theLAB: Arlberg

Naše LABoratorní jednotky operovaly po celou zimu především v alpských zemích. Jeden z výsadků, o kterém veřejnost dosud neslyšela, se odehrál v březnu, kdy se theLAB komando vypravilo do rakouského Arlbergu. Operační výsadek ve složení Neči, Kůťa a Zája hodlal zajistit jmenovanou oblast a pokud možno letecky prozkoumat celý kvadrant. Pozemní podporu jim za pomoci těžké techniky zajištoval veterán nejedné snowboardové bitvy rozvědčík PTRSN.

Za kamerou Ptrsn, před kamerou Neči...

foto Aleš Foff / copyright FReeride.cz 2008

PTRSN: Je všeobecně známo, že Arlberg je jednou z lokalit s největším "nákydem" v Evropě. Díky tomu, že se resorty v této oblasti rozkládají kolem silnice Arlberg pasu, tak se k práci stačí dívat, vyskočit z auta, kousek šlápnout a pak zase jet dál. Není podmínkou, že se pracuje v okolí resortu, a tak se dá dobře vyhnout roztrackovaným pláním, německému turismu, čumilům, neznalým ničitelům scenérie či postavených spotů. Prostě je tam klid, i když i ten s přibývající popularitou BC lyžování a skialpinismu bere poslední dobou za své.

Konkrétní místa zásahů elitních jednotek bývají tajná, ale tentokrát nám svobodník Zajíc prozradí víc...

Zája: Celou dobu pobytu jsme se pohybovali v St. Christophu, páč v Lechu byl sníh ještě víc vyfoukaný, než-li v St. Christophu. Do Zuers passu jsme nejeli. Během zimy totiž musíš bohužel objet celé hory a dát si tak výlet na celý den. My jsme nechtěli riskovat, že tam bude sněhová situace stejně tak bídná jako v místě, kde jsme právě byli.

Pozorný fanoušek vojenské historie si jistě vzpomene, že početná theLAB jednotka zasahovala na místě už loni. Vracela se na již jednou dobyté kóty?

PTRSN: Zatím jsme se nikdy neuchýlili k tomu, abychom obnovovali starý spot k natáčení pro jeden projekt (kromě railů, o kterých zde není řeč). Samozřejmě existují místa, která si vyhlídneme, ale v danou chvíli to třeba kvůli podmínkám nejde, tak se tam vždycky hrozně chceme vrátit, až to půjde. Zatím se nám to ale nepovedlo, takových míst je samozřejmě strašně moc.
Zája: No pokoušeli jsme se samozřejmě najít nové věci, dyk to bude v jednom vídeu. :-)

Řidič ten tvrdej chleba má.... Zája se neosvědčil pouze jako řidič, ale především jako letec...
foto: Aleš Foff / copyright FReeride.cz 2008

Jakkoliv se může zdát, že znalost terénu a jeho dostupnost jsou v Arlbergu výhodou, nutno přiznat že ve válce o prašan se situace mění každým okamžikem…

PTRSN: Ono se to zdá být dostupné, ale když už se člověk vydá se vším harampádím nahoru, tak to nikdy zadarmo není. Vyrazili jsme operativně v průběhu posledního velkého sněžení letošní zimy, kdy napadlo asi půl metru krásného sněhu. K tomu se bohužel přidal vítr a vyjasnilo se tak, že na slunci bylo opravdu teplo, což mělo za následek rychlý přefuk a zkrustovatění jinak na pohled velmi spotově úrodné krajiny.

Na první pohled to může vypadat jako jeden a ten samý jezdec. Ve skutečnosti se ale jedná o Kůťu (vlevo) a Nečiho (vpravo)...
foto: Aleš Foff / copyright FReeride.cz 2008

I když podmínky nebyly úplně super, naši výsadkáři mají poctivý výcvik i řadu zkušeností, a tak jim nic nezabránilo ve stavbě opevnění, které vytvořili do oblíbeného multifunkčního tvaru typu "cornerokicker". Místo ideální pro tuto stavbu objevil při průzkumu terénu Zája.

