Cesta
13. března letošního roku nastoupila naše posádka na Ruzyňském letišti směr PGR-FRA-YYC, tedy Praha-Frankfurt-Calgary. Do Calgary jsme dorazili o čtrnáct hodin později, kde nás vyzvedává Jerry, který před revolucí do Kanady emigroval. Přivítání bylo více než okázalé. Uvítaly nás kovbojsky oděné hostesky, které nám udělily čestný calgarský certifikát a obdarovaly nás klobouky. Hned za dveřmi na nás čekalo auto s diplomatickou značkou patřící našemu hostiteli, který v Kanadě zastává funkci honorárního česko-kanadského konzula.
 |
 |
 |
| Přelet přes zamrzlé Gronsko... Czech cowboys na letišti v Calgary... klasické kanadské bydlení v dřevěných rodinných domech s malými pozemky. |
První dojmy
Už cestou z letiště mě zarazila velikost zdejších vozů, mezi kterými Audi Q7 vypadá jako dětská hračka. Každé třetí auto je ohromný pickup a každé páté má prasklé přední sklo (z důvodu silničního posypu hrubým štěrkem). Vše má větši měřítko (i mléko, které se prodává převážně v galonových baleních 3,78 l). Dalším překvapením bylo zjistění, že zde lidé nezamykají svá obydlí. Jerry to okomentoval slovy "Proč by mi sem někdo lezl, když to není jeho," a dodal, že nezná nikoho, komu by vykradli barák nebo odcizili auto. "Každý si zde všímá svého a kriminalita je zde minimalní." Já na to reagoval, že neznám nikoho, komu by v Čechách něco neukradli?! Smutný rozdíl.
Informace o Kanadě
Calgary je hlavním městem provincie Alberta, která má kovbojskou tradici. Alberta je velmi bohatá, a to díky ropě, která se zde nachází především v písku. To má za následek to, že je tu pouze šestiprocentní daň. Dobré je vědět, že veškeré ceny jsou udávány bez této SGT daně. Takže při nákupu iPodu, který má na sobě cenovku 200$, po vás budou chtít u kasy dolarů 212. Pro evropana nezvyklé.
Canadian Rockies (Rocky Mountains), do kterých jsme se vypravili především, jsou v z menší části právě v Albertě a zbytek je směrem na západ v Britské Kolumbii. Pro cestu do Kanady už není třeba vízum, drobná otrava je vyplňování papírů pro celní správu a následné dotazování imigračních pracovníků při vstupu na jejich půdu.
Kanada je plná rezervací. Kromě přírodních jsou zde i rezervace indiánské. Stát indiány podporuje a například po svatbě dostane manželský pár pozemek s domem právě v rezervaci. Místní indiáni se už moc nepodobají Vinnetuovi, ale pořád prý konzumují ohnivou vodu. Velká část z nich by se dala přirovnat k českým romským občanům s tím rozdílem, že indiáni nepáchají trestnou činnost.
Odlišnosti od Evropy
Zaoceánské permice mají dvě části. Samotnou permici, kterou připnete na viditelné místo a útržek pro případ ztráty, který si schováte. Nikde nejsou turnikety, pouze zde čas od času postávají zřízenci, kteří jsou vybaveni čtečkami čárových kodů. Bohužel, jejich smysl zde mi po celý pobyt zůstal utajen. Systém jejich kontroly byl záhadný, někdy vás zkontrolovali, jindy ne, anebo se dají bez problémů obejít nebo sprostě ignorovat. Jak se během výletu ukázalo, tak hodně lanovek je staršího data a některé nemají stupátka na snb, což bylo nezvyklé, možná až nepříjemné, ale zvyknete si. Vaše vytahané nohy vám po výstupu ze sedačky vynahradí liduprázdné a široké sjezdovky, na kterých si můžete vychutnávat řezané oblouky z jedné strany sjezdovky na druhou. A to vše beze strachu, že vás zezadu sejme šusující maniak. Fakt pecička, to se mi v přelidněné Evropě nikdy nepovedlo. Po pár obloucích prkno ale nabere kosmickou rychlost a je třeba dávat pozor na všudepřítomné stromy, které si každoročně žádají své oběti. Úmrtnost je zde oproti Evropě výrazně vyšší. A není se čemu divit. Nikde žádné ochranné sítě, žádné žíněnkové obložení atd. Nejvíc mě zarážely náhodné soliterní stromy uprostřed sjezdovek, jak jinak než bez ochrany!
