný. Místo obrázků, na kterých jsem já, vám ukážu něco málo, co jsem nafotil za poslední dvě zimy. 

Co ty a skateboarding? Pamatuju si, že jsem s tebou jel jednou na hory a v autě jsi měl bednu a rail. Vozíš si ještě s sebou překážky, hehe?

Hahaha, joo, občas vozím. Teď když jsem v norsku, tak ne. Všechny mám doma. To jste mi připoměli, že bych si měl nějakou vyrobit. Ale mám připravený překážky na snowboard, co jsem vyrobil v létě, tak s nima můžete čekat taky určitě nějaký edit.

Jo, skejt je skvělá věc. Je to neskutečná svoboda. Všude jedeš, na nic nečekáš a pořád můžeš pushovat do nekonečna a skákat na obrubníky a dělat power slidy. Miluju projíždět město na skejtu navíc je to pro mě neodlučitelná součást snowboardingu. Není to dlouho, co jsem začal skejtovat. Ale tenhle kus klacku s kolečkama ve mě probudil obří vášeň a tak teď skoro nedělám nic jiného než skejtuju. Tak trošku jsem na sebe naštvaný, že jsem nezačal dřív, ale mám rád skejtovou komunitu a rád skatebording podporuju a sleduju. Snažím se pro oba sporty obětovat trochu moji síly a zručnosti a budovat tak něco, co má pro mě smysl a kde jsem se našel už od malička.

Když jsme u toho, vím, že stavíš minirampy. Kolik jsi jich už za svůj život postavil a kde?

Není jich moc, ale dalo mi to spoustu zkušeností. Moje první rampa vlastně ani nebyla moje. Stála spoustu let ve starém klubu Apple v Jablonci nad Nisou, který nevlastní nikdo jiný, než starej znamej Bigbít. Ten musel klub přemístit do jiných prostor a já mu pomáhal rampu dát znovu do kupy. Tak začala moje kariéra přemisťovatele miniramp, hehe.

Pak jsem přemístil ještě jednu minirampu od kamaráda z chalupy do Libereckého výzkumáku, kde jsme měli díky Danu Morávkovi dva roky střechu nad hlavou pro skejtovaní a stavění překážek. Díky Dane! Tam jsem ji opět složil, než začala moje kariéra stavitele přemísťovatelných miniramp. První dvě minirampy byly složitelné a přemístitelné. Vyráběl jsem je na míru pro kamaráda a zároveň sponzora Aleše Tomsu (7.1.7.). Pak jsem měl dalších pár zakázek na minirampy uvnitř klubu.

Pokaždé když jsem navštívil Čechy, se mi během tripu podařilo postavit minimálně jednu minirampu. Tak jsem si řekl, že vždycky když přijedu domů, tak musím jednu postavit, ať už je to ze zbytků nebo jako zakázka. Na základě toho vznikla minirampa u kamaráda v obýváku v Libereckém pivovaru a ještě jedna rozkládatelná pro Karkyse do Klasick Wheels v Praze, který se mě na to zeptal v sobotu na kalbě a v neděli už jsme stavěli. Skoro jsem pak nestihl letadlo do Norska, ale rampa stojí a kluci si jí pochvalují. Určitě se tam zastavte zajezdit když budete mít chuť, mají tam i občerstvení a rovnou můžete očíhnout i nějaký motorkářský vychytávky. Dvě už jsem postavil taky tady v Norsku. Pro kamaráda na farmu a pro firmu betong park. Dohromady je to okolo 10, ale potřebuju stavět víc. Strašně mě to baví. Chtěl bych zkusit postavit taky dřevěný bowl, tak třeba se mi časem naskytne příležitost.

Tohle je možná takové menší promo na tebe jako stavitele… Jak dlouho takovou minirampu trvá postavit a na kolik to zhruba vyjde?

Haha, ok, díky. Menší minirampu (cca. 7m délka, 3m šířka, 1m výška) dokážu postavit za 4-​6 dní i s nákupem materiálu a s tím že materiál bude stát cca. 13.000,- + práce, takže kolem 20 000,-. Větší minirampa pak cca. 20.000,- matroš + práce, takže třeba kolem 30.000,-.  Záleží na velikosti a dostupnosti materiálů a jestli je to venku nebo uvnitř a jestli přemístitelnou nebo na pevno a taky tak trošku, pro koho to dělám. Pokud by měl někdo zájem stačí napsat na můj mail a domluvíme se.

Minirampa v libereckém Výzkumáku

Máš na závěr nějaké poselství, které bys chtěl předat dál? Vsadím se, že jo…

Mějte se rádi, dělejte co milujete, repsektujte práci ostatních a zdokonalujte sami sebe. Jedinná překážka v cestě za vaším snem, jste vy sami. Peace and love.

Díky za rozhovor a ať to drandí!

Taky díky hoši. Doufám, že se brzy potkáme někde na sněhu. Užívejte!

Mrkněte na pár dalších Shymonkeyho videí:

Sleduj Shymonkeyho na instagramu: 

skatepark issue vol.1 #darkslidecz #snowbitchcz @7.17mvmnt @snowbitch.cz @darkslidecz @capitasupercorp @unionbindingco #onefoot #fastplant #norway 📷: @veverschmitzer

Last winter I had injury of my shoulder so I wasnt able to ride almost all seasson. But I was still in the mountains like a photographer and filmmer and work on part of this such a funny and nature…

vejšlupsk @vejšlupsk @krovi @mr.snih @hranatatrubka @lukas_bendak @opice @vanfut

skatepark one minute from home...what a hood🙃 #nordstrand #norway #betongpark #darkslidecz #717mvmnt

💩 @darkslidecz #darkslidecz

just cruisin last peices of snow around oslo @7.17mvmnt @snowbitch.cz #snowbitch_cz #717mvmnt #streetsnowboarding #vsudenejlipdomataky

Publikoval

Jan Lohynský
Další články autora

Nafotil

Shymonkey
Další články autora

Další zajímavé články

COOL Just Ride! Tour 2019 startuje v sobotu ve Špindlu

Zima jede v plném proudu a české hory zasypávají další a další přívaly sněhu, takže je ten nejlepší čas na to odpálit letošní jubilejní 10. ročník série COOL Just Ride! Už tuhle sobotu všechno vypukne ve Špindlerově Mlýně a v tomhle článku se můžete dočíst absolutně všechno, co vás tam čeká.

Nový StaleLIFE je jedna velká prašanová pohádka

Ståle Sandbech vás ve své nejnovější epizodě StaleLIFE vezme do rakouského resortu Flachauwinkl, kde je letos o pořádnou sněhovou nadílku víc než postaráno. Udělejte si pohodlí a mrkněte, jak kluci šnorchlují v nadýchaných sněhových polštářích.

686 - Od skateboardingu až po snowboarding!

Již 26 let je značka 686 jakýmsi synonymem pro kvalitní zimní oblečení inspirované horským životním stylem a snowboardingem! Historii a část letošní kolekce si představíme v následujícím článku.