Zája: Vzhledem k sněhové situaci, kdy bylo sněhu sice asi tři metry, ale bohužel byl po týdenní oblevě jaksi trochu tvrdší, jsme byli nuceni hledat místa, kde se nacházel sfouklý prašan, za kterým jsme původně vyrazili. Vona to není prdel, jedeš si do hor za čtyřiceti centimetry novýho, on se ti během noci sfoukne někam do řiti, a jakej jsi byl…? Takže opět došlo na výcuc jediné možné lokality a tou byl corner, na kterém se nám ještě k tomu vůbec nedařilo. Prostě bída.

Vlevo Zája rotuje na cornerokickeru, vpravo se Neči vznáší nad quarterem...
foto: Aleš Foff / copyright FReeride.cz 2008

Holt vojna není kojná, že. Proč ale naši ženisté stavěli opět cornerokicker?

PTRSN: Cornerokicker je v daných podmínkách často jediným řešením. Když fouká vítr a pere slunce, tak dobrý sníh najdeš jenom tam, kde fouká z boku a sníh je pod hřebínkem nafoukaný. Díky tomu hřebínku také na to místo svítí slunce jenom krátkou část dne a nafoukaný sníh dostane šanci nezteplat a nezkrustovatět. Samotný kicker jsme klasicky postavili ve stylu "český dům" (Vždycky postavíme obří skok a lítá se pak míň, oproti vyspělým produkcím, kde je tendence opačná, heh…). Jinak ale náš skok neměl s cornerem kromě směru dopadu společného nic. Trajektorie letu v ideálním případě kvalitně kopírovala dunu, do které byl zaříznut. Na místo dosahování ukrutných výšek zde šlo spíš o dolétnutí co nejdál do ideálního dopadu. Stavěli jsme jeden den a akce byla plánovaná na další ráno. Přes noc fouklo trochu odjinud a část našeho dopadu zaznamenala vyfoukanost - naštěstí jen část. Zája s Nečim si odnesli nějaké ty pěkné 360s, Kůťa si s tvarem odrazu bohužel tentokrát příliš nepotykal. Za zmínku stojí velké škoda u Zájovy bs 5 (vcelku obtížný trik pro bc využití) a Nečiho vybojovaná bs 1.

Pověsti o tom, že v Arlbergu je hromada spotů kousek od silnice, nelhaly. Snímky zachycují naši theLAB jednotku při shapingu přírodního quarteru...
foto: Aleš Foff / copyright FReeride.cz 2008

Vedle kickeru naši výsadkáři využili další terénní nerovnost, ze které se lehkou úpravou stala odpalovací rampa pro střely země - vzduch - země, které se ve vojenské hantýrce často říká quarter…

Kůťa: V podstatě jediná možnost, jak postavit quarter v BC, je najít ho už hotovej. Šlo o přírodní radius s libovolným rozjezdem, ovšem úplnej quarter to nebyl, padalo se spíš nad nebo vedle…
Neči: Bylo to vtipné a hodně mě to bavilo. Stavba netrvala ani dvě hodiny, tentokrát se utrhla i média a vše odsýpalo. Jediné, co zavánělo lehkým peklem, bylo šlapání do stráně k rozjezdu nad quarter. Vzhledem k proporcím celé stavby se chodilo opravdu vysoko. Ale byla to sranda, hned se začala metat rodea, mctwisty a psycho korky, opravdu jsem se bavil.

Rauchpauza při stavbě spotu a Neči v letu...
foto: Aleš Foff / copyright FReeride.cz 2008

PTRSN: Quarter vypadal ze začátku jako jasná výhra. Zprvu jsme dokonce usoudili, že nepotřebuje ani hranu odrazu a že jenom lehce "šejpnem ten radius". Nakonec jsme na něm "laborovali" tři dny. Díky počasí, neuvěřitelné rychlosti rozjezdu, která se na dně radiusu neuvěřitelně ztrácela, a náročnosti quarteru na "údržbu". Nedá se říct, že by stavba stoprocentně naplnila naše očekávání Bajkonuru země - vzduch, ale došlo na pár zajímavých triků... Zája bs 5, Kůťa inverted fs 7 a "the highest highlightem" se stalo Nečiho bs rodeo 7 indy.