Samozřejmostí každého střediska je i terrain park neboli snowpark. Hodně parků vyžaduje zaplacení symbolického poplatku za vstup (od deseti dolarů za rok), což vede k tomu, že se parkem zběsile neprohánějí smyslů zbavení turisté a to je více než příjemné.
Místní horskou specialitou je podivný mix kafe a čokolády. Veškeré ceny jídla jsou díky příznivému kursu kanadského dolaru (cca 15 Kč) levnější než v Alpách, nebo dokonce i v Čechách. Kanadské značení obtížnosti sjedovek je odlišné od našeho. Zelené kolečko značí sjezdovky pro začátečníky, modrý čtvereček pro pokročilejší začátečníky, černý kosočtverec (diamond) je už pro znalce a označení double diamod už je zdraví nebezpečné. Střediska často také nabízejí lavinové kursy a zapůjčení průvodců, kteří vás provedou kudy si budete přát.
 |
 |
 |
| Propojení mrakodrapů mosty v downtownu... Calgary downtown... vůz manažera ropné společnosti v Calgary. |
Calgary city
Během pobytu jsme navštívili výstavu aut v downtownu (centru), kde mě překvapila robustnost většiny vystavovaných modelů za ceny nepodobné našim (Subaru Impreza 2.5l v přepočtu za 640 tis. Kč) a sedmdesátiletí důchodci, kteří vášnivě degustovali místní trucky značek Ford, Dodge, Saturn, Chevrolet či Buick. Calgary má nevelké centrum s výškovými budovami a rozsáhlé předměstí s rodinnými dřevěnými domy s minimálními pozemky. Downtown je zastavěn mrakodrapy, které jsou mezi sebou propojeny mosty tak, aby se lidé v zimě mohli centrem pohybovat jen v sukni či obleku. Teploty zde v zimě dosahují pravidelně -35°C a vše je tomu podřízeno. Včetně aut, která jsou vybavena elektrickým kabelem pro zahřívání motoru před startem, a tak všem zpod kapoty kouká zástrčka do elektrické sítě. Nám neznámé jsou také větry "Shinot", které několikrát za zimu zavanou od oceánu a během několika hodin způsobí teplotní rozdíl až 30°C.
Skiresorty a snowboarding
Výběr resortů jsme zcela nechali na konzulovi, který je vášnivým lyžařem, ten nenechal nic náhodě a pečlivě připravil harmonogram našeho pobytu počínaje středisky, konče relaxací a návštěvou zajímavých míst. První na programu byl skiresort Nakiska, který je podle lokálů kousek cesty. Po 130 km a skoro dvou hodinách strávených v jeho Dodge káře jsme zjistili, že kanadský "kousek" je zřejmě delší než český. Nakiska resort je svou velikostí srovnatelný se Špindlem a je nejbližším horským střediskem od Calgary.
Celé středisko působilo hodně klidně, možná až mimo provoz. Jen pár aut na parkovišti a nemnoho opřených lyží a snowboardů u kasy. Nicméně permanentky nám byly prodány, a tak jsme vyrazili na lanovku. Během cesty na vrchol pod námi projely pouze dva páry lyžařů. Jerry nás ujistil, že jde o normální stav. Všední den = žádní lidé. A to doslova. Všude panoval absolutní klid a pohoda. Součástí každého resortu je něco jako klubovna neboli lodge, kde si můžete beze strachu odložit cokoliv včetně svačiny nebo se nerušeně protáhnout. Většina návštěvníků si přináší jídlo s sebou, které kolem poledne konzumuje, aniž by je zaměstnanci přítomných restaurací napomínali. Je to tu normální. Časový rozdíl (plus osm hodin) nás trochu vykolejil, a tak jsme často využívali možností, které lodge nabízí, a je to moc příjemné.
Norquai je rodinný resort, který koupil bývalý sjezdař a poskytuje vše, co ke kvalitnímu ježdění patří, včetně úchvatného výhledu na město Banff. Stejně jako jinde zde neznají fronty a Evropan nepřestává kroutit hlavou. Snowpark se samostatným vlekem, který vede přímo nad překážkami, vám dává perfekní přehled nad celkovou scénou a výkony zdejších fellas vás motivují. Než jsem se nadál, už se se mnou bavili lokálové a dokonce i většinou věděli, kde je ČR (to je jen důkaz toho, že všeobecná vzdělanost je zde vyšší než v USA). Zdejší lodge se kromě svačení a protahování používá i k meetingům společností, rautů, konferencí nebo i pro svatby.
