Splitboarding na sopkách - vstupní branou do Patagonie

Výlet se splitboardem do Patagonie byl dlouho pouhým snem. Na začátku září se však pro nás stal skutečností. Po příletu do Chile jsme si pronajali dodávku, naložili prkna a vyrazili vstupní bránou do Patagonie.

První zastávkou byla návštěva kámoše Davida, který již druhou sezónu pracuje v resortu mezi sopkami. Club Andino Osorno (CAO) byl založen německými přistěhovalci již v roce 1935.V roce 1950 se tamní komunita milovníků sněhu, která byla místními obyvateli považována spíše za snílky, ale také za vizionáře, rozhodla založit ski areál na úpatí sopky Casablanca. Areál dostal název Antillanca.

Dostat se až k úpatí sopky je dobrodružství samo o sobě, protože asfaltovaná silnice končí za jezerem u termálních pramenů (Termas Aguas Calientes). Dále se musí pokračovat 18km prašnou cestou, která stoupá pralesem, kolem jezer, přes dřevěné mosty až nad hranici lesa. 

Po příjezdu nás okamžitě ohromuje všudy přítomné černé, lávové kamení, které kontrastuje s bílým sněhem. Dalším překvapením je neustávající, silný, patagónský vítr (puiva). Ski Areál disponuje 4 kotvami a jednou sedačkovou lanovkou. Zajímavostí je, že všechny jsou poháněny diesel agregáty.

Dodávku zaparkujeme u chaty v lese a začneme se obrňovat trpělivostí při čekání, až ustane vítr, který znemožňuje nejen spuštění vleků v areálu, ale i v podstatě jakoukoliv aktivitu nad hranicí lesa. Díky hromadě plechovek piva, které jsme na úpatí sopky přivezli, okamžitě zapadneme do tamního kolektivu.

Po dvou dnech konečně ustává vítr a my vyrážíme prozkoumat okolní sopečné terény. Nezbytnou výbavou jsou stoupací železa a pro jistotu i cepín. Hladké a poměrně strmé svahy se lesknou jako zrcadlo. Po necelé půlhodině výstupu za hranici areálu vstupujeme do kráteru sopky. Zážitek je to obrovský. Připadám si, jako bych splitboardoval na měsíci. Jakmile vystoupáme do sedla kráteru, otevře se nám parádní výhled na okolní krátery sopek, jezera, ale i na nekonečné zelené louky mizící za horizontem. Sjezd zpět do kráteru je nejlepší jízda na ledu, ale stojí to za to.

Po poledni začnou měknout severní svahy. My se taháme kotvami po areálu a hledáme každý kout, kde zbyla alespoň nějaká “pěna na kapučínu”. V celém areálu je všeho všudy 20 návštěvníků. Absolutní ticho ruší pouze klokotání dieselového motoru na každé dolní stanici vleku. Po celodenním ježdění si dopřejeme termální lázeň. Následujícího rána vyrážíme na jih, směr Patagonia!

Zdroj: SplitUnite.net