Jah-blonecký tandem Zája a Kůťa při leteckém průzkumu oblasti...
foto: Aleš Foff / copyright FReeride.cz 2008

Jednou z nejdrsnější pilotáží v historii theLAB kontingentu byl Nečiho výsadek do údolí, který absolvoval bez padáku, pouze s prknem na nohách. Jak k této riskantní operaci došlo?

Zája: Mířili jsme k místu, kde Grilč dával před léty luxusní litr, ale bohužel nebyl dostatek sněhu na dopadu. V tom se ale náš Honzík tak trochu splašil, že vidí vraždu. Na dopadu jen tvrďák krusta a pod krustou 30 cm firnu. Říkám mu, že to je totální blbost a šel jsem s Alešem, Vencou a Ptrsnem stavět něco alespoň trochu použitelného. Neči si to postavil sám, druhej den to zkusil a trochu to přelétnul. V dopadu díra jako po praseti a pak naštěstí přišlo mračno a on dál skákat nechtěl. Ještě že tak, měl totiž v hlavě připravenýho backflipa a to by už opravdu nebyla prdel!

Nejproduktivnější překážkou byl quarter. Nejvíce se na něm činil Zája a Neči, který tam dokonce narval bs rodeo 720 indy...
foto: Aleš Foff / copyright FReeride.cz 2008

PTRSN: Spot byl doslova, co bys kamenem dohodil od našeho prvního kickeru. Jenom byl asi trochu "mimo proporční rovinu vnímání krajiny užitné pro snowboarding" …heh… Prostě tak velké spoty většinou přehlédneš. Neči nás na to upozornil, když jsme stavěli první skok a dokonce se vydal ten odraz postavit. V tu chvíli již nebyl na dopadu zrovna kvalitní sníh, jednalo se totiž o jižní stranu, kde ležela krusta a na ní 20 cm "lepiváku". Naše crew byla nabyta dalekonosnými střelami (Zája, Kůťa, Neči), ale díky oprávněným pochybnostem o kvalitě sněhu na dopadu byly její dvě třetiny v zásadě proti. Uvážili jsme spot za "datelný" v případě, že je na dopadu 50cm usedlého powderu…

Několik fotek zachycujících přípravu Nečiho obřího spotu....
foto: Aleš Foff / copyright FReeride.cz 2008

Vojín Nečas se však do tohoto náročného úkolu pustil i přes pochybnosti zbytku jednotky…

Kůťa: Nečimu patří respekt za postavení a vyzvání tohohle spotu. Byl to opravdu jeden z největších spotů, co se během natáčení stavěly. Neči dal ještě ke všemu přelet dopadu. Určitě bych si dal taky pokus, pokud by byla jiná konzistance sněhu. Za těchhle podmínek se mi do toho ale dvakrát nechtělo. Nicméně… už jsem taky několik podobnejch spots postavil a skákal na nich sám, protože se nikomu podmínky a rozměry nezdály a někdy se to dokonce povedlo včetně super fotky, takže chápu, proč to Neči stavěl, i když podmínky nebyly úplně ok.
Zája: Kdyby byl na dopadu luxus sníh, neváhal bych stavět, ale už mám trochu rozumu a vím, kde se dají triky odjíždět a kde ne. Pod tu krustu stačilo při dopadu jen trochu zabořit ruku a prostě by sis ji dolámal na desetkrát. Ještě, že mu nic nestalo.
PTRSN: Pochybnosti probíhaly hlavně kvůli strmosti svahu, ve které byl vystaven Nečiho zub, který nenabízel příliš dlouhou transition na srovnání se před odrazem. Malinko jsme se toho všichni báli, když nám došlo, jakou rychlostí se musí Neči rozjet. Ale on to prostě dát chtěl a věřil si a v tu chvíli mu věřím taky. Mám ho za ridera, který dokáže "vypnout", ale přitom mu zůstává schopnost extrémní koncentrace.