 |
 |
 |
| Norquai view... výhled z lodge na snowpark... řezaný oblouk. |
Cestou do Radium Hot Springs v Rocky Mountains se od našeho průvodce dozvídáme, kde koho sežral medvěd a kde puma… Dokonce i Jerry má osobní negativní zkušenost se zvířaty. S kojoty, kteří mu sežrali psa několik desítek metrů od domu. Bydlení v Radium sehnal náš konzul vskutku luxusní. Apartmány na golfovém hřišti, po kterém běhali bighorni a kde jsme měli v koupelně 18 ručníků na čtyři dny pro dva lidi. V zimě se dá ubytování sehnat mnohem jednodušeji a hlavně levněji než v létě, kdy je hlavní sezona a hory a jejich hotely jsou plně obsazené. Tedy přesný opak našich hor. V Radium HS jak napovídá název, se vyskytují přírodní horké prameny, které jsme navštívili a nelitovali toho. Grandiozní relaxace po pár dnech ježdění s výhledem na okolní hory.
 |
 |
 |
| Horská Road E1 Calgary-Vancover... bighorn osobně... bydlení na golfovém hřišti s bighorny. |
Další navštívené středisko byla Panorama, do kterého se jako do naprosté většiny místních resortů muselo dojíždět několik desítek kilometrů. Střediska mají jen velmi malou nebo vůbec žádnou ubytovací kapacitu a jsou odříznutá od měst či vesnic. Zde mě nejvíc zaujal snowpark, kterej byl tak dlouhej, že už vás to dole přestávalo bavit. Dalo se zde skočit devět (!!!) skoků během jedné jízdy. Celá jedna sjezdovka pouze pro terrain park. Součástí panoramatického resortu je pár residencí a hotelů a bazény s vyhřívanou vodou. Areál vás každý den informuje o čerstvě urolbovaných sjezdovkách, o sněhovém stavu a nejlepších podmínkách pro různé činnosti. Za zmínku stojí i stojany s papírovými kapesníky a mapkami areálu v místech, kde se v Evropě tvoří fronty.
 |
 |
| Spodní čtvrtina snowparku, který jsem měl sám pro sebe... Provoz na sjezdovce ve všední den (11.15). |
Panorama nabízí i heliboarding za cca 700$ na den za osobu. Součástí ceny je snídaně, oběd na svahu a v případě zájmu zapůjčení lyží do prašanu. Heliboarding není pouze pro experty, nabízí 120 míst pro přístání, zaleží jen na vás, který svah si vyberete.
 |
 |
| Extreme dream zone - názvy často velmi dobře popisují sjezdovky a pocity, které z nich máte... vše je ze dřeva... |
Další zastávkou se stal Golden a středisko Kicking Horse s denní permicí za 64$. Nenápadné středisko z parkoviště a několika málo lanovkami v sobě skrývá neskutečných 107 "sjezdovek". Většinu z nich tvoří neupravované terény včetně všudepřítomných žlebů a plání. Jezdit můžete takřka úplně všude! Žádné zákazy vjezdu mezi stromy či jinam. Jen je třeba respektovat extrémně lavinové svahy, kterých je zde minimálně a přítomné cedule typu: nemanipulovat s nevybuchlými naložemi... Stačí vyjet sedačkou či kabinkou na vrchol a pak si jen vybrat trasu. Sjezd k parkovišti trvá cca 30 min a je dlouhý 10 km! Některé "sjezdovky" jsou označeny ukazatelem směru a dobou chůze (od 5 do 30 min). Zde pozor, cedule signalizuje cestu, ale ani v nejmenším nezaručuje její bezpečnost, na kterou zde neberou ohledy. Neoznačené převisy či velmi prudké srázy zde nejsou nijak značeny a za špatné viditelnosti musí nahánět hrůzu i velmi nebojácným rodičům.
 |
 |
| Od parkoviště působí areál nevinně... ale po výstupu z lanovnky? Whoa! |
Středisko nabízí denně zdarma prohlídku areálu s guidem. Jestě lepší je možnost najmutí freeridového průvodce (bohužel už za 140$), který vás provede po nejlepších spotech, na které byste jinak těžko přišli.
 |
 |
 |
| Stačí 10 min chůze po hřebeni... Double Diamond "sjezdovka" - je jen na vás kudy se z hřebenu spustíte... |
Další naší noclehárnou se stala bývalá nemocnice v městě Banff, které se nachází v prvním a nejznámějším národním parku v Kanadě se stejným názvem. Z finančních důvodů Jerry předem zamluvil nemocnici, která je nejlevnějším možným ubytováním v luxusním Banffu. Cena dvoulůžkového pokoje činila "pouze" 100$. Další možnosti bydlení začínaly někde za hranicí 360$. Banff je nádherné město se vším všudy a slouží jako výchozí bod pro ježdění do okolních ski resortů. Jestě před dvěmi lety zde návštěvníci běžně v centru vídali elky (obdoba našich jelenů) a jinou "divokou" zvěř. Bohužel, evropští turisté si zřejmě mysleli, že jde o nějakou domestikovanou atrakci a chodili zvěř pohladit, což vedlo ke zraněním lidí, a tak byla zvěř z města vyhnána. Za zmínku stojí místní steaky. Ve vyhlášené restauraci Bumper’s nám za 27$ přinesli famozní porci nejlepšího masa na trhu (součástí jsou už brambory a libovolné množství salátů). Steaky z Alberty jsou odborníky (spolu s argentinskými) uznávány jako nejlepší maso na světe. Vřele dopuručuji, s evropskými náhražkami se to nedá moc srovnávat.
 |
 |
| Póza na bulváru v Banffu s kafem Starbucks, které bylo o polovinu levnější než u nás... a nálož masa v Bumper’s... |
Lake Luise je 45 minut od Banffu a jezdí se zde Světový pohár ve sjezdu. Středisko se 139 sjezdovkami a nadmořskou výškou 2637 m je největším v Rocky Mountains a je rozloženo na čtyřech horách. Zdejší zajímavstí je zelená trasa, které vás proveze velkou částí resortu během jediného dne a to za stálého oslunění. Z vrcholů je famozní výhled na jezero Luise, Victoria ledovec a okolní hory, které svým vrásněním a vzhledem nejsou evropským příliš podobné. I zde najdete nespočet powder sjezdovek a strání (2500 akrů). Středisko disponuje pouze šesti sedačkami a nejdeší run je dlouhý uctivých 8 km.
 |
 |
| Lake Luise resort... druhá největší lodge v Kanadě... |
Zdejší terrain park nabízí spoustu railů všech možných i méně možných tvarů a obtížností. Luisovská roubená lodge je druhá největší v Kanadě a určitě má něco do sebe. Zdejší terény mi přišly nápadně známé, zřejmě díky snowboardovým filmům z podobných kanadských lokalit.
 |
 |
 |
| Terrain rail park... the Ultimate Steeps - double diamonds only... super terény v úžlabí a mezi stromy... |
Jako nej se, minimálně pro mě, ukázalo středisko s osmdesátiletou tradicí Sunshine, které nám jako jediné nabídlo alespoň trochu neproježděného prašanu. Sunshine bývá každoročně požehnáno 400 palci sněžné nadílky. Ano! Tedy kolem 10 metrů sněhu!!! I proto je zde sezona nejdelší (od listopadu do května) a nemají zde žádná děla na výrobu sněhu! Středisko disponuje nejrychlejší osmimístnou gondolu na světě a zdejších 107 značených sjezdovek nabízí vše. Například i Delirium Dive, který je opravdu hororový. Dostanete se k němu po třicetiminutovém výšlapu po hřebeni a nevpustí vás na něj bez kompletního lavinového vybavení. Omračující byla velikost terrain parku, ten byl přeplněn překážkami, které byly perfektně upraveny. Po projetí parku jsem zajásal podruhé, když jsem shledal, že jeden park sice končí, ale druhý začíná. Zde nás potkala největší zima z celého pobytu, a to -26°C. Tato hodnota v kombinaci s větrem nebyla přátelská. Z vrcholů je vidět na rozlehlé pláně, které opět nejsou vůbec evropské a v dálce vyčnívá Mt. Assiniboine, přezdívaný Canada’s Matterhorn, který vypadá jako jeho dvojče. Denní permice už ale stojí 74$ bez SGT.
 |
 |
 |
| Nepravidelné zalesnění tvoří perfektní terény na jezdění... Sunshine heaven... první část Roger parku... |
My jsme se zde ocitli o víkendu, což znamenalo velké množství lidí, především u parkoviště a pak u prvních sedaček. Při velmi velkém provozu, kdy čekací doba na první lanovku dosahuje cca 5min, nabíhají zřízenci a provoz bravůrně koordinují a plní lanovky efektivně pouze po šesti. To velmi oceníte po tom, co zjistíte, že než se nadějete, tak už sedíte. Jakmile vyjedete lanovkou na vrchol, shedáte, že zdejší obsazenost ve špičce znamená, že na sjezdovkách vám stále nikdo nepřekáží a nikdo vás neohrožuje, jak je běžné na přeplněnych evropských horách, natož na českých kopcích.