Sekačku s Nečiho skokem do údolí najdete v některém z příštích čísel Freemagu. Prozatím můžete vzít zavděk jeho luxusní bs 360 tailgrab na jiném spotu. XL verzi sekačky najdete zde.

foto: Aleš Foff / copyright FReeride.cz 2008

Nečiho balistická křivka od odrazu k dopadu, mohla mít na dálku odhadem skoro čtyřicet metrů. Jak ses cítil Gagarine?

Neči: To, že je to tak velký, jsem pochopil, až když jsem viděl Alešovu sekačku o několik týdnů později. Těch 40 metrů to mohlo mít, pravdou je, že jsem neodhadl rychlost a zaslal to opravdu daleko. Pocit se nedá popsat, když člověk nasměruje prkno na skok a začne dostávat tu rychlost a ví, že už není cesty zpět, na to vyhnout se je už je také pozdě. Tak se maximálně koncentruje a užívá neuvěřitelné euforie. Hrozně jsem to chtěl dát znova, ale když jsem vyběhl zpět na rozjezd, tak se obloha zatáhla na černošedivou a kluci za aparáty se shodli, že to nemá cenu fotit ani točit, protože by nebylo nic vidět. Měl jsem to taky slité, tak to prostě posunu o jednu zimu dál. Tady jsem ještě neskončil.

Život ale není pouze o plazení se ve sněhu a stavění bunkrů a dobývání hor. Co život "mimo službu"?

PTRSN: V Arlbergu považuji vždy za zážitek pobyt u našeho kamaráda "lehkého Kaye". Oáza klidu ve vísce Dalaas. Kay se tam před několika lety přestěhoval z bývalého východního Berlína a jako "dederón" je naladěn na východní lifestyle notu.

Ještě jednou vojín Nečas...

foto: Aleš Foff / copyright FReeride.cz 2008

Je to vegetarián a tvrdí, že od té doby se cítí "lépe, tak jako lehčí" (na 180cm váží cca 60 kg). Proto "lehký Kay". Na toto pohostinné místo se vracím asi nejraději ze všech známých lokalit. S Kayem a jeho přítelkyní Nikol vždy vedeme dlouhé debaty o všem. Dozvěděl jsem se, že jako jedni z mála východních Němců vědí, co je dobré, a tak si s oblibou pochutnávají na pokrmech z klasických "lesních" hub. Když jsem plánoval výlet do Arlbergu, tak jsem ani chvilku nezaváhal a vykradl mámě z mrazáku zamražené hřiby. Poprvé v životě jsem vyrobil houskové knedlíky (nakrájel je nití - to si i fotili) a připravil mojí nejoblíbenější smetanovou omáčku z hřibů ke společné večeři. Dlouho jsem neviděl někoho takhle nadšeného. Je mi líto, že příští sezona bude Kayova poslední v pronajatém domě. Patriotský přístup známý u obyvatel rakouských údolí totiž nesnese nové obyvatele a přesto, že tato tichá dvojice v domě na samotě nikoho neruší, prodá přestárlá majitelka dům raději svému strýci (jestli to není náhodou bratr), pak zemře a majetek včetně utrženého majlantu odkáže bratru/strýci...

Tolik hlášení o pohybu theLAB jednotky v Arlbergu. Čas premiéry se blíží, ale my máme v šuplících ještě další theLAB materiál. Příště to bude o streetových akcích na pražském Barrandově a v Rokycanech. Na závěr se samozřejmě sluší poděkovat těm, kteří vznik videa umožnili. Jsou to VEHICLE, RIDE SNOWBOARDS, RED BULL, NITRO SNOWBOARDS, HORSEFEATHERS, FUNSTORM, FLOW, DC SHOES a BURTON SNOWBOARDS. Pohov!

Text: the-LAB-voice
Foto: Aleš Foff / theLAB