Přes celé hory se podél silnic, po kterých jsme se pohybovali, vine také transkanadská železnice, po které jezdí vlakové sestavy až o celkové délce dvou kilometrů, kterou táhnou tři nadupané lokomotivy. Železnice má na svědomí vymírání místních zvířat podobných sobům. Ti při ohrožení neutíkají a čelí všemu včetně vlaků, které ale vytrvale vítězí. V horách není problém potkat spoustu divoké zvěře. Všude kolem vás létají orli, přes cestu vám běhají elkové a ostatní vysoká zvěř a navíc v létě není těžké narazit na medvěda. Buď černého nebo v horším případě grizzlyho, který není bíložravec a čas od času prostě někoho sežere.
 |
 |
 |
| Trojice elků, která nám přešla přes cestu jen pár metrů před Dodgem... The Mountains Shall Bring Peace to The People... pár amerického orla bělohlavého hned vedle silnice. |
Na závěr jsme navštívili COP. Canadian Olympic Park, který byl v roce 1988 dějištěm některých olympiiských disciplin. Z COP je vidět na nedaleké centrum města s mrakodrapy a to je zajímavý pohled. Resort je pouze 20 minut jízdy z centra Calgary a celý je uměle zasněžován. Délka svahu nepřesahuje více jak 400 metrů, ale dvě sedačky nabízejí neuvěřitelné, a to vše za pouhých 35$. V parku jsem napočítal celkem 32 překážek včetně gigantické halfpipe, stromů, railů, skoků, wallridů, pneumatik… Do parku nás sice nepustili bez helmy, ale s usměvem nám je zapůjčili. V odpoledních hodinách dorazili studenti z okolí a ve školním oblečení a snad i s učebnicemi na zádech zabíjeli všude a vše. Na svahu je kromě grande parku seriozní sjezdovka, snowpark pro děti a profesionální boardercrossová trať, která se ukázala jako velmi zábavná i pro takového anticrossaře jako jsem já.
 |
| COP - Canadian Olympic Park. Za povšimnutí stojí cena benzínu - 1,099 $ za litr... |
 |
 |
 |
| Olympiiský skokanský můstek a Calgary downtown v pozadí... monster pipe v popředí rozlehlého předměstí... vyučování v odpoledních hodinách... |
Před odletem do země, kde se musí zamykat, se nám naskytla možnost zavítat do sousedního města na zápas NHL (navíc do soukromého skyboxu), čehož jsme rádi využili a odjeli do Edmontonu, který je 300 km od Calgary. Prostě dojíždět je zde normální. Taky jsme navštívili edmontonský shopping mall, který byl asi pětkrát větší než pražské Palladium. Jeho součástí byly atrakce včetně zábavního parku a námi navštívená horská dráha Mind Bender, na kterou jako na jedinou atrakci nebyla žádná fronta, byla pořádně adrenalínová.
 |
 |
 |
| Skybox Edmonton Oilers... Mind Bender roller coaster... Good-Bye Canada! |
Cestou zpět nám málem došel benzín, protože jsme nepočítali s tím, že za celou cestu budou jen dvě místa, kde se bude dát natankovat. Navíc u první pumpy nikdo nebyl a při pokusu o natankování se spustil alarm, tak jsme radši urychleně odfárali. Cestování je zde docela únavné, silnice jsou bez zatáček a rychlostní limit je zde 110 km/hod a všichni tedy jedou 110, možná i protože součástí provozu je hodně hlídkujících policejních vozů. A se zdejšíma policajtama se nediskutuje a mají tu respekt. Zvláštní také bylo, když vedle nás na křižovatce zastavil Hummer a za volantem se smálo patnáctileté dítě, sice za doprovodu dospělého, ale…
Závěr
Celý výlet byl úžasnej zážitek. Je to prostě jiný svět. Hlavně ježdění je bezkonkurenční. Bohužel i přes silný kurs koruny je výlet za moře dost finančně náročný. Cena letenky a hlavně ceny ubytování jsou velmi vysoké. Přesto výlet za oceán doporučuji, zážitky vám vynaložené finance plně vynahradí.
Text: Jakub Chochola
Foto: archiv Jakuba Chocholy
